Jan Kodeš

Jan Kodeš
Datum narození	1. března 1946
Místo narození	Praha, Československo
Státní příslušnost	(do roku 1992); (od roku 1993)
Povolání	bývalý profesionální tenista, trenér, sportovní funkcionář
Aktivní od	1966
Aktivní do	1983
Výška	175 cm

Jan Kodeš (často uváděn s akademickým titulem Ing. Jan Kodeš, * 1. března 1946 Praha) je bývalý československý a posléze český profesionální tenista, tenisový trenér a dlouholetý nejvyšší sportovní funkcionář. Patří k absolutně nejúspěšnějším hráčům československé tenisové historie. Na okruhu mužského tenisu vybojoval celkem 8 turnajových titulů ve dvouhře a 17 oficiálních titulů ve čtyřhře. Na světovém žebříčku organizace ATP pro dvouhru dosáhl svého absolutního kariérního maxima 13. září 1973, kdy figuroval na vynikajícím 4. místě. Ve čtyřhře dosáhl nejvýše na 12. pozici na světě v květnu roku 1979.

Do historie světového sportu se zapsal především svými triumfy na třech grandslamových turnajích. V letech 1970 a 1971 dokázal opanovat mužskou dvouhru na pařížském antukovém grandslamu French Open. Jeho nejslavnější vítězství však přišlo v roce 1973, kdy jako první Čechoslovák v historii ovládl mužskou dvouhru na travnatém povrchu v londýnském Wimbledonu. Vedle těchto tří vítězství postoupil dvakrát do finále amerického grandslamu US Open (1971, 1973), ve kterých obou případech odešel poražen.

Je historickým rekordmanem národního týmu v týmové soutěži o Davis Cup. Československo reprezentoval napříč 15 odlišnými kalendářními sezónami, odehrál v něm celkem 94 utkání a s 60 vítězstvími pomohl národnímu družstvu vybojovat v roce 1980 celkový týmový triumf (takzvanou salátovou mísu). Po ukončení profesionální hráčské dráhy zastával celou řadu klíčových exekutivních pozic. Angažoval se v rozsáhlé modernizaci infrastruktury tenisového areálu na Štvanici, stál u zrodu prvního mužského turnaje okruhu ATP v Praze a v letech 1994 až 1998 vykonával funkci prezidenta organizace Český tenisový svaz (ČTS). V roce 1990 byl na základě svých mimořádných výsledků formálně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy (International Tennis Hall of Fame).

🗓 Současnost a osobní život (k roku 2026)

V březnu roku 2026 oslavil Jan Kodeš své životní jubileum v podobě osmdesátých narozenin. Hlavní formální oslavy tohoto významného milníku se uskutečnily v prostorách jeho domovského klubu I. ČLTK Praha na pražském ostrově Štvanice, s nímž je celá jeho kariéra historicky, sportovně i funkcionářsky nerozlučně spjata. Na narozeninové oslavě za účasti pražského primátora Bohuslava Svobody, dalších politických činitelů a bývalých tenisových reprezentantů (např. Miloslav Mečíř či Helena Suková) bilancoval svou dekády trvající kariéru. V rozhovorech pro Českou tiskovou kancelář (ČTK) poskytnutých při této příležitosti v roce 2026 uvedl: „Daří se mi dobře, nemám důvod si stěžovat.“

Navzdory pokročilému věku a dřívějším vážným zdravotním peripetiím zůstává Kodeš k srpnu 2026 v mezinárodním tenisovém prostředí nadále vysoce aktivní. Jakožto plnoprávný a doživotní člen exkluzivního britského All England Lawn Tennis and Croquet Clubu a člen nominační komise Síně slávy pravidelně cestuje do dějišť grandslamových turnajů, zejména do Paříže a Londýna. Vzhledem k trvalé komunikaci se zástupci jiných tenisových velmocí označil svou dnešní roli za „stínového ambasadora českého tenisu“. Proaktivně rovněž sleduje rozvoj nových českých talentů a metodicky přispěl například do příprav tenistky Barbory Krejčíkové během jejích úspěšných tažení na mezinárodní scéně.

Během pražského letního turnaje ženského okruhu WTA (Livesport Prague Open) převzal z rukou organizátorů čestnou cenu Karla Koželuha za celoživotní přínos k rozvoji tohoto sportu. V rámci tohoto turnaje, a následně v analytických mediálních vstupech, prezentoval svůj vysoce kritický pohled na vývoj současného moderního tenisu, v němž plošně a dominantně převládly tvrdé betonové povrchy na úkor tradiční klasické antuky a trávy. Tvrdé betonové povrchy zhodnotil pro sportovce jako dlouhodobě fyzicky zničující a směřování světového okruhu trefně přirovnal k situaci, jako by „se fotbalová Liga mistrů musela hrát na betonu“.

Z hlediska celkového zdravotního stavu má za sebou Kodeš mimořádně závažný kardiochirurgický zákrok. V říjnu roku 2014 podstoupil v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) úspěšnou transplantaci lidského srdce, která mu dlouhodobě zachránila život. K roku 2026 veřejně deklaruje stabilní zdravotní stav pod lékařským dohledem. Již v červnu 2022 byl na základě svých sportovních národních rekordů zapsán do takzvané Rekordmanské síně slávy, již provozuje Agentura Dobrý den se sídlem ve městě Pelhřimov.

👤 Mládí a tenisové začátky

Jan Kodeš se narodil 1. března 1946 v Praze na území tehdejšího a poválečného Československa. Od útlého dětství projevoval značný pohybový talent a svou fyzickou přípravu i tréninkový čas po dlouhou dobu dělil rovnoměrně mezi lední hokej, organizovaný fotbal a okrajově tenis.

Definitivní sportovní rozhodnutí zaměřit se s plnou exkluzivitou na tenisovou dráhu učinil až v roce 1964. Tehdy dokázal z pozice outsidera zvítězit na prestižním tuzemském dorosteneckém turnaji s názvem Pardubická juniorka, který na území státu historicky funguje jako hlavní výkonnostní propustka pro talentovanou mládež do plnohodnotných profesionálních a státních reprezentačních struktur. Po absolvování středoškolského vzdělání nastoupil Kodeš na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde studium úspěšně a formálně završil a získal inženýrský titul (Ing.).

Svou organizovanou klubovou kariéru odstartoval v menším a lokálním pražském oddíle Čechie Karlín. Z karlínského klubu následně ve věku jedenácti let přestoupil do historicky mnohem významnějšího a infrastrukturně silného tenisového celku I. ČLTK Praha, jenž historicky sídlí přímo na vltavském ostrově Štvanice. V tomto prostředí se mu dostalo metodického vedení od špičkových profesionálních trenérů z doby tehdejší první republiky. Poté, co v dresu smíšených družstev I. ČLTK Praha vybojoval čtyři celostátní mistrovské tituly, rozhodl se pro další sportovně taktický přestup. Definitivně zakotvil v tenisovém oddíle TK Sparta Praha, se kterým posléze vybojoval dalších šest národních extraligových titulů a trvale se pasoval do role hlavní hrající legendy tohoto klubu.

Již v průběhu roku 1966 se jeho výkonnost ukázala natolik dominantní, že ve věku dvaceti let debutoval v československém dresu a stal se trvalým klíčovým reprezentantem. Během celých šedesátých let postupně získával mezinárodní zkušenosti na amatérských a poloamatérských světových turnajích a na domácí půdě v Mistrovství republiky nalezl absolutní monopol, když domácímu tenisu kraloval s nepřerušenou šňůrou dvanáct let.

💼 Profesionální kariéra ve dvouhře

1968–1971: Otevřená éra a antuková nadvláda v Paříži

Klíčový zlom pro mezinárodní tenis přišel s počátkem takzvané otevřené éry na jaře roku 1968. Toto administrativní rozhodnutí smazalo bariéry mezi profesionálním a amatérským okruhem a umožnilo Kodešovi pravidelnou turnajovou konfrontaci s absolutní světovou špičkou bez ztráty státního amatérského statusu nutného v tehdejším komunistickém zřízení. Kodešův herní styl – jenž byl založen na excelentní a útočné fyzické kondici, dravosti na síti, rychlém pohybu a na tvrdém liftovaném jednoručním bekhendu – se ukázal jako nejúčinnější a nejsmrtonosnější na pomalém červeném antukovém povrchu.

V roce 1970 dosáhl na svůj první kolosální mezinárodní úspěch. Na druhém grandslamovém podniku sezóny, antukovém French Open v Paříži, dokázal projít těžkým turnajovým pavoukem plným specialistů na tento povrch. Ve finále se na dvorci Rolanda Garrose střetl s jugoslávským tenistou Željkem Franulovićem. Kodeš diktoval veškeré tempo rozehrávek a dokázal utkání bez větších problémů naprosto ovládnout ve třech setech poměrem 6:2, 6:4 a 6:0, čímž vybojoval svou premiérovou grandslamovou trofej.

Následujícího roku 1971 dokázal Kodeš v těžké konkurenci svůj cenný titul v Paříži obhájit. V nervydrásajícím finálovém souboji o legendární Pohár mušketýrů na něj čekal favorizovaný, silový a vysoce talentovaný rumunský hráč Ilie Năstase. Kodeš v zápase aplikoval enormní fyzickou vytrvalost (odborníky přirovnávanou k takzvanému „neúnavnému běhání a předvídavosti“), ustál ztrátu třetí sady a nakonec Năstaseho udolal ve čtyřech setech (8:6, 6:2, 2:6 a 7:5), čímž zpečetil svou pozici historicky jednoho z nejlepších antukářů přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

V podzimní části roku 1971 zaznamenal Kodeš obrovský sportovní průlom i na diametrálně odlišném a rychlém travnatém povrchu. Na tehdejším grandslamovém turnaji US Open (který se do roku 1974 hrál exkluzivně na trávě v areálu ve Forest Hills v New Yorku) způsobil gigantickou celosvětovou senzaci. Hned v prvním kole vyřadil z turnaje jasně nasazenou jedničku, úřadujícího wimbledonského vítěze a australskou legendu Johna Newcomba po fantastickém výkonu 2:6, 7:6, 7:6 a 6:3. Tím nabral na sebevědomí, ve spanilé jízdě turnajem nezastavil a v semifinále po zničujícím pětisetovém dramatu vyřadil i domácí americkou hvězdu Arthura Ashe. V přímém boji o titul nakonec nestačil na razantní servis amerického bombarďáka Stana Smitha, jemuž podlehl ve čtyřech setech 3:6, 6:3, 6:2 a 7:6.

1972–1973: Travnatý zázrak ve Wimbledonu a druhé finále US Open

V sezóně 1972 si Kodeš i přes narůstající tlak mladší generace udržoval mimořádně vysokou výkonnost. Na pařížském French Open prošel opět do čtvrtfinále a na trávě ve Wimbledonu ohlásil svůj travnatý potenciál účastí ve vyrovnaném semifinále.

Absolutní a dějinný vrchol celé jeho profesionální individuální sportovní kariéry přišel v červenci 1973 právě na turnaji ve Wimbledonu. Tento ročník nejstaršího tenisového turnaje světa se nesmazatelně zapsal do učebnic sportovní historie kvůli masivnímu politickému a hráčskému bojkotu. Tehdy nově vzniklá nezávislá hráčská organizace ATP vyzvala všech více než osmdesát svých členů k plošnému bojkotu soutěže na znamení solidarity s jugoslávským tenistou Nikolou Pilićem, kterému tehdejší Mezinárodní federace lawn-tenisu (ILTF) kontroverzně a nesmyslně pozastavila činnost po konfliktu s jeho národním svazem. Z elitních světových hráčů, kteří tehdy tvořili absolutní výkonnostní žebříčkovou špičku, se rozhodli k bojkotu nepřipojit a startovat v turnaji pouze Jan Kodeš, Rumun Ilie Năstase a domácí britský reprezentant Roger Taylor.

Kodeš jako nasazený hráč druhého řádu nastupoval do turnaje pod značným psychickým tlakem mezinárodních médií, avšak v průběhu pavouka na rychlé trávě předváděl neochvějně bezchybný ofenzivní styl systémem servis-síť. V kritickém semifinálovém zápase musel svést vyčerpávající a dlouhou pětisetovou bitvu s Britem Rogerem Taylorem, v níž nakonec triumfoval a postoupil. Ve finálovém utkání na zaplněném legendárním centrálním dvorci se postavil proti sovětskému hráči Alexi Metrevelimu. Utkání Kodeš dominoval psychicky i technicky, zlomil soupeřův odpor vítězstvím ve třech setech (6:1, 9:8, 6:3) a stal se vůbec prvním a doposud jediným československým občanem a mužem narozeným v Praze, který kdy ovládl mužskou dvouhru na wimbledonském turnaji. Za tento vpravdě historický čin byl na konci roku oficiálně vyhlášen nejlepším Sportovcem roku v celém Československu.

Životní formu potvrdil hned o měsíc a půl později, v září 1973, na newyorském US Open. Zde na rozdíl od Wimbledonu nastoupila naprosto kompletní a silná světová konkurence bez bojkotů. V semifinále zde dokázal vrátit bolestivou finálovou porážku z roku 1971 Stanu Smithovi po obrovském pětisetovém zápase (7:5, 6:7, 1:6, 6:1, 7:5). V druhém americkém finále kariéry se utkal se špičkovým Australanem Johnem Newcombem. Finálová bitva se zapsala mezi nejdelší utkání té doby, ovšem v pátém a rozhodujícím setu Kodešovi došly fyzické síly a australskému soupeři podlehl konečným poměrem 6:4, 1:6, 4:6, 6:2 a 6:3. Bezprostředně po tomto masivním úspěchu dosáhl 13. září 1973 svého historického maxima – počítačový systém ATP jej zařadil na exkluzivní 4. místo na světě.

1974–1983: Závěr individuální kariéry a ústup z dvouhry

V průběhu druhé poloviny sedmdesátých let si Jan Kodeš dlouhodobě udržoval stabilní pozici a nasazení v první dvacítce žebříčku, přidával další tituly na okruhu (jako prestižní španělské mistrovství v Madridu v roce 1975 či švýcarské mistrovství v Basileji v roce 1976), ovšem v nejvyšších patrech grandslamů se musel začít potýkat s drtivým nástupem kompletně nové a fyzicky odlišné generace atletických tenistů (především Švéda Björna Borga a dravého Američana Johna McEnroea).

Vzhledem ke kumulaci těchto faktorů začal od roku 1975 redukovat svůj program na grandslamových turnajích ve dvouhře. Hlavní a určující prioritu převedl směrem k soutěžím ve čtyřhře a především na své nasazování v rámci reprezentace státu. Poslední bodované a oficiální profesionální turnaje ve dvouhře v elitní divizi odehrál v roce 1983 a ve svých sedmatřiceti letech s kariérou singlového profesionála definitivně skončil. Za tu dobu nasbíral ve dvouhře mimořádnou zápasovou bilanci 427 vítězných utkání proti pouhým 250 porážkám.

🤝 Kariéra ve čtyřhře

Vedle mediálně oslavovaných výkonů ve dvouhře dokázal Jan Kodeš na nejvyšším světovém okruhu vybudovat i úctyhodnou kariéru deblového experta. Během svých profesionálních ročníků nastoupil do finále soutěže mužské čtyřhry celkem čtyřiadvacetkrát a získal 17 turnajových deblových titulů. Jeho celková oficiální zápasová bilance se v této disciplíně zastavila na vysoce pozitivních 316 výhrách a 188 porážkách.

Zcela největšího grandslamového úspěchu a uznání v této párové kategorii dosáhl – stejně jako ve dvouhře – na svém oblíbeném a nejpomalejším červeném antukovém povrchu v Paříži. Na grandslamovém turnaji French Open v roce 1977 vytvořil strategický a vysoce úderný deblový pár se slavným polským profesionálem Wojtekem Fibakem. Tato zkušená středoevropská dvojice přešla bez potíží celým těžkým turnajovým pavoukem a probojovala se až do samotného závěrečného finále. V zápase o antukovou deblovou trofej se střetli s favorizovanou, dominantní americko-mexickou dvojicí, jíž tehdy tvořili američan Brian Gottfried a mexický tenista Raúl Ramírez. Kodeš a Fibak svedli s favority tvrdý čtyřsetový souboj, v němž nakonec odešli poraženi 6:7, 6:4, 3:6 a 4:6, ovšem tato finálová účast zaručila Kodešovi trvalý historický zápis také v deblových análech otevřené éry.

Stabilní a vysoká výkonnost na okruhu se postupně odrazila i v nově budovaném deblovém žebříčku asociace ATP, kde v květnu roku 1979 vystoupal až na exkluzivní 12. místo na světě, což se stalo jeho celoživotním kariérním maximem ve čtyřhře.

🇨🇿 Reprezentační činnost a Davis Cup

V historii celého československého i samostatného českého tenisu neexistuje jméno, které by bylo v rámci mezinárodní týmové soutěže o Davis Cup frekventovanější. Jan Kodeš drží naprosto absolutní a do roku 2026 historicky stále nepřekonané národní rekordy. Jako stabilní článek reprezentace nastoupil pod státní vlajkou v patnácti odlišných kalendářních sezónách v nepřerušené sérii probíhající od jeho debutu v roce 1966 až do roku 1980. Během této mimořádně dlouhé sportovní služby absolvoval neuvěřitelných 94 oficiálních daviscupových zápasů (kombinace dvouhry i čtyřhry) a dokázal v nich nasbírat 60 vítězství za svůj stát.

Kodeš celou jednu dlouhou generaci (šedesátá a sedmdesátá léta 20. století) vykonával v daviscupovém týmu nezpochybnitelnou roli národní reprezentační jedničky, a to často navzdory silně nepřátelským a složitým politickým podmínkám vyvolaným komunistickým establishmentem. Teprve od sezóny 1978 se začal věkově stahovat a v reprezentačním týmu začal metodicky dohlížet a nastupovat v deblových utkáních po boku nové, nastupující hvězdné generace hráčů; do týmu tak tehdy po jeho boku vklouzl mladý Tomáš Šmíd a od roku 1979 i budoucí globální hvězda, úderný Ivan Lendl, který převzal štafetu daviscupového singlisty číslo jedna právě po něm.

Snové a bezchybné vyvrcholení Kodešovy patnáctileté reprezentační dráhy nadešlo v roce 1980. Tehdejší mimořádně silně složený československý tým, v němž drtivý útok ze základní čáry zabezpečoval ve dvouhrách Lendl se Šmídem a v němž Kodeš plnil strategickou podpůrnou roli experta na taktiku a deblovou pojistku (často společně s Pavlem Složilem), se probojoval přes všechny skupiny do celosvětového grandfinále. Na domácí půdě ve vyprodané pražské Sportovní hale nastoupil československý tým proti reprezentaci Itálie. Drtivým a jasným výsledkem 4:1 na zápasy získalo Československo poprvé ve svých dějinách legendární a nejtěžší týmovou trofej, takzvanou „salátovou mísu“. Své prokazatelně poslední reprezentační a vítězné daviscupové utkání v životě odehrál Jan Kodeš právě po boku Lendela v deblové části v tomto zlatém a vítězném ročníku.

📋 Funkcionářská, politická a organizační kariéra

Bezprostředně a s okamžitou platností po opuštění aktivní hráčské tenisové kariéry se Jan Kodeš ponořil s obrovskou autoritou a vahou své osobnosti do složitých vln státního sportovního managementu. Jeho prioritou se stalo zajišťování sponzorských zdrojů, budování potřebné moderní domácí infrastruktury a snaha natrvalo zasíťovat tehdejší komunistický tenisový program do funkčních západoevropských a světových institucionálních celků ATP.

V období mezi lety 1982 a 1986 převzal hlavní dohled nad záchranou a totální komplexní přestavbou tehdy zastaralého antukového areálu historického klubu I. ČLTK Praha na vltavském ostrově Štvanice. Právě pod jeho tvrdým vedením a manažerským tlakem na rozpočet vyrostl na území ostrova gigantický betonový Centrální dvorec vybavený fixní kapacitou tribuny pro téměř 8 000 diváků. Tato stavební akce byla esenciálním a nutným krokem, bez něhož by tehdejší stát nemohl uspět v celosvětové kandidatuře; modernizovaná Štvanice následně v roce 1986 jako jediná aréna východního bloku úspěšně obdržela povolení uspořádat prestižní mezinárodní mistrovství ženských reprezentačních týmů o tehdejší Pohár Federace (Fed Cup – dnešní Billie Jean King Cup). Na tomto domácím turnaji československé tenistky v čele s fenomenální Hanou Mandlíkovou zvítězily.

Již o rok později (1987) dosáhl Kodeš na politickém a organizačním kolbišti dalšího diplomatického zázraku. V těžce byrokraticky brzděných a finančně devizově nestabilních podmínkách komunistické ekonomiky se mu podařilo formálně vybudovat a plně zaplatit plnohodnotný tenisový mužský turnaj profesionálního okruhu ATP Tour v pražském hlavním městě. Povedlo se mu zajistit silného titulárního tuzemského sponzora, načež se turnaj proslavil pod hlavičkou Čedok Open a přinesl do Prahy pravidelnou konfrontaci s velkými a draze placenými západními hvězdami.

Od nástupu samostatné České republiky převzal v roce 1994 formální odpovědnost nad řízením celého odvětví, když byl na mimořádném jednání valné hromady prokazatelně zvolen výkonným prezidentem organizace Český tenisový svaz (ČTS). V nejvyšším exekutivním úřadu českého tenisu setrval po celou dobu trvání svého čtyřletého mandátu (až do roku 1998). Během svého prezidentování se zabýval bojem o dotace z resortů školství, narovnáním smluv trenérských akademií a snahou zamezit úniku nejcennějších juniorských talentů do bezvýznamných soukromých rukou a komerčních stájí, které tehdy začaly na tenisovém území neregulovaně bujet. V devadesátých letech zastával mimo jiné klíčovou roli oficiálního a mezinárodního nehrajícího reprezentačního kapitána československých a posléze českých družstev pro mužský Davis Cup.

Za svůj trvalý přínos historii tenisu a sportovnímu managementu byl v roce 1990 oficiálně nominován a na velké ceremoniální slavnosti plnohodnotně uveden coby čestný člen do Mezinárodní tenisové síně slávy (International Tennis Hall of Fame). Tímto aktem se stal teprve druhým občanem české národnosti a zástupcem z území zaniklého Československa, komu se této nejvyšší celosvětové individuální a historické cti kdy dostalo.

🎾 Herní styl a taktický profil

Z čistě technického a biomechanického úhlu pohledu reprezentoval Jan Kodeš školu dravých pravorukých ofenzivních tenistů, přičemž k zahrávání odvrácených míčů z levé strany těla v celém rozsahu své profesionální kariéry vyžíval absolutně čistý klasický jednoruční bekhend. Odbornými kritiky, analytiky i dobovým sportovním mezinárodním tiskem byl v první polovině sedmdesátých let právě tento jeho bekhend považován za naprostou technickou dokonalost a pravděpodobně vůbec nejkvalitnější úder svého druhu na celé planetě. Na rozdíl od tehdejších konzervativních hráčů (tzv. čopářů), nehrál ze své bekhendové strany nikdy pouze ustrašenou obrannou hru nebo opatrné technické zkracování míče – naopak dokázal raketou do letícího míčku zespodu aplikovat masivní přední horní rotaci, díky které generoval obrovský zbraňový prvek jménem liftovaný (topspin) bekhend, na nějž protihráči při ostrém dopadu blízko základní čáry nedokázali reagovat.

Sám Kodeš si však vybudoval jméno díky mimořádně urputné agresivitě, herní univerzálnosti a především železné fyzické výdrži spojené s nekonečnou vůlí dotáhnout sportovní střetnutí do konce za jakékoliv negativní cenové bilance na ukazateli skóre. V drtivé většině utkání se na antuce i na rychlejších podkladech neštítil okamžité a riskantní celodvorcové hry s razantním náběhem a následným rychlým pokrytím celé hrací plochy, z čehož pramenila jeho precizní a neústupná celodvorcová hra u sítě založená na vynikajících a bezchybných volejích s obrovskou dávkou herní předvídavosti pro čtení nebezpečných prohozů z raket tehdejších moderních razičů míčů.

📈 Statistiky a výsledky

Finálová utkání na grandslamových turnajích (Dvouhra)

Zcela kompletní a faktograficky nezkrácený přehled a výpis všech pěti oficiálních případů, ve kterých se Jan Kodeš v průběhu své profesionální individuální sportovní kariéry napříč celou dějinnou érou probojoval do posledního a závěrečného finálového střetnutí v elitní mužské dvouhře na čtyřech hlavních grandslamových podnicích planety.

Stav	Kalendářní rok	Název grandslamu	Uplatněný povrch	Finálový soupeř / Oponent	Finální výsledek zápasu o trofej
Vítěz	1970	French Open (Paříž)	měkká antuka	Željko Franulović	6:2, 6:4, 6:0
Vítěz	1971	French Open (Paříž)	měkká antuka	Ilie Năstase	8:6, 6:2, 2:6, 7:5
Finalista	1971	US Open (New York)	přírodní tráva	Stan Smith	6:3, 3:6, 2:6, 6:7
Vítěz	1973	Wimbledon (Londýn)	přírodní tráva	Alexandre Metreveli	6:1, 9:8, 6:3
Finalista	1973	US Open (New York)	přírodní tráva	John Newcombe	4:6, 6:1, 6:4, 2:6, 3:6

Finálová utkání na grandslamových turnajích (Čtyřhra)

Kompletní a prokazatelný výpis finálové účasti na turnajích úrovně Major ve vysoce prestižní týmové disciplíně klasické mužské čtyřhry.

Stav	Kalendářní rok	Název grandslamu	Uplatněný povrch	Deblový spoluhráč v turnaji	Fináloví soupeři / Oponenti	Finální výsledek zápasu
Finalista	1977	French Open (Paříž)	měkká antuka	Wojtek Fibak	Brian Gottfried / Raúl Ramírez	6:7, 6:4, 3:6, 4:6

Výsledky a průniky na grandslamových turnajích (Dvouhra v období 1966–1983)

Tato velmi podrobná tabulka poskytuje naprosto zevrubný chronologický detail o výsledcích, úspěšnosti a celkovém progresu Jana Kodeše v rámci hlavní singlové soutěže (Main Draw) mužské dvouhry napříč všemi elitními grandslamovými turnaji, a to v souvislé a zcela nezkrácené časové ose datované striktně od prvního startu ve Wimbledonu na sklonku roku 1966 až do absolutního konce jeho hráčské výkonnostní a žebříčkové dráhy v roce 1983. V ročnících, pro které v archivech pro danou disciplínu není evidován start, dohledatelný historický záznam z důvodu úmyslné či vynucené termínové sportovní pauzy, nebo u nichž absentuje exaktní ověřitelný důkaz, je pro maximální databázovou bezpečnost a přesnost striktně užito označení transparentně informující o nedostupnosti validních dat pro finální ověření. Na grandslamový turnaj do vzdálené Austrálie po dobu celé své dlouhé profesionální dráhy Jan Kodeš z organizačních a drahých časově logistických důvodů na okruhu vůbec nikdy v historii aktivně neodcestoval.

Profesionální ročník	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
1966	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	1. kolo (úvodní eliminace)	data nejsou dostupná
1967	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1968	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	2. kolo	data nejsou dostupná
1969	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	2. kolo	2. kolo
1970	nikdy nestartoval	1. místo (turnajový vítěz)	2. kolo	data nejsou dostupná
1971	nikdy nestartoval	1. místo (turnajový vítěz)	2. kolo	finále (stříbrná pozice)
1972	nikdy nestartoval	čtvrtfinále	semifinále	3. kolo
1973	nikdy nestartoval	čtvrtfinále	1. místo (turnajový vítěz)	finále (stříbrná pozice)
1974	nikdy nestartoval	4. kolo (fáze osmifinále)	data nejsou dostupná	4. kolo (fáze osmifinále)
1975	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1976	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1977	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1978	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1979	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1980	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1981	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1982	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1983	nikdy nestartoval	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

Reprezentační statistiky, starty a bilance v soutěži Davis Cup (1966–1980)

Tato zkrácená výstupová a celková sumarizační tabulka podává zcela kompletní a absolutní pohled na dlouhodobé reprezentační starty a výsledkové a statistické hodnoty v rámci celoživotního působení a obětování se pro národní vlajku a tým za neuvěřitelných patnáct tvrdých soutěžních daviscupových sezón.

Vyhodnocovaný statistický celkový parametr	Dosažená historická číselná hodnota hráče (Výsledek a počty)
Počet odehraných reprezentačních daviscupových sezón v národním dresu (Celkové roky)	patnáct (zaznamenáno kontinuálně od roku 1966 do roku 1980)
Celkový kumulativní součet odehraných daviscupových zápasů (kombinace utkání za dvouhru i čtyřhru)	94 oficiálních mezistátních utkání
Celkový procentuálně držen počet prokazatelně čistě vítězných reprezentačních mezinárodních utkání celkem	60 tvrdých reprezentačních vítězství
Celkové dosažené a držené hlavní týmové světové a mezinárodní triumfy (Zisk slavné salátové mísy pro stát)	přesně jeden (získán a udržen v napjatém domácím finále v roce 1980 proti elitnímu reprezentačnímu týmu Itálie)

Zdroje