Folklor

Rozbalit box

Obsah boxu

Folklor (z anglického folk – lid a lore – vědění, tradice) je souhrnný název pro tradiční, kolektivní a často anonymní projevy kultury, které jsou předávány z generace na generaci, především prostřednictvím ústního podání nebo praktickou nápodobou. Zahrnuje širokou škálu jevů od slovesného umění, jako jsou pohádky a pověsti, přes hudbu a tanec až po hmotnou kulturu, zvyky a rituály. Folklor je živým organismem, který odráží hodnoty, víru, zkušenosti a identitu dané komunity nebo národa.

Termín "folk-lore" poprvé použil britský starožitník William Thoms v roce 1846 v dopise časopisu The Athenaeum, kde navrhl nové slovo pro to, co se do té doby označovalo jako "lidové starožitnosti" (popular antiquities).

📜 Etymologie a definice

Slovo folklor je přímým spojením dvou anglických slov:

• Folk (lid): Označuje jakoukoli skupinu lidí, která sdílí alespoň jeden společný faktor. Může jít o národ, etnickou skupinu, náboženskou komunitu, ale i menší skupiny jako rodina, profesní skupina (např. horníci, námořníci) nebo obyvatelé jedné vesnice.
• Lore (vědění, tradice): Zahrnuje veškeré tradice, znalosti, zvyky a umělecké projevy této skupiny, které jsou předávány neformální cestou.

Definice folkloru se v čase vyvíjela. Zatímco v 19. století byl folklor vnímán především jako přežitek starých časů, který je třeba zachránit před zánikem, moderní folkloristika (věda zabývající se folklorem) jej chápe jako dynamický a neustále se vyvíjející proces přítomný ve všech společnostech, včetně těch moderních a městských.

✨ Hlavní znaky folkloru

Folkloristé identifikovali několik klíčových charakteristik, které folklorní projevy odlišují od profesionálního umění nebo vědy:

• Tradice: Folklorní projevy jsou předávány z generace na generaci a udržují si určitou kontinuitu v čase a prostoru. Nejde však o statické opakování, ale o neustálé přetváření.
• Kolektivnost a anonymita: Původní autor je většinou neznámý. Dílo je přijato komunitou za své a dále šířeno a upravováno mnoha jejími členy. Každý vypravěč či zpěvák je spolutvůrcem.
• Variabilita: Jelikož je folklor šířen především ústně, neexistuje jedna "správná" verze. Každá píseň, pohádka nebo vtip existuje v mnoha variantách, které se liší v detailech podle regionu, vypravěče nebo situace.
• Oralita (ústnost): Primárním způsobem šíření je ústní podání. I když mohou být folklorní texty později zapsány (např. sbírky pohádek bratří Grimmů nebo písní Františka Ladislava Čelakovského), jejich původní povaha je ústní.
• Funkčnost: Folklorní projevy často plní specifickou funkci ve společnosti – výchovnou, sociální, rituální, zábavní nebo identifikační.

🎭 Formy a žánry folkloru

Folklor se tradičně dělí do tří hlavních kategorií, které se v praxi často prolínají.

🗣️ Slovesný folklor

Zahrnuje veškeré ústně tradované texty. Dělí se na prózu a poezii.

• Lidová próza:
  • Mýtus: Vyprávění o bozích, stvoření světa a nadpřirozených událostech, které bylo v dané kultuře považováno za pravdivé a posvátné.
  • Pohádka: Fiktivní příběh s kouzelnými prvky, nadpřirozenými bytostmi a typizovanými postavami (hloupý Honza, zlá macecha). Často má moralizující charakter.
  • Pověst: Příběh vázaný na konkrétní místo, historickou událost nebo osobu. Na rozdíl od pohádky si činí nárok na pravdivost (např. pověst o blanických rytířích).
  • Legenda: Vyprávění o životě, skutcích a zázracích svatých.
• Lidová poezie:
  • Lidová píseň: Nejrozšířenější forma, zahrnuje písně pracovní, milostné, vojenské, obřadní (koledy) či ukolébavky.
  • Lidová balada: Epická píseň s tragickým a ponurým dějem.
• Drobné žánry (parémie):
  • Přísloví: Krátké, ustálené rčení vyjadřující lidovou moudrost nebo zkušenost ("Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.").
  • Pranostika: Předpověď počasí nebo úrody na základě pozorování přírodních jevů v určitý den ("Medardova kápě, čtyřicet dní kape.").
  • Hádanka: Skrytý popis věci nebo jevu, který má být uhodnut.
  • Vtip a anekdota: Krátké humorné vyprávění s pointou.

🎨 Hmotný folklor

Týká se materiálních výtvorů lidové kultury, kde se tradiční postupy a estetika předávají nápodobou.

• Lidová architektura: Tradiční stavby jako roubenky, statky, stodoly, kapličky a boží muka.
• Kroj: Tradiční oděv charakteristický pro určitý region, často bohatě zdobený výšivkou.
• Lidové umění: Zahrnuje malby na sklo, dřevořezby, keramiku (např. tupeská keramika), zdobení kraslic, výrobu betlémů.
• Tradiční řemesla: Hrnčířství, košíkářství, tkalcovství, kovářství.
• Lidová strava: Tradiční pokrmy a recepty spojené s regionem nebo svátky (vánočka, mazanec).

🕺 Zvykový a obyčejový folklor

Tato kategorie zahrnuje ustálené vzorce chování, rituály a společenské události.

• Výroční zvyky: Vázané na kalendářní rok, často spojené s křesťanskými svátky nebo zemědělským cyklem. Patří sem Vánoce, Velikonoce, Masopust (fašank), pálení čarodějnic, dožínky.
• Rodinné zvyky: Rituály spojené s klíčovými okamžiky života jedince – narození (křtiny), svatba, úmrtí (pohřeb).
• Lidový tanec: Tradiční tance jako polka, valčík, verbuňk (zapsán na seznamu UNESCO) nebo odzemek.
• Lidové divadlo: Dramatické hry předváděné amatéry, často během svátků (vánoční a velikonoční hry).
• Dětský folklor: Hry, říkadla, rozpočítadla a písničky specifické pro dětský svět.

🌍 Folklor v moderním světě

V protikladu k dřívějším představám folklor nezanikl s nástupem industrializace a globalizace, ale pouze změnil svou podobu.

• Folklorismus: Jedná se o druhotné využití folkloru. Jde o vědomé napodobování a prezentaci folklorních prvků mimo jejich původní kontext, například na folklorních festivalech, v umění nebo v komerční sféře. Příkladem jsou folklorní soubory.
• Městský folklor (Urban legends): Moderní pověsti a fámy šířené v městském prostředí. Často se týkají nebezpečí moderního života, zločinu nebo záhadných událostí (např. pověsti o černých sanitkách, o aligátorech v kanalizaci).
• Digitální folklor: S nástupem internetu se objevily nové formy folkloru, jako jsou internetové memy, creepypasty (hororové příběhy šířené metodou "copy-paste") nebo řetězové e-maily. Tyto jevy splňují klíčové znaky folkloru: jsou anonymní, kolektivně tvořené a šířené a existují v mnoha variantách.

💡 Pro laiky

Představte si folklor jako "kulturní DNA" nějaké skupiny lidí. Nejsou to věci zapsané v oficiálních knihách dějepisu, ale spíše příběhy, které si babička vypráví s vnoučaty, písničky, které se zpívají u táboráku, recept na sváteční koláč, který se dědí z generace na generaci, nebo způsob, jakým se slaví Vánoce v určité vesnici. Je to všechno to nepsané vědění, zvyky a umění, které dělají komunitu tím, čím je. I dnes vytváříme folklor – když si s přáteli vyprávíme vtipy, sdílíme memy nebo si předáváme "zaručené" rady. Folklor je tedy stále živý a je součástí každodenního života nás všech.

Šablona:Aktualizováno