František Peřina

František Peřina
Celé jméno	František Peřina
Datum narození	8. dubna 1911
Místo narození	Morkůvky, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	6. května 2006
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost	;
Manželka	Anna Peřinová (roz. Klimešová)
Vyznamenání	Řád Bílého lva; Řád čestné legie (Francie); Válečný kříž (Francie)

František Peřina (8. dubna 1911 Morkůvky – 6. května 2006 Praha) byl legendární československý stíhací pilot, letecké eso a generálporučík ve výslužbě. Proslavil se především během bitvy o Francii v roce 1940, kde se stal jedním z nejúspěšnějších spojeneckých letců a získal přezdívku „Generál nebe“ (General of the Sky).

Jeho životní příběh je ztělesněním československých dějin 20. století: od předválečného sportovního pilota a olympionika, přes hrdinu odboje v zahraničí, až po pronásledovaného emigranta po roce 1948 a následný triumfální návrat do vlasti po Sametové revoluci. Spolu se svou manželkou Annou tvořili nerozlučný pár, jehož dramatický útěk komunistickému režimu ve sportovním letadle se stal legendou.

Peřina byl nositelem nejvyšších státních vyznamenání České republiky i Francie, včetně Řádu Bílého lva a Řádu čestné legie. Je považován za jednoho z nejlepších pilotů letounu Curtiss Hawk 75 v historii.

👶 Mládí a předválečná kariéra

František Peřina se narodil v obci Morkůvky na Břeclavsku do učitelské rodiny. Od mládí inklinoval ke sportu, byl aktivním členem Sokola, což mu dalo vynikající fyzický základ pro budoucí kariéru pilota.

Cesta k letectvu

Původně se vyučil strojním zámečníkem, ale fascinace letectvím ho v roce 1929 přivedla do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Zde se projevil jeho mimořádný talent pro pilotáž. Po absolvování školy sloužil u leteckých pluků v Olomouci a Praze-Kbelích.

V roce 1932 nastoupil k 2. leteckému pluku ve Štrasburku (neplést s francouzským městem, šlo o krycí název pro letiště), kde se zdokonaloval v akrobacii. Jeho pilotní umění bylo natolik precizní, že byl vybrán, aby reprezentoval Československo na mezinárodní scéně.

Olympijské hry v Curychu 1937

Vrcholem jeho předválečné kariéry byla účast na Mezinárodním leteckém mítinku v Curychu v roce 1937, který byl v té době považován za neoficiální leteckou olympiádu. V silné konkurenci, zejména německých pilotů na modernějších strojích Messerschmitt Bf 109, Peřina zazářil.

Soutěžil v kategorii čtyřčlenných rojů na letounech Avia B-534.
Československá sestava (Peřina, Josef Hlaďo, Vilém Snídal, Jaroslav Šnobl) předvedla dechberoucí akrobacii v těsné formaci, kdy byly letouny svázány lany, která se nesměla přetrhnout.
Tento úspěch mu přinesl mezinárodní věhlas a respekt i u budoucích nepřátel z Luftwaffe.

🌍 Útěk a služba ve Francii (1939–1940)

Po mnichovském diktátu a následné okupaci Československa v březnu 1939 se Peřina rozhodl nečekat a bojovat.

Cesta do Polska a Cizinecké legie

Již v červnu 1939 se oženil se svou životní láskou Annou Klimešovou a o den později, 26. června, ilegálně překročil hranice do Polska. Odtud pokračoval lodí do Francie. V té době francouzské zákony neumožňovaly cizincům (v době míru) sloužit v letectvu, proto musel formálně vstoupit do Cizinecké legie. Podmínkou bylo, že v případě vypuknutí války bude převelen k letectvu. K tomu došlo v září 1939.

Bitva o Francii: Zrození esa

Po výcviku na francouzských strojích byl přidělen ke stíhací skupině Groupe de Chasse I/5, která byla vyzbrojena americkými letouny Curtiss Hawk 75A. Tyto stroje byly sice obratné, ale pomalejší a hůře vyzbrojené než německé Bf 109E.

Peřina se však ukázal jako mistr taktiky. Během bitvy o Francii dosáhl fenomenálních úspěchů:

10. květen 1940: Hned první den německého útoku sestřelil čtyři bombardéry Dornier Do 17 (dva potvrzeně, dva pravděpodobně).
11. květen 1940: Přidal další sestřely. Jeho agresivní styl boje, kdy se nebál zaútočit na mnohem početnější formace nepřítele, šokoval i jeho francouzské kolegy.
Incident u Sedanu: Jedním z nejslavnějších momentů bylo, když sám zaútočil na skupinu 60 německých letounů (bombardérů Heinkel He 111 chráněných stíhači), aby odlákal jejich pozornost od letiště. Podařilo se mu sestřelit několik strojů a rozbít jejich formaci, než byl sám těžce zasažen.

S těžkým zraněním ruky a prostříleným letadlem dokázal nouzově přistát. Za pouhých 20 dní bojového nasazení dosáhl 11 potvrzených sestřelů a 2 pravděpodobných. Stal se prvním československým leteckým esem druhé světové války a čtvrtým nejúspěšnějším stíhačem celé bitvy o Francii.

Francouzi ho oslavovali jako hrdinu. Byl povýšen a vyznamenán, ale pád Francie v červnu 1940 znamenal nutnost dalšího ústupu.

🇬🇧 Služba v RAF (1940–1945)

Peřina se přes Severní Afriku (Casablanca) a Gibraltar dostal do Velké Británie. Zde vstoupil do řad královského letectva (RAF).

312. československá stíhací peruť

Byl zařazen k nově vznikající 312. československé stíhací peruti.

Zpočátku létal na strojích Hawker Hurricane, později peruť přešla na legendární Supermarine Spitfire.
Ačkoliv se aktivně účastnil bojových letů, jeho "skóre" již nerostlo tak raketovým tempem jako ve Francii. Důvodem byla změna taktiky (lety ve velkých formacích), méně příležitostí k soubojům "jeden na jednoho" a také jeho zdravotní následky po zranění (zánět slepého střeva a rekonvalescence).
Peřina se stal uznávaným velitelem střelby (Gunnery Leader) celého sektoru. Jeho úkolem bylo učit mladé piloty, jak správně mířit a střílet, v čemž byl absolutní špičkou.

V RAF dosáhl celkového skóre 12 jistých sestřelů, 2 pravděpodobných a 1 poškozeného letounu. Patřil tak mezi pět nejúspěšnějších čs. stíhačů celé války (spolu s Kuttelwascherem, Františkem a Vašátkem).

💍 Příběh Anny Peřinové

Život Františka Peřiny nelze oddělit od osudu jeho manželky Anny. Když František v roce 1939 utekl, Anna zůstala v Protektorátu. Byla zatčena gestapem a vězněna, protože nacisté věděli o manželově činnosti.

Vězení: Během věznění odmítla manžela zradit. Nakonec byla propuštěna, ale zůstala pod dohledem.
Útěk: Anna se pokusila o útěk přes hranice, který byl nesmírně riskantní. Podařilo se jí dostat do Francie, ale to už byl František v Anglii.
Shledání: Po válce se zázračně shledali. Anna, která za války také projevila obrovskou statečnost, byla pro Peřinu celoživotní oporou.

✈️ Druhý útěk a exil (1949–1993)

Po válce se Peřina vrátil do osvobozeného Československa. Stal se velitelem střelecké školy v Malackách. Avšak po komunistickém převratu v únoru 1948 se situace pro západní letce stala kritickou. Byli označováni za "nepřátele lidu" a hrozilo jim vězení či smrt.

Let za svobodou (1949)

František a Anna se rozhodli nečekat na zatčení. Dne 13. dubna 1949 provedli jeden z nejodvážnějších útěků studené války.

Peřina jako velitel letiště "vypůjčil" sportovní letoun M-1 Sokol.
Do dvoumístného stroje se museli vejít tři lidé: František, Anna a jejich přítel, pilot Karel Rada.
Letěli nízko nad zemí, aby unikli radarům. Přistáli v americké zóně v Německu (nedaleko Pasova), těsně předtím, než jim došlo palivo. Stroj se při přistání v měkkém terénu převrátil, ale posádka vyvázla bez zranění.

Život v USA

Po krátkém pobytu v Anglii a Kanadě se manželé usadili ve Spojených státech, v Kalifornii.

Peřina zpočátku pracoval v manuálních profesích, ale brzy se uplatnil v leteckém průmyslu.
Nastoupil do firmy Weber Aircraft Corporation. Zde pracoval jako specialista na design a bezpečnost. Podílel se na vývoji sedadel pro civilní letadla (např. Boeing 747) i pro kosmický program NASA (sedačky pro projekty Gemini a Apollo).
V USA žili skromně, ale spokojeně, v kruhu komunity československých exulantů.

🇨🇿 Návrat domů a závěr života

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se František Peřina v roce 1993 natrvalo vrátil do České republiky.

Rehabilitace: Byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti generálporučíka.
Uznání: Dostalo se mu obrovského uznání veřejnosti i armády. Stal se čestným předsedou Svazu letců ČR a patronem mnoha leteckých akcí. Bylo mu uděleno státní vyznamenání Řád Bílého lva.
Smrt Anny: V dubnu 2006 zemřela jeho milovaná žena Anna. František, který s ní strávil téměř 70 let života, ji přežil o pouhé dva týdny.
Úmrtí: Generál František Peřina zemřel 6. května 2006 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze ve věku 95 let.

Byl mu vypraven státní pohřeb s vojenskými poctami a průletem stíhaček JAS-39 Gripen.

💡 Pro laiky

Františka Peřinu si lze představit jako "českého Top Guna" na druhou. Zatímco ve filmu mají piloti moderní techniku, Peřina v roce 1940 sedl do letadla (Curtiss Hawk), které bylo technicky horší než letadla nacistů, a přesto je dokázal porážet rozdílem třídy. Byl to přirozený talent, který "srostl" s letadlem. Jeho příběh je také unikátní tím, že musel utíkat dvakrát. Jednou před Hitlerem, podruhé před Gottwaldem. A pokaždé to udělal s obrovskou grácií a odvahou. Scéna, kdy v roce 1949 nacpe do malého sportovního letadla pro dva lidi svou manželku a kamaráda a uletí komunistům přímo pod nosem, by vydala na hollywoodský film. Není to jen voják, je to symbol gentlemanství. I přes všechna příkoří nikdy nezahořkl a do konce života vystupoval s noblesou prvorepublikového důstojníka.

Zdroje