Hora

Rozbalit box

Obsah boxu

-

Hora je přirozená, výrazná vyvýšenina zemského povrchu, která se tyčí nad okolní krajinu. Ačkoliv neexistuje žádná univerzálně platná definice, která by ji přesně odlišovala od kopce, za horu se obecně považuje útvar s relativní výškou (od úpatí k vrcholu) alespoň 600 metrů. Soustava hor tvoří hřeben a soustava hřebenů pak pohoří.

Hory pokrývají přibližně 24 % zemského povrchu a jsou nejen dominantními krajinnými prvky, ale i klíčovými ekosystémy. Jsou "vodními věžemi" světa, centry biodiverzity a odpradávna hrají zásadní roli v lidské kultuře, mytologii a duchovnu. Věda zabývající se popisem hor se nazývá orografie.

📜 Vznik pohoří (Orogeneze)

Vznik hor, nazývaný orogeneze (z řeckého oros - hora, genesis - zrod), je jedním z nejdramatičtějších projevů deskové tektoniky. Je to proces trvající miliony let, při kterém jsou obrovské masy hornin vyzdviženy a zformovány do horských pásem.

1. Vrásová pohoří (Srážka desek)

Toto je nejběžnější a nejmocnější způsob vzniku velkých pohoří. Vznikají, když se dvě litosférické desky srazí. Horniny usazené mezi nimi jsou stlačeny jako ubrus na stole a dojde k jejich zprohýbání (vrásnění) a vyzdvižení.

Srážka kontinentální a oceánské desky: Těžší oceánská deska se podsune pod lehčí kontinentální (subdukce). Okraj kontinentální desky se zvedá a deformuje, zároveň magma stoupající z tavící se oceánské desky vytváří řetěz sopek.
- Příklad:** Andy, Kordillery.
Srážka dvou kontinentálních desek: Protože žádná deska nemůže klesnout pod druhou, dojde k jejich masivnímu "zmačkání" a vyzdvižení do obrovských výšek.
- Příklad:** Himálaj (vzniklý srážkou Indické a Eurasijské desky), Alpy, Kavkaz.

2. Sopečná pohoří (Vulkanismus)

Tato pohoří nevznikají srážkou, ale hromaděním materiálu vyvrženého sopkami.

Vulkanismus v subdukčních zónách: Jak je zmíněno výše, řetězce sopek často lemují okraje kontinentů (např. Kaskádové pohoří v USA).
Vulkanismus v riftových zónách: Vzniká tam, kde se desky od sebe oddalují, což umožňuje magmatu vystoupit na povrch (např. Velká příkopová propadlina v Africe s horami jako Kilimandžáro).
Vulkanismus nad horkými skvrnami: Vzniká tam, kde horký proud z pláště propaluje zemskou kůru. Nejlepším příkladem jsou Havajské ostrovy, které jsou ve skutečnosti vrcholy obrovských podmořských sopek. Hora Mauna Kea je tak od své základny na dně oceánu nejvyšší horou světa (přes 10 000 m).

3. Kerná (zlomová) pohoří

Tato pohoří nevznikají vrásněním, ale pohybem obrovských bloků (ker) zemské kůry podél zlomů. Jeden blok je vyzdvižen (tzv. hrásť), zatímco druhý poklesne (propadlina).

Charakteristika: Tato pohoří mají často jeden velmi strmý svah (podél zlomu) a druhý mírnější.
Příklad: Sierra Nevada v Kalifornii, Vogézy a Schwarzwald v Evropě.

🔬 Anatomie hory

Hory a pohoří mají svou specifickou terminologii, která popisuje jejich jednotlivé části.

Vrchol: Nejvyšší bod hory. Ostrý, skalnatý vrchol se nazývá štít nebo báň.
Úpatí: Nejnižší část hory, kde přechází do okolní krajiny.
Svah (úbočí): Plocha mezi úpatím a vrcholem.
Hřeben: Protáhlá, ostrá linie spojující několik vrcholů.
Sedlo: Nejnižší místo na hřebeni mezi dvěma vrcholy. Je to často nejpřirozenější místo pro přechod hřebene (průsmyk).
Údolí: Nížina mezi horami nebo hřebeny, často vytvořená řekou nebo ledovcem.

🤔 Pro laiky (Část 1)

Představte si zemský povrch jako koberec plovoucí na vodě. Ten koberec není z jednoho kusu, ale je roztrhaný na několik obrovských kusů – to jsou litosférické desky. Tyto kusy do sebe neustále narážejí, třou se o sebe a odtahují se. A právě z těchto pohybů se rodí hory.

Jak vznikne pohoří? Existují tři hlavní recepty:

1. Recept na Himálaj (Čelní srážka): Vezměte dva obrovské kusy koberce (např. Indii a Asii) a nechte je, aby se do sebe čelně srazily. Co se stane? Koberec nemá kam uhnout, takže se začne krabatit a zvedat do obrovských vln a záhybů. A přesně tak vznikla nejvyšší pohoří světa – jsou to "zmačkaniny" zemské kůry.

2. Recept na Havaj (Uher z nitra Země): Představte si, že máte na jednom místě pod kobercem horký hořák, který neustále stoupá z hlubin. Tento hořák propálí koberec a vytvoří na něm hromadu roztaveného materiálu, která postupně roste – to je sopka. Když se koberec (deska) posune, hořák zůstane na místě a propálí díru vedle. Takto vznikne celý řetězec sopečných ostrovů.

3. Recept na naši Šumavu (Rozlámané kry): Představte si, že koberec není pružný, ale je to spíše staré, popraskané lino. Místo aby se zmačkal, rozláme se na obrovské kry. Některé kry se pak podél prasklin (zlomů) zvednou nahoru a jiné klesnou dolů. A ty zvednuté kry jsou kerná pohoří.

Hory tedy nejsou jen hromady kamení. Jsou to jizvy a vrásky na tváři naší planety, které nám vyprávějí dramatický příběh o neuvěřitelných silách, které se odehrávají hluboko pod našima nohama.

🏔️ Vliv eroze: Tvarování krajiny

Žádná hora není věčná. Jakmile se pohoří začne zvedat, okamžitě na něj začnou působit vnější síly, které ho postupně ničí a zarovnávají. Tento proces se nazývá eroze. Tvar hory je tedy výsledkem neustálého souboje mezi vnitřními silami, které ji zvedají, a vnějšími silami, které ji ničí.

Mladá vs. Stará pohoří:

   *   Mladá pohoří (např. Alpy, Himálaj, Andy) jsou ta, jejichž zdvih je stále rychlejší než eroze. Jsou proto charakteristická vysokými nadmořskými výškami, ostrými štíty, strmými svahy a hlubokými údolími.
   *   Stará pohoří (např. Apalačské pohoří v USA, Ural v Rusku, Krkonoše a Šumava v Česku) jsou pohoří, kde již eroze převládla nad zdvihem. Jsou nižší, mají zaoblené vrcholy a mírnější svahy.

Hlavní erozní činitelé:

   *   Voda: Tekoucí voda (řeky a potoky) je nejmocnějším erozním nástrojem. Vyřezává hluboká údolí ve tvaru písmene "V".
   *   Ledovce: V glaciálních (ledových) dobách formovaly horskou krajinu masivní ledovce. Horské ledovce vyhloubily široká údolí ve tvaru písmene "U", vytvořily ostré hřebeny (arety) a strmé štíty (kary a matterhorny).
   *   Mráz a led: Zvětrávání způsobené zamrzáním vody v puklinách skal postupně rozrušuje horninu.
   *   Vítr: Unáší drobné částice a obrušuje skalní povrchy.

🌲 Hory jako ekosystém: Výšková stupňovitost

Hory vytvářejí své vlastní klima a ekosystémy, které se dramaticky mění s nadmořskou výškou. Tento jev se nazývá výšková stupňovitost. S rostoucí výškou klesá teplota (přibližně o 0,6 °C na 100 m), klesá tlak vzduchu, zvyšuje se intenzita UV záření a mění se množství srážek.

Návětrná a závětrná strana: Svahy orientované proti převládajícím větrům (návětrné) bývají mnohem deštivější, protože vlhký vzduch je nucen stoupat a ochlazovat se. Závětrné svahy leží v "dešťovém stínu" a jsou sušší.
Vegetační stupně (příklad pro mírný pás):

   1.  Stupeň listnatých lesů (kolinní): V nejnižších polohách.
   2.  Stupeň smíšených lesů (submontánní): S přibývající výškou se přidávají jehličnany.
   3.  Stupeň jehličnatých lesů (montánní): Dominují smrky a jedle.
   4.  Stupeň kleče (subalpínský): Nad horní hranicí lesa, kde stromy již nemohou růst.
   5.  Stupeň alpínských luk (alpínský): Horské louky a pastviny.
   6.  Stupeň sněhu a ledu (nivální): Nejvyšší polohy s věčným sněhem a ledovci.

💧 Význam hor pro planetu a člověka

"Vodní věže světa": Hory zachytávají velké množství srážek (ve formě deště a sněhu), které pak postupně uvolňují do řek. Jsou tak klíčovým zdrojem sladké vody pro více než polovinu lidstva.
Centra biodiverzity: Díky rozmanitosti mikroklimat a biotopů na malém území hostí hory neúměrně velký podíl světové biodiverzity.
Zemědělství a nerostné suroviny: Horské pastviny jsou důležité pro chov dobytka. Hory jsou také významným zdrojem nerostných surovin.
Rekreace a turismus: Hory jsou cílem pro turistiku, horolezectví (alpinismus), lyžování a další outdoorové aktivity.
Kulturní a duchovní význam: V mnoha kulturách jsou hory považovány za posvátná místa, sídla bohů (např. Olymp v Řecku) nebo místa pro duchovní meditaci. Jsou symbolem stálosti, výzvy a transcendence.

🏔️ Nejvýznamnější pohoří světa

Himálaj (Asie): Střecha světa, s nejvyšší horou Mount Everest (8848 m).
Alpy (Evropa): Nejvyšší a nejrozsáhlejší pohoří Evropy, s nejvyšší horou Mont Blanc (4807 m).
Andy (Jižní Amerika): Nejdelší pohoří na světě, táhnoucí se podél celého západního pobřeží Jižní Ameriky.
Skalnaté hory (Severní Amerika): Mohutné pohoří tvořící páteř Severní Ameriky.

🤔 Pro laiky (Část 2)

Dobrá, už víme, jak se hora "narodí". Ale co se s ní děje dál?

- Hora bojuje s časem a počasím:**

Představte si, že jste sochař a právě jste vytvořil obrovskou, ostrou sochu (mladé pohoří jako Alpy). Jakmile ji ale postavíte ven, okamžitě na ni začne pršet, foukat vítr, v zimě ji trhá mráz a z kopce po ní tečou potůčky. Po tisících a milionech let už vaše socha nebude tak ostrá. Bude omletá, obroušená a zaoblená.

A přesně to se děje s horami. Mladé hory (Alpy, Himálaj) jsou stále tlačeny nahoru, takže jsou vysoké a špičaté.
Staré hory (naše Krkonoše nebo Šumava) už nahoru tlačené nejsou a miliony let eroze je "obrousily" do dnešních mírných a zaoblených tvarů.

- Hora je jako panelák s různými patry:**

Představte si horu jako obrovský panelák.

V přízemí (v údolí) je teplo, rostou tu listnaté stromy a je tu rušno.
Když vyjedete výtahem do středních pater, ochladí se a začnou se objevovat jehličnany.
V nejvyšších patrech už je taková zima, že tu nerostou žádné stromy, jen kleč a horské louky.
A na střeše (na vrcholu) je už jen skála, sníh a led.

Této změně podle výšky se říká výšková stupňovitost.

- Proč jsou pro nás hory tak důležité?**

Jsou to naše obrovské zásobárny vody. Fungují jako houba, která v zimě nasákne vodu ve formě sněhu, a pak ji v létě, když je sucho, pomalu pouští do řek a potoků, ze kterých pijeme. Jsou to tedy nejen krásná místa na výlet, ale i naprosto klíčové součásti naší planety, které nám dávají to nejcennější – vodu.

Reference