Jiří Raška

Jiří Raška
	Soubor:Jiri Raska 1969.jpg
	Jiří Raška v roce 1969 v typické "zmijovce"
Datum narození	4. únor 1941
Místo narození	Frenštát pod Radhoštěm, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	20. leden 2012 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí	Nový Jičín, Česko
Ocenění	Český lyžař století (2003); Medaile Za zásluhy (2011)
Trenér	Zdeněk Remsa

Rozbalit box

Obsah boxu

Jiří Raška (4. února 1941 Frenštát pod Radhoštěm – 20. ledna 2012 Nový Jičín) byl československý skokan na lyžích, olympijský vítěz a česká sportovní legenda, která se nesmazatelně zapsala do historie světového lyžování. Na Zimních olympijských hrách 1968 ve francouzském Grenoble získal první zlatou medaili pro Československo v historii zimních her.

Raška nebyl jen sportovcem, ale stal se národním symbolem. Jeho příběh chlapce z chudých poměrů, který díky nezměrné píli a odhodlání dobyl svět, zvěčnil spisovatel Ota Pavel ve své slavné Pohádce o Raškovi. Jeho vítězný skok v Grenoblu je považován za jeden z technicky nejdokonalejších v historii klasického stylu skákání (před nástupem V-stylu). V roce 2003 byl odbornou i laickou veřejností vyhlášen Českým lyžařem století.

Jeho odkaz žije dál nejen skrze jeho sportovní úspěchy, ale i díky ikonické čepici "raškovce" (pletená čepice se vzorem zmije), která se stala symbolem českých fanoušků, a skrze jeho vnuky, kteří pokračovali v rodinné skokanské tradici.

🗓 Životopis a kariéra

Dětství v Beskydech

Jiří Raška se narodil uprostřed druhé světové války ve Frenštátě pod Radhoštěm. Jeho dětství nebylo jednoduché; otec zemřel na leukémii, když bylo Jiřímu pouhých devět let, a matka zůstala na výchovu čtyř dětí sama. Tato tvrdá životní zkouška v něm vypěstovala samostatnost a bojovnost.

Ke sportu měl blízko od malička, jako každý kluk z Beskyd lyžoval, ale věnoval se i fotbalu, házené a cyklistice. Jeho zájem o skoky na lyžích se plně projevil v dospívání. Protože rodina neměla peněz nazbyt, Raška si na své první vybavení musel vydělat brigádami. Učil se strojním zámečníkem a pracoval v textilce, přičemž každou volnou chvíli trávil tréninkem.

Éra "Remsa Boys"

Klíčovým momentem jeho kariéry byl nástup na vojenskou službu do Liberce, kde vznikalo legendární armádní středisko Dukla pod vedením trenéra Zdeňka Remsy. Remsa vytvořil tréninkovou skupinu, která vešla do dějin jako "Remsa Boys" (patřili sem dále Zbyněk Hubač, Dalibor Motejlek nebo Josef Matouš).

Remsa zavedl revoluční tréninkové metody. Skokani netrénovali jen na můstku, ale procházeli tvrdou gymnastickou a atletickou průpravou. Raška byl v této skupině pověstný svou fyzickou kondicí a zarputilostí. Traduje se, že když ostatní končili, Raška si přidal další dávky dřepů s činkou. Tato fyzická připravenost mu umožňovala silný odraz, který byl jeho hlavní zbraní.

⛷️ Grenoble 1968: Let za zlatem

Vrchol Raškovy kariéry přišel na ZOH 1968 v Grenoblu. Politická situace v Československu směřovala k Pražskému jaru a národ toužebně očekával sportovní úspěch.

11. únor 1968 – Závod na středním můstku (K-70):

Podmínky v Autrans byly náročné, sněžilo a měnila se stopa. Raška v prvním kole předvedl skok dlouhý 79 metrů. Co však bylo rozhodující, bylo jeho stylové provedení. Rozhodčí byli unešeni jeho klidným letem a ukázkovým telemarkem. Po prvním kole vedl. Ve druhém kole skočil 72,5 metru, což stačilo na udržení prvenství před Rakušany Bachlerem a Preimlem. Stal se prvním československým vítězem zimní olympiády v historii.

18. únor 1968 – Závod na velkém můstku (K-90):

O týden později útočil Raška na druhé zlato. Skákal výborně, ale nakonec ho překonal sovětský skokan Vladimir Bělousov, který využil lepších větrných podmínek v jednom z kol. Raška získal stříbro, což z něj udělalo nejúspěšnějšího sportovce celé československé výpravy.

Další úspěchy a Turné čtyř můstků

Raška nebyl mužem jednoho závodu. Svou extratřídu potvrzoval i v dalších letech:

MS 1970 (Vysoké Tatry): Na domácím šampionátu, který sledovalo pod můstky přes 100 000 diváků, vybojoval stříbrnou medaili na velkém můstku. Zlato mu uniklo o kousek, porazil ho Garij Napalkov ze SSSR.
Turné čtyř můstků 1970/1971: Prestižní seriál závodů v Německu a Rakousku. Raška sice nevyhrál ani jeden z jednotlivých čtyř závodů, ale díky vyrovnaným výkonům (třikrát druhý) se stal celkovým vítězem Turné.
MS v letech na lyžích 1972 (Planica): Získal bronzovou medaili, čímž dokázal, že umí létat i na "mamutích" můstcích, ačkoliv jeho doménou byly spíše technické skoky.

Konec kariéry a trenérská dráha

Aktivní kariéru ukončil v roce 1974. Důvodem nebylo jen stáří, ale i zhoršující se zdravotní stav (kolena, záda) a nástup nové generace skokanů. V roce 1976 se ještě pokusil o návrat kvůli olympiádě v Innsbrucku, ale do nominace se nedostal.

Okamžitě přešel k trénování. Vedl československou juniorskou i seniorskou reprezentaci. V 90. letech působil jako trenér mládeže ve svém rodném Frenštátě, kde vychovával nové talenty, včetně svých vnuků. Angažoval se i v komunální politice jako zastupitel Frenštátu pod Radhoštěm (za ČSSD).

📖 Odkaz Oty Pavla: Pohádka o Raškovi

Spisovatel a sportovní novinář Ota Pavel zvěčnil Jiřího Rašku ve své Pohádce o Raškovi (součást sbírky Pohádka o Raškovi a jiné reportáže, 1974). Toto dílo není suchou biografií, ale poetickým vyprávěním o životě sportovce.

Nejslavnější pasáž popisuje Raškův zlatý skok v Grenoblu: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“

Tato literární stylizace přispěla k mytizaci Raškovy postavy v české kultuře. Raška sám byl přitom známý svou málomluvností a skromností, což s poetickým popisem Oty Pavla vytvářelo zajímavý kontrast.

🧢 Fenomén "Raškovka"

Jiří Raška byl často fotografován v pletené čepici s bambulí a specifickým vzorem, který připomínal kůži zmije (odtud lidový název "zmijovka").

V roce 2018, u příležitosti 50. výročí Raškova triumfu a ZOH v Pjongčangu, se Český olympijský výbor rozhodl učinit z této čepice, přejmenované na "Raškovku", hlavní symbol kolekce olympijského oblečení.
Čepice se stala obrovským hitem. Nosili ji sportovci i fanoušci na znamení úcty k legendě. Raška, který zemřel šest let předtím, se tak symbolicky vrátil na olympiádu.

👨‍👩‍👦 Rodinná tradice

Skokanská geny se v rodině Raškových dědily.

Jan Mazoch (vnuk): Talentovaný skokan, který reprezentoval Česko na ZOH 2006. Jeho kariéru však poznamenal hrozivý pád v polském Zakopane v roce 2007, po kterém byl v umělém spánku. Ačkoliv se k závodění vrátil, následky zranění ho donutily kariéru předčasně ukončit.
Jiří Mazoch (vnuk): Rovněž se věnoval skokům na lyžích, reprezentoval na juniorských šampionátech a ve Světovém poháru.

👶 Pro laiky

Kdo byl Jiří Raška?

Byl to "Emil Zátopek na lyžích". Stejně jako Zátopek ve běhu, Raška byl symbolem dřiny a úspěchu v zimních sportech.
V roce 1968, kdy nás chtěli všichni vidět na kolenou (okupace přišla až v srpnu, ale napětí rostlo), ukázal světu, že Češi umí létat.
Jeho styl byl dokonalý. Dnes skokani dělají ve vzduchu "V" (roztažené lyže), ale Raška skákal s lyžemi u sebe, rovný jako pravítko, a dopadal do ukázkového podřepu (telemarku). Byl to estét.
Zlatou medaili získal v době, kdy skokani neměli helmy, jen čepice, a skákali na dřevěných lyžích. Byli to opravdoví kaskadéři.

📊 Statistiky a přehled úspěchů

Olympijské hry a Mistrovství světa

(Poznámka: Do roku 1980 byly olympijské hry zároveň mistrovstvím světa v daném roce.)

Rok	Místo	Můstek	Umístění
ZOH 1968	Grenoble	Střední (K-70)	1. místo
ZOH 1968	Grenoble	Velký (K-90)	2. místo
MS 1966	Oslo	Střední	4. místo
MS 1966	Oslo	Velký	4. místo
MS 1970	Vysoké Tatry	Velký	2. místo
MS 1970	Vysoké Tatry	Střední	8. místo
ZOH 1972	Sapporo	Střední	5. místo
ZOH 1972	Sapporo	Velký	10. místo

Turné čtyř můstků

1967/1968: 2. místo celkově
1968/1969: 2. místo celkově
1970/1971: 1. místo celkově

Mistrovství světa v letech na lyžích

1972 (Planica): 🥉 3. místo

💀 Úmrtí a památka

Jiří Raška zemřel 20. ledna 2012 v nemocnici v Novém Jičíně po dlouhé nemoci (trápilo ho srdce). Jeho pohřeb ve Frenštátě pod Radhoštěm byl velkou událostí, které se zúčastnily stovky lidí a sportovních osobností.

Na jeho počest jsou pojmenovány skokanské můstky ve Frenštátě pod Radhoštěm. V roce 2017 byla na náměstí ve Frenštátě odhalena jeho socha v životní velikosti, zachycující ho v typickém postoji s lyžemi. Prezident republiky mu v roce 2011 udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.

Zdroje