Hnis
Obsah boxu
Šablona:Infobox - symptom Hnis (latinsky pus) je tělní tekutina, která vzniká v místě zánětu jako výsledek činnosti imunitní systému bojujícího proti infekci, nejčastěji bakteriální. Jedná se o hustý, viskózní exsudát, jehož barva se může lišit od bělavě žluté přes zelenou až po hnědou v závislosti na původci infekce a přítomnosti dalších látek. Tvorba hnisu je klíčovým znakem tzv. hnisavého (purulentního nebo supurativního) zánětu.
Přítomnost hnisu je obvykle známkou lokalizované infekce. Pokud se hnis hromadí v nově vytvořené dutině ve tkáni, nazývá se tento útvar absces. Hromadění hnisu v již existující tělní dutině (např. pohrudniční) se označuje jako empyém.
🔬 Složení a vlastnosti
Hnis je komplexní směs látek, která je v podstatě pozůstatkem "bitvy" mezi imunitním systémem a patogeny. Jeho hlavní složky jsou:
- Mrtvé bílé krvinky: Převážně se jedná o neutrofilní granulocyty, což jsou buňky imunitního systému, které jako první dorazí na místo infekce, aby pohltily a zničily patogeny procesem zvaným fagocytóza. Po vykonání své funkce tyto buňky umírají a stávají se hlavní složkou hnisu.
- Živé a mrtvé mikroorganismy: Hnis obsahuje bakterie nebo jiné patogeny, které zánět způsobily.
- Buněčný odpad a nekrotická tkáň: Zahrnuje zbytky poškozených a odumřelých buněk z okolní tkáně, která byla zničena infekcí nebo imunitní reakcí.
- Tkáňový mok a plazmatické proteiny: Tekutá složka, která prosakuje z rozšířených krevních cév v místě zánětu.
Barva hnisu může napovědět o původci infekce:
- Žlutá až žlutobílá: Typická barva, často spojená s infekcí bakterií Staphylococcus aureus.
- Zelená: Zelené zbarvení je často způsobeno přítomností enzymu myeloperoxidázy, který produkují neutrofily. Bývá spojováno s infekcí bakterií Pseudomonas aeruginosa, která navíc produkuje vlastní zelený pigment pyocyanin.
- Hnědá: Může signalizovat infekci anaerobními bakteriemi a často je doprovázena silným zápachem.
- Růžová až červená: Způsobena příměsí červených krvinek z poškozených kapilár.
⚙️ Vznik a funkce
Tvorba hnisu je součástí akutní zánětlivé odpovědi. Proces začíná, když do těla proniknou patogeny, například při poranění kůže.
- Rozpoznání a signalizace: Poškozené buňky a imunitní buňky (jako makrofágy) uvolňují chemické signály zvané cytokiny a chemokiny.
- Přilákání neutrofilů: Tyto signály fungují jako chemické lákadlo (chemotaxe), které přitahuje velké množství neutrofilů z krevního oběhu do místa infekce.
- Fagocytóza: Neutrofily aktivně pohlcují a ničí bakterie a další cizorodé částice. Během tohoto procesu uvolňují silné enzymy a reaktivní formy kyslíku, které ničí nejen patogeny, ale mohou poškodit i okolní tkáň.
- Smrt neutrofilů a zkapalnění tkáně: Po pohlcení patogenů neutrofily umírají. Uvolněné enzymy z mrtvých neutrofilů a poškozených buněk způsobují zkapalnění (kolikvaci) okolní nekrotické tkáně.
- Vznik hnisu: Směs mrtvých neutrofilů, zkapalněné tkáně, bakterií a tekutiny vytváří hnis.
Primární funkcí hnisu je izolovat infekci a zabránit jejímu šíření do zbytku těla. Vytvořením abscesu tělo ohraničí infekční ložisko a soustředí imunitní buňky na jedno místo.
🩺 Klinický význam a projevy
Hnis je vždy známkou probíhajícího zánětu, který vyžaduje pozornost. Jeho přítomnost se projevuje v různých formách:
Absces
Absces je ohraničená, zapouzdřená dutina vyplněná hnisem. Může se vytvořit prakticky kdekoli v těle, jak na povrchu (kožní abscesy, furunkly), tak uvnitř orgánů (jaterní, mozkový, plicní absces). Typickými příznaky jsou bolest, otok, zarudnutí a lokální zvýšení teploty.
Flegmóna
Flegmóna je na rozdíl od abscesu neohraničený, difuzně se šířící hnisavý zánět v řídkém pojivu. Rychle se šíří podél anatomických struktur (např. svalových fascií) a představuje závažný stav, který může vést k sepsi.
Empyém
Empyém je nahromadění hnisu v preexistující tělní dutině. Příkladem je hrudní empyém (v pohrudniční dutině) nebo empyém žlučníku.
Další projevy
- Pustula: Malý, povrchový puchýřek na kůži vyplněný hnisem, typický pro akné nebo impetigo.
- Furunkl (nežit): Hnisavý zánět vlasového folikulu způsobený bakterií Staphylococcus aureus.
- Karbunkl: Rozsáhlejší a hlubší zánět, který vzniká splynutím několika furunklů.
🦠 Mikrobiologie
Za tvorbu hnisu jsou zodpovědné tzv. pyogenní bakterie (hnisotvorné). Mezi nejčastější původce patří:
- Staphylococcus aureus: Nejčastější příčina kožních abscesů, furunklů a syndromu toxického šoku.
- Streptococcus pyogenes: Původce angíny, růže (erysipel) a nekrotizující fasciitidy.
- Escherichia coli: Častá příčina abscesů v břišní dutině, například po perforaci střeva.
- Pseudomonas aeruginosa: Typická pro infekce popálenin, ran a u pacientů s oslabenou imunitou, produkuje charakteristický zelený hnis.
- Anaerobní bakterie: Například rody Bacteroides a Clostridium, které způsobují hluboké, zapáchající abscesy.
🩹 Léčba a management
Základním principem léčby hnisavých ložisek je jejich odstranění. Tělo se samo snaží hnis vyloučit na povrch (provalením) nebo jej opouzdřit. V medicíně se uplatňují následující postupy:
- Incize a drenáž: Chirurgické naříznutí (incize) ložiska a zajištění odtoku (drenáž) hnisu ven. Toto je klíčový a často dostačující krok, zejména u abscesů. Ponechání hnisu v těle může vést k šíření infekce a vzniku sepse.
- Antibiotika: Podávají se k potlačení bakteriální infekce. Samotná antibiotika však špatně pronikají do dutiny abscesu, a proto je drenáž nezbytná.
- Hygiena a lokální péče: U povrchových ložisek je důležité udržovat ránu v čistotě, aby se zabránilo další kontaminaci.
📜 Historický pohled
V minulosti, před objevením bakterií, byl pohled na hnis odlišný. Starověcí a středověcí lékaři, včetně Hippokrata a Galéna, rozlišovali tzv. "pus bonum et laudabile" (dobrý a chvályhodný hnis). Jednalo se o hustý, bílý hnis bez zápachu, který byl považován za známku toho, že se tělo úspěšně vypořádává s "jedem" v ráně a že se rána hojí. Naopak řídký, zapáchající a vodnatý hnis byl považován za špatné znamení.
Tento koncept přetrvával až do 19. století, kdy práce Louise Pasteura a Roberta Kocha prokázaly souvislost mezi mikroorganismy a infekčními chorobami. Tím se definitivně potvrdilo, že hnis není známkou hojení, ale aktivní infekce.
🤔 Pro laiky: Co je hnis a proč se tvoří?
Představte si, že se říznete a do rány se dostanou bakterie. Váš imunitní systém okamžitě vyšle na místo armádu bojovníků – speciální bílé krvinky zvané neutrofily. Tyto buňky jsou jako malí "požírači", kteří obklíčí a pohltí vetřelce (bakterie).
Během této bitvy mnoho těchto buněčných vojáků padne. Hnis je v podstatě "bitevní pole" plné padlých hrdinů (mrtvých bílých krvinek), zbytků nepřátel (bakterií), trosek zničeného území (poškozené tkáně) a tekutiny. Jeho vytvořením se tělo snaží infekci ohraničit na jedno místo a zabránit jí v postupu do zbytku těla. Žlutá nebo zelená barva je dána obsahem těchto mrtvých buněk a jejich enzymů. I když hnis nevypadá hezky, je důkazem, že váš imunitní systém aktivně bojuje.