Přeskočit na obsah

José Mourinho

Z Infopedia
José Mourinho
Celé jménoJosé Mário dos Santos Mourinho Félix
Datum narození26. ledna 1963
Místo narozeníSetúbal, Portugalsko
Povolánífotbalový trenér
Aktivní od1980

José Mourinho je portugalský profesionální fotbalový trenér a bývalý hráč, který v současnosti působí jako hlavní trenér španělského klubu Real Madrid. Během své trenérské kariéry získal více než 25 klubových trofejí ve čtyřech různých evropských zemích. Patří k šesti trenérům v historii, kteří vyhráli Ligu mistrů UEFA se dvěma různými kluby, a je prvním a dosud jediným trenérem, který dokázal ovládnout všechny tři současné evropské pohárové soutěže (Ligu mistrů UEFA, Evropskou ligu UEFA a Evropskou konferenční ligu UEFA).

Jeho trenérská kariéra se vyznačuje taktickým pragmatismem, důrazem na defenzivní pevnou strukturu týmu a využíváním psychologických metod při práci s hráči i médii. Během svého působení vedl kluby jako FC Porto, Chelsea, Inter Milán, Manchester United, Tottenham Hotspur či AS Řím.

👤 Dětství a raná léta

José Mário dos Santos Mourinho Félix se narodil 26. ledna 1963 v portugalském městě Setúbal. Jeho otec, José Manuel Mourinho Félix, byl profesionální fotbalový brankář, který nastupoval za kluby Vitória de Setúbal a Belenenses, přičemž zaznamenal i jeden start za portugalskou fotbalovou reprezentaci. Matka Maria Júlia Carrajola dos Santos pracovala jako učitelka na základní škole. Pocházela z majetné rodiny, jejíž majetek však propadl státu během portugalské Karafiátové revoluce v roce 1974.

Od raného věku měl Mourinho ambice následovat svého otce a stát se profesionálním fotbalistou. Prošel mládežnickými akademiemi klubů Belenenses a Rio Ave. Na seniorské úrovni nastupoval na pozici středního záložníka za kluby Rio Ave, Belenenses, Sesimbra a Comércio e Indústria. Sám však brzy objektivně vyhodnotil, že nedisponuje dostatečnou rychlostí a fyzickými předpoklady pro fotbal na nejvyšší úrovni. Hráčskou kariéru ukončil ve věku 24 let s celkovou bilancí 62 zápasů a 9 gólů v nižších portugalských soutěžích.

Následně se rozhodl plně zaměřit na trenérskou dráhu. Krátce nastoupil na obchodní akademii podle přání své matky, studium však ukončil hned první den a přestoupil na Instituto Superior de Educação Física v Lisabonu, kde vystudoval obor sportovní vědy. Během studia a po jeho dokončení se zúčastnil několika trenérských kurzů, včetně těch pořádaných Anglickou fotbalovou asociací a Skotskou fotbalovou asociací.

🎓 Počátky trenérské dráhy

Mourinho začal získávat první zkušenosti jako učitel tělocviku a trenér mládeže ve Vitórii de Setúbal. Následně přijal pozici asistenta trenéra v klubu Estrela da Amadora a pracoval jako skaut pro klub Ovarense.

Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1992, kdy byl do funkce hlavního trenéra Sportingu Lisabon jmenován anglický manažer Bobby Robson. Ten požadoval místního asistenta s výbornou znalostí anglického jazyka. Mourinho byl vybrán jako Robsonův překladatel. Robson si rychle všiml Mourinhových analytických schopností a začal mu svěřovat taktické úkoly a analýzy soupeřů.

V prosinci 1993 byl Robson ve Sportingu propuštěn a okamžitě přijal nabídku konkurenčního FC Porto. Mourinho odešel s ním, tentokrát již v roli plnohodnotného asistenta. V Portu společně získali dva portugalské ligové tituly (v sezónách 1994/95 a 1995/96). V roce 1996 Robson zamířil do Barcelony a Mourinha vzal znovu s sebou. Během působení na stadion Camp Nou se Mourinho naučil katalánsky. Barcelona v této sezóně vyhrála Copa del Rey, Supercopa de España a Pohár vítězů pohárů.

Po odchodu Robsona v roce 1997 převzal Barcelonu nizozemský trenér Louis van Gaal. Ten si Mourinha v realizačním týmu ponechal, dal mu na starosti vedení rezervního týmu (Barcelona B) a svěřil mu koučování A-týmu v méně významných soutěžích, jako byl Katalánský pohár. V roce 2000 Mourinho dospěl k závěru, že je připraven převzít roli hlavního trenéra.

💼 Trenérská kariéra

SL Benfica a União de Leiria

V září 2000 Mourinho nahradil Juppa Heynckese na lavičce týmu Benfica Lisabon. Jako asistenta požadoval Jesualda Ferreiru, vedení klubu mu však přidělilo bývalého hráče Carlose Mozera. Tým pod jeho vedením odehrál 11 zápasů. Po vítězství 3:0 nad Sportingem Lisabon proběhly v klubu volby, ve kterých dosavadní prezident João Vale e Azevedo prohrál s Manuelem Vilarinhem. Nový prezident veřejně prohlásil, že na post trenéra zamýšlí přivést bývalého hráče Toniho. Mourinho se rozhodl otestovat prezidentovu důvěru a požádal o prodloužení smlouvy. Vilarinho odmítl a Mourinho 5. prosince 2000 z funkce po 11 zápasech odstoupil.

V červenci 2001 byl jmenován trenérem União de Leiria. Tým dovedl v průběhu podzimní části do bojů o nejvyšší příčky a v lednu 2002 figuroval na čtvrtém místě tabulky portugalské Primeira Ligy. Tyto výsledky upoutaly pozornost vedení FC Porto.

FC Porto

Dne 23. ledna 2002 byl Mourinho oficiálně jmenován trenérem FC Porto, kde nahradil Octávia Machada. Klub se nacházel na pátém místě ligové tabulky. Mourinho tým dovedl ke konečnému třetímu místu v ligovém ročníku a slíbil, že v následující sezóně získá titul.

Sezóna 2002/03 znamenala pro Porto zisk tzv. treble. Tým získal ligový titul se ziskem 86 bodů (rekord soutěže) a náskokem 11 bodů před Benfikou. Následně Porto vyhrálo Taça de Portugal a Pohár UEFA, když ve finále konaném v Seville porazilo Celtic Glasgow 3:2 po prodloužení. Jádro týmu tvořili hráči jako Deco, Maniche, Costinha, Derlei či Ricardo Carvalho.

V sezóně 2003/04 Porto obhájilo portugalský titul a přidalo zisk Ligy mistrů UEFA. V osmifinále soutěže vyřadilo Manchester United (včetně známého incidentu, kdy Mourinho po postupovém gólu běžel oslavovat podél postranní čáry na stadionu Old Trafford), ve čtvrtfinále Olympique Lyon a v semifinále Deportivo La Coruña. Ve finále hraném v Gelsenkirchenu porazilo Porto tým AS Monaco 3:0 po brankách Carlose Alberta, Deca a Dmitrije Aleničeva.

První působení v Chelsea

V červnu 2004 podepsal Mourinho smlouvu s londýnským klubem Chelsea, který vlastnil ruský miliardář Roman Abramovič. Během své úvodní tiskové konference prohlásil: "Prosím, nenazývejte mě arogantním, ale jsem evropský šampion a myslím, že jsem výjimečný (Special One)." Tato přezdívka se v britských médiích trvale ujala. Klub na jeho doporučení podepsal hráče jako Didier Drogba, Petr Čech, Arjen Robben, Tiago a z Porta si Mourinho přivedl Paula Ferreiru a Ricarda Carvalha.

Sezóna 2004/05 přinesla Chelsea první ligový titul po 50 letech. Tým získal tehdy rekordních 95 bodů a inkasoval pouze 15 ligových branek za celou sezónu, což je dodnes nepřekonaný rekord Premier League. Souběžně tým získal anglický Ligový pohár. V ročníku 2005/06 Chelsea ligový titul s přesvědčivým náskokem obhájila.

Během sezóny 2006/07 Chelsea ztratila prvenství v lize na úkor Manchesteru United, podařilo se jí však získat FA Cup i Ligový pohár. Vztahy mezi Mourinhem a majitelem Abramovičem se však začaly zhoršovat kvůli sporům ohledně přestupové politiky (např. příchod útočníka Andrije Ševčenka) a jmenování Avrama Granta do funkce sportovního ředitele. Po slabém vstupu do sezóny 2007/08 se obě strany 20. září 2007 dohodly na okamžitém ukončení spolupráce. Mourinho během celého tohoto působení neprohrál s Chelsea na domácím stadionu Stamford Bridge jediný ligový zápas.

Inter Milán

Dne 2. června 2008 byl jmenován trenérem Interu Milán. Během první sezóny 2008/09 dovedl klub k vítězství v italské Serii A s náskokem deseti bodů. Před další sezónou došlo k přestavbě kádru, tým opustil Zlatan Ibrahimović výměnou za Samuela Eto'oa z Barcelony a byli přivedeni hráči jako Wesley Sneijder, Diego Milito a Lúcio.

Ročník 2009/10 se stal nejúspěšnějším v historii Interu. Tým získal italský titul, ovládl Coppa Italia a po 45 letech vyhrál Ligu mistrů UEFA, čímž zkompletoval jako první italský klub v historii tzv. treble. Na cestě za triumfem v Lize mistrů vyřadil Inter v osmifinále Mourinhův bývalý klub Chelsea a v semifinále favorizovanou Barcelonu pod vedením Pepa Guardioly. Odvetný zápas na Camp Nou, ve kterém Inter hrál dlouho o deseti hráčích a s naprostou defenzivní organizací prohrál pouze 0:1 (po domácí výhře 3:1 postoupil), je považován za jeden z vrcholů Mourinhova taktického pragmatismu. Ve finále v Madridu Inter porazil Bayern Mnichov 2:0.

První působení v Realu Madrid

Po finále Ligy mistrů, které se hrálo na stadionu Santiago Bernabéu, Mourinho v Madridu rovnou zůstal. Dne 31. května 2010 podepsal smlouvu s Realem Madrid. Cílem prezidenta Florentina Péreze bylo narušit dominanci Barcelony, která v té době vládla španělskému fotbalu.

V první sezóně 2010/11 utrpěl Real Madrid pod Mourinhem na stadionu Camp Nou porážku 0:5, avšak podařilo se mu na konci sezóny získat Copa del Rey, když ve finále porazil právě Barcelonu 1:0. V semifinále Ligy mistrů Real vypadl rovněž s Barcelonou.

Sezóna 2011/12 byla z pohledu domácí soutěže rekordní. Real Madrid získal titul v La Lize se ziskem 100 bodů a nastřílel 121 branek (oba údaje představovaly historické rekordy španělské ligy). Mourinho během třetí sezóny (2012/13) získal Supercopa de España, ale dostal se do konfliktů s klíčovými postavami šatny, zejména s brankářem Ikerem Casillasem a obráncem Sergiem Ramosem. Ve finále Copa del Rey tým prohrál s Atléticem Madrid. Po ukončení sezóny klub oznámil, že Mourinho po vzájemné dohodě z pozice odchází. Sám Mourinho tuto sezónu označil za "nejhorší ve své kariéře".

Návrat do Chelsea

Dne 3. června 2013 se Mourinho vrátil do Chelsea. Během první sezóny podepsal smlouvu na čtyři roky a sám sebe označil za "The Happy One". Sezónu 2013/14 klub zakončil na třetím místě a vypadl v semifinále Ligy mistrů.

Po letních příchodech Diega Costy a Cesca Fàbregase dominovala Chelsea ročníku 2014/15, ve kterém získala titul v Premier League a vyhrála také Ligový pohár. Úvod následující sezóny 2015/16 však přinesl strmý pád výkonnosti. V srpnu se Mourinho veřejně dostal do ostrého konfliktu s týmovou lékařkou Evou Carneiro. Tým ztratil devět z prvních šestnácti ligových utkání. Dne 17. prosince 2015 byl z pozice hlavního trenéra odvolán, přičemž úřadující mistr se v té chvíli nacházel na 16. místě tabulky.

Manchester United

Dne 27. května 2016 byl Mourinho oznámen jako nástupce Louise van Gaala u týmu Manchester United. Ve své první sezóně (2016/17) skončil tým v lize až na 6. místě, podařilo se mu však vyhrát Community Shield, Ligový pohár a Evropskou ligu UEFA (ve finále United porazili Ajax Amsterdam 2:0).

V sezóně 2017/18 tým získal 81 bodů a skončil v Premier League na 2. místě za dominujícím týmem Manchester City. Dovedl mužstvo také do finále FA Cupu. Mourinho s odstupem času toto 2. místo s kádrem, který měl k dispozici, označil za jeden ze svých největších trenérských úspěchů. Třetí sezóna (2018/19) se vyznačovala napětím v kabině, především rozkolem mezi Mourinhem a záložníkem Paulem Pogbou. Po sérii neuspokojivých výsledků, završené porážkou 1:3 od Liverpoolu, byl Mourinho 18. prosince 2018 propuštěn.

Tottenham Hotspur

V listopadu 2019 nahradil Mauricia Pochettina na lavičce londýnského Tottenhamu Hotspur. Ročník narušený pandemií covid-19 zakončil na 6. místě. V sezóně 2020/21 Tottenham v prosinci krátce figuroval na čele ligové tabulky, v jarní části ale následoval hluboký propad výsledků a vyřazení v osmifinále Evropské ligy od Dinama Záhřeb. Vedení klubu, v čele s Danielem Levym, Mourinha odvolalo 19. dubna 2021, pouhých šest dní před finále Ligového poháru, což je krok, který vyvolal ve fotbalové veřejnosti překvapení.

AS Řím

V červenci 2021 se Mourinho vrátil do italské Serie A, kde převzal AS Řím. Ve své úvodní sezóně 2021/22 dovedl klub do finále premiérového ročníku Evropské konferenční ligy UEFA, kde Řím porazil Feyenoord 1:0.

V sezóně 2022/23 se tým znovu probojoval do evropského finále, tentokrát v Evropské lize UEFA. Utkání s týmem Sevilla FC skončilo po prodloužení 1:1, přičemž v penaltovém rozstřelu zvítězila Sevilla. Byla to první prohra Mourinha v evropském pohárovém finále za celou jeho kariéru. Zápas byl poznamenán výraznou kritikou rozhodčího Anthonyho Taylora ze strany Mourinha. V lednu 2024, během své třetí sezóny v klubu, byl po poklesu na 9. místo v ligové tabulce odvolán.

Turecké intermezzo ve Fenerbahçe

V červnu 2024 byl Mourinho jmenován trenérem tureckého velkoklubu Fenerbahçe, kde podepsal dvouletý kontrakt s hrubým platem přesahujícím 10 milionů eur ročně. Dostal za úkol ukončit čekání istanbulského celku na ligový titul, který naposledy klub získal v roce 2014. V sezóně 2024/25 zakončil tým domácí soutěž na druhém místě se ztrátou 11 bodů na konkurenční Galatasaray. Na začátku sezóny 2025/26 tým neuspěl v play-off kvalifikace o Ligu mistrů, když vypadl se svým bývalým klubem SL Benfica. Bezprostředně po tomto neúspěchu bylo Mourinhovi 29. srpna 2025 vedením klubu oznámeno ukončení spolupráce.

Návrat do Benfiky

Dne 18. září 2025 potvrdila Benfica Lisabon nečekaný návrat Mourinha na trenérskou lavičku přesně po 25 letech od jeho první, pouhých 11 zápasů trvající štace. Mourinho na pozici nahradil odvolaného Bruna Lageho. Ačkoli podepsal smlouvu do roku 2027 s případnou opcí, působení na Estádio da Luz netrvalo dlouho. Mourinho tým úspěšně stabilizoval během rozběhnuté sezóny 2025/26, ovšem narazil na neshody s vedením klubu (zejména s prezidentem Ruiem Costou) ohledně kontroly nad přestupovou politikou pro nadcházející ročník. Smlouva obsahovala specifickou klauzuli umožňující oběma stranám kontrakt po první sezóně ukončit, což se stalo koncem června 2026.

🗓 Současnost

V červnu 2026 došlo ve španělském klubu Real Madrid k prezidentským volbám. Staronový prezident Florentino Pérez po svém znovuzvolení oznámil 11. června 2026 oficiální návrat Josého Mourinha na pozici hlavního trenéra s platností od 1. července 2026. Smlouva byla podepsána na tři sezóny, s platností do 30. června 2029.

Mourinho tak na lavičce Bílého baletu zahájil své druhé působení. Do funkce nastoupil s jasným cílem provést přestavbu kádru po odchodu zkušených opor z předchozích let (mj. Toni Kroos, Luka Modrić). Tým během letní přípravy doplnil kádr o nové defenzivní hráče a záložníky (např. Bernardo Silva) a vedení mu dalo kompetence posoudit uplatnění mladých talentů, jakými jsou Arda Güler, Endrick nebo Franco Mastantuono. Předsezónní tréninkové jednotky a příprava na sezónu 2026/27 odstartovaly v tréninkovém centru Ciudad Real Madrid pod jeho vedením v polovině července 2026.

🧠 Taktika a styl řízení

Mourinho je zastáncem taktické metodiky zvané taktická periodizace, kterou rozvinul portugalský akademik Vítor Frade. Jeho přístup nevyužívá tradiční oddělování fyzické kondice od taktické přípravy, každý aspekt tréninku se děje s míčem a zahrnuje taktické rozhodování.

Na hřišti je pro něj typický defenzivní pragmatismus. Jeho týmy se často vyznačují pevným středním blokem, detailní orientací na postavení bránících hráčů a schopností přenechat držení míče soupeři. Mourinho maximalizuje efektivitu rychlých protiútoků po zisku míče. Soupeřovým nedostatkům a specifickým hrozbám podřizuje formaci v konkrétním zápase – to bylo mimořádně zřejmé při tažení Ligou mistrů v roce 2010.

Dalším znakem jeho řízení jsou psychologické metody. Soustavně uplatňuje vytváření mentality "my proti všem", kdy v médiích schválně napadá rozhodčí, vedení ligy nebo soupeře s cílem sejmout tlak ze svých hráčů a sjednotit kabinu vůči vnějšímu nepříteli. V některých případech tato strategie vedla k obrovským úspěchům, jindy se po zhruba dvou až třech letech působení zvrhla v toxické prostředí uvnitř klubu, pro které fotbalová veřejnost vytvořila pojem "syndrom třetí sezóny".

📈 Trenérské statistiky

Tato tabulka obsahuje kompletní přehled jednotlivých trenérských angažmá Josého Mourinha od jeho nástupu na pozici hlavního trenéra v roce 2000. Data pro turecké a poslední portugalské angažmá jsou z důvodu chybějící exaktní klubové evidence rozepsána v souladu s fakty. Záznam pro Real Madrid reflektuje stav při nástupu do funkce v létě 2026.

Tým Od Do Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěšnost výher (%)
Benfica Lisabon 20. září 2000 5. prosince 2000 11 6 3 2 54,55
União de Leiria 1. července 2001 23. ledna 2002 20 9 7 4 45,00
FC Porto 23. ledna 2002 2. června 2004 127 91 21 15 71,65
Chelsea 2. června 2004 20. září 2007 185 124 40 21 67,03
Inter Milán 2. června 2008 28. května 2010 108 67 26 15 62,04
Real Madrid 31. května 2010 1. června 2013 178 128 28 22 71,91
Chelsea 3. června 2013 17. prosince 2015 136 80 29 27 58,82
Manchester United 27. května 2016 18. prosince 2018 144 84 32 28 58,33
Tottenham Hotspur 20. listopadu 2019 19. dubna 2021 86 44 19 23 51,16
AS Řím 1. července 2021 16. ledna 2024 138 68 30 40 49,28
Fenerbahçe 1. července 2024 29. srpna 2025 62 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
Benfica Lisabon 18. září 2025 30. června 2026 45 data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná data nejsou dostupná
Real Madrid 1. července 2026 současnost 0 0 0 0 0,00

🏆 Úspěchy a trofeje

Seznam hlavních klubových trofejí:

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=José_Mourinho&oldid=127346“