Hrtan

Hrtan
	Anatomie hrtanu (přední pohled)
Latinsky	Larynx
Anatomické údaje
Soustava	Dýchací soustava, Hlasové ústrojí
Tepna	Horní hrtanová tepna (a. laryngea superior), Dolní hrtanová tepna (a. laryngea inferior)
Žíla	Horní hrtanová žíla (v. laryngea superior), Dolní hrtanová žíla (v. laryngea inferior)
Nerv	Horní hrtanový nerv (n. laryngeus superior), Dolní (zvratný) hrtanový nerv (n. laryngeus recurrens) - oba větve bloudivého nervu
Lymfa	Hluboké krční uzliny
Fyziologie a funkce

Rozbalit box

Obsah boxu

Hrtan (latinsky larynx) je nepárový, trubicovitý orgán, který je součástí dýchací i hlasové soustavy obratlovců, včetně člověka. Je umístěn v přední části krku mezi hltanem a průdušnicí. Jeho hlavními funkcemi jsou ochrana dolních cest dýchacích, účast na dýchání a především tvorba hlasu (fonace). U mužů je hrtan obvykle větší a jeho přední část, tvořená štítnou chrupavkou, vystupuje jako viditelný "ohryzek" (prominentia laryngea).

🏛️ Anatomie a struktura

Hrtan je složitá struktura tvořená chrupavkami, vazy, svaly a sliznicí. Jeho kostru tvoří soubor hyalinních a elastických chrupavek, které jsou navzájem pohyblivě spojeny.

🦴 Chrupavky hrtanu

Hrtanovou kostru tvoří devět chrupavek – tři velké nepárové a tři menší párové.

Chrupavka štítná (cartilago thyroidea): Největší hrtanová chrupavka, tvořená dvěma ploténkami, které se vpředu spojují a vytvářejí hrtanovou prominenci, známou jako Adamovo jablko neboli ohryzek. U mužů je úhel spojení ostřejší (kolem 90°), což způsobuje její větší viditelnost, zatímco u žen je tupější (kolem 120°).
Chrupavka prstencová (cartilago cricoidea): Tvoří základ hrtanu a jako jediná je kompletně uzavřená do kruhu, připomínající pečetní prsten. Je umístěna pod chrupavkou štítnou a nad prvním prstencem průdušnice.
Hrtanová příklopka (epiglottis): Elastická chrupavka lžícovitého tvaru, která je připojena ke štítné chrupavce. Během polykání se sklápí a uzavírá vchod do hrtanu, čímž brání vdechnutí potravy či tekutin (aspiraci) do plic.
Chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae): Dvě malé, pyramidovité chrupavky umístěné na horním okraji prstencové chrupavky. Jsou klíčové pro pohyb hlasivek, na které se upínají hlasové vazy a svaly.
Chrupavky rohovité (cartilagines corniculatae, Santoriniho chrupavky): Malé kuželovité chrupavky nasedající na vrcholy hlasivkových chrupavek.
Chrupavky klínovité (cartilagines cuneiformes, Wrisbergovy chrupavky): Malé, klínovité chrupavky uložené ve slizniční řase (plica aryepiglottica), které zpevňují stěnu hrtanu.

🤸 Svaly hrtanu

Svaly hrtanu se dělí na vnější (zevní) a vnitřní (vlastní).

Vnější svaly: Spojují hrtan s okolními strukturami, jako je jazylka a hrudní kost. Zabezpečují pohyb celého hrtanu nahoru a dolů, což je důležité zejména při polykání a fonaci.
Vnitřní svaly: Jsou zodpovědné za jemné a přesné pohyby jednotlivých chrupavek a především hlasivek. Mění napětí hlasových vazů a šířku hlasivkové štěrbiny (glottis), čímž ovlivňují výšku a sílu hlasu. Mezi nejdůležitější patří:

   *   Musculus cricothyroideus: Napíná hlasivky, a tím zvyšuje tón hlasu.
   *   Musculus thyroarytenoideus: Jeho vnitřní část (musculus vocalis) tvoří svalový podklad hlasivky a umožňuje jemné změny jejího napětí.
   *   Svaly otevírající hlasivkovou štěrbinu (abduktory), např. m. cricoarytenoideus posterior.
   *   Svaly uzavírající hlasivkovou štěrbinu (adduktory), např. m. cricoarytenoideus lateralis.

🎤 Hlasivky

Vnitřek hrtanu je vystlán sliznicí, která vytváří dvě párové řasy:

Pravé hlasivky (hlasové vazy, plicae vocales): Dva slizniční valy, jejichž podkladem je hlasový vaz (ligamentum vocale) a hlasový sval (musculus vocalis). Jsou bílé, protože mají málo cév. Jejich vibrací při průchodu vzduchu vzniká základní tón hlasu. Prostor mezi nimi se nazývá hlasivková štěrbina (rima glottidis nebo glottis).
Nepravé hlasivky (vestibulární řasy, plicae vestibulares): Leží nad pravými hlasivkami. Na tvorbě hlasu se za normálních okolností nepodílejí, jejich funkcí je ochrana a zvlhčování pravých hlasivek.

🧠 Cévní zásobení a inervace

Tepny: Krev do hrtanu přivádí horní hrtanová tepna (větev horní štítné tepny z zevní krkavice) a dolní hrtanová tepna (větev dolní štítné tepny).
Žíly: Odkysličenou krev odvádějí stejnojmenné žíly do vnitřní hrdelní žíly.
Inervace: Je zajištěna větvemi X. hlavového nervu (bloudivého nervu).

   *   Nervus laryngeus superior (horní hrtanový nerv) zajišťuje senzitivní inervaci sliznice nad hlasivkami a motoricky inervuje m. cricothyroideus.
   *   Nervus laryngeus recurrens (dolní neboli zvratný hrtanový nerv) inervuje motoricky všechny ostatní vnitřní svaly hrtanu a senzitivně sliznici pod hlasivkami. Jeho průběh je asymetrický – vlevo se stáčí pod oblouk aorty, vpravo pod podklíčkovou tepnu. Kvůli svému dlouhému průběhu je náchylný k poškození, například při operacích štítné žlázy, což může vést k poruchám hlasu.

⚙️ Funkce hrtanu

Hrtan plní tři základní životně důležité funkce.

🌬️ Dýchání

Hrtan je součástí horních cest dýchacích a představuje bránu do dolních cest dýchacích (průdušnice, průdušky, plíce). Během klidového dýchání je hlasivková štěrbina pootevřená, aby mohl vzduch volně proudit. Při usilovném nádechu se štěrbina maximálně rozšiřuje.

🗣️ Fonace (tvorba hlasu)

Tvorba hlasu je nejspecializovanější funkcí hrtanu. Vzniká tak, že proud vzduchu vydechovaný z plic rozechvěje napjaté hlasivky.

Výška tónu: Je dána frekvencí vibrací hlasivek. Čím jsou hlasivky napjatější a tenčí, tím rychleji kmitají a tón je vyšší. Naopak, volnější a silnější hlasivky produkují hlubší tón.
Síla (hlasitost): Závisí na síle proudu vzduchu z plic. Silnější výdechový proud způsobí větší rozkmit hlasivek a hlas je silnější.
Barva (témbr): Základní tón vytvořený v hrtanu je dále modifikován a zesilován v rezonančních dutinách – hltanu, dutině ústní, nosní dutině a vedlejších nosních dutinách. Artikulace pomocí jazyka, zubů, rtů a měkkého patra pak formuje finální řeč.

🛡️ Ochranná funkce

Hrtan funguje jako svěrač, který chrání dolní cesty dýchací před vniknutím cizích těles, potravy nebo tekutin.

Polykací reflex: Během polykání se hrtan zvedá a hrtanová příklopka (epiglottis) se překlopí přes hrtanový vchod, čímž ho uzavře.
Kašlací reflex: Pokud cizí těleso přesto pronikne do hrtanu, dojde k podráždění citlivé sliznice a vyvolání prudkého kašle, který se snaží cizí těleso vypudit ven. Hlasivky se pevně uzavřou, zvýší se tlak v hrudníku a následným explozivním otevřením se vytvoří silný proud vzduchu.

🩺 Klinický význam a onemocnění

Onemocnění hrtanu se projevují nejčastěji chrapotem, změnami hlasu, bolestí v krku, potížemi s polykáním nebo dušností.

Laryngitida: Zánět hrtanu, nejčastěji virového původu. Projevuje se chrapotem až ztrátou hlasu. Akutní subglotická laryngitida je závažné onemocnění u dětí, které může vést k dušení.
Hlasivkové uzlíky a polypy: Nezhoubné útvary na hlasivkách vznikající jejich přetěžováním (tzv. "zpěvácké uzlíky") nebo chronickým drážděním.
Obrna (paréza) hlasivek: Vzniká při poškození zvratného hrtanového nervu (n. laryngeus recurrens), například při operacích štítné žlázy, nádorech v hrudníku nebo virových infekcích. Může vést k chrapotu a dušnosti.
Rakovina hrtanu: Závažné zhoubné onemocnění, jehož hlavním rizikovým faktorem je kouření a nadměrná konzumace alkoholu. Léčba zahrnuje chirurgické odstranění, ozařování a chemoterapie. V pokročilých případech může být nutné úplné odstranění hrtanu (laryngektomie).
Laryngospasmus: Křečovité stažení svalů hrtanu, které vede k dočasnému uzavření dýchacích cest. Může být vyvoláno podrážděním, alergií nebo jako komplikace při anestezii.

🔬 Vyšetřovací metody

Pro diagnostiku onemocnění hrtanu se používají různé metody:

Nepřímá laryngoskopie: Vyšetření pomocí malého zrcátka a zdroje světla.
Přímá laryngoskopie: Vyšetření pomocí rigidního nebo flexibilního endoskopu (laryngoskopu), který se zavádí přes nos nebo ústa. Umožňuje detailní pohled na struktury hrtanu a případný odběr biopsie.
Stroboskopie: Speciální metoda, která pomocí záblesků světla synchronizovaných s frekvencí kmitání hlasivek umožňuje detailně zobrazit jejich vlnění a diagnostikovat jemné poruchy funkce.
Zobrazovací metody: Počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI) se používají k posouzení rozsahu nádorových procesů a vztahu k okolním strukturám.

🤔 Pro laiky: Jak hrtan funguje?

Představte si hrtan jako malou krabičku v krku, která má tři hlavní úkoly: dýchání, mluvení a ochranu.

1. Dýchací trubka: Většinu času je hrtan jen otevřená trubka, kterou proudí vzduch do plic a ven. Je to jako otevřené dveře, aby mohl vzduch volně procházet.

2. Hudební nástroj: Uvnitř hrtanu jsou dvě malé, pružné blány – hlasivky. Když chcete mluvit nebo zpívat, svaly je napnou a přiblíží k sobě. Vzduch, který vydechujete z plic, je pak musí "profouknout", čímž je rozechvěje. Je to podobné jako u strun na kytaře nebo u pístku na trubce. Rychlé vibrace vytvářejí vysoký tón, pomalejší zase hluboký. Tento základní zvuk je pak dotvarován v ústech a nose na konkrétní slova.

3. Záklopka proti zaskočení: Nad vchodem do hrtanu je malá "stříška" zvaná hrtanová příklopka. Kdykoliv polykáte, tato stříška se automaticky sklopí a celý vchod do dýchacích cest zakryje. Tím zajistí, že jídlo a pití putuje správnou cestou do jícnu a ne do plic. Když vám "zaskočí", znamená to, že se tento mechanismus na chvíli pokazil a kousek jídla nebo kapka tekutiny zabloudila do hrtanu, což vyvolá obranný kašel.

Ohryzek (Adamovo jablko), který je vidět hlavně u mužů, je jednoduše přední část největší chrupavky hrtanu. Protože muži mají v dospělosti delší a silnější hlasivky (a tedy hlubší hlas), jejich hrtan je větší a jeho přední část více vystupuje.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 12.12.2025