Jiří Pehe

Jiří Pehe
Datum narození	26. srpna 1955
Místo narození	Rokycany
Státní příslušnost
Alma mater	Univerzita Karlova, Kolumbijská univerzita
Povolání	politolog, spisovatel, politický komentátor, vysokoškolský pedagog
Aktivní od	1981

Jiří Pehe je významný český politolog, spisovatel, politický komentátor a vysokoškolský pedagog. Patří k nejvýraznějším a nejcitovanějším veřejným intelektuálům v polistopadové České republice. Během své bohaté kariéry prošel zkušeností emigranta, analytika v prestižních amerických institucích, klíčového poradce prezidenta Václava Havla a dlouholetého ředitele pražské pobočky New York University. Ve své odborné i publicistické činnosti se dlouhodobě a systematicky věnuje analýze postkomunistické transformace ve střední Evropě, problematice občanské společnosti, fungování demokratických institucí a v posledním desetiletí také hrozbám oligarchizace a politického populismu.

Vedle své akademické a analytické práce je Jiří Pehe rovněž uznávaným prozaikem. Je autorem řady románů, v nichž se často zrcadlí témata exilu, hledání identity, vykořenění a složitých česko-německých či středoevropských historických traumat. Jako pravidelný přispěvatel do předních českých i zahraničních médií dlouhodobě formuje veřejnou debatu o směřování českého státu a jeho pevném ukotvení v euroatlantických strukturách, jmenovitě v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

👤 Životopis a mládí

Jiří Pehe se narodil 26. srpna 1955 v západočeském městě Rokycany. Vyrůstal ve složitém období československých dějin, kdy po krátkém uvolnění v šedesátých letech následovala invaze vojsk Varšavské smlouvy a nástup tuhé normalizace. Právě normalizační šedivost, ideologický tlak a absence základních občanských svobod formovaly jeho rané politické uvažování a kritický postoj vůči komunistickému režimu.

Po absolvování středoškolského studia se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studium práv v období normalizace bylo silně poplatné tehdejší marxisticko-leninské ideologii, avšak poskytlo mu základní vhled do fungování formálních státních struktur a legislativy. Studium úspěšně zakončil v roce 1978 a v roce 1980 získal titul doktora práv (JUDr.).

Již během vysokoškolských studií a krátce po nich si však Pehe stále palčivěji uvědomoval, že v prostředí nesvobodného Československa, kde byla práva občanů systematicky pošlapávána státním aparátem a kde neexistovala svoboda slova, nemůže jako svobodomyslný intelektuál a právník smysluplně působit. Atmosféra neustálého dohledu ze strany Státní bezpečnosti a nemožnost svobodného cestování i akademického bádání ho nakonec přivedla k radikálnímu a život měnícímu rozhodnutí opustit svou vlast.

🌍 Život v exilu a působení v zahraničí

V roce 1981, ve svých šestadvaceti letech, Jiří Pehe emigroval z Československa. Jeho cesta do svobodného světa vedla přes Jugoslávii do Itálie. Stejně jako tisíce dalších uprchlíků z východního bloku strávil i on určitý čas v italském uprchlickém táboře, kde čekal na udělení azylu a možnost přesídlení do zámoří. Zkušenost uprchlického tábora a ztráty domova se později stala jedním z nosných motivů jeho literární tvorby.

Na podzim roku 1981 dorazil s pouhými několika dolary v kapse do Spojených států amerických a usadil se v New Yorku. V novém prostředí se musel zpočátku živit různými manuálními a pomocnými pracemi, jak bylo u čerstvých emigrantů obvyklé. Brzy se mu však podařilo překonat jazykovou i kulturní bariéru a navázat na svou akademickou dráhu. Získal stipendium na prestižní Kolumbijské univerzitě (Columbia University) v New Yorku, kde začal studovat na Škole mezinárodních a veřejných věcí (School of International and Public Affairs). Toto studium, které úspěšně dokončil v roce 1985, mu dalo pevné teoretické základy v oblasti mezinárodních vztahů, politologie a fungování západních demokratických systémů.

Jeho expertní znalost středoevropského komunistického prostředí v kombinaci s americkým vzděláním z něj učinila vyhledávaného analytika. V roce 1985 nastoupil jako výzkumný pracovník a posléze ředitel východoevropských studií do renomované lidskoprávní organizace Freedom House se sídlem v New Yorku. Zde se věnoval systematickému monitorování porušování lidských práv v zemích sovětského bloku a podpoře tamních disidentských hnutí.

Zásadní zlom v jeho exilové kariéře přišel v roce 1988, kdy přijal nabídku z Mnichova a stal se analytikem Výzkumného ústavu Rádia Svobodná Evropa (Radio Free Europe). Zde zažil pád Berlínské zdi i sametovou revoluci v roce 1989. Jako hlavní analytik pro Československo hrál klíčovou roli při informování západní veřejnosti i domácích posluchačů o hroutícím se komunistickém režimu.

🏛️ Návrat do vlasti a spolupráce s Václavem Havlem

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se Jiřímu Pehemu otevřela možnost návratu do svobodné vlasti. Nestalo se tak však okamžitě. Zpočátku nadále působil v Mnichově a jako špičkový politolog analyzoval složitý proces postkomunistické tranzice, dělení Československa a budování nových demokratických institucí. Do Prahy se natrvalo vrátil v roce 1995, kdy sem bylo z Mnichova, i za silného osobního přispění prezidenta Václava Havla, přestěhováno sídlo Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL). Pehe zde přijal pozici ředitele analytického oddělení pro střední Evropu.

Jeho pronikavé analýzy a bytostně demokratické hodnotové ukotvení upoutaly pozornost na nejvyšších politických místech. V roce 1997 opustil analytické centrum Svobodné Evropy a přijal nabídku prezidenta republiky Václava Havla, aby se stal ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. V této mimořádně exponované a vlivné funkci působil až do roku 1999.

Období let 1997 až 1999, kdy Jiří Pehe působil na Pražském hradě, patřilo k nejdynamičtějším a nejkritičtějším etapám novodobých českých dějin. Česká republika čelila hluboké politické a ekonomické krizi, která vyvrcholila pádem středopravicové vlády premiéra Václava Klause po takzvaném sarajevském atentátu. Následovalo jmenování úřednické vlády Josefa Tošovského a následně předčasné volby, po nichž vznikla menšinová vláda ČSSD tolerovaná Klausovou ODS na základě takzvané opoziční smlouvy. Jiří Pehe byl v tomto turbulentním období jedním z nejbližších prezidentových rádců a prokazatelně se podílel na formování Havlových strategických politických projevů – včetně slavného projevu v Rudolfinu, kde prezident ostře kritizoval stav české společnosti a zmínil fenomén "blbé nálady". Pehe společně s Havlem vnímal opoziční smlouvu jako kartelové rozdělení moci, které dusí politickou soutěž a občanskou společnost.

🎓 Akademická kariéra a New York University

Když na jaře roku 1999 opustil Kancelář prezidenta republiky, rozhodl se Jiří Pehe nevrátit přímo do novinářského nebo politického světa, nýbrž kývl na výzvu vybudovat akademickou instituci. Od roku 1999 působí jako ředitel pražské pobočky prestižní americké New York University (NYU Prague).

Pod jeho vedením se NYU Prague vypracovala v jedno z nejvýznamnějších a největších zámořských center amerických univerzit v celé Evropě. Instituce každoročně hostí stovky zahraničních studentů, kterým zprostředkovává hluboké porozumění středoevropské historii, politice, kultuře a ekonomice. Pehe se tak stal důležitým neformálním ambasadorem a spojovacím článkem mezi americkým a českým akademickým světem.

Kromě řízení instituce na NYU Prague sám aktivně vyučuje, přičemž jeho přednášky se zaměřují na politický vývoj ve střední a východní Evropě, srovnávací politologii a procesy demokratizace. Své akademické působení navíc po mnoho let doplňoval přednáškovou činností na domovské Univerzitě Karlově, konkrétně na Fakultě sociálních věd, kde formoval novou generaci českých politologů a novinářů. Je rovněž členem mnoha akademických rad a správních rad různých neziskových institucí a nadací, čímž naplňuje havlovský étos aktivní občanské společnosti.

🏛️ Politologické koncepce a názory

Jiří Pehe není pouze glosátorem každodenních politických událostí, ale systematickým politickým myslitelem. V průběhu desetiletí zformuloval několik klíčových konceptů, které přesně popisují patologie českého demokratického vývoje.

Jeho nejznámější koncept, který dal i název jedné z jeho knih, je **"Vytunelovaná demokracie"**. Podle Peheho Česká republika po pádu komunismu sice úspěšně a poměrně rychle vybudovala fasádu demokratických institucí (zavedla ústavu, parlament, svobodné volby a systém více stran), avšak tyto instituce byly brzy vnitřně vyprázdněny – obrazně řečeno "vytunelovány". Byly uneseny partokracií (vládou stranických sekretariátů), lobbistickými skupinami a ekonomickými oligarchy. Výsledkem je stav, kdy stát formálně funguje demokraticky, ale skutečná moc se koncentruje v rukou několika málo netransparentních aktérů v zákulisí.

Na tento koncept navazuje myšlenka **"Demokracie bez demokratů"**. Pehe dlouhodobě upozorňuje, že nelze mít plně funkční liberální demokracii západního střihu bez dostatečně silného a zakořeněného občanského povědomí. Středoevropské společnosti, poznamenané desetiletími totalit a autoritářských režimů, trpí deficitem takzvané demokratické politické kultury. Formální procedury hlasování nestačí, pokud občané nevěří ve spravedlnost, nepodílejí se na komunitním životě a podléhají spasitelským a populistickým vůdcům.

V rámci historického sporu o podobu transformace stál Jiří Pehe vždy jednoznačně na straně občanské (havlovské) koncepce proti technokraticko-ekonomické (klausovské) koncepci. Ostře kritizoval proces privatizace v devadesátých letech, o kterém tvrdil, že předběhl vytvoření jasného právního rámce, což vedlo k masivním hospodářským podvodům a morální erozi společnosti. V novější době, zejména v minulé dekádě, se Pehe vyprofiloval jako jeden z nejostřejších kritiků působení prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše, u nichž analyzoval tendence k orbánizaci (příklon k neliberální demokracii po vzoru Maďarska), oslabování ústavních zvyklostí a střet zájmů v nebývalém měřítku.

📝 Novinářská a publicistická činnost

Mediální stopa Jiřího Peheho je obrovská. Své analýzy, eseje a břitké komentáře pravidelně publikuje napříč celým spektrem českého seriózního tisku. Historicky byl velmi úzce spjat s deníkem Právo, avšak v posledních letech lze jeho texty nalézt především na stránkách Deníku N, v týdeníku Respekt nebo na online portálu Aktuálně.cz. Zahraniční presah potvrzuje jeho publikační činnost v anglofonním tisku (např. International Herald Tribune, The Wall Street Journal nebo The New York Times).

Pro českou veřejnost je rovněž velmi známým hlasem z rozhlasového vysílání. Pravidelně vystupuje jako politický expert ve vysílání veřejnoprávního Českého rozhlasu (zejména na analytické stanici Český rozhlas Plus) a je častým hostem debatních a zpravodajských pořadů České televize. Jeho argumentace se vždy vyznačuje analytickým klidem, komparativním pohledem s ohledem na evropské právo a schopností dávat české žabomyší spory do širšího geopolitického kontextu.

V roce 1999 stál společně s filozofem a teologem Tomášem Halíkem a studentským vůdcem a představitelem humanitární organizace Člověk v tísni Šimonem Pánkem u zrodu občanské iniciativy **Impuls 99**. Cílem této iniciativy bylo rozvíření celospolečenské debaty a mobilizace občanské společnosti v reakci na politickou stagnaci způsobenou opoziční smlouvou mezi ODS a ČSSD. Ačkoliv se z iniciativy nikdy nevyvinula politická strana, stala se důležitým katalyzátorem vzniku dalších občanských platforem v zemi.

📚 Literární tvorba

Ačkoliv je veřejnosti znám především jako politolog, literární tvorba tvoří rovnocennou a mimořádně důležitou součást jeho života. Jiří Pehe je autorem řady odborných knih i úspěšných prozaických děl. V jeho románech se často prolínají autobiografické prvky s hlubokou reflexí historických zlomů 20. století.

Mezi jeho nejdůležitější politologické a esejistické knihy patří například:

Vytunelovaná demokracie (2002) – hluboká analýza zklamání z postkomunistické transformace.
Demokracie bez demokratů (2010) – eseje o stavu české a středoevropské politické kultury.
Klaus: Portrét politika ve dvaceti obrazech (2010) – břitká, kritická, ale analyticky přesná biografie jednoho z jeho hlavních politických a ideologických oponentů.

V oblasti beletrie si Pehe získal pozornost romány, které jsou charakteristické vytříbeným jazykem, složitou kompozicí a důrazem na psychologii postav chycených do soukolí velkých dějin. Jeho beletristická tvorba zahrnuje díla jako:

Na okraji zmizelé (2006) – příběh mapující složité osudy česko-německého pohraničí a snahu o narovnání historických křivd.
Tři tváře anděla (2009) – rozsáhlá rodinná sága, která sleduje osudy několika generací na pozadí pohnutých českých dějin 20. století od první republiky až po normalizaci.
Průsečík (2017) – niterný román o osudech emigrantů, hledání vlastních kořenů a zúčtování s minulostí, který silně těží z autorových vlastních zkušeností z USA.
Mimořádná událost (2013) – politicko-společenský román, který s notnou dávkou ironie analyzuje mechanismy moci v současné České republice.

🗓 Současnost

V současné době (k referenčnímu bodu let 2025/2026) je Jiří Pehe i nadále vysoce aktivním veřejným aktérem. Z pozice ředitele New York University v Praze nadále rozvíjí mezinárodní akademickou spolupráci. Jeho publicistická produkce nepolevuje – pravidelně zásobuje česká média hloubkovými analýzami.

V aktuálních komentářích se zaměřuje především na snahy o konsolidaci české demokracie po turbulentních vládách a vlivu populistických hnutí. Velkou pozornost věnuje ruské agresi na Ukrajině a jejímu vlivu na mezinárodní bezpečnostní uspořádání a vnitřní soudržnost Evropské unie. Varuje před únavou z války, nárůstem pravicového radikalismu v Evropě a neustále apeluje na nutnost ochrany nezávislých institucí státu (jako jsou média veřejné služby a ústavní soudnictví), které tvoří podle jeho slov "páteř zdravého demokratického státu".

📈 Bibliografie

Následující tabulka přináší ucelený chronologický přehled nejdůležitějších knižních publikací Jiřího Peheho, rozdělených podle žánru a roku vydání. Tabulka zahrnuje všechny jeho zásadní odborné i beletristické práce bez jakéhokoliv filtrování či zkracování:

Rok vydání	Název knihy	Typ publikace (Žánr)	Téma / Zaměření
2001	Vytunelovaná demokracie	Odborná publikace, politologické eseje	Analýza postkomunistického vývoje v ČR a kritika oslabování institucí.
2006	Na okraji zmizelé	Román (Beletrie)	Problematika česko-německého soužití, vykořenění a paměť pohraničí.
2009	Tři tváře anděla	Román (Beletrie)	Historická rodinná sága reflektující československé dějiny 20. století.
2010	Demokracie bez demokratů	Odborná publikace, politologické eseje	Zkoumání politické kultury, občanské společnosti a hrozby autoritářství ve střední Evropě.
2010	Klaus: Portrét politika ve dvaceti obrazech	Politická biografie	Kritický analytický profil druhého českého prezidenta a premiéra Václava Klause.
2012	Mimořádná událost	Román (Beletrie)	Literární sondáž do cynického fungování současné politiky a médií v ČR.
2017	Průsečík	Román (Beletrie)	Příběh českého emigranta v USA, hledání vlastní identity, vina a odpuštění.
2021	Konec postkomunismu	Odborná publikace, eseje	Reflexe konce dlouhého přechodného období, ústup populistů a hledání nového směřování po třiceti letech od revoluce.

🌟 Odkaz a vliv na českou společnost

Odkaz Jiřího Peheho spočívá především v jeho vytrvalém a nepolevujícím důrazu na prozápadní hodnotovou orientaci České republiky. V době, kdy mnohé politické i společenské elity pošilhávaly po takzvané politice všech azimutů nebo pociťovaly nostalgii po dobách před listopadem 1989, stál Pehe pevně jako neústupný zastánce liberálních hodnot, ochrany lidských práv a pevných vazeb na Spojené státy americké a západoevropské demokracie.

Jeho schopnost srozumitelně překládat složité mezinárodněpolitické pojmy pro širší publikum a jeho odvaha jít svými názory do ostrého střetu s mocnými populisty či oligarchy z něj učinily jednu z nezastupitelných postav veřejného prostoru. Ať už z pozice akademika z New York University, či jako bývalého poradce Václava Havla, Jiří Pehe dlouhodobě udržuje v českém společenském diskurzu laťku demokratické a občanské ostražitosti.

Zdroje