Přeskočit na obsah

Mistrovství světa ve fotbale 1994

Z Infopedia

Šablona:Infobox Fotbalový turnaj

Mistrovství světa ve fotbale 1994 (oficiálně označované jako 1994 FIFA World Cup USA) byl v pořadí patnáctý závěrečný turnaj o titul mistra světa v mezinárodním mužském fotbale. Z hlediska administrativní, ekonomické a sportovní gesce turnaj pořádala Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA). Finálový turnaj se konal na území Spojených států amerických v termínu od 17. června do 17. července 1994. Jednalo se o historicky první světový šampionát v kopané uspořádaný v regionu Severní Ameriky, což představovalo strategický krok organizace FIFA s cílem popularizovat tento sport na vysoce lukrativním, avšak fotbalem do té doby nezasaženém americkém trhu.

Vítězem šampionátu se stala reprezentace Brazílie, jež ve finálovém utkání na stadionu Rose Bowl ve městě Pasadena porazila národní tým Itálie výsledkem 3:2 v penaltovém rozstřelu po bezbrankové remíze 0:0 v základní i prodloužené hrací době. Šlo o vůbec první finálový zápas v dějinách mistrovství světa, v němž nepadl žádný gól ze hry a o titulu musely rozhodnout až pokutové kopy. Tímto triumfem se Brazílie stala první zemí v historii, která vybojovala čtyři tituly mistrů světa, a odpoutala se v historických tabulkách od Německa a Itálie.

Turnaj z roku 1994 drží i po třech desetiletích a navzdory pozdějšímu rozšíření soutěže na 32 týmů absolutní historický rekord v celkové i průměrné divácké návštěvnosti. Během 52 odehraných zápasů navštívilo stadiony úhrnem 3 587 538 platících diváků, což generovalo bezprecedentní průměr 68 991 diváků na jedno utkání. Z hlediska ofenzivní produktivity turnaj přinesl úhrnem 141 branek (průměr 2,71 gólu na zápas), čímž zvrátil negativní defenzivní trend předchozího šampionátu v Itálii z roku 1990.

🗓️ Volba pořadatele a geopolitické pozadí

O hostitelské zemi patnáctého mistrovství světa rozhodoval výkonný výbor organizace FIFA na svém zasedání dne 4. července 1988 ve švýcarském Curychu. Do závěrečné fáze výběrového řízení podaly formální kandidaturu tři subjekty: USA, Brazílie a Maroko.

Americká kandidatura vyvolávala v konzervativních fotbalových kruzích silnou skepsi, jelikož Spojené státy v té době nedisponovaly žádnou profesionální celostátní fotbalovou ligou a kopaná (zde označovaná jako soccer) se nacházela na okraji mediálního i diváckého zájmu za tradičními sporty, jakými jsou americký fotbal, baseball či basketbal. Exekutiva FIFA pod vedením prezidenta Joãa Havelange však akceptovala garance americké federace s vidinou obrovského komerčního a televizního potenciálu. Kandidatura USA nakonec zvítězila hned v prvním kole hlasování.

Přidělení pořadatelství bylo vázáno na jednu absolutní a striktní podmínku ze strany FIFA: americká fotbalová federace (US Soccer) musela na svém území vybudovat a spustit plně profesionální nejvyšší fotbalovou soutěž (Division 1). Přímým důsledkem tohoto závazku bylo formální založení soutěže Major League Soccer (MLS) v roce 1993, jejíž úvodní sezóna byla po administrativních průtazích spuštěna v roce 1996.

🏟️ Hostitelská města a stadiony

Vzhledem k neexistenci specializovaných fotbalových stadionů využili američtí organizátoři masivní infrastrukturu vybudovanou primárně pro univerzitní či profesionální ligu amerického fotbalu (NFL). Bylo vybráno devět obřích arén v devíti amerických aglomeracích. Organizátoři se zavázali rozšířit plochy pro mezinárodní rozměry fotbalového hřiště a na stadiony s umělým povrchem nainstalovat přírodní travnatý koberec.

  • Pasadena (Los Angeles): Rose Bowl (oficiální kapacita: 91 794 diváků). Největší stadion turnaje. Dějiště osmi zápasů, včetně semifinále, zápasu o 3. místo a finále.
  • Pontiac (Detroit): Pontiac Silverdome (oficiální kapacita: 77 557 diváků). Tento stadion vešel do dějin tím, že hostil první zápasy v historii mistrovství světa odehrané v kompletně uzavřené hale pod pevnou střechou (indoor).
  • Stanford (San Francisco): Stanford Stadium (oficiální kapacita: 80 906 diváků). Stadion v areálu Stanfordovy univerzity hostil šest utkání.
  • East Rutherford (New York): Giants Stadium (oficiální kapacita: 75 338 diváků). Domácí aréna klubů z New Yorku hostila mimo jiné dramatické semifinále mezi Itálií a Bulharskem.
  • Orlando: Citrus Bowl (oficiální kapacita: 61 219 diváků). Dějiště pěti zápasů ve vlhkém a horkém floridském klimatu.
  • Chicago: Soldier Field (oficiální kapacita: 63 117 diváků). Místo zahajovacího ceremoniálu a otevíracího zápasu turnaje.
  • Dallas: Cotton Bowl (oficiální kapacita: 63 998 diváků). Dějiště šesti zápasů.
  • Foxborough (Boston): Foxboro Stadium (oficiální kapacita: 53 644 diváků). Dějiště šesti zápasů včetně čtvrtfinále.
  • Washington, D.C.: RFK Stadium (oficiální kapacita: 53 142 diváků). Zde bylo odehráno pět utkání.

📋 Formát turnaje a zavedení nových pravidel

Mistrovství se zúčastnilo 24 národních týmů, které vzešly z náročného kvalifikačního cyklu (účastnilo se ho 147 zemí). Oproti turnaji v roce 1990 nastaly na mezinárodní mapě dramatické změny v důsledku rozpadu východního bloku. Pod hlavičkou nástupnického státu tak poprvé na šampionát dorazila Ruská federace (nahrazující Sovětský svaz), a turnaje se zúčastnilo po znovusjednocení jedno sjednocené Německo. Své historické debuty na turnaji absolvovaly státy Řecko, Nigérie a Saúdská Arábie. Z tradičních evropských fotbalových velmocí na šampionát z důvodu selhání v kvalifikaci vůbec nepostoupily Anglie, Francie a obhájce stříbrných medailí z Československa.

Inovace fotbalových pravidel Zásadním specifikem šampionátu v USA byla snaha organizace FIFA zatraktivnit fotbal a urychlit hru. Na tomto turnaji byla vůbec poprvé v historii mistrovství světa uplatněna tři nová přelomová pravidla:

  1. Tříbodový systém: Za vítězství v zápase základní skupiny začaly být udělovány tři body namísto dosavadních dvou. Tento krok měl týmy motivovat k ofenzivní hře, aby neriskovaly pasivní taktikou a pouhým bráněním bezbrankových remíz.
  2. Zákaz malé domů: Brankář již nesměl chytit do rukou míč, který mu cíleně a úmyslně nohou přihrál jeho spoluhráč. Toto opatření okamžitě odstranilo zdržování hry, které masivně paralyzovalo předchozí turnaj v roce 1990.
  3. Flexibilní střídání: Týmy mohly střídat dva hráče do pole a k tomu přidat ještě jedno separátní střídání výhradně pro pozici brankáře.

Herní model 24 týmů bylo rozlosováno do šesti základních skupin (označených písmeny A až F) po čtyřech účastnících. Z každé skupiny automaticky postupovaly do osmifinále první dva týmy s nejvyšším bodovým ziskem. Tuto dvanáctku následně doplnily čtyři celky s absolutně nejlepší bodovou bilancí ze třetích míst. Ve vyřazovací fázi se při remíze po 90 minutách hrálo prodloužení 2 × 15 minut a případně následoval penaltový rozstřel.

⚽ Průběh a statistiky základních skupin

Tato sekce prezentuje kompletní a datově nezkrácené tabulky s přesnými hodnotami pro všech 24 zúčastněných celků v rámci šesti skupin základní fáze šampionátu.

Skupina A

Domácí celek Spojených států amerických vyvolal nadšení ziskem bodů po remíze se Švýcarskem a především výhrou nad Kolumbií (2:1). Kolumbijská reprezentace, do turnaje vstupující jako černý kůň po suverénní kvalifikaci (včetně výhry 5:0 v Argentině), absolutně selhala. Její vyřazení mělo fatální dohru: obránce Andres Escobar, jenž si v zápase proti USA vstřelil nešťastný vlastní gól, byl několik dní po návratu do Medellínu chladnokrevně zavražděn členy drogového kartelu, kteří údajně kvůli jeho chybě prohráli masivní částky v sázkách. Skupinu suverénně ovládlo Rumunsko tažené vynikajícími výkony Gheorgheho Hagiho.

Pozice Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Rozdíl skóre Bodový zisk Status
1. Rumunsko 3 2 0 1 5 5 0 6 Postup
2. Švýcarsko 3 1 1 1 5 4 +1 4 Postup
3. Spojené státy americké 3 1 1 1 3 3 0 4 Postup ze 3. místa
4. Kolumbie 3 1 0 2 4 5 -1 3 Vyřazení

Skupina B

Budoucí šampioni z Brazílie prošli skupinou B s naprostým přehledem po výhrách nad Ruskem a Kamerunem a taktické remíze 1:1 s druhým postupujícím, Švédskem. Historický zápis se udál v utkání, ve kterém Rusko porazilo Kamerun poměrem 6:1. Ruský útočník Oleg Salenko v tomto zápase vstřelil pět branek, což ustanovilo absolutní a dodnes nepřekonaný světový rekord v počtu gólů vstřelených jedním hráčem v jediném utkání mistrovství světa. Kamerunský útočník Roger Milla v témže zápase skóroval a ve věku 42 let a 39 dní se stal nejstarším střelcem gólu v historii MS.

Pozice Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Rozdíl skóre Bodový zisk Status
1. Brazílie 3 2 1 0 6 1 +5 7 Postup
2. Švédsko 3 1 2 0 6 4 +2 5 Postup
3. Rusko 3 1 0 2 7 6 +1 3 Vyřazení
4. Kamerun 3 0 1 2 3 11 -8 1 Vyřazení

Skupina C

Úřadující mistři světa z Německa se ve skupině prezentovali těžkopádným, ale efektivním fotbalem pod vedením Jürgena Klinsmanna a skupinu vyhráli. Španělsko si postup pojistilo druhým místem. Jižní Korea i přes zisk pouhých dvou bodů předvedla nesmírně bojovný výkon a proti Španělsku dokázala stáhnout dvougólové manko.

Pozice Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Rozdíl skóre Bodový zisk Status
1. Německo 3 2 1 0 5 3 +2 7 Postup
2. Španělsko 3 1 2 0 6 4 +2 5 Postup
3. Jižní Korea 3 0 2 1 4 5 -1 2 Vyřazení
4. Bolívie 3 0 1 2 1 4 -3 1 Vyřazení

Skupina D

Tato skupina byla poznamenána jedním z největších dopingových skandálů v historii sportu. Argentinský kapitán a ikona světového fotbalu Diego Maradona hrál excelentně v úvodních zápasech proti Řecku a Nigérii. Po zápase s Nigérií však odevzdal pozitivní dopingový vzorek obsahující zakázanou látku efedrin. Maradona byl s okamžitou platností vyloučen z turnaje a poslán domů. Jeho odchod tým morálně roztříštil, načež Argentina podlehla Bulharsku 0:2. Díky vysoké ofenzivní potenci opanovala skupinu Nigérie, zatímco Bulharsko díky vítězství nad Argentinou obsadilo druhou příčku. (Při rovnosti bodů i skóre 6:3 mezi Argentinou a Bulharskem rozhodl vzájemný zápas.)

Pozice Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Rozdíl skóre Bodový zisk Status
1. Nigérie 3 2 0 1 6 2 +4 6 Postup
2. Bulharsko 3 2 0 1 6 3 +3 6 Postup
3. Argentina 3 2 0 1 6 3 +3 6 Postup ze 3. místa
4. Řecko 3 0 0 3 0 10 -10 0 Vyřazení

Skupina E

Skupina E zapsala do statistik mistrovství světa absolutní matematický unikát, který se doposud nikdy nezopakoval. Po odehrání všech šesti zápasů měly všechny čtyři účastnické týmy shodně jedno vítězství, jednu remízu a jednu porážku, z čehož pramenil identický zisk přesně 4 bodů a rozdíl skóre přesně 0 pro všechny celky. O konečném pořadí tak muselo rozhodnout výhradně celkové množství vstřelených gólů a posléze výsledky vzájemných zápasů. První místo obsadilo Mexiko (3 góly). Irsko a Itálie vstřelily po dvou brankách, avšak Irsko obsadilo 2. místo díky historické výhře 1:0 nad Itálií ze vzájemného duelu. Itálie postoupila jen s velkým štěstím ze třetího místa, Norsko bylo s jedinou vstřelenou brankou vyřazeno.

Pozice Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Rozdíl skóre Bodový zisk Status
1. Mexiko 3 1 1 1 3 3 0 4 Postup
2. Irská republika 3 1 1 1 2 2 0 4 Postup
3. Itálie 3 1 1 1 2 2 0 4 Postup ze 3. místa
4. Norsko 3 1 1 1 1 1 0 4 Vyřazení

Skupina F

Ve skupině F potvrdilo roli favorita Nizozemsko. Obrovským šokem byl postup celku ze Saúdské Arábie. V klíčovém závěrečném zápase o postup saúdský záložník Saíd Ovajrán sebral míč hluboko na vlastní polovině, překonal v běhu napříč hřištěm pět belgických hráčů a zavěsil. Tento individuální průnik je v archivech FIFA řazen mezi nejkrásnější góly fotbalové historie. Belgie i přes prohru postoupila z tabulky třetích míst.

Pozice Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Rozdíl skóre Bodový zisk Status
1. Nizozemsko 3 2 0 1 4 3 +1 6 Postup
2. Saúdská Arábie 3 2 0 1 4 3 +1 6 Postup
3. Belgie 3 2 0 1 2 1 +1 6 Postup ze 3. místa
4. Maroko 3 0 0 3 2 5 -3 0 Vyřazení

⚔️ Vyřazovací fáze (Play-off)

Tato sekce překládá absolutně nezkrácený a exaktní výčet všech 16 utkání vyřazovacího pavouka s doplňujícím kontextem a jmény skórujících hráčů.

Osmifinále

  • 2. července 1994, Chicago: Německo 3:2 Belgie (góly: Völler 2, Klinsmann – Grün, Albert). Ofenzivní zápas, ve kterém se německá ofenziva prosadila proti těsné belgické obraně.
  • 2. července 1994, Washington: Španělsko 3:0 Švýcarsko (góly: Hierro, Luis Enrique, Begiristain). Jasná dominance španělského výběru.
  • 3. července 1994, Dallas: Švédsko 3:1 Saúdská Arábie (góly: Dahlin, K. Andersson 2 – Al-Ghesheyan). Fyzicky skvěle připravení Švédové ukončili saúdskou pohádku.
  • 3. července 1994, Pasadena: Rumunsko 3:2 Argentina (góly: Dumitrescu 2, Hagi – Batistuta, Balbo). Bez potrestaného Maradony podlehla Argentina smrtícím rumunským brejkům.
  • 4. července 1994, Orlando: Nizozemsko 2:0 Irská republika (góly: Bergkamp, Jonk). Zápas v obrovském vedru zvládli technicky vybavení Nizozemci lépe než unavení Irové.
  • 4. července 1994, Stanford: Brazílie 1:0 Spojené státy americké (gól: Bebeto). Američané s vynikajícím brankářem Meolou vzdorovali celých 72 minut, ačkoliv Brazílie dohrávala v oslabení po vyloučení Leonarda, který hrubě zasáhl loktem Tab Ramose a způsobil mu frakturu lebky.
  • 5. července 1994, Boston: Itálie 2:1 po prodloužení Nigérie (góly: R. Baggio 2 – Amunike). Nigérie vedla ještě v 88. minutě. Itálii hrající v oslabení (vyloučen Gianfranco Zola) zachránil útočník Roberto Baggio, který vyrovnal a v prodloužení z penalty rozhodl o postupu.
  • 5. července 1994, New York: Bulharsko 1:1, 3:1 na penalty proti Mexiku (góly: Stoičkov – García Aspe). V rozstřelu proměnili Bulhaři tři penalty, zatímco mexičtí střelci třikrát selhali.

Čtvrtfinále

  • 9. července 1994, Boston: Itálie 2:1 Španělsko (góly: D. Baggio, R. Baggio – Caminero). Dramatické utkání rozhodl v 88. minutě opět Roberto Baggio. Zápas byl poznamenán nepotrestaným faulem italského obránce Tassottiho, jenž loktem zlomil nos španělskému hráči Luisi Enriquemu.
  • 9. července 1994, Dallas: Brazílie 3:2 Nizozemsko (góly: Romário, Bebeto, Branco – Bergkamp, Winter). Jeden z nejkvalitnějších zápasů turnaje. Po brazilském vedení 2:0 dokázali Nizozemci vyrovnat, avšak v 81. minutě rozhodl tvrdou střelou z přímého kopu brazilský obránce Branco.
  • 10. července 1994, New York: Bulharsko 2:1 Německo (góly: Stoičkov, Lečkov – Matthäus). Obrovská senzace turnaje. Německo vedlo, avšak úchvatný přímý kop Hristo Stoičkova a okamžitá rybička (hlavička) plešatého záložníka Jordana Lečkova o tři minuty později poslala úřadující šampiony domů.
  • 10. července 1994, Stanford: Švédsko 2:2, 5:4 na penalty proti Rumunsku (góly: Brolin, K. Andersson – Răducioiu 2). Na konci prodloužení srovnal Andersson na 2:2. Hrdinou penaltového rozstřelu se stal švédský brankář Thomas Ravelli, jenž kryl rozhodující pokus Miodraga Belodediciho.

Semifinále

  • 13. července 1994, New York: Itálie 2:1 Bulharsko (góly: R. Baggio 2 – Stoičkov). Italský spasitel Roberto Baggio vstřelil dvě branky v úvodních 25 minutách. Bulharsku se podařilo pouze snížit z pokutového kopu ve 44. minutě.
  • 13. července 1994, Pasadena: Brazílie 1:0 Švédsko (gól: Romário). Švédská obrana držela čisté konto až do 80. minuty, kdy brazilský ofenzivní tahoun Romário přesnou hlavičkou rozhodl o postupu "Kanárků" do finále.

Zápas o 3. místo

  • 16. července 1994, Pasadena: Švédsko 4:0 Bulharsko (góly: Brolin, Mild, Larsson, K. Andersson). Švédský výběr vyčerpané Bulhary naprosto deklasoval již v průběhu prvního poločasu, ve kterém vstřelil všechny čtyři branky, a po zásluze získal bronzové medaile.

Finále

  • 17. července 1994, Pasadena (Rose Bowl): Brazílie 0:0, 3:2 na penalty proti Itálii. Finálové utkání se odehrálo za krutého odpoledního slunce v Kalifornii (zápas byl vysílán v poledne místního času kvůli evropským televizním stanicím). Extrémní horko způsobilo, že defenzivy obou týmů v čele s kapitány (Dunga a Franco Baresi) zcela vymazaly ofenzivní pokusy Romária i Baggia. Ve hře ze hry gól nepadl. V nervydrásajícím penaltovém rozstřelu zklamali na italské straně obránce Baresi a útočník Daniele Massaro, na brazilské stoper Márcio Santos. V páté sérii musel italský tahoun Roberto Baggio bezpodmínečně proměnit. Jeho následný kop vysoko nad břevno brazilské brány, střežené brankářem Taffarelem, vstoupil do sportovních dějin jako nejtragičtější moment jeho kariéry a okamžitě odstartoval nekonečné oslavy brazilského zisku čtvrtého světového titulu.

🇨🇿 Absence Československa a nástupnických států

Kvalifikační boje pro tento turnaj probíhaly v období od roku 1992 do závěru roku 1993, tedy převážně v době fungování společného státu a následně během poklidného rozdělení republiky. Mužstvo vystupovalo v průběhu roku 1993 pod formálním hlavičkovým označením "Reprezentace Čechů a Slováků" (RCS). V kvalifikační skupině 4 narazil tým na vysoce favorizovanou reprezentaci Rumunska, silnou Belgii, Wales, Kypr a Faerské ostrovy.

Ačkoliv tehdejší tým vedený trenérem Milanem Máčalou obsahoval generaci budoucích hvězd, vaz mu srazily zbytečné bodové ztráty a remízy. Definitivní kolaps nadějí na postup nastal během klíčového kvalifikačního zápasu odehraného ve městě Košice, v němž československý tým nedokázal prorazit kyperskou obranu a pouze remizoval s Kyprem. Následná snaha a solidní hra v závěru cyklu (například nejtěsnější bitvy s Rumunskem) na zvrácení celkového třetího místa ve skupině nestačily. Po skončení kvalifikace byla společná reprezentace rozpuštěna a od roku 1994 již samostatně vystupovala Česká fotbalová reprezentace a Slovenská fotbalová reprezentace. Na hřištích v USA se proto neobjevila.

📈 Statistiky a individuální ocenění

Nejlepší střelci turnaje Tabulka uvádí absolutní jmenný seznam nejúspěšnějších ofenzivních hráčů, kteří v průběhu turnaje dosáhli na hranici 4 a více vstřelených branek.

Jméno hráče Reprezentovaný stát Počet vstřelených gólů Zisk individuálního ocenění
Hristo Stoičkov Bulharsko 6 Zlatá kopačka (sdílené 1. místo)
Oleg Salenko Rusko 6 Zlatá kopačka (sdílené 1. místo)
Romário Brazílie 5 Zlatý míč pro nejlepšího hráče
Jürgen Klinsmann Německo 5 -
Roberto Baggio Itálie 5 Stříbrný míč pro 2. nejlepšího hráče
Kennet Andersson Švédsko 5 -
Gabriel Batistuta Argentina 4 -
Martin Dahlin Švédsko 4 -
Florin Răducioiu Rumunsko 4 -

All-Star tým a individuální trofeje Do ideální jedenáctky (MasterCard All-Star Team) celého šampionátu komise expertů FIFA zařadila tyto fotbalisty:

Cenu pro nejlepšího mladého hráče do 21 let si odnesl nizozemský záložník Marc Overmars. Cenu Fair Play za nejnižší počet napomenutí udělila FIFA národnímu týmu Brazílie.

💡 Pro laiky

Proč je mistrovství v USA z roku 1994 v dějinách fotbalu tak obrovským mezníkem? Do té doby probíhala mistrovství světa primárně v Evropě nebo v Jižní Americe. Vedení světového fotbalu se ale rozhodlo zariskovat a přinést fotbal (kterému Američané říkají soccer) do země, kde tehdy zajímal málokoho a kde se běžně nehrála žádná národní fotbalová liga.

Tento risk se ukázal jako naprostý komerční jackpot. Protože se fotbal hrál na obrovských betonových stadionech určených pro americký fotbal s kapacitami 70 a více tisíc míst, dorazily na tribuny téměř 3,6 milionu diváků. To je číslo, které za následujících třicet let nedokázala překonat Francie, Německo ani Brazílie. Šampionát v USA otevřel fotbalu dveře do obřího miliardového byznysu a donutil Spojené státy vybudovat svou vlastní moderní soutěž (MLS).

Z pohledu fanoušků u televizních obrazovek byla zásadní změna pravidel. Na předchozím mistrovství světa v roce 1990 v Itálii se hráči naučili fotbal zcela paralyzovat tím, že neustále nahrávali míč dozadu svému brankáři, který si ho mohl kdykoliv vzít do rukou. Hra byla nudná a padalo minimum gólů. Proto v roce 1994 začalo platit revoluční pravidlo – jakmile hráč přihraje míč brankáři nohou, brankář nesmí použít ruce a musí ho odkopnout. Společně s novým pravidlem, podle kterého za výhru v tabulce tým dostal 3 body (dříve jen 2), to fotbalisty donutilo neustále útočit.

Bohužel měl turnaj i své stinné stránky. Hry se nesměly konat večer, ale často v pravé poledne uprostřed nesnesitelných veder, aby se dalo vysílat v rozumných večerních časech do Evropy (protože tam byla většina diváků). Z turnaje byl pro doping vyhozen slavný Diego Maradona, ale největší tragédií byla vražda kolumbijského obránce Andrese Escobara. Když si do vlastní sítě kopl gól, který jeho tým vyřadil z turnaje, rozčílil tím doma členy krvelačné narkomafie (kteří prosázeli na Kolumbii miliony dolarů). Po návratu z turnaje domů byl v baru chladnokrevně zastřelen, což celosvětově otřáslo představou o sportovním fair-play.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mistrovství_světa_ve_fotbale_1994&oldid=128929“