Přeskočit na obsah

Karel VII. Francouzský

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Karel VII. Vítězný
Soubor:Charles VII of France by Jean Fouquet 1445-1450.jpg
Portrét Karla VII. od Jeana Fouqueta (kolem roku 1445)
TitulFrancouzský král
Období vlády21. října 1422 – 22. července 1461
Korunovace17. července 1429 v katedrále v Remeši
PředchůdceKarel VI.
NástupceLudvík XI.
Datum narození22. února 1403
Místo narozeníPaříž, Francouzské království
Datum úmrtí22. července 1461 (58 let)
Místo úmrtíMehun-sur-Yèvre, Francouzské království
Místo pohřbeníBazilika Saint-Denis
DynastieValois
OtecKarel VI.
MatkaIsabela Bavorská
Manželka/yMarie z Anjou
DětiLudvík XI.
Jan
Jakub
Filip
Karel, vévoda z Berry
Radegonda
Kateřina
Jolanda
Jana
Markéta
Marie
Magdalena

Karel VII. Vítězný (francouzsky Charles VII le Victorieux nebo le Bien-Servi – Dobře posloužený; * 22. února 1403, Paříž22. července 1461, Mehun-sur-Yèvre) byl francouzský král z dynastie Valois, který vládl v letech 1422 až 1461. Jeho panování je neoddělitelně spjato s pozdní fází Stoleté války a s postavou Jany z Arku. Přestože jeho vláda začala za zoufalých okolností, kdy ovládal jen malou část Francie a byl posměšně nazýván „král z Bourges“, dokázal sjednotit zemi, vyhnat Angličany a položit základy moderního francouzského státu.

Jeho cesta na trůn byla zkomplikována smlouvou z Troyes z roku 1420, která ho vydědila ve prospěch anglického krále Jindřicha V.. Teprve díky vojenským úspěchům Jany z Arku, které vedly k jeho korunovaci v Remeši v roce 1429, se jeho pozice upevnila. Po skončení války provedl zásadní vojenské, finanční a administrativní reformy, které posílily královskou moc a stabilizovaly království.

📜 Život před nástupem na trůn

Karel se narodil v Paříži jako pátý syn krále Karla VI. Šíleného a jeho manželky Isabely Bavorské. Jelikož všichni jeho čtyři starší bratři zemřeli mladí, stal se v roce 1417 dědicem trůnu (dauphin). Jeho mládí bylo poznamenáno politickým chaosem ve Francii, způsobeným duševní chorobou jeho otce a zuřivým bojem o moc mezi dvěma šlechtickými frakcemi: Armagnaky (stoupenci vévody Orleánského) a Burgunďany (stoupenci vévody burgundského).

👑 Dauphin v exilu

Jako dauphin se přiklonil na stranu Armagnaků. V roce 1418, když Paříž obsadili Burgunďané, musel z města uprchnout. Zřídil si dvůr v Bourges a stal se vůdcem armagnacké strany. V roce 1419 se pokusil o smíření s burgundským vévodou Janem Nebojácným na mostě v Montereau. Jednání však skončilo katastrofou, když byl vévoda zavražděn Karlovými společníky. Tato událost vedla k trvalému nepřátelství mezi Karlem a novým burgundským vévodou Filipem Dobrým, který se následně spojil s Angličany.

📜 Smlouva z Troyes

Vražda Jana Nebojácného měla pro Karla dalekosáhlé důsledky. Jeho vlastní matka, královna Isabela, se od něj odvrátila a spolu s Filipem Dobrým vyjednala smlouvu z Troyes (1420). Podle této smlouvy byl Karel prohlášen za nelegitimního a vyděděn z následnictví. Francouzský trůn měl po smrti Karla VI. připadnout anglickému králi Jindřichu V., který se oženil s Karlovou sestrou Kateřinou. Tím se zdálo, že sen o anglicko-francouzské unii pod vládou anglického krále se stane skutečností. Karel tuto smlouvu nikdy neuznal a nadále se považoval za legitimního dědice.

👑 Vláda a Stoletá válka

Po smrti svého otce Karla VI. a anglického krále Jindřicha V. v roce 1422 se situace zdála pro Karla beznadějná. Angličané a jejich burgundští spojenci ovládali celou severní Francii včetně Paříže a Remeše, tradičního korunovačního města. Karel ovládal pouze území jižně od řeky Loira a jeho autorita byla slabá.

🏰 Král z Bourges

V prvních letech své vlády byl Karel pasivní a nerozhodný. Jeho dvůr v Bourges byl centrem intrik a jeho pokladna byla prázdná. Jeho nepřátelé ho posměšně nazývali „králem z Bourges“, čímž zpochybňovali jeho nárok na celý francouzský trůn. Angličané postupně upevňovali svou moc a v roce 1428 zahájili obléhání Orléansu, klíčového města, jehož pád by jim otevřel cestu k dobytí zbytku Karlova území.

⚔️ Zásah Jany z Arku

Zlom v Karlově osudu i v průběhu celé Stoleté války nastal na jaře 1429 s příchodem mladé venkovské dívky Jany z Arku. Ta tvrdila, že je poslána Bohem, aby osvobodila Francii od Angličanů a dovedla Karla ke korunovaci v Remeši. Po počáteční nedůvěře jí Karel svěřil velení nad malou armádou. Pod jejím charismatickým vedením se demoralizovaným francouzským vojskům podařilo v květnu 1429 prolomit obléhání Orléansu. Tento nečekaný úspěch pozvedl morálku celé země a byl vnímán jako znamení Boží přízně.

🙏 Korunovace v Remeši

Po vítězství u Orléansu následovala série dalších úspěchů v údolí Loiry, včetně vítězství v bitvě u Patay. Jana z Arku poté přesvědčila Karla, aby podnikl odvážnou cestu přes nepřátelské území do Remeše. Dne 17. července 1429 byl Karel v remešské katedrále slavnostně korunován na francouzského krále Karla VII. Tento akt měl obrovský symbolický význam, protože legitimoval jeho vládu v očích poddaných a potvrdil jeho božské právo na trůn.

Po korunovaci se však vztah mezi Karlem a Janou zhoršil. Karel upřednostňoval diplomatická jednání, zatímco Jana chtěla pokračovat v boji. V roce 1430 byla Jana zajata Burgunďany, kteří ji prodali Angličanům. Karel VII. neučinil žádný pokus o její záchranu a v roce 1431 byla v Rouenu upálena jako kacířka.

🕊️ Konec války a reformy

Přestože Janu z Arku opustil, její odkaz žil dál a inspiroval Francouze k odporu. Klíčovým diplomatickým úspěchem Karla VII. bylo uzavření smlouvy v Arrasu v roce 1435 s burgundským vévodou Filipem Dobrým. Tímto aktem se Filip odvrátil od spojenectví s Anglií a uznal Karla za francouzského krále. Izolovaní Angličané začali ztrácet jedno území za druhým. V roce 1436 Karel VII. triumfálně vstoupil do Paříže.

V následujících letech provedl Karel zásadní vojenskou reformu. Vytvořil první stálou profesionální armádu v Evropě, tzv. compagnies d'ordonnance, a modernizoval dělostřelectvo. Tyto reformy mu poskytly rozhodující převahu. V letech 1449–1450 dobyl zpět Normandie a v letech 1451–1453 Gaskoňsko. Stoletá válka definitivně skončila francouzským vítězstvím v bitvě u Castillonu v roce 1453. Angličanům zůstal na francouzské půdě pouze přístav Calais.

🏛️ Vnitřní politika a reformy

Po skončení války se Karel VII. soustředil na obnovu zničené země a posílení královské moci.

💰 Finanční a administrativní reformy

S pomocí schopných rádců, jako byl Jacques Cœur, provedl Karel rozsáhlé finanční reformy. Zavedl stálé daně (např. taille), které mu zajistily pravidelný příjem a umožnily financovat stálou armádu bez nutnosti žádat o souhlas generální stavy. Tím výrazně omezil moc šlechty a posílil centralizovanou monarchii. Podporoval obchod a řemesla, což vedlo k postupné hospodářské obnově království.

⛪ Pragmatická sankce z Bourges

V roce 1438 vydal Karel VII. Pragmatickou sankci z Bourges. Tímto dekretem omezil moc papeže nad církví ve Francii a posílil autoritu krále a francouzských biskupů. Sankce potvrdila nadřazenost církevních koncilů nad papežem a omezila papežské právo jmenovat biskupy a vybírat poplatky ve Francii. Tento akt je považován za základ galikanismu, tedy snahy o nezávislost francouzské církve na Římě.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a rodina

Karel VII. se v roce 1422 oženil s Marií z Anjou, se kterou měl 14 dětí, včetně svého nástupce Ludvíka. Jejich manželství bylo spíše politickým svazkem a Karel měl řadu milenek.

❤️ Agnès Sorel

Nejznámější a nejvlivnější Karlovou milenkou byla Agnès Sorel. Stala se první oficiálně uznanou královskou metresou (maîtresse-en-titre) v dějinách Francie. Byla proslulá svou krásou a inteligencí a měla na krále značný vliv. Ovlivňovala módu u dvora a zasahovala i do politiky. Její náhlá smrt v roce 1450 vyvolala podezření z otravy.

👑 Konflikt se synem Ludvíkem

Vztah Karla VII. s jeho nejstarším synem a dědicem, dauphinem Ludvíkem (budoucím Ludvíkem XI.), byl velmi napjatý. Ludvík byl netrpělivý, ambiciózní a opakovaně se proti svému otci bouřil. V roce 1440 se zúčastnil šlechtického povstání známého jako Praguerie. Po jeho potlačení mu otec odpustil, ale Ludvík nadále intrikoval. V roce 1456 uprchl ke Karlovu rivalovi, burgundskému vévodovi Filipu Dobrému, kde zůstal až do otcovy smrti.

⚰️ Smrt a odkaz

V posledních letech života trpěl Karel VII. nemocemi a strachem z otravy, zejména ze strany svého syna. Zemřel 22. července 1461 v Mehun-sur-Yèvre. Byl pohřben vedle svých rodičů v bazilice Saint-Denis.

Karel VII. je jednou z nejkomplexnějších postav francouzských dějin. Svou vládu začal jako slabý a nerozhodný panovník na pokraji porážky, ale dokázal se proměnit v energického a schopného reformátora, který sjednotil Francii, ukončil Stoletou válku a položil základy pro budoucí absolutistickou monarchii. Jeho přezdívka „Vítězný“ je plně zasloužená, i když jeho úspěchy byly často dílem jeho schopných rádců a vojevůdců, což odráží jeho druhá přezdívka „Dobře posloužený“. Jeho odkaz je však navždy poznamenán nevděčným postojem k Janě z Arku, ženě, která mu pomohla získat korunu.

🤔 Pro laiky

Představte si krále, který zdědil zemi v naprostém rozkladu. Většinu území ovládali nepřátelé (Anglie), pokladna byla prázdná a nikdo mu moc nevěřil. To byl Karel VII. na začátku své vlády. Vypadalo to, že Francie jako samostatný stát zanikne. Pak se ale objevila mladá dívka, Jana z Arku, která tvrdila, že ji posílá Bůh. Dodala králi i vojsku odvahu, pomohla jim vyhrát klíčové bitvy a zařídila, aby byl Karel konečně oficiálně korunován. I když Janu později opustil a nechal ji zemřít, její jiskra zažehla oheň odporu. Karel VII. toho využil, postupně vyhnal všechny Angličany, ukončil válku, která trvala přes sto let, a zavedl reformy, které z Francie udělaly silný a moderní stát s profesionální armádou. Z ustrašeného „krále z Bourges“ se stal „Karel Vítězný“.


Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025