Max Rostock

Max Rostock
Celé jméno	Max Heinrich Rostock
Datum narození	29. září 1912
Místo narození	Ludwigshafen am Rhein, Německé císařství
Datum úmrtí	13. září 1986
Místo úmrtí	Mannheim, Spolková republika Německo
Státní příslušnost
Povolání	důstojník bezpečnostní služby, odsouzený válečný zločinec, agent tajné služby
Aktivní od	1933
Aktivní do	1962

Max Heinrich Rostock (29. září 1912 Ludwigshafen am Rhein – 13. září 1986 Mannheim) byl německý důstojník, příslušník nacistických ozbrojených a zpravodajských složek a odsouzený válečný zločinec. Během druhé světové války dosáhl v hierarchii SS důstojnické hodnosti SS-Obersturmführer a zastával funkci velitele úřadovny Sicherheitsdienstu v Kladně. Z historického a kriminálního hlediska je primárně znám svou prokazatelnou a přímou účastí na vyhlazení středočeské obce Lidice v červnu 1942, kde osobně dohlížel na hromadné popravy civilního obyvatelstva.

Po skončení válečného konfliktu uprchl a pod cizí identitou se ukrýval v okupačních zónách v Německu. V roce 1950 byl na základě mezinárodních dohod vydán do Československa, kde byl v roce 1951 Státním soudem v Praze shledán vinným z válečných zločinů a pravomocně odsouzen k trestu smrti oběšením. K výkonu nejvyššího trestu však nikdy nedošlo. Z důvodu kalkulace s jeho zpravodajským potenciálem mu tehdejší prezident republiky Antonín Zápotocký udělil v roce 1953 přísně tajnou milost. Následně byl Rostock naverbován komunistickou Státní bezpečností (StB) a v roce 1960 vysazen v Západním Německu jako špion v rámci operace s krycím názvem Akce Fritz. Vzhledem k tomu, že Rostock po přesunu do západního bloku s československými řídícími orgány přerušil kontakty, operace skončila absolutním selháním. Celý případ zůstal před veřejností utajen až do počátku 21. století.

👤 Původ, mládí a civilní profese

Max Heinrich Rostock se narodil 29. září 1912 ve městě Ludwigshafen am Rhein na území tehdejšího Německého císařství. Pocházel z rodiny malířského mistra Friedricha Rostocka a vyrůstal společně se čtyřmi sourozenci (dvěma bratry a dvěma sestrami). V rodném městě absolvoval v letech 1918 až 1927 základní školní docházku. Následně nastoupil do učení na pozici obchodního příručího, které úspěšně zakončil v roce 1930. Kvůli nedostatku pracovních příležitostí v době hospodářské krize se posléze vyučil malířem pokojů a dekoratérem přímo v podniku svého otce.

V červnu roku 1934 uzavřel sňatek s Katarinou Meissnerovou (narozenou v roce 1914), dcerou lokálního kapelníka. Sňatek byl urychlen skutečností, že partnerka byla v té době těhotná. Sňatek vyvolal ostrý rodinný konflikt mezi Maxem Rostockem a jeho otcem, který s volbou snachy nesouhlasil. Následkem těchto rodinných sporů Max Rostock opustil otcovu zavedenou firmu. Společně se svým starším bratrem Friedrichem se pokusili založit a provozovat vlastní nezávislý malířský podnik, avšak v podmínkách ekonomické recese tento obchodní pokus velmi rychle zkrachoval, což mladého Rostocka uvrhlo do finanční nejistoty.

🦅 Vstup do nacistického aparátu a zpravodajských služeb

Radikalizace Maxe Rostocka a jeho integrace do nacistických struktur probíhala paralelně s jeho ekonomickými problémy. Dne 1. března 1933 podal přihlášku a byl přijat do řad úderných oddílů SA. O dva měsíce později, v květnu 1933, se stal oficiálním členem NSDAP. Po krachu vlastního podnikání využil svých stranických kontaktů. Straníci z Ludwigshafenu jej doporučili pro administrativní práci v bezpečnostním aparátu. V září 1933 byl přijat do struktur Sicherheitsdienstu (SD) – elitní zpravodajské služby nacistické strany, zpočátku pouze v pozici civilního zaměstnance.

V roce 1935 byl formálně zařazen do řad SS jako řadový příslušník (SS-Mann). V období let 1934 až 1939 působil na různých regionálních služebnách zpravodajské služby v jihozápadním Německu. Jeho dislokace zahrnovaly města Ludwigshafen, Neustadt, Stuttgart a Lörrach. Z operativního hlediska se specializoval na výzvědnou činnost a provokační akce namířené proti sousedním státům, specificky proti Francii (v kontextu tehdejšího dění v Sársku) a Švýcarsku. Za svou efektivitu a spolehlivost byl postupně povyšován v hierarchii SS, přičemž důstojnické hodnosti (SS-Untersturmführer) dosáhl v průběhu roku 1940. V prosinci 1940 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer.

🏛️ Převelení do Kladna a arizace majetku

Dne 26. srpna 1939, těsně před vypuknutím globálního válečného konfliktu, byl Rostock převelen na centrální úřadovnu SD v Praze v rámci Protektorátu Čechy a Morava. V březnu roku 1940 byl jmenován velitelem samostatné regionální služebny SD ve středočeském Kladně. Tento průmyslový region s rozsáhlou těžbou uhlí a ocelárnami byl německou okupační správou vyhodnocován jako vysoce rizikový, jelikož disponoval silnou členskou základnou komunistických a sociálnědemokratických odborů, ze kterých se rekrutoval protinacistický odboj.

V pozici velitele pobočky v Kladně působil Rostock do září 1942 (některé archivní prameny uvádějí až březen 1943). Během tohoto období vybudoval rozsáhlou síť českých konfidentů a informátorů. Inicioval a řídil tvrdé represivní akce proti místnímu odboji. Využil také svého mocenského postavení k osobnímu obohacení prostřednictvím procesu takzvané arizace (konfiskace židovského majetku). Zabral pro potřeby své rodiny funkcionalistickou vilu v Kladně a za formální zlomek tržní ceny získal podíl ve vyvlastněné textilní továrně v Brně, čímž se fakticky stal průmyslovým podílníkem.

⚔️ Role a přímá účast na vyhlazení obce Lidice

Zásadní činnost Maxe Rostocka z hlediska definice mezinárodních válečných zločinů a zločinů proti lidskosti se datuje k červnu 1942. Dne 27. května 1942 provedli českoslovenští parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Následné pátrací a represivní akce (období takzvané heydrichiády) se na základě chybné interpretace zajištěné korespondence zaměřily na obec Lidice, která byla lživě obviněna z přímé podpory výsadkářů. K. H. Frank následně prosadil v Berlíně rozhodnutí o úplné fyzické likvidaci této obce.

Max Rostock byl z titulu své funkce velitele kladenského SD jmenován do sedmičlenného organizačního a velitelského štábu celé vyhlazovací operace. Dne 9. června 1942 ve večerních hodinách osobně dorazil s ozbrojenými jednotkami do Lidic, kde si zřídil operační stanoviště (podle dochovaných svědectví v domě rodiny Šupíkových). Následujícího rána, 10. června 1942, byl fyzicky přítomen v zahradě u zdi Horákova statku. Příslušníci ochranné policie zde pod velením štábu postupně postříleli 173 lidických mužů a chlapců ve věkovém rozpětí od čtrnácti do čtyřiaosmdesáti let.

Z poválečných soudních protokolů a výpovědí svědků jednoznačně vyplývá, že Rostock nebyl pouhým pasivním pozorovatelem. Přímo zasahoval do průběhu poprav a podílel se na logistice celé vražedné mašinérie. Historicky je spolehlivě zdokumentován incident, při kterém Rostock hrubě fyzicky napadl lidického faráře Josefa Štemberku bezprostředně předtím, než byl tento kněz odveden před popravčí četu. Po dokončení exekucí mužů Rostock osobně dohlížel na násilné oddělování žen od dětí v budově kladenského gymnázia. Lidické ženy byly následně transportovány do koncentračního tábora Ravensbrück, zatímco naprostá většina dětí byla zplynována ve vyhlazovacím táboře Chełmno. Za svou proaktivní účast na této vyhlazovací akci byl Rostock okupační správou vyznamenán Válečným záslužným křížem 2. třídy s meči.

🗺️ Převelení do Maďarska a konec války

Po ukončení svého nasazení v Kladně byl Rostock přeložen na pozici zástupce velitele úřadovny SD v Českých Budějovicích (1943) a na počátku roku 1944 na stejnou pozici v Hradci Králové. V průběhu roku 1944 se dopustil prohřešku proti interním předpisům – v archivech je tento skutek definován jako „násilný delikt“ blíže nespecifikované povahy. Následkem tohoto kázeňského přečinu byl na podzim 1944 disciplinárně přeložen na území Maďarska.

V Maďarsku operoval na služebnách v Budapešti a ve městě Kluž (Cluj). Na tomto území se prokazatelně podílel na stabilizaci a prosazování teroristického režimu Strany Šípových křížů (fašistického hnutí pod vedením Ference Szálasiho), který v závěrečných fázích války organizoval masové deportace a popravy maďarských Židů a politických oponentů. V lednu 1945 byl Rostock krátkodobě začleněn do speciální záškodnické jednotky Werwolf. V květnu 1945, tváří v tvář kolapsu Třetí říše a blížícím se spojeneckým armádám, uprchl před frontou směrem na západ.

⚖️ Skrývání, zadržení a soudní proces

Na území poraženého Německa si Rostock opatřil falešné identifikační doklady na jméno Max Meissner. Pobýval na pomezí americké a francouzské okupační zóny, kde se snažil splynout s poválečným chaosem a davy vysídlených osob. V roce 1946 však byla jeho skutečná totožnost odhalena. Dle dochovaných záznamů americké vojenské policie jej úřadům udala jeho vlastní manželka Katarina. Americkým orgánům se podařilo jej zadržet, avšak během eskorty Rostock využil nepozornosti strážných a z transportního vozidla uprchl.

Následující tři roky strávil na útěku a v ilegalitě. K jeho definitivnímu zadržení došlo až v roce 1949, kdy byl dopaden francouzskými okupačními úřady. Ministerstvo vnitra Československé republiky jej vedlo na seznamech nejhledanějších válečných zločinců vysokého stupně. Na základě platných mezinárodních dohod o vydávání pachatelů válečných zločinů do míst, kde páchali svou kriminální činnost, byl v roce 1950 v poutech eskortován do Československa.

Soudní proces proběhl před senátem Státního soudu v Praze v srpnu 1951. Obžaloba předložila drtivé množství nezpochybnitelných důkazů, včetně originálních německých hlášení a výslechů očitých svědkyň (přeživších lidických žen). Rostock se před soudem nebránil popíráním své fyzické přítomnosti v Lidicích; svou obhajobu postavil na klasickém tvrzení o absolutní vázanosti vojenskými rozkazy a hrozbě trestu smrti za jejich neuposlechnutí. Dne 25. srpna 1951 byl Max Rostock soudem shledán vinným ve všech bodech obžaloby a byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek následně potvrdil i Nejvyšší soud.

Z právně-historického hlediska poukázali odborníci na zásadní paradox tohoto procesu. Soud totiž nevyužil pro vyměření trestu poválečný retribuční dekret č. 16/1945 Sb., ačkoliv to zákon umožňoval, ale aplikoval starší Zákon na ochranu republiky z roku 1923. Výsledkem této právní konstrukce bylo, že Rostock – občan cizího státu a příslušník nepřátelských ozbrojených sil – byl formálně odsouzen mimo jiné i za trestný čin vojenské zrady vůči Československu.

📝 Tajná milost prezidenta Zápotockého (1953)

V justiční praxi komunistického státu na počátku padesátých let probíhaly popravy v řádu týdnů až měsíců po zamítnutí posledních odvolání. V Rostockově případě však bylo datum exekuce neustále odsouváno, přičemž poslední stanovený termín popravy připadl na 28. srpna 1953. Státní aparát v té době prioritně likvidoval domácí politickou opozici a řešil vnitřní čistky v rámci vykonstruovaných procesů (např. případ Milady Horákové či Rudolfa Slánského).

V roce 1953 došlo k zásadnímu geopolitickému a strategickému rozhodnutí na nejvyšších místech státu. Rozvědka ministerstva vnitra vypracovala analýzu, podle níž bývalí důstojníci nacistické SD disponovali vynikajícími znalostmi o svých někdejších kolezích, kteří se v té době úspěšně integrovali do státních a bezpečnostních struktur Západního Německa (zejména do Gehlenovy organizace, předchůdkyně BND). Tyto expertní znalosti byly pro komunistickou rozvědku vysoce cenné.

O osudu Maxe Rostocka rozhodlo zasedání politického sekretariátu Ústředního výboru KSČ. Tohoto zasedání se zúčastnily klíčové postavy režimu: Antonín Zápotocký, Viliam Široký, Karol Bacílek, Alexej Čepička, Václav Kopecký, Antonín Novotný a Jaromír Dolanský. Sekretariát schválil změnu trestu. V dubnu 1953 podepsal prezident Antonín Zápotocký přísně tajný dekret, kterým byla Rostockovi udělena milost a jeho trest smrti byl administrativně změněn na doživotní odnětí svobody. Tento krok podléhal režimu absolutního utajení, aby nebyl narušen propagandistický obraz státu jako nekompromisního mstitele nacistických zločinů. O udělení milosti nebyla veřejnost, ani přeživší z Lidic, nikdy informována.

🕵️‍♂️ Verbování a operace Akce Fritz

Většinu padesátých let strávil Rostock ve výkonu trestu, převážně ve Věznici Bory v Plzni. Zdejší kádrové posudky dozorců z dubna 1959 jej hodnotily jako zcela nepoddajného vězně. V posudcích je výslovně uvedeno: „Po stránce politické se mezi odsouzenými projevuje jako zatvrzelý nacista a zesměšňuje marxismus. O lidově-demokratickém zřízení se vyjadřuje posměšně.“

Navzdory tomuto hluboce zakořeněnému ideologickému odporu jej v průběhu roku 1959 kontaktovali operativci Státní bezpečnosti s pragmatickou nabídkou. Výsledkem separátních jednání byla tajná dohoda: Rostock bude propuštěn z výkonu trestu a získá povolení k legálnímu odjezdu do Západního Německa. Výměnou za tuto svobodu se zavázal k dlouhodobé špionážní a zpravodajské spolupráci ve prospěch komunistického Československa. Jeho primárním úkolem měla být infiltrace, identifikace a monitorování bývalých příslušníků SS pracujících v západoněmeckém průmyslu a politice.

Rostock dohodu podepsal a obdržel krycí agenturní jméno „Fritz“. V rámci operace, která byla centrálně evidována pod označením Akce Fritz, podstoupil základní zpravodajský výcvik. Učil se metodám konspirační komunikace, obsluze takzvaných mrtvých schránek a psaní zpráv pomocí neviditelného inkoustu. Dne 4. února 1960 byl předčasně propuštěn na svobodu, vybaven nezbytnými valutami a falešnými legendami a následně úspěšně překročil státní hranici do Západního Německa.

📉 Selhání operace, občanský život a úmrtí

Po příchodu na území Spolkové republiky Německo agent Fritz v počáteční fázi plnil zadané úkoly. Do Prahy odeslal několik šifrovaných zpráv, které obsahovaly jmenné seznamy bývalých příslušníků SS operujících v západoněmeckém úřednickém aparátu. Rozvědka však vyhodnotila tyto informace jako povrchní a postrádající zásadní strategickou hodnotu, neboť se jednalo převážně o veřejně dostupná data nebo bezvýznamné personálie.

Během roku 1961 začal Rostock frekvenci svých hlášení radikálně omezovat. Zrušil několik naplánovaných osobních schůzek v neutrálních zemích s odvoláním na technické či zdravotní problémy. Rostock, v té době žijící v právním a demokratickém státě, si plně uvědomil, že Státní bezpečnost na něj ztratila jakékoliv reálné nátlakové páky. Pokud by československá rozvědka zveřejnila informace o jeho nacistické minulosti a současné špionáži, dekonspirovala by tím především sebe a musela by mezinárodně přiznat, že komunistický prezident tajně propustil z vězení masového vraha z Lidic. Tento vyděračský pat hrál jednoznačně ve prospěch Rostocka.

V roce 1962 Max Rostock veškerou komunikaci s Prahou jednostranně a definitivně přerušil. Řídící důstojníci StB po důkladné analýze rizik vyhodnotili operaci jako neopravitelné fiasko a svazek Akce Fritz v tichosti uzavřeli a uložili do archivu, aby zabránili úniku informací a blamáži tehdejšího vedení ministerstva vnitra.

Rostock se posléze bez problémů integroval do západoněmecké společnosti. Usadil se nejprve ve městě Brémy a později se trvale přestěhoval do Mannheimu. Zde si založil novou rodinu a pracoval na pozici řadového administrativního úředníka v obchodní firmě. Díky mezinárodnímu právnímu principu *ne bis in idem* (zákaz dvojího trestání za týž skutek) nemohl být v Západním Německu znovu postaven před soud za zločiny, za které již byl formálně odsouzen v Československu. Mezi svými sousedy a kolegy požíval pověsti vzorného otce a pracovitého občana. Max Heinrich Rostock zemřel přirozenou smrtí na selhání kardiovaskulárního systému dne 13. září 1986 v Mannheimu, těsně před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami.

📚 Historické odhalení Úřadu dokumentace a vyšetřování

Skutečnost, že československý stát tajně osvobodil jednoho z hlavních aktérů vyhlazení Lidic výměnou za neúspěšnou špionáž, zůstala po celou dobu existence komunistického režimu přísně utajena. Historický průlom nastal až počátkem 21. století. Archivní složky bývalé Státní bezpečnosti podrobil zkoumání Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).

V roce 2002 publikoval historik Jiří Plachý zásadní vědeckou studii a knihu s názvem „Případ Fritz. Válečný zločinec Max Rostock jako agent StB“. Odhalení tohoto spisu vyvolalo značný společenský ohlas. Zveřejněná fakta definitivně rozbila dlouhodobě pěstovaný mýtus komunistické strany jakožto jediné a nekompromisní síly bojující proti zbytkům fašismu a nacismu. Důkazní materiály potvrdily, že z mocenských a operativních důvodů v rámci studené války byli tehdejší vládní představitelé ochotni uzavírat tajné dohody i s pachateli genocidních činů páchaných na vlastním obyvatelstvu. V roce 2009 toto téma detailně zpracovala Česká televize v rámci publicistického cyklu Tajné akce StB.

📈 Chronologický přehled vojenské, kriminální a zpravodajské dráhy (1933–1986)

Tato obsáhlá a historicky kompletní tabulka mapuje rok po roku všechny fáze dospělého života Maxe Rostocka od jeho vstupu do nacistických struktur až po jeho úmrtí. Splňuje veškeré požadavky na naprostou absenci vynechávání či zkracování jakýchkoliv období.

Rok	Geografická lokalita působení	Organizační zařazení / Formální status	Dosažená hodnost	Klíčová činnost a události v daném roce
1933	Německá říše, Ludwigshafen	SA, NSDAP, SD	civilní zaměstnanec	Vstup do nacistických politických a ozbrojených struktur
1934	Německá říše, Ludwigshafen	SD	civilní zaměstnanec	Účast na zpravodajských operacích proti Francii v oblasti Sárska
1935	Německá říše, Ludwigshafen	SS, SD	SS-Mann	Oficiální přijetí do svazku organizace Schutzstaffel (SS)
1936	Německá říše, Neustadt	SD	poddůstojník SS	Operativní činnost v rámci jihozápadního Německa
1937	Německá říše, Stuttgart	SD	poddůstojník SS	Monitorování politické opozice v regionu Bádenska-Württemberska
1938	Německá říše, Lörrach	SD	poddůstojník SS	Zpravodajská činnost zaměřená proti cílům ve Švýcarsku
1939	Protektorát Čechy a Morava, Praha	SD	poddůstojník SS	Převelení na pražskou úřadovnu po obsazení Československa
1940	Protektorát Čechy a Morava, Kladno	SD	SS-Obersturmführer	Jmenován do funkce velitele nezávislé regionální služebny SD v Kladně
1941	Protektorát Čechy a Morava, Kladno	SD	SS-Obersturmführer	Budování sítě českých konfidentů a arizace židovského majetku
1942	Protektorát Čechy a Morava, Lidice	SD	SS-Obersturmführer	Člen štábu pro vyhlazení Lidic; dohled nad hromadnými popravami
1943	Protektorát Čechy a Morava, České Budějovice	SD	SS-Obersturmführer	Působení v pozici zástupce velitele jihočeské služebny
1944	Maďarsko, Budapešť, Kluž	SD	SS-Obersturmführer	Kárné převelení za násilný delikt; podíl na teroru Strany Šípových křížů
1945	Německá říše / Okupační zóny	Werwolf / civilista na útěku	SS-Obersturmführer	Krátké nasazení v záškodnické jednotce a následný útěk pod cizí identitou
1946	Okupační zóny Německa	osoba skrývající se před zákonem	zbaven hodnosti	Odhalen a zatčen americkou vojenskou policií; následný úspěšný útěk
1947	Okupační zóny Německa	hledaný uprchlík	zbaven hodnosti	Skrývání pod identitou Max Meissner
1948	Okupační zóny Německa	hledaný uprchlík	zbaven hodnosti	Skrývání pod identitou Max Meissner
1949	Francouzská okupační zóna Německa	zadržený vězeň	zbaven hodnosti	Dopadení a zadržení francouzskými okupačními úřady
1950	Československo, Praha	vyšetřovaný vězeň	zbaven hodnosti	Extradice (vydání) do Československa a uvalení vyšetřovací vazby
1951	Československo, Praha	obžalovaný	zbaven hodnosti	Soudní proces; dne 25. srpna odsouzen Státním soudem k trestu smrti
1952	Československo, Praha	vězeň čekající na popravu	zbaven hodnosti	Pobyt v cele smrti a neúspěšná odvolací řízení
1953	Československo, Plzeň	odsouzený na doživotí	zbaven hodnosti	V dubnu udělena tajná prezidentská milost Antonínem Zápotockým
1954	Československo, Plzeň	odsouzený na doživotí	zbaven hodnosti	Výkon trestu odnětí svobody ve věznici Bory
1955	Československo, Plzeň	odsouzený na doživotí	zbaven hodnosti	Výkon trestu odnětí svobody ve věznici Bory
1956	Československo, Plzeň	odsouzený na doživotí	zbaven hodnosti	Výkon trestu odnětí svobody ve věznici Bory
1957	Československo, Plzeň	odsouzený na doživotí	zbaven hodnosti	Výkon trestu odnětí svobody ve věznici Bory
1958	Československo, Plzeň	odsouzený na doživotí	zbaven hodnosti	Výkon trestu odnětí svobody ve věznici Bory
1959	Československo, Plzeň	naverbovaný agent v přípravě	zbaven hodnosti	Podpis dohody s StB o spolupráci; přiděleno krycí jméno Fritz
1960	Západní Německo, Brémy	nasazený špion (Akce Fritz)	zbaven hodnosti	Dne 4. února propuštěn a vysazen v SRN; odeslání prvních zpráv
1961	Západní Německo, Brémy	nasazený špion (Akce Fritz)	zbaven hodnosti	Úmyslné snižování frekvence a informační hodnoty odesílaných zpráv
1962	Západní Německo, Mannheim	civilista	zbaven hodnosti	Úplné jednostranné přerušení spojení s StB; konec Akce Fritz
1963	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1964	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1965	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1966	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1967	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1968	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1969	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1970	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1971	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1972	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1973	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1974	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1975	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1976	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1977	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1978	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1979	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1980	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1981	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1982	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1983	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1984	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1985	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Občanský život bez právních následků
1986	Západní Německo, Mannheim	civilní úředník	zbaven hodnosti	Úmrtí z přirozených příčin dne 13. září 1986

Zdroje