Přeskočit na obsah

Mistrovství světa ve fotbale 1966

Z Infopedia

Šablona:Infobox Sportovní turnaj

Mistrovství světa ve fotbale 1966 (oficiálně 1966 FIFA World Cup) byl osmý ročník světového šampionátu v mužském fotbale, organizovaný mezinárodní federací FIFA. Turnaj se konal na území Anglie v období od 11. července do 30. července 1966. Šlo o první mistrovství světa, které se pořádalo v anglicky mluvící zemi, a historicky poslední šampionát, jehož finálové utkání bylo celosvětově přenášeno černobíle. Turnaj představoval rovněž první šampionát, který využíval satelitní televizní přenos pro mezinárodní vysílání.

Vítězem turnaje se stala domácí Anglie, která ve finále porazila reprezentaci Západního Německa poměrem 4:2 po prodloužení. Anglie se tak stala historicky třetí pořadatelskou zemí, jež dokázala na domácí půdě vybojovat titul mistra světa (po Uruguayi v roce 1930 a Itálii v roce 1934). Finálové utkání, které se odehrálo na londýnském stadionu Wembley, zapsalo do historie hráče Geoffa Hursta, jenž jako první fotbalista v dějinách vstřelil ve finále mistrovství světa hattrick.

Turnaje se zúčastnilo 16 národních celků. Během celkového počtu 32 odehraných utkání padlo 89 branek. Šampionát byl poznamenán překvapivým brzkým vyřazením tehdejšího obhájce titulu z Brazílie, který nepostoupil ze základní skupiny. Zápasy celkově navštívilo přes 1,5 milionu diváků, čímž byl ustanoven rekord v návštěvnosti, jenž vydržel až do šampionátu ve Spojených státech v roce 1994.

📅 Pozadí a výběr pořadatele

O pořadateli osmého ročníku mistrovství světa se rozhodovalo na kongresu FIFA v italském Římě dne 22. srpna 1960. Kandidaturu podaly tři státy: Anglie, Západní Německo a Španělsko. Zástupci Španělska svou kandidaturu stáhli těsně před zahájením hlasování. Anglie v konečném hlasování porazila Západní Německo poměrem 34 ku 27 hlasům. Hlavním argumentem pro přidělení turnaje Anglii bylo nadcházející stoleté výročí od založení první fotbalové asociace (The Football Association), k němuž došlo v roce 1863.

🌍 Kvalifikace a bojkot afrických států

Kvalifikačních bojů se zúčastnilo 74 zemí z celého světa. Jako pořadatel měla Anglie přímý postup zajištěn, stejně tak Brazílie z pozice vítěze předchozího ročníku z roku 1962. Zbývajících 14 míst bylo rozděleno mezi konfederace.

Kvalifikace pro rok 1966 se zapsala do dějin hromadným bojkotem států z afrického kontinentu. Vedení FIFA rozhodlo, že africká zóna nedostane žádné garantované místo na finálovém turnaji. Vítěz africké kvalifikace se měl o jediné postupové místo utkat v mezikontinentální baráži s vítězem zóny zahrnující Asii a Oceánii. Na protest proti tomuto logistickému i sportovnímu znevýhodnění se z kvalifikace stáhlo všech 15 přihlášených afrických reprezentací. Baráž tak nakonec proběhla pouze mezi zástupci asijské a oceánské konfederace, ze které úspěšně vzešla reprezentace Severní Koreje.

🐕 Krádež a nalezení Zlaté Niké

Před zahájením turnaje čelili britští organizátoři masivnímu bezpečnostnímu selhání. V březnu 1966 byla oficiální trofej pro vítěze, známá jako Zlatá Niké (Jules Rimet Trophy), vystavena pro veřejnost v metodistické hale Westminster Central Hall v Londýně. Dne 20. března 1966 byla trofej v hodnotě 3 000 liber přes přítomnost bezpečnostní ostrahy odcizena.

Rozsáhlé pátrání Scotland Yardu přineslo výsledek po sedmi dnech. Trofej nalezl 27. března pes jménem Pickles v křoví jedné ze zahrad v rezidenční čtvrti Upper Norwood na jihu Londýna. Trofej byla zabalena do starých novin. Organizátoři z obavy z další krádeže nechali pro účely ceremoniálů potají vyrobit bronzovou repliku.

🏟️ Pořadatelská města a stadiony

Zápasy byly odehrány na osmi stadionech v sedmi hostitelských městech. Celková kapacita infrastruktury umožnila turnaji překonat dosavadní rekordy v prodeji vstupenek.

⚽ Průběh turnaje

Nasazení turnaje tvořily čtyři základní skupiny po čtyřech týmech. Z každé skupiny postupovaly dva nejlépe umístěné celky do čtvrtfinále.

V rámci Skupiny 1, která se odehrála kompletně v Londýně, nastoupila domácí Anglie, Uruguay, Mexiko a Francie. Anglie po otevírací bezbrankové remíze s Uruguayí zvítězila v obou zbývajících utkáních s čistým kontem a obsadila první příčku, zatímco z druhého místa postoupila Uruguay.

Ve Skupině 2 demonstrovalo sílu Západní Německo, které v úvodním zápase deklasovalo Švýcarsko výsledkem 5:0. Po tvrdém a vyrovnaném boji s Argentinou (0:0) porazili Němci i Španělsko a zajistili si postup společně s Argentinou.

Skupina 3, konaná převážně v Liverpoolu, přinesla největší šok celého turnaje. Portugalsko pod vedením útočníka Eusébia dominovalo skupině třemi výhrami. Obhájce titulu, Brazílie, zahájil výhrou nad Bulharskem, avšak následně prohrál s Maďarskem i Portugalskem 1:3 a byl vyřazen. Brazilská reprezentace doplácela na enormně tvrdou hru soupeřů, jež vyústila ve zranění klíčového hráče Pelého.

Skupina 4 viděla suverénní jízdu reprezentace Sovětského svazu, která vyhrála všechny tři duely. Senzací se stala reprezentace Severní Koreje. Ta v rozhodujícím utkání porazila Itálii 1:0 díky brance Paka Du-ika (Pak Doo-ik) a vyřadila evropského favorita z turnaje.

⚔️ Vyřazovací fáze

Čtvrtfinálové duely se odehrály plně 23. července. Západní Německo jednoznačně přehrálo Uruguay 4:0. Utkání bylo ovlivněno vyloučením dvou uruguayských reprezentantů po tvrdých zákrocích na Franze Beckenbauera. Sovětský svaz dokázal skórovat v úvodu obou poločasů a porazil Maďarsko 2:1.

Největší drama nabídlo utkání mezi Portugalskem a Severní Koreou na stadionu Goodison Park. Severokorejci v 25. minutě vedli překvapivě již 3:0. Následně ovšem útočník Eusébio převzal kontrolu nad zápasem, vstřelil čtyři branky v řadě (z toho dvě z pokutových kopů) a Portugalsko nakonec zvítězilo 5:3.

Čtvrtfinále mezi Anglií a Argentinou se proměnilo v silně fyzický a taktický střet. Hlavní německý rozhodčí Rudolf Kreitlein ve 35. minutě vyloučil argentinského kapitána Antonia Rattína pro nesportovní chování a verbální urážky, ačkoliv rozhodčí nehovořil španělsky. Rattín odmítal opustit hřiště celých deset minut, čímž způsobil masivní zdržení zápasu. Anglie nakonec vyhrála 1:0 gólem Hursta ze 78. minuty. Tento zápas vedl k mezinárodní sportovní nevraživosti mezi oběma národy.

V semifinále porazilo Západní Německo Sovětský svaz 2:1. Anglie ve druhém semifinále ve Wembley překonala Portugalsko rovněž 2:1 díky dvěma gólům Bobbyho Charltona. Eusébio dokázal pouze korigovat skóre z penalty v závěru utkání, což byl vůbec první inkasovaný gól anglického brankáře Gordona Bankse na celém turnaji.

🏆 Finálové utkání

Finále se odehrálo 30. července 1966 na zaplněném stadionu Wembley před zraky 96 924 platících diváků. Západní Německo otevřelo skóre ve 12. minutě přesným zásahem Helmuta Hallera. Anglie srovnala o šest minut později zásluhou hlavičky Geoffa Hursta po volném přímém kopu Bobbyho Moorea.

V 78. minutě poslal Anglii do vedení Martin Peters a domácí fanoušci se připravovali na oslavy. V 89. minutě ovšem německý obránce Wolfgang Weber dorazil míč do sítě a vynutil pro svůj tým prodloužení.

Rozhodující moment nastal ve 101. minutě prodloužení. Anglický útočník Geoff Hurst vyslal prudkou střelu, která zasáhla spodní hranu břevna a odrazila se na brankovou čáru. Švýcarský hlavní rozhodčí Gottfried Dienst se po vizuální komunikaci se sovětským pomezním rozhodčím Tofikem Bachramovem rozhodl branku uznat. Jde o jeden z nejkontroverznějších a nejvíce analyzovaných fotbalových momentů v historii. V poslední minutě prodloužení, zatímco někteří diváci již vbíhali na hrací plochu, vstřelil Hurst svůj třetí gól v zápase a pečetil výsledek na konečných 4:2.

📈 Kompletní statistiky a výsledky

Data v tabulkách odpovídají dobovému bodovacímu systému, kdy byly za vítězství udělovány 2 body, za remízu 1 bod a za prohru 0 bodů. Při rovnosti bodů rozhodoval brankový průměr (Goal Average = vstřelené góly děleno obdrženými góly).

Základní skupina 1

Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Průměr Body
Anglie 3 2 1 0 4 0 — 5
Uruguay 3 1 2 0 2 1 2,00 4
Mexiko 3 0 2 1 1 3 0,33 2
Francie 3 0 1 2 2 5 0,40 1

Výsledky: Anglie 0:0 Uruguay, Francie 1:1 Mexiko, Uruguay 2:1 Francie, Anglie 2:0 Mexiko, Mexiko 0:0 Uruguay, Anglie 2:0 Francie.

Základní skupina 2

Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Průměr Body
Západní Německo 3 2 1 0 7 1 7,00 5
Argentina 3 2 1 0 4 1 4,00 5
Španělsko 3 1 0 2 4 5 0,80 2
Švýcarsko 3 0 0 3 1 9 0,11 0

Výsledky: Záp. Německo 5:0 Švýcarsko, Argentina 2:1 Španělsko, Španělsko 2:1 Švýcarsko, Argentina 0:0 Záp. Německo, Argentina 2:0 Švýcarsko, Záp. Německo 2:1 Španělsko.

Základní skupina 3

Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Průměr Body
Portugalsko 3 3 0 0 9 2 4,50 6
Maďarsko 3 2 0 1 7 5 1,40 4
Brazílie 3 1 0 2 4 6 0,67 2
Bulharsko 3 0 0 3 1 8 0,13 0

Výsledky: Brazílie 2:0 Bulharsko, Portugalsko 3:1 Maďarsko, Maďarsko 3:1 Brazílie, Portugalsko 3:0 Bulharsko, Portugalsko 3:1 Brazílie, Maďarsko 3:1 Bulharsko.

Základní skupina 4

Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Vstřelené góly Inkasované góly Průměr Body
Sovětský svaz 3 3 0 0 6 1 6,00 6
Severní Korea 3 1 1 1 2 4 0,50 3
Itálie 3 1 0 2 2 2 1,00 2
Chile 3 0 1 2 2 5 0,40 1

Výsledky: Sovětský svaz 3:0 Severní Korea, Itálie 2:0 Chile, Severní Korea 1:1 Chile, Sovětský svaz 1:0 Itálie, Severní Korea 1:0 Itálie, Sovětský svaz 2:1 Chile.

Vyřazovací boje

Fáze Datum Místo Tým 1 Skóre Tým 2 Střelci branek
Čtvrtfinále 23. července Londýn Anglie 1:0 Argentina Hurst (78')
Čtvrtfinále 23. července Sheffield Záp. Německo 4:0 Uruguay Haller (11', 83'), Beckenbauer (70'), Seeler (75')
Čtvrtfinále 23. července Sunderland Sovětský svaz 2:1 Maďarsko Čislenko (5'), Porkujan (46') – Bene (57')
Čtvrtfinále 23. července Liverpool Portugalsko 5:3 Severní Korea Eusébio (27', 43' pen., 56', 59' pen.), Augusto (80') – Pak Sung-čin (1'), I Tong-un (22'), Jang Sung-kuk (25')
Semifinále 25. července Liverpool Záp. Německo 2:1 Sovětský svaz Haller (43'), Beckenbauer (67') – Porkujan (88')
Semifinále 26. července Londýn Anglie 2:1 Portugalsko B. Charlton (30', 80') – Eusébio (82' pen.)
O 3. místo 28. července Londýn Portugalsko 2:1 Sovětský svaz Eusébio (12' pen.), Torres (89') – Malofejev (43')
Finále 30. července Londýn Anglie 4:2 (pp) Záp. Německo Hurst (18', 101', 120'), Peters (78') – Haller (12'), Weber (89')
  • Poznámka: pp = po prodloužení.

Nejlepší střelci turnaje (3 a více branek)

Hráč Reprezentace Počet gólů
Eusébio Portugalsko 9
Helmut Haller Západní Německo 6
Geoff Hurst Anglie 4
Franz Beckenbauer Západní Německo 4
Ferenc Bene Maďarsko 4
Valerij Porkujan Sovětský svaz 4
Luis Artime Argentina 3
Bobby Charlton Anglie 3
Roger Hunt Anglie 3
José Augusto Portugalsko 3
José Torres Portugalsko 3
Eduard Malofejev Sovětský svaz 3

💡 Pro laiky

Mistrovství světa ve fotbale funguje jako vrcholný mezinárodní sportovní turnaj, který se koná každé čtyři roky. Účastní se ho reprezentační výběry jednotlivých států. Aby se stát na tento turnaj dostal, musí nejprve projít fází zvanou kvalifikace. Hraje proti sousedním nebo regionálním státům a sbírá body. Pouze ty nejlepší státy si vybojují letenku na samotné finálové mistrovství.

V roce 1966 se na tento finálový turnaj probojovalo 16 týmů, které byly rozděleny do čtyř skupin po čtyřech účastnících. V rámci skupiny se uplatňoval formát "každý s každým", což znamená, že každý tým odehrál přesně tři zápasy. Za výhru získal tým dva body, za nerozhodný výsledek (remízu) jeden bod a za prohru bod žádný.

Po odehrání všech zápasů ve skupinách se vytvořila konečná tabulka. Dva týmy s nejvyšším počtem bodů z každé skupiny (celkem osm týmů) postoupily do druhé, vyřazovací fáze, které se také říká pavouk. Od tohoto okamžiku se uplatňuje přísné pravidlo – tým, který utkání prohraje, na turnaji končí a odjíždí domů. Pokud zápas po standardních 90 minutách skončí nerozhodně, následuje prodloužení, tedy přidání dalších 30 minut čistého herního času pro rozhodnutí utkání. Turnaj graduje finálovým utkáním dvou zbývajících týmů, kde vítěz získá trofej a je prohlášen za mistra světa.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mistrovství_světa_ve_fotbale_1966&oldid=129096“