Letní olympijské hry 1936

Rozbalit box

Obsah boxu

Letní olympijské hry 1936, oficiálně Hry XI. olympiády, se konaly od 1. do 16. srpna 1936 v Berlíně, hlavním městě tehdejší Nacistického Německa. Tyto hry jsou jedny z nejkontroverznějších v historii olympijského hnutí, protože byly zneužity jako masivní propagandistický nástroj režimu Adolfa Hitlera. Navzdory politickému pozadí přinesly hry několik sportovních inovací, včetně první štafety s olympijskou pochodní, a staly se dějištěm legendárních výkonů, především amerického atleta Jesseho Owense.

📜 Historie a politické pozadí

🗳️ Volba pořadatele

O pořadatelství her v roce 1936 se rozhodovalo na zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV) v Barceloně v roce 1931. Berlín tehdy porazil právě Barcelonu poměrem hlasů 43:16. Důležité je, že volba proběhla ještě v období Výmarské republiky, dva roky předtím, než se Adolf Hitler a jeho NSDAP dostali k moci. Původním záměrem bylo ukázat návrat Německa na mezinárodní scénu po první světové válce.

卍 Nacistická propaganda

Po převzetí moci v roce 1933 nacisté zpočátku olympijským hrám nepřikládali velký význam, považovali je za produkt "židovsko-liberálního" myšlení. Ministr propagandy Joseph Goebbels však brzy rozpoznal jejich obrovský propagandistický potenciál. Režim se rozhodl hry využít k prezentaci "nového Německa" – silného, jednotného a mírumilovného státu pod vedením Vůdce.

Přípravy byly velkolepé. V Berlíně byl postaven monumentální Olympiastadion pro 100 000 diváků a celá olympijská vesnice. Během her byly z města dočasně odstraněny veškeré antisemitské nápisy a projevy. Zahraniční návštěvníci měli získat dojem, že zprávy o perzekuci Židů a politických oponentů jsou přehnané. Režim dokonce do německého týmu na mezinárodní nátlak zařadil jednu sportovkyni židovského původu, šermířku Helene Mayer, která žila v USA.

Vrcholem propagandistického úsilí byl film Olympia režisérky Leni Riefenstahlové. Ačkoliv se jedná o filmové dílo s mnoha inovativními technikami, jeho hlavním účelem bylo oslavit nacistický režim a kult těla v souladu s árijskou ideologií.

🌍 Hrozba bojkotu

Po zavedení Norimberských zákonů v roce 1935 a stupňující se perzekuci Židů sílilo v mnoha zemích, zejména v USA, Francii, Velké Británii a Československu, hnutí za bojkot berlínských her. Hlavním argumentem bylo, že účast na hrách by legitimizovala Hitlerův režim.

Nejblíže k bojkotu měly Spojené státy, kde se o účasti vedla ostrá debata. Nakonec však Americký olympijský výbor v čele s Averym Brundagem rozhodl o účasti těsným hlasováním. Brundage argumentoval, že politika by se neměla míchat se sportem. Jako alternativa k berlínským hrám byla v Barceloně plánována tzv. Lidová olympiáda, která se však neuskutečnila kvůli vypuknutí španělské občanské války těsně před jejím plánovaným zahájením.

🔥 Organizace a inovace

🏟️ Sportoviště

Centrem dění byl nově vybudovaný komplex Reichssportfeld s dominantním Olympiastadionem, navrženým architektem Wernerem Marchem. Součástí areálu byl také plavecký stadion, hokejový stadion a další sportoviště. Olympijská vesnice, postavená ve Wustermarku nedaleko Berlína, poskytovala ubytování pro mužské sportovce v moderních domech. Ženy byly ubytovány odděleně poblíž stadionu.

🏃 První štafeta s olympijským ohněm

Jednou z nejtrvalejších inovací her v Berlíně bylo zavedení štafety s olympijským ohněm. Nápad, jehož autorem byl hlavní organizátor her Carl Diem, měl symbolicky propojit antické Řecko s moderním Německem. Oheň byl zapálen v řecké Olympii a poté jej 3 331 běžců neslo přes sedm zemí až do Berlína, kde poslední člen štafety, německý atlet Fritz Schilgen, zapálil oheň na stadionu během zahajovacího ceremoniálu. Tato tradice se od té doby stala nedílnou součástí olympijských her.

📺 První televizní přenos

Berlínské hry byly prvními v historii, které byly přenášeny televizí. Jednalo se o uzavřený okruh s omezeným dosahem. Černobílé přenosy mohlo sledovat publikum ve 28 speciálních "televizních místnostech" rozmístěných po Berlíně a Postupimi. Celkem bylo odvysíláno přibližně 72 hodin živého vysílání.

🏅 Sportovní události a hvězdy

🇺🇸 Jesse Owens

Největší hvězdou her se stal afroamerický atlet Jesse Owens. Svými výkony přímo popřel nacistickou ideologii o nadřazenosti árijské rasy. Owens získal čtyři zlaté medaile:

• Běh na 100 metrů
• Běh na 200 metrů
• Skok daleký
• Štafeta 4 × 100 metrů

Jeho souboj v dálkařském sektoru s německým favoritem Luzem Longem se stal legendou. Long údajně Owensovi poradil po dvou neúspěšných pokusech v kvalifikaci a byl prvním, kdo mu gratuloval k vítězství. Jejich přátelství bylo silným symbolem sportovního ducha překonávajícího politické a rasové bariéry. Často tradovaný mýtus, že si Hitler odmítl s Owensem podat ruku, není zcela přesný – Hitler po prvním dni přestal gratulovat všem vítězům osobně.

🇨🇿 Českoslovenští sportovci

Československá výprava získala celkem 8 medailí (3 zlaté a 5 stříbrných).

• Zlaté medaile:

   *   Alois Hudec (gymnastika – kruhy)
   *   Jan Brzák-Felix a Vladimír Syrovátka (kanoistika – C2 1000 m)
   *   Václav Mottl a Zdeněk Škrland (kanoistika – C2 10 000 m)

• Stříbrné medaile:

   *   Václav Pšenička (vzpírání – těžká váha)
   *   Josef Herda (zápas řecko-římský – lehká váha)
   *   Jozef Klapuch (zápas ve volném stylu – těžká váha)
   *   Bohuslav Karlík (kanoistika – C1 1000 m)
   *   Družstvo žen v gymnastice (Vlasta Děkanová, Zdeňka Veřmiřovská a další)

🏆 Další významné výkony

• Nizozemská plavkyně Hendrika Mastenbroeková získala tři zlaté a jednu stříbrnou medaili a stala se nejúspěšnější sportovkyní her.
• Maratonský běh vyhrál Son Ki-džong, Korejec donucený reprezentovat Japonsko, které tehdy Koreu okupovalo. Při medailovém ceremoniálu stál se sklopenou hlavou.
• Britská Indie potvrdila svou absolutní nadvládu v pozemním hokeji, když ve finále porazila Německo 8:1.

📊 Medailové pořadí

Pořadí	Země	Zlato	Stříbro	Bronz	Celkem
1.	Německo	33	26	30	89
2.	Spojené státy americké	24	20	12	56
3.	Maďarsko	10	1	5	16
4.	Itálie	8	9	5	22
5.	Finsko	7	6	6	19
...
12.	Československo	3	5	0	8

🎬 Odkaz a dědictví

🎥 Film Olympia

Film Olympia režisérky Leni Riefenstahlové je dodnes považován za milník sportovní a dokumentární kinematografie. Riefenstahlová použila inovativní techniky, jako byly kamery na kolejnicích, podvodní záběry nebo zpomalené a zrychlené záběry, aby zachytila krásu a drama sportovních výkonů. Film je však neoddělitelně spjat s nacistickou propagandou, která jej financovala a jejímž cílům sloužil.

🏛️ Politický dopad

Letní olympijské hry v Berlíně jsou trvalou připomínkou toho, jak snadno lze olympijskou myšlenku zneužít pro politické účely. Pro nacistický režim představovaly obrovský propagandistický úspěch, protože se mu podařilo dočasně oklamat velkou část světa a prezentovat se v pozitivním světle. Z dlouhodobého hlediska však výkony sportovců jako Jesse Owens podkopaly rasistickou ideologii režimu. Hry v Berlíně se staly varovným příkladem a vedly k rozsáhlým debatám o vztahu sportu a politiky, které pokračují dodnes. Následující dvoje letní olympijské hry (1940 v Helsinkách a 1944 v Londýně) byly zrušeny kvůli druhé světové válce, kterou Německo o tři roky později rozpoutalo.

🤔 Pro laiky

Představte si, že se největší sportovní svátek světa koná v zemi, kterou ovládá krutý diktátor. To přesně byly olympijské hry v Berlíně v roce 1936. Vládl tam Adolf Hitler a jeho nacistická strana, která nenáviděla Židy a lidi jiné barvy pleti a tvrdila, že německá "árijská" rasa je nejlepší na světě.

Hitler chtěl hry využít, aby celému světu ukázal, jak je jeho Německo skvělé a silné. Nechal postavit obrovský stadion a na chvíli předstíral, že je vše v pořádku. Mnoho zemí uvažovalo, že na protest do Berlína své sportovce nepošle, ale nakonec se většina zúčastnila.

A pak se stalo něco, co Hitler nečekal. Největší hvězdou her se stal americký atlet černé pleti, Jesse Owens. Vyhrál neuvěřitelné čtyři zlaté medaile a všem ukázal, že nacistické teorie o rasové nadřazenosti jsou nesmysl. Hry v Berlíně jsou proto dodnes připomínány jako střet sportovního ducha s nenávistnou politikou a jako varování, že sport a politika se někdy nebezpečně propojují.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025