Iveta Bartošová

Iveta Bartošová
Datum narození	8. dubna 1966
Místo narození	Čeladná
Datum úmrtí	29. dubna 2014
Místo úmrtí	Praha-Uhříněves
Státní příslušnost
Děti	Artur Štaidl
Povolání	zpěvačka, muzikálová herečka, herečka
Aktivní od	1983
Aktivní do	2014

Iveta Bartošová byla jednou z nejpopulárnějších, nejúspěšnějších a nejvýznamnějších českých a československých popových zpěvaček. Během své více než třicetileté hudební kariéry se stala trojnásobnou vítězkou prestižní hudební ankety Zlatý slavík (v letech 1986, 1990 a 1991) a několikanásobnou vítězkou televizní divácké ankety TýTý. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století představovala absolutní vrchol domácího hudebního průmyslu a pro svůj romantický zjev a repertoár byla veřejností i médii často označována jako „princezna českého popu“.

Její kariéra započala veleúspěšným, avšak tragicky ukončeným duetem se zpěvákem Petrem Sepéšim. Následně se vydala na oslnivou sólovou dráhu pod producentským vedením hudebníka a skladatele Ladislava Štaidla, který se stal i jejím dlouholetým životním partnerem a otcem jejího jediného syna Artura. V devadesátých letech se úspěšně etablovala jako hvězda velkých muzikálových produkcí, přičemž nejvíce zazářila v původním českém muzikálu Dracula. Své postavení na trhu pravidelně upevňovala multiplatinovými alby, mezi něž patří i přelomová deska Ve jménu lásky, z níž pochází legendární hit „Tři oříšky“.

Zatímco první polovina jejího života byla lemována obrovskými profesními triumfy, druhá polovina byla poznamenána vážnými psychickými problémy, závislostí na antidepresivech a alkoholu, složitými a toxickými partnerskými vztahy a především naprosto bezprecedentním, agresivním a vyčerpávajícím pronásledováním ze strany českého bulvárního tisku. Její životní příběh, plný vzestupů a strmých pádů, vyvrcholil tragicky na jaře roku 2014, kdy spáchala sebevraždu. V posledních letech (2022–2024) prošel její odkaz výraznou společenskou a popkulturní rehabilitací, a to především díky oceňované životopisné televizní minisérii Iveta z produkce platformy Voyo a navazujícím dokumentárním projektům.

👧 Dětství a dospívání v Beskydech

Iveta Bartošová se narodila 8. dubna 1966 v malé obci Čeladná v podhůří Beskyd do rodiny Karla a Svatavy Bartošových. Na svět přišla společně se svou sestrou, o patnáct minut starším dvojčetem Ivanou. Rodina měla navíc ještě staršího syna Lumíra. Dětství a dospívání prožila v nedalekém městě Frenštát pod Radhoštěm. Hudební talent se u obou sester projevoval již od útlého dětství. Iveta navštěvovala místní Lidovou školu umění, kde se aktivně učila hrát na klavír a navštěvovala hodiny zpěvu. Zpívala ve školním pěveckém sboru a během svých středoškolských studií na gymnáziu začala vystupovat s lokálními amatérskými hudebními kapelami. Její sestra Ivana se rovněž pokoušela o hudební kariéru a později pod uměleckým pseudonymem Viana vystupovala jako zpěvačka, avšak popularity své sestry nikdy nedosáhla a posléze se z veřejného života stáhla.

První skutečný krok do světa velkého showbyznysu učinila Iveta v roce 1983, když se přihlásila do tehdy velmi populární a prestižní celostátní soutěže pro začínající interprety s názvem Mladá píseň, která se konala ve městě Jihlava. V této soutěži sice obsadila čtvrté místo a získala Cenu poroty za interpretační projev, ale co bylo mnohem důležitější – právě zde se poprvé setkala s mladým a ambiciózním zpěvákem Petrem Sepéšim a hudebním skladatelem Pavlem Vaculíkem. Toto osudové setkání naprosto změnilo její dosavadní život a nasměrovalo ji do hlavního města, do Prahy.

🎤 Fenomén Knoflíky lásky a tragická ztráta (1983–1985)

Skladatel Pavel Vaculík vytvořil z Ivety a Petra Sepéšiho pěvecké duo, které mělo na tehdejší československé hudební scéně zaplnit chybějící místo pro mladé, romantické a atraktivní interprety určené především pro dospívající publikum. Tato strategie zafungovala naprosto dokonale. Duo začalo nahrávat písně a okamžitě se stalo senzací. Jejich ústřední hit, duet s názvem „Knoflíky lásky“, bořil hitparády a stal se celonárodním fenoménem. Následovaly další obrovské rádiové i televizní hity jako „Červenám“, „My to zvládnem“ či „Medové dny“. Iveta a Petr tvořili pár nejen na pódiu, ale posléze i v soukromém životě, čímž se stali vůbec nejoblíbenějším párem tehdejší popkultury. Vyprodávali kulturní domy po celé republice a v roce 1985 vydali své první a jediné společné řadové album nazvané Knoflíky lásky.

Tento pohádkový a strmý vzestup však ukončila obrovská a nečekaná tragédie. Dne 29. července 1985, v době, kdy sláva dua dosahovala absolutního vrcholu, zahynul pětadvacetiletý Petr Sepéši při tragické dopravní nehodě. Na železničním přejezdu ve městě Františkovy Lázně vjel se svým osobním automobilem přímo pod přijíždějící vlak. Pro devatenáctiletou Ivetu Bartošovou to byla naprosto zdrcující a traumatizující životní rána. Stáhla se z veřejného života, zrušila veškerá svá naplánovaná vystoupení a na několik dlouhých měsíců se vrátila do rodného Frenštátu pod Radhoštěm, kde bojovala s těžkými depresemi a uvažovala o definitivním ukončení své hudební kariéry.

Nakonec však v sobě našla sílu k návratu. Na konci roku 1985 se do Prahy vrátila a stala se členkou tehdy populární hudební formace Balet, kterou vedl bubeník Petr Hejduk. S touto skupinou natočila obrovský diskotékový hit „Hej pane diskžokej“. Následně krátce, ale velmi intenzivně spolupracovala se skupinou Kroky Františka Janečka, díky níž spatřil světlo světa velký a nestárnoucí letní hit „Léto“.

👑 Zlatá éra, Ladislav Štaidl a absolutní vrchol (1986–1996)

Klíčovým rokem pro její celoživotní sólovou dráhu se stal rok 1986. Na jaře tohoto roku navázala profesionální a posléze i hluboký osobní vztah s jedním z nejmocnějších a nejvlivnějších mužů tehdejšího hudebního průmyslu, kapelníkem, producentem a skladatelem Ladislavem Štaidlem. Začala vystupovat s jeho renomovaným Orchestrem Ladislava Štaidla a pod jeho producentským dohledem odstartovala éru svých největších sólových úspěchů. Již na konci roku 1986 poprvé ve své kariéře zvítězila v nejprestižnější anketě Zlatý slavík, čímž sesadila dlouholeté stálice tuzemského popu.

Během necelé dekády vydala sérii naprosto fenomenálních, komerčně mimořádně úspěšných a kritikou velmi dobře přijatých studiových alb. V roce 1987 to byl debutový sólový počin I.B., následovala alba Blízko nás (1989), Natur (1991), Václavák (1992), temnější Tobě (1993) a hitové album Malé bílé cosi (1994). Z těchto desek vzešly desítky písní, které navždy zlidověly. Mezi největší milníky tohoto období patří majestátní balada „Víš lásko“, popový hit „Málo mě zná“, coververze „Dva roky prázdnin“, dramatická skladba „Dej mi ruku“ či emotivní píseň „Když láska schází“. V této éře těžila z vynikající skladatelské práce Ladislava Štaidla, Ondřeje Soukupa a především geniálního hitmakera Karla Svobody. Její popularita byla neotřesitelná, což potvrdila ziskem dalších dvou zlatých sošek v anketě Zlatý slavík v letech 1990 a 1991 a drtivými vítězstvími v tehdy vzniklé televizní anketě TýTý.

Iveta Bartošová se v tomto období prosadila i jako úspěšná filmová herečka. Režisér Jaroslav Soukup ji v roce 1993 obsadil do hlavní ženské role v divácky nesmírně populární a kultovní hororové komedii Svatba upírů. Zde si zahrála po boku herce Rudolfa Hrušínského nejmladšího a její postava upírské šlechtičny Olivie jí přinesla další obrovskou vlnu popularity.

Po profesní stránce zažívala absolutní vrchol, a v roce 1996 se dočkala naplnění i v osobním životě, když svému životnímu partnerovi Ladislavu Štaidlovi porodila syna, který dostal jméno Artur. Po porodu se z vlastního rozhodnutí stáhla na určitý čas do ústraní a plně se věnovala mateřským povinnostem.

🎭 Královna muzikálů a comeback s Třemi oříšky (1997–2000)

Její návrat na scénu po mateřské pauze v roce 1997 byl spojen se zcela novým a na českém trhu tehdy se bouřlivě rozvíjejícím formátem – velkými muzikálovými produkcemi. Její blízký spolupracovník, skladatel Karel Svoboda, jí nabídl jednu z hlavních ženských dvojrolí (Adriana/Sandra) ve svém novém, výpravném muzikálu Dracula. Iveta nabídku přijala, v muzikálu excelovala po boku zpěváků jako Daniel Hůlka či Jiří Korn, a potvrdila tak, že je schopna zvládnout i nesmírně náročný divadelní a činoherní formát.

Na tento divadelní úspěch navázala v roce 1998 návratem do nahrávacího studia. Pod vedením producenta Vladimíra Kočandrleho a s hudbou Karla Svobody vydala přelomové studiové album Ve jménu lásky. Tato deska je hudebními publicisty dodnes označována za vůbec největší, nejpropracovanější a nejúspěšnější comeback v historii české populární hudby. Z alba se stal obrovský fenomén, získalo dvojnásobnou platinovou desku a přineslo několik gigantických hitů v čele se skladbou „Tři oříšky“, jež zněla ve všech tuzemských rádiích. Dalšími hity z alba byly písně jako „Nekonečná“ nebo titulní „Ve jménu lásky“.

Zpěvačka opět vyprodávala sportovní haly, absolvovala masivní turné a v roce 1999 vydala další, velmi úspěšné a zlatou deskou oceněné album Bílý kámen. Kromě Draculy začala sbírat další hlavní role v nejvýznamnějších muzikálových projektech té doby. Zahrála si hlavní roli Nastěnky v muzikálu Mrazík, objevila se v roli Sandy v české verzi světového hitu Pomáda a s obrovským nasazením začala zkoušet další Svobodův megalomanský projekt, muzikál Monte Cristo.

📉 Životní turbulence, bulvár a strmý pád (2001–2013)

Přelom milénia však přinesl zásadní a definitivní konec jejího dlouholetého partnerského vztahu s Ladislavem Štaidlem. Po rozchodu v roce 1999 zůstala se synem Arturem sama a její psychický stav se začal postupně a nezadržitelně zhoršovat. Hudebně se jí sice zpočátku ještě dařilo – vydala kvalitní alba Jedna jediná (2000) a Dráhy hvězd (2003) a excelovala v náročných muzikálech jako Johanka z Arku, Bídníci nebo Miss Saigon – avšak vnitřní nejistota, ztráta pevného manažerského i osobního zázemí a stupňující se deprese ji postupně začaly stahovat na dno. Útěchu stále častěji hledala v kombinaci silných léků na předpis, zejména antidepresiv, a alkoholu.

Její soukromý život a zdravotní stav se staly hlavním, každodenním a nesmírně výnosným artiklem nastupujícího dravého českého bulvárního tisku. Paparazzi na ni čekali před jejím domem v Uhříněvsi, analyzovali každý její krok, změnu váhy či přeřeknutí na veřejnosti. Někteří bulvární novináři, jako například Pavel Novotný, později s cynickou otevřeností přiznali, že bulvár z Ivetina utrpení ekonomicky těžil a že ji v podstatě „utýrali“.

Pokusy o návrat a nalezení osobního štěstí se střídaly s těžkými pády. V roce 2008 se na chvíli zdálo, že se blýská na lepší časy. Iveta se dala dohromady s hercem a producentem Jiřím Pomejem, za kterého se téhož roku na zámku v Hluboké nad Vltavou velkolepě a za obrovského zájmu médií provdala. Pomeje převzal roli jejího manažera, zorganizoval obrovské comebackové turné a vydání alba 22. Na konci roku 2008 zpěvačka triumfálně převzala cenu Skokan roku v anketě Český slavík. Štěstí však nemělo dlouhého trvání, vztah provázely finanční i osobní problémy a v roce 2010 manželství skončilo bouřlivým rozvodem.

Po roce 2010 nastal definitivní, strmý a veřejně v přímém přenosu propíraný pád. Iveta ztrácela soudnost, rušila sjednaná vystoupení, objevovala se na veřejnosti ve zjevně indisponovaném stavu a kvůli své naprosté nespolehlivosti přicházela o poslední spolupracovníky z hudební branže. Nejtěžší ranou pro ni byl rok 2011, kdy jí soudy po sérii excesů s konečnou platností odebraly syna Artura z péče a svěřily jej do výhradní péče otce, Ladislava Štaidla. Následovala série bizarních a pro veřejnost často až nepochopitelných partnerských vztahů s muži, kteří často sami vyhledávali mediální pozornost, jako byli Domenico Martucci či Zdeněk Macura.

Léto roku 2013 se do paměti národa zapsalo absurdní, bulvárem do detailu dokumentovanou "cestou do Itálie", kam s ní odjel Zdeněk Macura a odkud ji posléze přijel "zachránit" její další obdivovatel, podnikatel Josef Rychtář. Právě za Josefa Rychtáře se Iveta Bartošová na podzim roku 2013 provdala. Své poslední zoufalé pokusy o znovunastartování kariéry a zisk finančních prostředků spojila například s velmi kontroverzním působením na tehdejší obskurní televizní stanici Pětka, kde měla vlastní, velmi kritizovanou a ponižující reality show, a s nahráváním písní pod vedením hudebníka Jarka Šimka. Odborná veřejnost i fanoušci v té době sledovali její stav již jen se směsicí soucitu a naprosté bezmoci.

🕯️ Tragédie v Uhříněvsi a konec (2014)

Neúnosný psychický tlak, hluboké vleklé deprese zničené kariéry, chronická závislost a absolutní ztráta životní perspektivy vyvrcholily na jaře následujícího roku v definitivní tragédii. Dne 29. dubna 2014 v dopoledních hodinách odešla Iveta Bartošová ze svého domu, došla k nedalekému železničnímu přejezdu v pražské čtvrti Uhříněves a zde úmyslně a dobrovolně vstoupila do kolejiště přímo pod kola projíždějící vlakové soupravy. Svým zraněním na místě okamžitě podlehla.

Způsob i místo, které si pro ukončení svého života vybrala, s mrazivou přesností a tragickou ironií odkazovaly na osud a smrt její první velké a nikdy nezapomenuté lásky, zpěváka Petra Sepéšiho. Smrt osmačtyřicetileté zpěvačky vyvolala v celé zemi obrovskou a paralyzující vlnu šoku. I přes tragické okolnosti jejího odchodu se však bulvární hon nezastavil a následovaly dny plné bizarních výstupů, rvaček před jejím domem a mediálního osočování mezi vdovcem Josefem Rychtářem a Zdeňkem Macurou. Poslední rozloučení a samotný pohřeb proběhl z rozhodnutí manžela ve velkém utajení a v napjaté atmosféře.

📺 Odkaz, rehabilitace a minisérie Iveta (2022–2026)

Po několika letech, kdy bulvární zájem o její osobu začal postupně opadat, začala širší česká veřejnost i umělecká sféra její osud zpětně analyzovat z mnohem vážnějšího a psychologického hlediska. Z tragického příběhu kdysi nadějné a talentované zpěvačky se stalo vůbec nejsilnější memento a odstrašující exemplární příklad toxicity a absolutní bezcitnosti bulvárních novinářů a temné strany hudebního showbyznysu.

Zásadním zlomem v popkulturní a historické rehabilitaci její památky se stal rok 2022. Tehdy začala vznikat pod záštitou streamovací platformy Voyo výpravná, třídílná životopisná a mimořádně citlivá televizní minisérie nesoucí jednoduchý název Iveta. Hlavním autorem celého velkolepého projektu, který napsal scénář a ujal se i kompletní režie, se stal respektovaný český režisér Michal Samir. Ústřední, nesmírně složitou a emocionálně vyčerpávající roli Ivety Bartošové s obrovským respektem a hereckou bravurou ztvárnila mladá a talentovaná herečka Anna Fialová.

Tvůrci si dali nesmírně záležet na tom, aby seriál nesklouzl do laciné bulvárnosti, ale naopak empaticky a pravdivě zobrazil pocity samotné zpěvačky v různých etapách jejího života. Projekt byl rozdělen do tří svébytných sérií:

**První série (2022):** Detailně a s velkou dávkou nostalgie mapovala Ivetiny hudební počátky, příjezd z Frenštátu do Prahy a osudový, leč tragický vztah s Petrem Sepéšim (jehož roli s velkým ohlasem ztvárnil herec Vojtěch Vodochodský).
**Druhá série (2023):** Nahlédla do takzvané zlaté éry devadesátých let a ústředním motivem se stal její komplikovaný, nevyrovnaný, avšak profesně nesmírně plodný vztah se skladatelem Ladislavem Štaidlem (vynikajícím způsobem ztvárněným hercem a hudebníkem Ondřejem Gregorem Brzobohatým).
**Třetí série (2024):** Závěrečná a nejtemnější řada, s podtitulem "Navždy tvá", měla svou očekávanou premiéru v květnu 2024. Tato část se naprosto nekompromisně, s až dokumentární syrovostí a velkou mírou bolesti ponořila do posledních, tragických třinácti let po odchodu od Štaidla. V této sérii se v roli manipulativního a podivínského Zdeňka Macury představil zpěvák Richard Krajčo, kontroverzního manžela Josefa Rychtáře bravurně zahrál divadelní mistr David Prachař a cynického bulvárního novináře Pavla Novotného ztělesnil herec Filip Rajmont. Nechyběla ani postava jejího dospívajícího syna Artura (hraná Karlem Šimkem), pro kterého se podle tvůrců snažila do poslední chvíle bojovat s vlastními démony.

Zájem veřejnosti, který vyvolal tento seriál, vedl k další obrovské vlně vzpomínkových projektů. V květnu 2024 odvysílala TV Nova velký třídílný dokumentární cyklus s názvem Málo mě znáš (v režii Tomáše Kleina), který poprvé představil unikátní a nikdy dříve nezveřejněné archivní záběry z devadesátých let a přinesl rozhovory s jejími tehdejšími blízkými spolupracovníky (např. zpěvákem Michalem Penkem). Ve stejném roce také vyšlo očekávané, rozšířené vydání knihy Má dcera Iveta a na knižní pulty se dostala i unikátní vzpomínková obrazová publikace jejího dlouholetého přítele a fotografa, nazvaná Iveta - Fotografie tvořené s láskou (autor Miloš Schmiedberger, 2024).

🎵 Hudební styl a význam (Pro laiky)

Hudba Ivety Bartošové byla od samého začátku postavena na čistém, vysoko položeném hlasu (zpívala v rozsahu od mezzosopránu až po soprán). Její největší doménou se stal klasický, střední proud populární hudby a především táhlé, romantické, milostné a pohádkové balady.

Její obrovská, masová přitažlivost a nesmírná popularita po celá desetiletí netkvěla pouze ve vynikajícím hlase, ale v obrovské a dokonalé synergii její hudby s její veřejnou image. Pro celý národ představovala archetyp křehké, zranitelné, dojemné a nevinné „pohádkové princezny“, kterou je potřeba ochraňovat. Písně, které pro ni psali mistři jako Karel Svoboda nebo Ondřej Soukup, přesně tento něžný a emotivní archetyp podporovaly. O to větší a pro diváky fascinující byl posléze drastický, tvrdý a bolavý kontrast mezi touto andělskou, křehkou hudební pódiovou personou a tvrdou, nemilosrdnou a sebedestruktivní realitou jejího skutečného osobního života.

💿 Výběrová a stěžejní diskografie

Následující tabulka obsahuje kompletní chronologický přehled jejích nejdůležitějších řadových studiových alb. Během kariéry prodala miliony hudebních nosičů a téměř každá její deska do roku 2000 získala zlatou nebo platinovou certifikaci za prodeje.

Rok vydání	Název alba	Vydavatelství	Zásadní hity a poznámky
1985	Knoflíky lásky	Supraphon	Společné album dua s Petrem Sepéšim (Hity: Knoflíky lásky, Červenám)
1987	I.B.	Supraphon	První sólové album (Hity: Víš lásko, Málo mě zná)
1989	Blízko nás	Supraphon	(Hity: Dva roky prázdnin, Když láska schází)
1991	Natur	Supraphon	Velký produkční otisk Ladislava Štaidla (Hit: O lásce)
1992	Václavák	Supraphon	Rytmičtější a modernější zvuk (Hit: Láska má je zákon)
1993	Tobě	Supraphon	(Hity: Dej mi ruku, Útoč láskou)
1994	Malé bílé cosi	Bonton	(Hit: Malé bílé cosi)
1998	Ve jménu lásky	Monitor EMI	Nejslavnější comebackové album, 2x platinová deska (Hity: Tři oříšky, Nekonečná)
1999	Bílý kámen	Monitor EMI	Návrat na popové pozice, Zlatá deska
2000	Jedna jediná	Monitor EMI	Zlatá deska za prodeje
2003	Dráhy hvězd	Warner Music	(Hit: Utajená dovolená)
2008	22	EMI	Poslední větší comeback po boku Jiřího Pomeje

🎭 Přehled největších muzikálových rolí

Období	Název muzikálu	Ztvárněná role	Místo uvádění a autor hudby
1997–1998	Dracula	Adriana / Sandra	Kongresové centrum Praha (Hudba: Karel Svoboda)
1998–1999	Mrazík	Nastěnka	Kongresové centrum Praha (Podle ruské pohádky)
2000	Pomáda	Sandy	Divadlo GoJa Music Hall (Převzatý světový hit)
2000–2002	Monte Cristo	Haydée	Kongresové centrum Praha (Hudba: Karel Svoboda)
2002	Johanka z Arku	Johanka z Arku	Divadlo Ta Fantastika (Hudba: Ondřej Soukup)
2003–2004	Bídníci	Cosette	Divadlo GoJa Music Hall (Světový muzikál)
2005	Miss Saigon	Ellen	Divadlo GoJa Music Hall (Světový muzikál)

📈 Významná ocenění

Rok / Období	Událost a Anketa	Dosažená kategorie a ocenění
1986	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Zlatý slavík v kategorii Zpěvačka)
1990	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Zlatý slavík v kategorii Zpěvačka)
1991	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Zlatý slavík v kategorii Zpěvačka)
1991, 1992, 1993	🏅 TýTý	1. místo (Absolutní vítěz a Zpěvačka roku)
1998	Akademie populární hudby	Nominace na Zpěvačku roku (za album Ve jménu lásky)
2008	🏅 Český slavík	Ocenění "Skokan roku" (Návrat do první desítky žebříčku)

Zdroje