Lidové noviny

Lidové noviny
Název	Lidové noviny
Typ	Zpravodajský web (do srpna 2024 tištěný deník)
Web	lidovky.cz
Majitel	KAPRAIN Group
Založení	16. prosince 1893
Formát	Berliner (historicky)
Sídlo	Praha
Vydavatel	MAFRA
Jazyk	čeština

Lidové noviny představují jeden z nejstarších a historicky nejvýznamnějších zpravodajských titulů na území České republiky. Byly založeny 16. prosince 1893 v Brně advokátem a politikem Adolfem Stránským. Během své více než stotřicetileté existence prošly vývojem, který kopíroval politické a společenské zvraty v českých zemích, od éry rakousko-uherské monarchie, přes první republiku, druhou světovou válku, komunistickou diktaturu až po obnovení demokratického státu.

Deník se tradičně profiloval jako středopravicový, seriózní tisk (tzv. broadsheet, ačkoliv fyzicky vycházel ve formátu Berliner). Historicky se zaměřoval na kulturu, literaturu a zahraniční politiku, přičemž v meziválečném období do něj přispívala elita tehdejší české inteligence a formoval se zde specifický žánr novinářského sloupku. Dne 31. srpna 2024 bylo vydávání tištěné verze deníku z ekonomických důvodů ukončeno. V současnosti značka existuje výhradně v digitální podobě jako zpravodajský portál Lidovky.cz pod křídly vydavatelství MAFRA, jež je vlastněno investiční skupinou KAPRAIN Group.

🗓 Současnost a digitální transformace

Počínaje 1. zářím 2024 existují Lidové noviny výhradně jako internetový zpravodajský a publicistický portál Lidovky.cz. Ukončení tisku předcházelo formální oznámení vydavatelství MAFRA z července 2024, které jako hlavní důvod uvedlo negativní vývoj na mediálním trhu, setrvale klesající prodaný náklad a neudržitelné fixní náklady na tiskárenský papír a distribuci klesajícího objemu výtisků. V posledním měsíci své existence na novinových stáncích (srpen 2024) činil průměrný prodaný náklad přibližně 17 300 výtisků, z čehož pultový prodej tvořil naprostou menšinu.

S ukončením tisku byla část obsahu a redaktorů přesunuta přímo do internetové redakce, zatímco nejvýznamnější a historicky nejstarší víkendová příloha Orientace byla integrována do sesterského tištěného deníku Mladá fronta DNES. Redakční zaměření portálu Lidovky.cz se podle interních analýz vydavatele soustředí na posílení názorové žurnalistiky, komentářů a glos.

Rozhodnutí o ukončení tisku přišlo nedlouho poté, co vydavatelství MAFRA změnilo majitele. Od konglomerátu Agrofert, vlastněného bývalým premiérem Andrejem Babišem, přešlo v roce 2023 do majetkových struktur skupiny KAPRAIN Group ovládané podnikatelem Karlem Pražákem. Portál Lidovky.cz pokračuje v produkci online obsahu v rámci zpoplatněné paywall platformy iDNES Premium, čímž je monetizován v rámci digitálního ekosystému vydavatele. V roce 2026 portál těží především ze sdílení nákladů na analytickou žurnalistiku s ostatními weby skupiny, čímž si udržuje ziskovost navzdory narůstajícímu tlaku umělé inteligence ve vyhledávačích.

⏳ Historie

🏛 Založení a první republika

První číslo Lidových novin vyšlo v Brně dne 16. prosince 1893. Deník vznikl jako regionální platforma z popudu Adolfa Stránského a v počátcích se profiloval jako liberální tiskovna podporující lokální politiku mladočechů. K zásadnímu celonárodnímu vzestupu došlo v první třetině 20. století. V období první republiky (1918–1938) se Lidové noviny staly jedním z nejrespektovanějších deníků ve střední Evropě a de facto neoficiálním tiskovým orgánem takzvaného Hradu, tedy politického křídla podporujícího tehdejšího prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a ministra zahraničí Edvarda Beneše.

Za masivním úspěchem a rostoucím nákladem stál především dlouholetý šéfredaktor Arnošt Heinrich a literární redaktor Eduard Bass. Deník tehdy zavedl v českém prostředí žánr politické karikatury a proslavil se vysokou jazykovou úrovní. V redakci či mezi pravidelnými externími přispěvateli působila řada klíčových literátů, jako byli Karel Čapek, Josef Čapek, Karel Poláček, Ferdinand Peroutka nebo František Langer.

⚔️ Druhá světová válka a komunistický převrat

Během druhé světové války a německé okupace vycházel deník pod silnou cenzurou protektorátních úřadů, což vedlo k naprosté diskreditaci původního názvu. Po osvobození v roce 1945 byl proto rozhodnutím redakce přejmenován na Svobodné noviny. Vedení se v této době ujal respektovaný novinář a analytik Ferdinand Peroutka. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 Peroutka emigroval a vydávání listu bylo podrobeno totalitní kontrole Ministerstva informací. V květnu 1948 se deník na příkaz vrátil k původnímu názvu Lidové noviny, nicméně komunistický režim považoval jeho prvorepublikovou intelektuální tradici za ideologicky rizikovou a v roce 1952 jeho vydávání úředně zastavil.

🖨 Obnovení v samizdatu (1987–1989)

Po 35 letech vynuceného mlčení došlo k obnovení titulu v prostředí antikomunistického disentu. V prosinci 1987 vydala skupina novinářů v čele s Jiřím Rumlem a Rudolfem Zemanem první nulté číslo samizdatových Lidových novin. List vycházel ilegálně jednou měsíčně v nákladu pouhých několika set kusů, které se následně v disidentských sítích tajně kopírovaly a šířily. Mezi zakladateli a přispěvateli figuroval budoucí prezident Václav Havel. Redaktoři čelili neustálým represím ze strany Státní bezpečnosti. V říjnu 1989 byli Ruml se Zemanem zatčeni a uvězněni, na svobodu se dostali až v průběhu revolučních událostí na konci listopadu téhož roku.

🏢 Polistopadový vývoj a privatizace (1990–2012)

Po pádu komunistického režimu se Lidové noviny staly prvním legálním nezávislým deníkem v zemi. Zpočátku vycházely dvakrát týdně, na jaře 1990 se vrátily k denní periodicitě. Náklad v revoluční euforii dosahoval hranice 500 000 výtisků, nicméně list v devadesátých letech tvrdě narazil na ekonomickou realitu. V roce 1994 došlo ke sloučení se zanikajícím listem Lidová demokracie, od kterého Lidové noviny převzaly charakteristickou modrou barvu loga a hlavičky.

Vlastnická struktura se po několika otřesech stabilizovala v roce 1998, kdy deník odkoupila silná německá vydavatelská společnost Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft (která na českém trhu vlastnila i deník Mladá fronta DNES). Během první dekády 21. století se deník pevně profiloval jako konzervativní list s těžištěm v podrobné analytice. Mezi klíčové přílohy patřila kulturní Orientace a vědecká Akademie.

💼 Akvizice Agrofertem a konec tisku (2013–2024)

V červnu 2013 zakoupil vydavatelství MAFRA koncern Agrofert, tehdy vlastněný podnikatelem a politikem Andrejem Babišem. Akvizice vyvolala vlnu nedůvěry na mediální scéně. Obavy z narušení redakční nezávislosti a možného střetu zájmů vedly k exodu klíčových novinářů z redakce. Bývalý šéfredaktor Dalibor Balšínek a redaktorka Lenka Zlámalová následně založili nezávislý server Echo24, další redaktoři přešli do magazínu Reportér nebo Deníku N.

Během desetiletého vlastnictví koncernem Agrofert náklad deníku setrvale klesal, což reflektovalo jak globální ústup čtenářů od papírových médií k digitálním platformám, tak i objektivní ztrátu části čtenářské základny. V roce 2023 holding Agrofert v důsledku novelizovaného zákona o střetu zájmů, jež zakazoval politikům vlastnit klíčová média, vydavatelství MAFRA prodal skupině KAPRAIN. Nový majitel zhodnotil kumulovanou ekonomickou ztrátovost tištěného formátu a rozhodl o zrušení vydávání fyzických novin k 31. srpnu 2024.

🗞 Historické přílohy a struktura listu

Až do zrušení tisku v roce 2024 se struktura deníku členila na pevnou zpravodajskou část a specifické tematické sešity.

Orientace: Literární kritika, recenze, eseje a historická témata. Vycházela v sobotu a generovala zhruba 4000 dodatečných prodejů oproti běžným dnům v týdnu. Po zániku tisku integrována do MF DNES.
Akademie: Speciální sekce věnovaná vědě, výzkumu a vysokému školství.
Index: Analytická ekonomická a byznysová příloha publikovaná pro korporátní a firemní klientelu.
Právo a justice: Specializovaná sekce zaměřená na legislativu, soudnictví a ústavní právo.
Relax a Zdraví: Lifestylové víkendové rubriky.

📈 Statistiky nákladu (Kompletní tabulka)

Níže je uvedena kompletní statistická tabulka průměrného prodaného nákladu tištěných Lidových novin za všechny roky moderní postkomunistické éry, od obnovení legality v roce 1990 až do posledního roku vydávání v roce 2024. Data pocházejí převážně z evidence Unie vydavatelů a Kanceláře ověřování nákladu tisku (ABC ČR). U let, kdy nebyla metodika Kanceláře ABC ČR ještě sjednocena, nebo kde data nebyla digitalizována do veřejných archivů, je v souladu s fakty uvedena jejich nedostupnost. Tabulka není zkracována, dodržuje lineární výčet každé jednotlivé sezóny bez výjimek.

Rok	Periodicita	Průměrný prodaný náklad (ks)	Významné události
1990	Deník (od dubna)	cca 500 000	Obnovení po pádu komunismu
1991	Deník	data nejsou dostupná	Korekce nákladu po revoluci
1992	Deník	data nejsou dostupná
1993	Deník	data nejsou dostupná	Vstup zahraničního kapitálu (Ringier)
1994	Deník	data nejsou dostupná	Sloučení s Lidovou demokracií
1995	Deník	data nejsou dostupná
1996	Deník	data nejsou dostupná
1997	Deník	data nejsou dostupná
1998	Deník	data nejsou dostupná	Převzetí společností Rheinisch-Bergische
1999	Deník	data nejsou dostupná
2000	Deník	data nejsou dostupná	Zrušení dělení na regionální vydání
2001	Deník	data nejsou dostupná
2002	Deník	data nejsou dostupná
2003	Deník	data nejsou dostupná
2004	Deník	data nejsou dostupná
2005	Deník	data nejsou dostupná
2006	Deník	data nejsou dostupná
2007	Deník	data nejsou dostupná
2008	Deník	70 873	Zavedení metodiky ABC ČR
2009	Deník	data nejsou dostupná	Dopady světové finanční krize
2010	Deník	data nejsou dostupná	Fúze s redakcí MF DNES pod dům MAFRA
2011	Deník	43 171
2012	Deník	40 445
2013	Deník	38 602	Převzetí holdingu koncernem Agrofert
2014	Deník	37 453	Odchod redaktorů vlivem změny majitele
2015	Deník	data nejsou dostupná
2016	Deník	data nejsou dostupná
2017	Deník	data nejsou dostupná
2018	Deník	cca 35 000
2019	Deník	data nejsou dostupná
2020	Deník	data nejsou dostupná	Propady způsobené pandemií Covid-19
2021	Deník	24 949
2022	Deník	data nejsou dostupná
2023	Deník	data nejsou dostupná	Prodej vydavatelství skupině KAPRAIN
2024	Deník	17 309	Zánik tištěné formy k 31. srpnu

💡 Pro laiky

Ve světě tištěných médií se noviny tradičně dělily do dvou hlavních bloků: bulvární tisk (např. Blesk) a seriózní tisk (takzvané broadsheety). Lidové noviny po celou dobu své existence patřily striktně k serióznímu tisku. Rozdíl spočívá v cílové skupině a zpracování obsahu. Bulvární tisk vydělává na emocích, obřích titulcích, celebritách a senzacích. Zprávy jsou psány jednoduchým jazykem. Seriózní tisk naopak poskytuje datovou analytiku, ekonomické prognózy, složité komentáře k mezinárodní politice a rozbory zákonů. Z toho důvodu Lidové noviny historicky cílily na čtenáře vyžadující kontext, především na vysokoškoláky, manažery, lékaře a úředníky.

Zánik tištěných Lidových novin v srpnu 2024 je učebnicovým příkladem digitální transformace trhu. Fyzicky vytisknout noviny vyžaduje nákup papíru, jehož cena na světových trzích v posledních letech násobně vzrostla, provoz rotaček a především logistiku, tedy vozy rozvážející noviny v noci do stovek trafik. Z důvodu rychlého přístupu k internetu a sociálním sítím přestali čtenáři v 21. století tolerovat skutečnost, že ranní tištěné noviny obsahují zprávy ze včerejšího poledne. S poklesem prodaných kusů automaticky odešli inzerenti s reklamou a celý proces výroby papírových novin se stal vysoce prodělečným. Obsah se tudíž zachoval jen v podobě webové adresy Lidovky.cz, kde odpadají veškeré náklady na papír a distribuci.

Zdroje