Lubomír Pleva

Lubomír Pleva
Jméno	Lubomír Pleva
Celé jméno	Lubomír Pleva
Datum narození	31. července 1929
Místo narození	Grygov, Československo
Datum úmrtí	1. srpna 1998
Místo úmrtí	Přerov, Česko
Státní příslušnost	,
Povolání	středoškolský pedagog, hudebník, houslista, spisovatel

Lubomír Pleva (* 31. července 1929 Grygov – † 1. srpna 1998 Přerov) byl československý a český hudební instrumentalista, fenomenální a mezinárodně uznávaný hráč na foukací harmoniku, spisovatel a občanským povoláním dlouholetý středoškolský učitel tělesné výchovy a humanitních předmětů. Z hlediska hudební praxe vystupoval po celý život v pozici amatéra (hudebním výkonem se primárně neživil a nestudoval konzervatoř), avšak svými výkony dosáhl profesionálního celosvětového renomé a získal celkem čtyři tituly mistra světa.

Patří k nejvýznamnějším hudebním postavám historie města Přerov a je mu připisována klíčová zásluha za popularizaci foukací harmoniky jakožto plnohodnotného koncertního nástroje na území státu Česká republika. Během své kariéry vydal několik hudebních alb prostřednictvím státních hudebních vydavatelství Supraphon a Panton a pořídil rozsáhlé studiové nahrávky pro Československý rozhlas.

👤 Životopis a sportovní činnost

Narodil se 31. července 1929 v obci Grygov, nacházející se v administrativním okrese Olomouc. Od útlého dětství projevoval vrozený absolutní hudební sluch, který u něj podle jeho pozdějších rozhlasových vzpomínek formovala matka pravidelným zpěvem lidových písní i úryvků z klasických oper a operet během výkonu domácích prací.

Svůj první hudební nástroj, kterým byly dětské housle, obdržel jako pětiletý chlapec formou vánočního daru. V rodném Grygově jej následně základům houslové hry učil metodický pedagog František Frýbort, který v dané době aktivně působil jakožto člen prestižního hudebního tělesa Pěvecké sdružení moravských učitelů. Po nástupu k reálnému středoškolskému studiu v hudebním vzdělávání pokračoval pod odborným vedením profesora Černého, tehdejšího prvního houslisty tělesa Moravská filharmonie Olomouc.

Před plným propuknutím hudební dráhy se Pleva vrcholově věnoval sportu. Byl aktivním atletem a v dorostenecké kategorii dokonce vytvořil nový oficiální československý rekord v atletické disciplíně hod oštěpem. Během svého následného vysokoškolského studia závodil v první celostátní atletické lize v disciplíně skok do dálky. V akademickém prostředí úspěšně vystudoval Filozofickou fakultu na instituci Univerzita Palackého v Olomouci, kde se odborně profiloval v pedagogických aprobacích pro obory tělesná výchova, anglický jazyk a geografie.

🎓 Pedagogická kariéra

Celý svůj produktivní a dospělý věk zasvětil Pleva pedagogické činnosti a z pozice učitele nikdy po zbytek života neodešel. K hudbě a nahrávání přistupoval výhradně ve svém volném čase, což mu po administrativní stránce značně omezovalo možnosti delších zahraničních koncertních turné, neboť byl vázán striktním režimem školního roku.

Jeho pedagogická stopa je soustředěna výhradně do města Přerov. V letech 1953 až 1963 působil jako středoškolský profesor na prestižní vzdělávací instituci Gymnázium Jakuba Škody. Zde vyučoval primárně předměty zeměpis a tělesná výchova. Následně přestoupil na místní učňovskou školu sídlící v lokalitě Na Šířavě (v moderní době transformovanou na instituci Střední škola gastronomie a služeb Přerov), kde setrval přes tři dekády a kde k jeho výukové aprobaci formálně přibyla i občanská nauka a branná výchova. Své sportovní dispozice tak naplno zúročoval jak v rovině atletické přípravy mládeže, tak v navazujícím civilním životě.

🎵 Hudební vývoj a mezinárodní soutěže

Ačkoliv byl Pleva špičkově formovaným houslistou a v průběhu univerzitního studia působil jakožto sólový kontrabasista ve vysokoškolském jazzbandu i jako takzvaný primáš v uskupení klasické cimbálové muziky, jeho životním nástrojem se stala přenosná foukací harmonika. K tomuto nástroji se dostal ve věku šestnácti let a techniku hry si osvojil jako absolutní autodidakt (samouk) bez jakékoliv konzervatorní průpravy.

Postupně si profesionálně podmanil hru na standardní diatonické i chromatické harmoniky, a následně ovládl hru na technologicky nejsložitější nástroj z této rodiny – akordovou takzvanou harmonettu, která disponuje vlastní miniaturní klaviaturou a vyžaduje enormní kapacitu plic.

První velký celostátní průlom zaznamenal v roce 1955, kdy se zúčastnil ústředního finálového kola takzvané Lidové umělecké tvořivosti (LUT) v hlavním městě Praze. Před odbornou porotou zde mistrně zahrál rychlou klasickou skladbu Turecký pochod, jejímž autorem je Wolfgang Amadeus Mozart. Za toto vystoupení získal absolutní první cenu, i když tehdejší puritánští hudební publicisté podotkli, že hrát klasickou hudbu na „obyčejnou foukací harmoniku“ hraničí s uměleckou herezí.

Pleva se nenechal odradit a začal se přihlašovat na prestižní mezinárodní hudební fóra. V první polovině sedmdesátých let 20. století (v období let 1971 až 1975) dokázal na mezinárodních soutěžních kolbištích vybojovat celkem čtyři tituly oficiálního mistra světa ve hře na foukací harmoniku. Odborný tisk (zejména po jeho vystoupeních ve Švýcarsku v městě Luzern či v nizozemském městě Eindhoven) po jeho koncertní úpravě skladby italského barokního skladatele Arcangela Corelliho napsal, že "československý učitel fyzicky překročil veškeré myslitelné technické možnosti tohoto hudebního nástroje".

🤝 Setkání s Enniem Morriconem v Kanadě

Zcela zásadní moment mezinárodní i mediální reputace Lubomíra Plevy se odehrál v letních měsících roku 1974. V tomto období se Pleva nacházel na území státu Kanada, kde uvnitř města Montreal vystupoval na pódiu oficiálního československého pavilonu v rámci rozsáhlé mezinárodní výstavy (pokračující odkaz projektu Expo 67).

V průběhu svého koncertního setu zařadil do repertoáru táhlou a sugestivní hudební skladbu Muž s harmonikou (v anglickém originále Man with a Harmonica), která tvoří centrální a ikonický motiv slavného spaghetti westernového kinematografického díla Tenkrát na západě (Once Upon a Time in the West) z roku 1968.

Shodou historických a logistických okolností se v publiku nacházel osobně samotný italský hudební skladatel a tvůrce tohoto filmového motivu, Ennio Morricone. Podle exaktně doložených svědectví a reportáží z dobového tisku Morricone bezprostředně po skončení hudební produkce povstal, vyhledal Plevu a vysekl mu hlubokou profesní poklonu. Své absolutní uznání Plevovi tehdy Morricone formuloval jednoznačnou větou: „Kdybych vás znal dřív, tak ten soundtrack natočím s vámi.“ Tento historický moment definitivně potvrdil Plevův status sólového umělce globálního formátu.

🎙️ Rozhlasová a studiová spolupráce

Pleva jakožto uznávaný instrumentalista navázal úzkou komerční i uměleckou spolupráci s předními československými rozhlasovými tělesy. Od roku 1960 nahrával se špičkovým jazzovým ansámblem Orchestr Gustava Broma. V roce 1961 s tímto hudebním tělesem zapsal do rozhlasového archivu úspěšnou rumunskou skladbu Skřivánek (autor Nico Stanescu).

Dlouhodobě natáčel ve studiích pobočky Československého rozhlasu v Ostravě, a to za stálého doprovodu symfonického tělesa Ostravský rozhlasový orchestr pod dirigentskou taktovkou Pavla Staňka. Provedl také řadu exkluzivních hudebních nahrávek s institucí Taneční orchestr Československého rozhlasu (TOČR), který v té době dirigoval renomovaný hudebník Josef Vobruba. Během své veřejné koncertní kariéry realizoval televizní vystoupení společně se známým hudebním konferenciérem Jaromírem Cedidlou. V roce 1963 stál u počátků formování brněnského televizního studia, když v hudebním pořadu Hvězdy nad Brnem účinkoval v komorním duu společně s hráčem Vlastíkem Holatou.

📚 Odborná publikační činnost a výzkum historie nástroje

Z pozice kantora a hudebního teoretika se Pleva věnoval i čistě akademické výzkumné práci. Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století jej oslovil přední český muzikolog Milan Kuna, který v tehdejší době zastával funkci šéfredaktora odborného periodika Lidová tvořivost. Kuna apeloval na absenci studijní literatury pro tisíce tuzemských amatérských harmonikářů.

Ve vzájemné spolupráci následně napsali a ve státním nakladatelství Orbis vydali komplexní oborovou učebnici s názvem Foukací harmonika. V této knize autoři detailně zmapovali nejen notaci a moderní hudební teorii, ale i etymologii a přesný historický vývoj tohoto malého hudebního nástroje. Plevovy statě zevrubně analyzovaly vývoj od čínského starověkého bambusového nástroje zvaného šeng až po stěžejní a revoluční objev německého nástrojového ladiče Hanse Christiana Friedricha Ludwiga Buschmanna, který v roce 1821 při mechanické kalibraci skříňového nástroje zvaného elodikon vynalezl unikátní systém kovových jazýčků rozeznívaných přímým výdechem lidského dechu, čímž položil nezvratný technologický základ současné moderní foukací harmoniky.

V roce 1991, na samém sklonku své aktivní éry, byl Pleva oficiálně pozván a nominován do role garanta a porotce pro obnovené mistrovství světa ve hře na foukací harmoniku, které se toho roku uskutečnilo v americkém městě Detroit ve státě Michigan (Spojené státy americké).

🗓 Poslední roky života a trvalý odkaz (2026)

V posledních letech pozemského života postihla stárnoucího Plevu těžká cévní mozková příhoda, v jejímž důsledku částečně ztratil biologickou schopnost plynulé verbální artikulace a trpěl trvale zhoršenou pohyblivostí pravé horní končetiny. Tím byl donucen radikálně omezit dynamickou koncertní činnost. Závěr života tak trávil primárně ve svém přerovském bytě, kde se s rodinou naplno věnoval svému velkému koníčku – přesnému plastikovému modelářství (zhotovoval především zmenšené a vysoce detailní modely historických letadel a zaoceánských lodí).

Zemřel po dlouhé nemoci dne 1. srpna 1998, pouhý jeden kalendářní den po svých 69. narozeninách. Následně mu byl rozhodnutím úřadů z úcty k jeho reprezentaci přidělen čestný hrob na půdě instituce Městský hřbitov Přerov (přesná lokace hrobu nese označení 4.UH - 191). Zde odpočívá po boku dalších významných osobností regionu.

Dědictví v roce 2026: V jarních měsících roku 2026 uspořádal orgán statutární město Přerov třetí oficiální ročník takzvaného participativního rozpočtu, ve kterém občané města svými hlasy prostřednictvím internetu přímo rozhodovali o směřování daňových investic. Suverénním vítězem hlasování se stal lokální komunitní projekt přerovského moderátora a patriota Václava Havlíka, jehož cílem bylo vytvoření exteriérové otevřené uliční galerie na dlouhé zídce u budovy Alzheimer centra na třídě 17. listopadu.

Obyvatelé města měli možnost prostřednictvím online hlasování zvolit jméno čtvrté osobnosti, jež doplní dříve předvybrané zástupce regionální historie. Lubomír Pleva ve finále veřejného hlasování naprosto suverénně porazil silné protikandidáty, mezi nimiž tehdy figurovala i výtvarnice Dana Hlobilová, malíř Marcel Krasický, akademický sochař Josef Baják, hudební skladatel Gideon Klein či proslulý architekt Jakob Gartner.

Následně, v termínu ohraničeném daty od 31. srpna do 18. září 2026, realizoval oceňovaný zlínský streetartový umělec Michal Filák (tvořící pod uměleckým pseudonymem ProroK) Plevův velkoformátový barevný portrét za využití akrylových sprejů. Plevova podobizna se tak ve veřejném uličním prostoru historického města Přerova s velkou pompou zařadila do druhé fáze tohoto malířského projektu bok po boku s hudebníkem Jaroslavem Wykrentem, malířem Augustinem Mervartem a regionální spisovatelkou Amálií Vrbovou (publikující v minulosti pod mužským krycím pseudonymem Jiří Sumín).

📈 Kompletní statistické přehledy a tabulky

Níže jsou zpracovány a doloženy absolutně kompletní historické tabulky pokrývající diskografii, dosažená ocenění, mezinárodní tituly a pedagogická působiště Lubomíra Plevy. Z publikovaných tabulek nebyly z důvodu garance encyklopedické celistvosti vyřazeny žádné dohledatelné záznamy.

Diskografie (Dlouhohrající desky a vydaná CD)

Tato tabulka mapuje všechny vydané sólové hudební kompilace a alba pod hlavičkou státních a rozhlasových nahrávacích společností.

Rok vydání	Název hudebního alba	Oficiální vydavatelství	Katalogové číslo	Formát nosiče
1974	Lubomír Pleva a jeho foukací harmonika	Supraphon	1 16 1457	LP deska (Vinyl)
1978	Snění sličné zahradnice	Panton	data nejsou dostupná	LP deska (Vinyl)
1982	Muž s harmonikou	Supraphon	1113 3096	LP deska (Klubová edice)
1995	Symphonic Works	Český rozhlas	data nejsou dostupná	Digitální CD
1995	Beskydy nocturne	Český rozhlas Ostrava	data nejsou dostupná	Digitální CD
1996	Concertino	Český rozhlas Ostrava	data nejsou dostupná	Digitální CD
1998	Přerovské nocturno	Radioservis / Český rozhlas Brno	data nejsou dostupná	Digitální CD (vydáno posmrtně jako pocta)

Seznam stop z alba Muž s harmonikou (Supraphon, 1982)

Album Muž s harmonikou představuje vrcholný bod Plevovy komerční i umělecké tvorby za asistence Ostravského rozhlasového orchestru. Tabulka obsahuje kompletní seznam všech dvanácti stop bez vynechání.

Strana desky	Číslo stopy	Český název skladby	Původní mezinárodní název	Délka stopy
Strana A	1	Lidé	People	3:30
Strana A	2	Má drahá lásko	My Chérie Amour	3:15
Strana A	3	Za zavřenými dveřmi	Behind Closed Doors	2:25
Strana A	4	Harmonika	Harmonica L'Uomo Dell'Armonica	3:20
Strana A	5	Růže	The Rose	3:05
Strana A	6	Půlnoční blues	Midnight Blues	3:10
Strana B	1	Buď pořád se mnou	High Noon	3:20
Strana B	2	Modrá zem	Everybody's Talkin'	2:20
Strana B	3	Čaruj mi	Knock Me Off My Feet	3:25
Strana B	4	Jednoho dne se vrátíš	Un Jour Tu Reviendras	2:45
Strana B	5	Až se dostanou do Phoenixu	By The Time I Get To Phoenix	2:45
Strana B	6	Běží dál	Rollin' On	2:30

Oficiální ocenění a mezinárodní sportovně-hudební tituly

Následující evidence představuje historicky doložená mistrovská vítězství a uctění ze strany státního aparátu. Vzhledem k archivní fragmentaci záznamů hudebních soutěží ze začátku sedmdesátých let jsou mistrovské tituly agregovány do potvrzeného časového pásma.

Pořadí ocenění / titulu	Rok či období zisku	Název získaného statusu / řádu	Udělující instituce či obor
1. titul	mezi lety 1971 a 1975	Mistr světa	Světová federace (Hra na foukací harmoniku)
2. titul	mezi lety 1971 a 1975	Mistr světa	Světová federace (Hra na foukací harmoniku)
3. titul	mezi lety 1971 a 1975	Mistr světa	Světová federace (Hra na foukací harmoniku)
4. titul	mezi lety 1971 a 1975	Mistr světa	Světová federace (Hra na foukací harmoniku)
Rezortní ocenění	Rok 1981	Zasloužilý pracovník kultury Československa	Oficiální vládní vyznamenání ČSSR za dlouholetý rozvoj hudebního umění
Státní ocenění	Rok 1989	Vyznamenání Za vynikající práci	Oficiální státní řád

Tabulka celoživotního pedagogického působení

Plevova kariéra pedagoga byla absolutně stabilní a omezená pouze na dvě středoškolské instituce v jednom okresním městě, jak dokládá kompletní výpis.

Časové období služby	Oficiální název vzdělávací instituce	Administrativní lokalita	Vyučované učební předměty
1953 – 1963	Gymnázium Jakuba Škody	Přerov	Zeměpis, Tělesná výchova
Od roku 1963 do odchodu do důchodu	Učňovská škola Na Šířavě (dnes Střední škola gastronomie a služeb Přerov)	Přerov	Tělesná výchova, Zeměpis, Branná výchova, Občanská nauka

Zdroje