Lovec a sběrač
Obsah boxu
Šablona:Infobox Společnost Lovec a sběrač je označení pro člena společnosti, jejíž způsob obživy je založen výhradně na získávání potravy z přírodních zdrojů: lovem divokých zvířat, rybolovem a sběrem planě rostoucích rostlin, hub a dalších jedlých částí přírody. Tento způsob života byl dominantní strategií přežití lidstva po více než 95 % existence druhu Homo sapiens a představuje základní model lidské sociální a ekonomické organizace před nástupem zemědělství.
Lovecko-sběračské společnosti se typicky vyznačují malým počtem členů (obvykle 20–50 jedinců v jedné tlupě), vysokou mobilitou (nomádství), minimálním vlastnictvím majetku a egalitářskou sociální strukturou, kde neexistují formální vůdci a rozhodnutí se přijímají kolektivně. Jejich existence je bytostně spjata s hlubokou znalostí místního ekosystému.
📜 Historický vývoj
Lovecko-sběračský způsob života je nejstarší a nejtrvalejší ekonomickou strategií v lidských dějinách. Jeho kořeny sahají hluboko do paleolitu a formovaly biologickou i kulturní evoluci člověka.
🌍 Paleolit: Zlatý věk lovců a sběračů
Období paleolitu (starší doby kamenné), které trvalo zhruba od 2,5 milionu let př. n. l. do 10 000 př. n. l., bylo érou, kdy všechny lidské populace žily jako lovci a sběrači. První zástupci rodu Homo, jako Homo habilis, již vyráběli jednoduché kamenné nástroje (kultura Oldovan) pro zpracování masa a rostlin. S příchodem Homo erectus a později Homo heidelbergensis se lovecké techniky zdokonalily, což dokládají nálezy oštěpů a stopy organizovaného lovu velké zvěře, jako byli mamuti nebo srstnatí nosorožci.
Vrcholu dosáhla lovecko-sběračská kultura s příchodem moderního člověka, Homo sapiens, v mladém paleolitu. Lidé vyvinuli sofistikované nástroje, jako byly čepele, kostěné hroty, atlatl (vrhač oštěpů) a později luk a šíp. Tato technologická inovace umožnila efektivnější lov a lepší adaptaci na různá prostředí po celém světě. V tomto období také vzniklo první umění, jako jsou jeskynní malby v Lascaux nebo Altamiře a sošky, tzv. venuše.
🌾 Neolitická revoluce a ústup
Přibližně před 12 000 lety začal na Blízkém východě proces, který zásadně změnil lidskou historii – neolitická revoluce. Lidé postupně domestikovali rostliny a zvířata, což vedlo ke vzniku zemědělství a pastevectví. Tento nový způsob obživy umožnil produkci potravinových přebytků, což vedlo k usazení na jednom místě, růstu populace, vzniku vesnic a později měst, sociální stratifikaci a vzniku státu.
Zemědělství se postupně šířilo po celém světě a vytlačovalo lovecko-sběračské populace do méně úrodných a odlehlejších oblastí, jako jsou poušťě, arktické oblasti nebo husté tropické pralesy. Lovci a sběrači buď přijali zemědělství, byli asimilováni, nebo vytlačeni.
🕰️ Přežívající společnosti
Navzdory dominanci zemědělství přežily některé lovecko-sběračské společnosti až do moderní doby. Tyto skupiny představují cenný zdroj informací pro antropology a archeology o tom, jak mohli žít naši předkové. Jejich existence je však dnes silně ohrožena záborem půdy, odlesňováním, klimatickými změnami a tlakem ze strany moderních států.
🌳 Charakteristika společnosti
Lovecko-sběračské společnosti sdílejí řadu společných rysů, které jsou adaptací na jejich způsob života.
👨👩👧👦 Sociální organizace
Základní sociální jednotkou je tlupa (anglicky band), malá skupina obvykle čítající 20 až 50 jedinců, kteří jsou navzájem propojeni příbuzenskými svazky. Tyto tlupy jsou flexibilní; jejich složení se může měnit v závislosti na ročním období nebo dostupnosti zdrojů.
Pro tyto společnosti je typický vysoký stupeň egalitářství. Neexistují zde formální vůdci, náčelníci ani trvalá mocenská hierarchie. Respekt si jedinci získávají na základě svých schopností, zkušeností a štědrosti. Důraz je kladen na spolupráci a sdílení potravy, což je klíčová strategie pro přežití v nepředvídatelném prostředí. Hromadění majetku je neobvyklé a často společensky odsuzované, protože by narušovalo rovnostářské principy.
🏹 Ekonomika a obživa
Ekonomika lovců a sběračů je založena na okamžité spotřebě. Potrava se obvykle zkonzumuje krátce po jejím získání a jen minimálně se skladuje.
- Lov: Muži se tradičně více věnují lovu větší zvěře, jako jsou jelen, antilopa, divoká prasata nebo v arktických oblastech tuleň a mrož. Používají k tomu oštěpy, luky a šípy, pasti a jedy. Lov je často kolektivní záležitostí vyžadující spolupráci.
- Sběr: Ženy se primárně zaměřují na sběr rostlinné potravy – kořínků, hlíz, ovoce, ořechů, semen a jedlých listů. Sbírají také hmyz, ptačí vejce a loví menší zvířata. Sběr často tvoří stabilnější a spolehlivější složku potravy než lov.
- Rybolov: V oblastech s dostatkem vodních zdrojů hraje významnou roli rybolov, a to jak pomocí sítí, harpun, tak i jednoduchých udic.
Antropolog Marshall Sahlins v 60. letech 20. století zpochybnil tradiční představu o životě lovců a sběračů jako o neustálém boji o přežití. Nazval je "původní blahobytnou společností" (original affluent society), protože k zajištění svých potřeb jim stačilo pracovat jen několik hodin denně a zbytek času mohli věnovat odpočinku, společenským aktivitám a rituálům.
⛺ Mobilita a sídla
Většina lovecko-sběračských skupin je nomádská nebo polonomádská. Pravidelně se přesouvají v rámci svého teritoria, aby efektivně využívali sezónně dostupné zdroje potravy. Jejich sídla jsou proto dočasná a snadno přemístitelná. Mohou to být jednoduché přístřešky z větví a listí, kožené stany (tipi) nebo v chladných oblastech obydlí z ledu (igloo). Velikost teritoria se liší v závislosti na úživnosti prostředí – v bohatých ekosystémech je menší, v pouštích nebo tundře naopak obrovské.
🛠️ Technologie a kultura
Technologie lovců a sběračů byla dokonale přizpůsobena jejich mobilnímu způsobu života. Nástroje byly multifunkční, lehké a vyrobené z dostupných materiálů.
🗿 Nástroje a zbraně
Kámen byl po statisíce let klíčovým materiálem. Z pazourku, obsidiánu nebo křemence se vyráběly pěstní klíny, úštěpy, nože, škrabadla a hroty šípů a oštěpů. Kromě kamene se hojně využívala i kost, paroží, slonovina a dřevo na výrobu jehel, harpun, rukojetí a zbraní. Vynález luku a šípu před zhruba 20 000 lety znamenal revoluci v lovu, protože umožnil zabíjet zvěř z bezpečné vzdálenosti.
🔥 Využití ohně
Ovládnutí ohně bylo jedním z nejdůležitějších milníků v lidské evoluci. Oheň poskytoval teplo, ochranu před predátory, světlo a umožňoval tepelnou úpravu potravy. Vaření a pečení nejenže zvyšovalo výživovou hodnotu jídla a zabíjelo parazity, ale také umožnilo konzumaci jinak nepoživatelných rostlin, jako jsou některé hlízy. Oheň se také používal k vypalování porostů pro podporu růstu jedlých rostlin nebo k nahánění zvěře.
🎨 Umění a duchovno
Duchovní život lovců a sběračů byl bohatý a komplexní, i když je pro archeology obtížně rekonstruovatelný. Často byl založen na animismu (víra, že duchové obývají nejen lidi, ale i zvířata, rostliny a neživé objekty) a šamanismu. Šaman fungoval jako prostředník mezi světem lidí a světem duchů.
Nejvýraznějším dokladem jejich symbolického myšlení je paleolitické umění. Monumentální jeskynní malby zobrazující zvířata (bizony, koně, mamuty) a abstraktní znaky pravděpodobně souvisely s loveckými rituály nebo mýty. Dále se nacházejí drobné sošky zvířat a lidí, zejména ženské figurky známé jako venuše (např. Věstonická venuše), které mohly symbolizovat plodnost.
🌐 Současní lovci a sběrači
I v 21. století existuje několik desítek skupin, které se alespoň částečně živí lovem a sběrem. Jejich tradiční způsob života je však pod obrovským tlakem.
Sanové (Křováci) v poušti Kalahari v jižní Africe.
Hadza ve východní Africe, známí svým unikátním mlaskavým jazykem.
Pygmejové v deštných pralesích střední Afriky.
Sentinelci na Andamanských ostrovech, kteří patří mezi poslední nekontaktované národy a odmítají jakýkoli styk s vnějším světem.- Různé kmeny v Amazonii a na Nové Guineji.
Tyto společnosti čelí hrozbám, jako je zábor půdy pro zemědělství a těžbu, nucené usazování, nemoci a diskriminace. Jejich znalosti o udržitelném životě v souladu s přírodou jsou přitom pro moderní svět nesmírně cenné.
🧑🏫 Pro laiky: Co to znamená být lovcem a sběračem?
Představte si, že nemáte žádné obchody, farmy ani zahrádky. Všechno jídlo si musíte každý den najít sami v přírodě. To je život lovce a sběrače. Místo nákupu chleba sbíráte jedlé kořínky a lesní plody. Místo nákupu masa v řeznictví musíte ulovit divoké zvíře, například jelena nebo králíka.
Lidé takto žili po naprostou většinu lidské historie. Nebydleli na jednom místě jako my dnes, ale kočovali krajinou podle toho, kde zrovna rostly jedlé rostliny nebo kde se pohybovala zvěř. Žili v malých rodinných skupinách, kde si všichni pomáhali a dělili se o jídlo. Neměli krále ani šéfy, důležitá rozhodnutí dělali společně. I když jejich život mohl být tvrdý, měli obvykle dostatek jídla a spoustu volného času, protože "pracovali" jen pár hodin denně, aby se najedli. Byli to skuteční experti na přežití v přírodě.