Napoleonovo ruské tažení

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - vojenský konflikt Napoleonovo ruské tažení, ve francouzské historiografii známé jako Ruská kampaň (Campagne de Russie) a v ruské jako Vlastenecká válka roku 1812 (Отечественная война 1812 года), byla vojenská invaze Francouzského císařství a jeho spojenců do Ruského impéria. Tažení, které začalo 24. června 1812 překročením řeky Němen, představovalo bod obratu napoleonských válek a jednu z největších vojenských katastrof v dějinách. Skončilo téměř úplným zničením Napoleonovy Grande Armée a odstartovalo pád jeho impéria.

📜 Příčiny a pozadí konfliktu

Po uzavření Tylžského míru v roce 1807 se Francie a Rusko staly spojenci. Toto spojenectví však bylo od počátku křehké a plné vzájemné nedůvěry mezi císařem Napoleonem a carem Alexandrem I. Hlavní příčiny vedoucí k válce byly následující:

Kontinentální blokáda: Napoleonův systém, jehož cílem bylo ekonomicky zničit Spojené království zákazem obchodu s ním, těžce poškozoval ruskou ekonomiku, která byla na obchodu s Británií závislá. V roce 1810 Rusko fakticky od blokády odstoupilo a uvalilo cla na francouzské zboží.
Polská otázka: Vytvoření Varšavského knížectví Napoleonem v roce 1807 bylo Ruskem vnímáno jako hrozba a první krok k obnovení nezávislého Polska, což by ohrozilo ruské zábory polského území. Napoleonovo odmítnutí garantovat, že Polsko nikdy neobnoví, napětí dále zvyšovalo.
Osobní rivalita: Vztahy mezi Napoleonem a Alexandrem I. se postupně zhoršovaly. Alexandr se cítil Napoleonem ponižován a vnímal jeho expanzivní politiku, například anexi Oldenburska (jehož vévoda byl carův příbuzný), jako přímou provokaci.
Zbrojení: Obě strany se na válku intenzivně připravovaly. Napoleon shromáždil největší evropskou armádu v dějinách, známou jako Grande Armée (Velká armáda), zatímco Rusko modernizovalo svou armádu pod vedením ministra války Barclaye de Tolly.

⚔️ Průběh tažení

Napoleon shromáždil na hranicích s Ruskem armádu čítající přibližně 685 000 mužů z celé Evropy. Jádro tvořili Francouzi, ale významné kontingenty poskytly i Prusko, Rakouské císařství, Italské království, Bavorsko a další státy Rýnského spolku.

➡️ Invaze a postup na Moskvu

Invaze začala v noci z 23. na 24. června 1812, kdy první jednotky Grande Armée překročily hraniční řeku Němen. Ruské síly, rozdělené do dvou hlavních armád pod velením Barclaye de Tollyho a Pjotra Bagrationa, byly početně slabší a zvolily strategii organizovaného ústupu do vnitrozemí. Cílem bylo vyhnout se rozhodující bitvě, natáhnout Napoleonovy zásobovací linie a vyčerpat jeho armádu. Tato taktika, známá jako taktika spálené země, zahrnovala ničení úrody, zásob a infrastruktury, aby je nepřítel nemohl využít.

Napoleon, který doufal v rychlou a rozhodující bitvu u hranic, byl nucen postupovat hlouběji do Ruska. Horké léto, špatné cesty a nedostatek zásob způsobovaly Grande Armée obrovské ztráty na lidech i koních ještě před prvním velkým střetnutím. Morálka klesala a tisíce vojáků dezertovaly. První velkou bitvou byla bitva o Smolensk (16.–18. srpna), kde se Rusové postavili na odpor, ale po dvou dnech těžkých bojů město zapálili a opět ustoupili.

🔥 Bitva u Borodina

Nekonečný ústup vyvolával v ruské armádě i u dvora nespokojenost. Car Alexandr I. proto odvolal Barclaye de Tollyho a vrchním velitelem jmenoval populárního, ale starého a opatrného maršála Michaila Kutuzova. Ten se rozhodl svést Napoleonovi generální bitvu asi 120 km západně od Moskvy, u vesnice Borodino.

Bitva u Borodina, která se odehrála 7. září 1812, byla nejkrvavější jednodenní bitvou napoleonských válek. Na obou stranách se jí zúčastnilo asi 250 000 mužů. Po dvanácti hodinách zuřivých bojů a masivního dělostřeleckého bombardování Francouzi za cenu obrovských ztrát (kolem 30 000–35 000 mužů) dobyli ruské pozice. Rusové ztratili ještě více, asi 45 000 mužů, včetně smrtelně zraněného generála Bagrationa. Ačkoliv Napoleon taktického vítězství dosáhl, protože donutil Rusy k ústupu, nepodařilo se mu ruskou armádu zničit, což byl jeho hlavní cíl. Kutuzov dokázal své síly organizovaně stáhnout a zachovat je pro další boj.

🌆 Obsazení a požár Moskvy

Kutuzov po bitvě u Borodina usoudil, že další bitva by znamenala zničení armády, a na válečné poradě ve Fili rozhodl o opuštění Moskvy bez boje. 14. září 1812 Napoleon vstoupil do prázdného, opuštěného města. Očekával, že car Alexandr I. požádá o mír, ale žádná delegace nepřicházela.

Ještě téže noci vypukly ve městě požáry, které se rychle rozšířily a během několika dní zničily více než dvě třetiny Moskvy. O příčinách požáru se dodnes vedou spory – zda šlo o dílo ruských sabotérů na příkaz gubernátora Rostopčina, neopatrnost francouzských vojáků, nebo kombinaci obojího. Požár zničil většinu zásob a přístřeší pro Grande Armée, což se ukázalo jako fatální s blížící se zimou. Napoleon strávil v Moskvě pět týdnů marným čekáním na mírovou nabídku.

⬅️ Katastrofální ústup

Když bylo jasné, že car se nevzdá, a s blížící se zimou, dal Napoleon 19. října rozkaz k ústupu. Původně chtěl ustupovat jižní, nezničenou cestou přes Kalugu, ale po bitvě u Malojaroslavce (24. října), kde mu Kutuzov zablokoval cestu, byl nucen vrátit se zpět stejnou, zpustošenou smolenskou cestou.

Ústup se rychle změnil v katastrofu. Armádu sužoval hlad, vyčerpání a především krutá ruská zima, která udeřila neobvykle brzy a silně. Teploty klesaly až k -30 °C. Vojáci umírali po tisících na podchlazení a hlad. Neustálé útoky kozáků a partyzánských oddílů demoralizovanou armádu dále decimovaly. Symbolem utrpení se stal přechod přes řeku Berezina (26.–29. listopadu), kde francouzští ženisté v ledové vodě postavili dva mosty. Během chaotického přechodu, pod útoky ruských armád, zahynuly desítky tisíc vojáků a civilistů, kteří armádu doprovázeli. Přesto se jádru armády v čele s Napoleonem podařilo uniknout z obklíčení, což maršál Michel Ney označil za "zázrak".

Z původní hlavní invazní síly se přes Němen zpět do Varšavského knížectví vrátilo jen asi 20 000–30 000 zbídačených a zubožených vojáků.

📊 Síly a ztráty

Přesná čísla jsou předmětem debat, ale odhady jsou následující:

Grande Armée:

   *   Počáteční síla: cca 450 000 v hlavní invazní armádě, dalších 235 000 v zálohách a na křídlech.
   *   Ztráty: Odhaduje se, že asi 300 000 vojáků zahynulo v boji, na následky zranění, nemocí, hladu a mrazu. Dalších přibližně 200 000 padlo do zajetí, z něhož se vrátila jen malá část. Ztráty koní byly téměř stoprocentní, což zničilo francouzské jezdectvo a logistiku.

Ruská armáda:

   *   Ztráty byly rovněž obrovské. Odhaduje se, že ruská armáda ztratila kolem 210 000 vojáků (mrtvých a zraněných).
   *   Civilní ztráty byly také vysoké, odhadují se na statisíce, především kvůli taktice spálené země, nemocem a hladomoru v postižených oblastech.

🌍 Důsledky a historický význam

Ruské tažení mělo pro Napoleona a celou Evropu fatální důsledky:

Zničení Grande Armée: Napoleon přišel o jádro své armády, včetně veteránů a elitního jezdectva. Tuto ztrátu se mu již nikdy nepodařilo plně nahradit.
Vznik Šesté koalice: Katastrofa v Rusku povzbudila Napoleonovy nepřátele. Prusko a brzy nato i Rakouské císařství se přidaly k Rusku a Velké Británii, čímž vznikla šestá protifrancouzská koalice.
Počátek konce Napoleonské říše: Ačkoliv Napoleon dokázal v roce 1813 postavit novou armádu a vyhrát několik bitev, porážce v bitvě u Lipska (říjen 1813) a následné invazi do Francie již zabránit nedokázal. V roce 1814 byl donucen abdikovat.
Posílení Ruska: Rusko se stalo klíčovou kontinentální mocností a car Alexandr I. jedním z hlavních architektů nového uspořádání Evropy na Vídeňském kongresu v roce 1815. Vlastenecká válka se stala základním mýtem ruského národního vědomí a symbolem nezlomnosti ruského lidu.

💡 Pro laiky

Grande Armée (Velká armáda): Nebyla to čistě francouzská armáda. Šlo o obrovské mezinárodní vojsko, které Napoleon shromáždil z Francie a všech podrobených či spojeneckých států (Němci, Poláci, Italové, Španělé atd.). Byla to největší armáda, jakou do té doby Evropa viděla.
Taktika spálené země: Představte si, že nepřítel pochoduje na váš dům. Místo abyste s ním bojovali u plotu, ustoupíte a cestou zapálíte vlastní pole, otrávíte studny a zničíte veškeré jídlo. Nepřítel sice postoupí, ale nemá co jíst, pít a kde se schovat. Je tak stále slabší a slabší, aniž byste s ním museli svést velkou bitvu. To přesně dělali Rusové.
Generál Zima: Toto je obrazné pojmenování pro krutou ruskou zimu, která se stala jedním z hlavních "velitelů" bojujících proti Napoleonovi. Extrémní mrazy, sněhové bouře a ledové cesty zabily více vojáků Grande Armée než samotné ruské zbraně.

🎬 Odkaz v kultuře

Katastrofální ruské tažení se stalo inspirací pro mnoho uměleckých děl. Mezi nejznámější patří:

Lev Nikolajevič Tolstoj, román Vojna a mír: Monumentální dílo světové literatury, které detailně popisuje události roku 1812 z pohledu několika ruských aristokratických rodin a nabízí hlubokou filozofickou reflexi dějin.
Petr Iljič Čajkovskij, Slavnostní předehra 1812: Slavná orchestrální skladba, která hudebně ztvárňuje boj Ruska proti Napoleonovi, včetně motivů Marseillaisy a ruské carské hymny.
Victor Hugo, báseň L'Expiation (Odcestování) v sbírce Les Châtiments (Tresty): Popisuje hrůzy ústupu z Ruska.

Šablona:Aktualizováno