Národní stát

Národní stát je typ státu, jehož hlavní myšlenka spočívá v ideálním územním a politickém sjednocení jednoho národa v rámci jednoho suverénního teritoria. Tento koncept předpokládá, že hranice státu by se měly shodovat s hranicemi osídlení určitého národa, který je definován společným jazykem, kulturou, historií a vědomím sounáležitosti. V ideálním národním státě tvoří jeden dominantní národ drtivou většinu obyvatelstva a je hlavním nositelem státní myšlenky. Případné další národy žijící na tomto území jsou pak označovány jako národnostní menšiny. Dnešní mezinárodní systém je z velké části považován za systém národních států, ačkoli v praxi existuje jen málo států, které by byly etnicky zcela homogenní.

📜 Definice a charakteristiky

Národní stát je politický útvar, kde je moc vykonávaná na určitém teritoriu legitimizována loajalitou vůči národu, který toto území obývá. Je to tedy spojení dvou odlišných entit:

• Stát: Politická a právní organizace s definovaným územím, obyvatelstvem, vládou a suverenitou. Je to instituce, která má monopol na legitimní použití síly.
• Národ: Společenství lidí se společným původem, jazykem, kulturou, historií a subjektivním vědomím sounáležitosti (národní identitou). Na rozdíl od státu není národ primárně právně definován.

Klíčové charakteristiky národního státu:

• Suverenita: Stát má plnou a výlučnou moc nad svým územím a obyvatelstvem, bez vnějšího vměšování.
• Územní celistvost: Hranice státu jsou jasně definovány a mezinárodně uznány.
• Národní identita: Obyvatelstvo sdílí společné kulturní rysy a pocit sounáležitosti, který je často podporován státními symboly jako jsou vlajka, hymna nebo státní svátky.
• Jeden dominantní národ: Většina obyvatel se hlásí k jednomu národu, který formuje politickou a kulturní identitu státu.
• Státní občanství: Formální právní svazek mezi jednotlivcem a státem, který zaručuje práva a povinnosti.

⏳ Historie a vývoj

Koncept národního státu je relativně moderní a jeho kořeny sahají do raného novověku v Evropě.

Počátky a Vestfálský mír

Systém národních států se začal formovat po podepsání Vestfálského míru v roce 1648, který ukončil třicetiletou válku. Tato smlouva zavedla princip státní suverenity (cuius regio, eius religio – čí země, toho náboženství), což znamenalo, že panovník má právo určovat náboženství svého státu bez vměšování vnějších mocností, jako byl papež nebo císař Svaté říše římské. Tím byly položeny základy pro moderní systém svrchovaných států, kde je stát nejvyšší autoritou na svém území.

Vzestup nacionalismu v 19. století

Myšlenka, že každý národ má právo na svůj vlastní stát, se plně rozvinula až s nástupem nacionalismu v 18. a 19. století. Velká francouzská revoluce přinesla ideu, že suverenita nevychází od panovníka, ale od lidu (národa). Během 19. století se nacionalismus stal mocnou politickou silou, která vedla ke sjednocení Německa a Itálie a k bojům za nezávislost mnoha národů v rámci velkých říší, jako bylo Rakousko-Uhersko nebo Osmanská říše.

20. století a dekolonizace

Po první světové válce se princip práva národů na sebeurčení, prosazovaný zejména americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem, stal základem pro poválečné uspořádání Evropy. To vedlo k rozpadu multinárodních říší a vzniku řady nových národních států ve střední a východní Evropě, včetně Československa. Po druhé světové válce se vlna dekolonizace přehnala Asií a Afrikou, kde evropský model národního státu často narážel na odlišné místní podmínky a uměle vytvořené hranice, což vedlo k mnoha konfliktům.

🌍 Příklady národních států ve světě

V současném světě existuje jen málo států, které by se daly považovat za stoprocentně etnicky homogenní. Přesto se některé země tomuto ideálu blíží více než jiné.

• Japonsko: Je často uváděno jako archetypální příklad národního státu, kde drtivá většina obyvatel (přes 98 %) jsou Japonci.
• Island: Díky své geografické izolaci má velmi homogenní populaci a silnou národní identitu.
• Polsko a Maďarsko: Po druhé světové válce a následných změnách hranic a přesunech obyvatelstva se staly etnicky velmi homogenními.
• Portugalsko: Má dlouhou historii jako jednotný národ na jasně vymezeném území.

Naopak státy jako Indie, Nigérie nebo Rusko jsou příklady mnohonárodnostních států, kde žije velké množství různých etnických a jazykových skupin.

🤔 Vztah k nacionalismu a globalizaci

Národní stát je neoddělitelně spjat s nacionalismem, což je ideologie, která klade důraz na význam národa jako základní jednotky lidské společnosti a usiluje o shodu mezi národem a státem.

V současné éře globalizace čelí koncept národního státu novým výzvám. Procesy globalizace, jako je volný pohyb kapitálu, informací a lidí, oslabují tradiční funkce státu a jeho kontrolu nad ekonomikou a kulturou. Nadnárodní organizace jako Evropská unie nebo Organizace spojených národů přebírají některé pravomoci, které dříve náležely výhradně národním státům. To vede k debatám o budoucnosti národního státu a o tom, zda jeho role v 21. století slábne, nebo se pouze proměňuje.

💥 Výzvy a kritika konceptu

Koncept národního státu je předmětem kritiky z několika důvodů:

• Problém menšin: Snaha o vytvoření etnicky čistého státu často vedla k útlaku, asimilaci nebo dokonce vyhánění národnostních menšin.
• Vytváření konfliktů: Nacionalismus a spory o území obývaná různými národy byly příčinou mnoha válek, včetně dvou světových válek.
• Umělé hranice: V mnoha částech světa, zejména v postkoloniálních oblastech, byly státní hranice vytvořeny uměle bez ohledu na etnické a kulturní reálie, což je zdrojem neustálého napětí.
• Omezení pro řešení globálních problémů: Suverenita národních států může být překážkou pro efektivní řešení globálních problémů, jako jsou klimatická změna, pandemie nebo mezinárodní terorismus, které vyžadují nadnárodní spolupráci.
• Ekonomická neefektivita: Pro nadnárodní korporace a globální trhy představují státní hranice a regulace překážku.

💡 Pro laiky: Co je to národní stát?

Představte si, že každá rodina na světě by měla svůj vlastní dům s vlastním pozemkem a vlastními pravidly. Rodina v tomto příkladu je národ – skupina lidí, kteří mluví stejným jazykem, mají stejné zvyky, společné vzpomínky na prarodiče a cítí, že patří k sobě. Dům s pozemkem je stát – má jasně dané hranice (plot), vlastní vládu (rodiče, kteří určují pravidla) a je nezávislý na sousedech.

Národní stát je ideální situace, kdy přesně jedna "rodina" (národ) žije ve svém vlastním "domě" (státě). Například všichni, kdo mluví "rodinným jazykem" a slaví stejné svátky, by bydleli uvnitř jednoho plotu a nikdo jiný by tam s nimi nežil. V reálném světě to ale takhle jednoduché není. Většina "domů" (států) je spíše jako velký činžák, kde bydlí více různých "rodin" (národů) pohromadě, a naopak někteří členové jedné "rodiny" mohou bydlet v různých "domech" po celé ulici.

Zdroje

Wikipedie: Národní stát Sociologická encyklopedie: Stát národní Hospodářské noviny: Národní stát v procesu globalizace IS SU: Národní stát a globalizace Enviwiki: Národní státy Český rozhlas Plus: O pojmech stát a národ Studijni-svet.cz: Stát a národ Rozvojovka.cz: Globalizace Deník Referendum: Národ, kam se podíváš Hospodářské noviny: Národní stát nemá minulost ani budoucnost ```