Italská fotbalová reprezentace

Rozbalit box

Obsah boxu

Italská fotbalová reprezentace (italsky Nazionale di calcio dell'Italia) je národní fotbalový tým, který reprezentuje Itálii v mezinárodních soutěžích. Je řízena Italskou fotbalovou federací (FIGC). Tým, přezdívaný Gli Azzurri (Modří), patří k nejúspěšnějším v historii fotbalu. Je čtyřnásobným mistrem světa (1934, 1938, 1982, 2006), čímž se v historických tabulkách dělí o druhé místo s Německem, a dvojnásobným mistrem Evropy (1968, 2020).

🎨 Identita týmu

Přezdívka "Azzurri"

Přezdívka Gli Azzurri (Modří) je odvozena od modré barvy (azzurro) dresů, ve kterých tým tradičně hraje. Tato barva, ačkoli se nevyskytuje na italské vlajce, je barvou Savojské dynastie, která vládla Italskému království v době, kdy tým vznikal. Modré dresy se staly symbolem národní hrdosti a jsou jedním z nejznámějších prvků italské reprezentace.

Taktická filozofie: Catenaccio

Italský fotbal je historicky spojen s taktickým systémem a filozofií známou jako Catenaccio (v překladu "západka" nebo "petlice"). Tento systém, který se proslavil v 60. letech 20. století, je založen na mimořádně organizované a nepropustné obraně a rychlých protiútocích. Klíčovým prvkem bylo využití hráče na pozici "libera" (sweeper), který hrál za hlavní obrannou linií a "čistil" prostor.

Ačkoli moderní italská reprezentace již nehraje čisté catenaccio, důraz na taktickou disciplínu, strategickou přípravu a umění bránit zůstává hluboce zakořeněn v její DNA. Italské týmy jsou proslulé schopností neutralizovat silné stránky soupeře a udeřit z efektivních protiútoků.

⏳ Historie

Zlatá éra 30. let

První velká éra italského fotbalu přišla ve 30. letech 20. století pod vedením legendárního trenéra Vittoria Pozza, jediného trenéra v historii, který vyhrál mistrovství světa dvakrát.

• MS 1934 v Itálii: Na domácí půdě, za silné podpory fašistického režimu Benita Mussoliniho, získala Itálie svůj první titul mistrů světa. Ve finále porazila Československo 2:1 po prodloužení.
• MS 1938 ve Francii: Tým, jehož hvězdou byl útočník Giuseppe Meazza, dokázal titul obhájit, když ve finále porazil Maďarsko 4:2. Itálie se tak stala prvním týmem, který vyhrál dva světové šampionáty v řadě.

Tuto úspěšnou éru přerušila druhá světová válka. Po válce byla síla týmu výrazně oslabena leteckou katastrofou na Superze v roce 1949, při které zahynul téměř celý tým AC Turín ("Grande Torino"), který tvořil páteř reprezentace.

Vítězství na Euru 1968

Na další velký úspěch čekala Itálie až do roku 1968. Na domácím Mistrovství Evropy získala svůj první evropský titul. Turnaj je známý především díky semifinále proti Sovětskému svazu, které po bezbrankové remízi rozhodl hod mincí ve prospěch Itálie. Ve finále proti Jugoslávii se první zápas hrál 1:1, a protože tehdy neexistovaly penaltové rozstřely, finále se opakovalo. V opakovaném zápase Itálie zvítězila 2:0.

🏆 Moderní triumfy a tragédie

Triumf na Mistrovství světa 1982

Po neúspěšném období v 70. letech přijela Itálie na Mistrovství světa 1982 ve Španělsku jako outsider. Tým byl kritizován médii a v první skupinové fázi předvedl tři nevýrazné remízy, ze kterých postoupil jen díky většímu počtu vstřelených gólů.

Vše se změnilo ve druhé fázi, kdy se Itálie střetla s favorizovanou Argentinou (Maradonou) a Brazílií (Zicem, Sócratem). V jednom z nejlepších zápasů fotbalové historie porazila Itálie Brazílii 3:2. Hrdinou zápasu i celého turnaje se stal útočník Paolo Rossi, který v tomto utkání vstřelil hattrick. Rossi, který se do týmu vrátil po dvouletém trestu za korupční skandál, se stal nejlepším střelcem turnaje a dovedl Itálii až k titulu mistrů světa. Ve finále porazili Západní Německo 3:1. Ikonickým se stal obraz slavícího prezidenta Sandra Pertiniho v hledišti.

Éra Sacchiho a bolestivé 90. léta

Na konci 80. a v 90. letech přinesl trenér Arrigo Sacchi do italského fotbalu revoluci s ofenzivnějším a presujícím stylem. Přestože Itálie hrála atraktivní fotbal, toto období je poznamenáno smolnými porážkami.

• MS 1990 v Itálii: Na domácím šampionátu se Itálie zdála neporazitelná, s brankářem Walterem Zengou, který držel rekordní neprůstřelnost. V semifinále proti Argentině však tým vypadl po penaltovém rozstřelu.
• MS 1994 v USA: Tým vedený geniálním Robertem Baggiem se probojoval až do finále proti Brazílii. Baggio byl nejlepším hráčem týmu a svými góly ho doslova dotáhl do boje o zlato. Poprvé v historii se finále mistrovství světa rozhodovalo v penaltovém rozstřelu. V rozhodujícím momentě, za stavu 2:3, Roberto Baggio svou penaltu přestřelil a poslal titul do rukou Brazilců. Obraz Baggia se sklopenou hlavou se stal jedním z nejtragičtějších a nejikoničtějších momentů fotbalové historie.
• Euro 2000: Ve finále proti Francii vedla Itálie 1:0 až do poslední minuty nastavení, kdy Francie vyrovnala. V prodloužení pak Francie vstřelila "zlatý gól" a Itálie opět prohrála nejdramatičtějším možným způsobem.

Triumf na Mistrovství světa 2006

Do MS 2006 v Německu vstupovala Itálie v atmosféře obrovského korupčního skandálu (Calciopoli), který otřásal celou italskou ligou. Tým pod vedením trenéra Marcella Lippiho se však semknul a turnajem prošel na vlně neuvěřitelné defenzivní síly. Obrana vedená kapitánem Fabiem Cannavarem (později zvolen nejlepším hráčem světa) a brankářem Gianluigi Buffonem inkasovala za celý turnaj pouze dva góly – jeden vlastní a jeden z penalty.

Ve finále proti Francii se Itálie utkala s týmem vedeným Zinédinem Zidanem. Zápas skončil 1:1 a je navždy památný především díky momentu z prodloužení, kdy Zidane po slovní provokaci udeřil hlavou do hrudi Marca Materazziho a byl vyloučen. Zápas dospěl do penaltového rozstřelu, ve kterém Itálie konečně zlomila své prokletí, zvítězila 5:3 a získala svůj čtvrtý titul mistrů světa.

🎢 Éra extrémů (po roce 2006)

Po triumfu v roce 2006 vstoupila Itálie do období neuvěřitelných kontrastů, kdy se střídaly historické úspěchy s národními tragédiemi.

Od triumfu k ponížení

Jako obhájci titulu zažili na MS 2010 v Jižní Africe obrovskou ostudu, když skončili poslední ve skupině za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem a nepostoupili ani do vyřazovací fáze. Podobné fiasko se opakovalo i na MS 2014 v Brazílii, kde opět vypadli ve skupině.

Triumf na Euru 2020

Po těchto neúspěších a následné generační obměně přišel nečekaný a o to sladší triumf. Na Mistrovství Evropy ve fotbale 2020 (hraném v roce 2021 kvůli pandemii covidu-19) předváděl tým pod vedením trenéra Roberta Manciniho atraktivní, ofenzivní fotbal a prošel turnajem bez porážky. Ve finále se ve Wembley utkal s domácí Anglií. Po remíze 1:1 dospěl zápas do penaltového rozstřelu. Hrdinou se stal brankář Gianluigi Donnarumma, který chytil dvě penalty a zajistil Itálii druhý titul mistrů Evropy v historii.

Dvojitá apokalypsa: neúčast na MS

Paradoxně, jen několik měsíců po triumfu na Euru, potkal italský fotbal jeden z největších šoků v jeho historii. Tým selhal v kvalifikaci na Mistrovství světa 2022 v Kataru, když v semifinále baráže senzačně prohrál doma 0:1 se Severní Makedonií.

Protože se Itálie nekvalifikovala ani na MS 2018 v Rusku (tehdy vypadla v baráži se Švédskem), znamenalo to, že čtyřnásobní mistři světa a úřadující mistři Evropy chyběli na dvou po sobě jdoucích světových šampionátech. Tato událost byla v Itálii vnímána jako národní sportovní katastrofa a vedla k hluboké sebereflexi a následné změně trenéra.

🔥 Rivalita

• Německo: Nejslavnější a nejintenzivnější rivalita. Ačkoli Německo je historicky úspěšnější, v klíčových zápasech na mistrovství světa a Evropy má jednoznačně navrch Itálie. Německo nikdy neporazilo Itálii v soutěžním zápase na velkém turnaji v normální hrací době. Nejslavnějšími zápasy jsou "Zápas století" (semifinále MS 1970, Itálie vyhrála 4:3 po prodl.) a semifinále MS 2006, kde Itálie vyhrála v Německu 2:0 po prodl.
• Francie: Soupeření se sousední zemí, které vyvrcholilo na přelomu tisíciletí finále Eura 2000 (výhra Francie) a finále MS 2006 (výhra Itálie).
• Brazílie: Souboj dvou fotbalových velmocí, které se střetly ve dvou finále MS (1970 a 1994, obě vyhrála Brazílie) a v legendárním zápase na MS 1982 (vyhrála Itálie).

📊 Rekordy a statistiky

Aktuální k říjnu 2025

Hráči s nejvíce starty

1. Gianluigi Buffon (1997–2018): 176 zápasů
2. Fabio Cannavaro (1997–2010): 136 zápasů
3. Paolo Maldini (1988–2002): 126 zápasů
4. Leonardo Bonucci (2010–2023): 121 zápasů

Nejlepší střelci

1. Luigi Riva (1965–1974): 35 gólů
2. Giuseppe Meazza (1930–1939): 33 gólů
3. Silvio Piola (1935–1952): 30 gólů

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že italská fotbalová reprezentace je jako špičkový módní návrhář. Možná není vždy nejefektnější, ale je neuvěřitelně stylová, chytrá a na velké akce se umí dokonale připravit.

Její styl, přezdívaný Catenaccio (západka), je postaven na geniální a nepropustné obraně. Je to jako ušít si dokonalý oblek na míru – pevný, elegantní a bez jediné chybičky. Italové nechají soupeře útočit, ale jejich obrana je jako pevná zeď. A když soupeř udělá chybu, udeří z rychlého a smrtícího protiútoku.

Tým, kterému se říká "Azzurri" (Modří) podle barvy dresů, je jedním z nejúspěšnějších v historii:

• Čtyřikrát vyhráli Mistrovství světa. Jsou to mistři velkých turnajů.
• Jejich příběhy jsou plné dramatu. Dokázali vyhrát MS 1982, i když jim na začátku nikdo nevěřil. Vyhráli MS 2006 po finále se slavnou Zidanovou "hlavičkou". Ale také zažili tragédii, když jejich největší hvězda Roberto Baggio neproměnila rozhodující penaltu ve finále MS 1994.

V posledních letech jsou jako na houpačce. V roce 2021 velkolepě vyhráli Mistrovství Evropy, ale hned poté se jim dvakrát po sobě nepodařilo postoupit na Mistrovství světa, což byla pro fotbalovou Itálii obrovská ostuda. Italský fotbal je zkrátka plný emocí, taktiky, velkých vítězství i nečekaných pádů.