Přeskočit na obsah

Günter Verheugen

Z Infopedia
Günter Verheugen
Osobní údaje
Narození28. dubna 1944
Místo narozeníBad Kreuznach, Německo
Občanství
Politická stranaSPD (od 1982)
FDP (1969–1982)
Manžel/kaGabriele Verheugen (rozvedeni)
Petra Erlerová
Veřejné působení
Předchozí úřadMístopředseda Evropské komise a komisař pro průmysl a podnikání
{{{od2}}} – {{{do2}}}
Vzdělání a profese
Povolánípolitik, novinář, vysokoškolský pedagog

Günter Verheugen (* 28. dubna 1944 Bad Kreuznach) je německý a evropský politik, člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Je považován za jednoho z hlavních architektů největšího rozšíření Evropské unie v historii.

V letech 1999 až 2004 zastával klíčovou funkci evropského komisaře pro rozšíření v Prodiho komisi. V tomto období vedl přístupová jednání s deseti kandidátskými zeměmi, včetně České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska. Jeho politická odvaha a strategie „velkého třesku“ (přijetí 10 zemí najednou) zásadně změnily geopolitickou mapu Evropy.

V následujícím období (2004–2010) působil jako místopředseda Evropské komise a komisař pro průmysl a podnikání. Po odchodu z aktivní politiky se věnuje akademické činnosti a publicistice. V posledních letech (2024–2026) na sebe upozorňuje kritickými postoji k západní strategii vůči Rusku a válce na Ukrajině, přičemž obhajuje návrat k politice uvolňování napětí.

Mládí a politické začátky

Günter Verheugen se narodil v Porýní-Falci. Vystudoval historii, sociologii a politologii na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a v Bonnu.

Svou politickou kariéru zahájil v liberální straně FDP, kde působil jako generální tajemník (1978–1982). V roce 1982 však stranu opustil na protest proti tomu, že FDP vystoupila z vládní koalice s kancléřem Helmutem Schmidtem (SPD), což vedlo k pádu vlády. Verheugen následně vstoupil do SPD.

V letech 1983 až 1999 byl poslancem německého Spolkového sněmu (Bundestag). Zastával různé funkce, včetně postu státního ministra na ministerstvu zahraničí (1998–1999) ve vládě Gerharda Schrödera, kde se specializoval na evropské záležitosti.

Evropský komisař pro rozšíření (1999–2004)

Toto období je vrcholem Verheugenovy kariéry a má zásadní význam pro Českou republiku. Když nastoupil do funkce komisaře, proces rozšiřování EU stagnoval a provázela ho únava a skepse stávajících členů.

  • Strategie Velkého třesku: Verheugen prosadil odvážný plán přijmout do EU deset zemí najednou k 1. květnu 2004. Odmítl koncepci „regaty“ (přijímání zemí postupně podle připravenosti), která by mohla region střední Evropy destabilizovat.
  • Jednání s Českem: Byl znám jako tvrdý, ale férový vyjednavač. S českými premiéry (Miloš Zeman, Vladimír Špidla) řešil citlivé otázky, jako byly Benešovy dekrety nebo bezpečnost Jaderné elektrárny Temelín. Dokázal tyto problémy odpolitizovat a udržet kurz k členství.
  • Výsledek: Jeho úsilí vyvrcholilo 1. května 2004, kdy se EU rozrostla z 15 na 25 členů. Verheugen byl v kandidátských zemích vnímán jako „přítel“ a obhájce jejich zájmů v Bruselu.

Komisař pro průmysl (2004–2010)

V první Barroskově komisi získal portfolio průmyslu a podnikání a stal se místopředsedou komise.

  • Zaměřil se na snižování byrokracie (iniciativa „Better Regulation“) a podporu konkurenceschopnosti evropských firem (Lisabonská strategie).
  • Snažil se sjednotit technické normy (např. v automobilovém průmyslu), aby usnadnil obchod.

Aféra Erlerová

V roce 2006 se dostal do centra mediálního skandálu, když byl vyfotografován na dovolené v Litvě s vysokou úřednicí svého kabinetu, Petrou Erlerovou. Média spekulovala o střetu zájmů a nepotismu, jelikož Erlerová byla povýšena na šéfku jeho kabinetu. Verheugen vztah zpočátku popíral, později se však rozvedl a s Erlerovou se oženil. Petra Erlerová se stala jeho klíčovou spolupracovnicí i v publikační činnosti po roce 2024.

Život po politice (2010–současnost)

Po odchodu z Bruselu se stal profesorem na Evropské univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou. Založil také poradenskou firmu European Experience Company.

Dlouhodobě se profiluje jako zastánce dialogu s Ruskem (navazuje na tradici Ostpolitik Willyho Brandta). Kritizoval sankce vůči Rusku po anexi Krymu v roce 2014 a varoval před izolací Moskvy.

Aktivity a postoje (2024–2026)

V polovině 20. let 21. století se Günter Verheugen vrátil do veřejného prostoru jako výrazný kritik západní bezpečnostní politiky a analytik dalšího rozšiřování EU.

Publikační činnost: Dlouhá cesta k válce

V roce 2024 vydal společně se svou manželkou Petrou Erlerovou knihu „Der lange Weg zum Krieg: Russland, die Ukraine und der Westen – Eskalation statt Entspannung“ (Dlouhá cesta k válce: Rusko, Ukrajina a Západ – Eskalace namísto uvolnění).

  • V knize předkládá kritickou analýzu, podle níž Západ a Rusko v posledních desetiletích promarnily šance na vybudování společné bezpečnostní architektury.
  • Argumentuje, že politika uvolňování napětí (détente) byla předčasně opuštěna ve prospěch konfrontace a rozšiřování vojenských aliancí bez ohledu na bezpečnostní zájmy ostatních aktérů.
  • Varoval před „militarizací evropského myšlení“, která podle něj brání diplomatickému řešení konfliktu na Ukrajině.

Veřejné debaty (2025)

V roce 2025 se stal častým hostem diskusních panelů o budoucnosti Evropy.

  • V říjnu 2025 vystoupil jako hlavní řečník v debatě na téma „Potřebujeme v Evropě novou politiku uvolňování napětí?“, kde obhajoval nutnost návratu k diplomacii, a to i za cenu nepopulárních kompromisů.
  • Ostře kritizoval vnitřní stav Evropské unie, kterou popisoval jako odtrženou od občanů a paralyzovanou byrokracií, což vnímal jako větší hrozbu pro soudržnost Unie než vnější nepřátele.

Akademické působení a rozšiřování EU

I ve vysokém věku pokračoval v letech 2024–2026 v pedagogické činnosti na univerzitě Viadrina.

  • V zimním semestru 2025/2026 vedl kurzy zaměřené na analýzu procesů rozšiřování EU. Využíval své historické zkušenosti k hodnocení šancí Ukrajiny, Moldavska a zemí západního Balkánu.
  • Postoj k novému rozšíření: Ačkoliv označoval přijetí Ukrajiny za „geopolitickou nutnost“, v komentářích pro média varoval před ukvapeným procesem. Zdůrazňoval, že bez hluboké institucionální reformy (změna rozhodovacích procesů, právo veta) by Unie s více než 30 členy zkolabovala a stala se nefunkční.

Vztah k České republice

Pro Česko je Verheugen jednou z nejdůležitějších postav novodobé historie.

  • Advokát vstupu: V kritických fázích přístupových jednání (2001–2003) se často stavěl na stranu kandidátských zemí proti protekcionismu starých členů (např. v otázce volného pohybu pracovních sil).
  • Vyznamenání: V roce 2004 mu prezident Václav Klaus udělil Řád Bílého lva I. třídy za jeho osobní zásluhy o vstup České republiky do EU.

Pro laiky

Güntera Verheugena si představte jako „porodního asistenta“ našeho vstupu do Evropské unie. Byl to ten německý pán, který v letech před rokem 2004 neustále jezdil do Prahy, kontroloval, jestli máme hotové zákony, a v Bruselu přesvědčoval Francouze a Němce, že Češi a Poláci do Evropy patří. Bez jeho tvrdohlavosti a strategie „všechny země najednou“ by se náš vstup mohl o roky opozdit. V posledních letech je ale kontroverzní postavou, protože (podobně jako Gerhard Schröder) tvrdí, že za válku na Ukrajině může částečně i Západ, protože příliš tlačil na Rusko. V roce 2024 o tom dokonce napsal knihu, kde varuje, že Evropa se příliš soustředí na zbraně a málo na diplomacii.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Günter_Verheugen&oldid=89612“