Eusébio

Eusébio
Celé jméno	Eusébio da Silva Ferreira
Datum narození	25. ledna 1942
Místo narození	Lourenço Marques, Mosambik
Datum úmrtí	5. ledna 2014
Místo úmrtí	Lisabon, Portugalsko
Státní příslušnost
Povolání	fotbalista (útočník)
Aktivní od	1957
Aktivní do	1980

Eusébio (celým jménem Eusébio da Silva Ferreira) byl portugalský profesionální fotbalový hráč, který nastupoval na pozici středního útočníka. Narodil se 25. ledna 1942 v tehdejší portugalské kolonii Mosambik a zemřel 5. ledna 2014 v Lisabonu. Je řazen k nejvýznamnějším fotbalistům dvacátého století a k historicky nejúspěšnějším sportovcům Portugalska. Profesionální dráhu spojil především s klubem Benfica Lisabon, kde strávil patnáct sezón a drží klubový rekord v počtu vstřelených branek.

Během své kariéry dosáhl řady kolektivních i individuálních úspěchů. S Benficou Lisabon získal jedenáct titulů v portugalské nejvyšší ligové soutěži a pět vítězství v domácím poháru. V sezóně 1961/1962 s klubem zvítězil v Poháru mistrů evropských zemí. Z hlediska individuálních ocenění se stal v roce 1965 držitelem ceny Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Dvakrát vyhrál ocenění Zlatá kopačka pro nejlepšího evropského ligového střelce (v letech 1968 a 1973) a sedmkrát se stal nejlepším střelcem portugalské nejvyšší soutěže. V dresu portugalské národní reprezentace odehrál 64 utkání a vstřelil 41 branek. Na turnaji Mistrovství světa ve fotbale 1966 v Anglii pomohl národnímu týmu k zisku bronzových medailí a s devíti vstřelenými brankami se stal nejlepším střelcem celého šampionátu. V závěru své sportovní kariéry působil v severoamerické lize North American Soccer League a v menších portugalských klubech.

👤 Životopis a původ

Eusébio da Silva Ferreira se narodil 25. ledna 1942 ve čtvrti Mafalala ve městě Lourenço Marques (dnešní Maputo), které bylo hlavním městem tehdejší portugalské provincie Mosambik. Jeho otcem byl Laurindo António da Silva Ferreira, bílý železniční dělník původem z angolského města Malanje. Matka Elisa Anissabeni byla mosambická černoška. Eusébio byl čtvrtým dítětem v rodině. V jeho osmi letech zemřel jeho otec na onemocnění tetanem. Matka následně musela sama živit rodinu, která se ocitla v extrémní chudobě.

Eusébio začal hrát fotbal na prašných ulicích svého rodného města, často bos a s míčem vytvořeným ze srolovaných ponožek nebo novinového papíru převázaného provázkem. Jeho prvním neoficiálním týmem byl mládežnický celek pojmenovaný Os Brasileiros (Brazilci), který založil společně se svými přáteli na počest tehdejší brazilské fotbalové reprezentace.

Jako dospívající hráč se pokusil získat angažmá v místním sportovním klubu Grupo Desportivo de Lourenço Marques. Tento klub fungoval jako oficiální africká pobočka portugalského celku Benfica Lisabon. Eusébio zde však byl po zkušebních testech odmítnut. Z tohoto důvodu se následně připojil ke konkurenčnímu celku Sporting Clube de Lourenço Marques, který naopak fungoval jako partnerský klub pro Sporting Lisabon. V tomto klubu působil v letech 1957 až 1960. Podle dochovaných historických statistik zde nastoupil ke 42 soutěžním zápasům, ve kterých dokázal vstřelit 77 branek. V roce 1960 pomohl svému týmu k zisku mistrovského titulu v provinční fotbalové soutěži Moçambola.

💼 Klubová kariéra

Přestup do Portugalska

V roce 1960 upozornil na jeho výkony bývalý brazilský fotbalový reprezentant José Carlos Bauer, který v Mosambiku pobýval v rámci turné brazilského klubu São Paulo FC. Bauer doporučil talentovaného útočníka svému bývalému klubu, avšak vedení São Paula přestup z finančních důvodů zamítlo. Bauer následně osobně kontaktoval maďarského trenéra Bély Guttmanna, který v té době působil na pozici hlavního manažera klubu Benfica Lisabon a s nímž se Bauer osobně znal ze svého předchozího působení v Brazílii. Guttmann po obdržení informací okamžitě odcestoval z Portugalska do Lourenço Marques a na osobní schůzce s rodinou Eusébia dohodl podmínky přestupu. Fixní částka byla stanovena na 350 000 portugalských escudos.

Tento jednostranný krok vyvolal ostrý administrativní a právní spor mezi fotbalovými kluby Benfica Lisabon a Sporting Lisabon. Vedení Sportingu argumentovalo, že hráč po sportovní i právní stránce patřil jejich africké pobočce (Sporting Clube de Lourenço Marques), a tudíž je přestup do konkurenční Benficy neplatný. V polovině prosince 1960 Eusébio přiletěl pod falešným jménem do Portugalska. Vedení Benficy se obávalo, že by zástupci Sportingu mohli hráče unést a donutit k podpisu smlouvy (což byla v tehdejším portugalském fotbalovém prostředí reálně existující praxe). Z tohoto důvodu byl Eusébio ihned po příletu eskortován do malé rybářské vesnice v regionu Algarve, kde byl držen v utajení po dobu několika měsíců. Pro komunikaci a hotelové záznamy používal ženský pseudonym Ruth Malosso. Právní spory mezi fotbalovými asociacemi a kluby byly definitivně ukončeny v květnu 1961, kdy byl Eusébio se souhlasem disciplinární komise oficiálně zaregistrován jako plnohodnotný hráč Benficy Lisabon.

Éra v Benfice Lisabon

Soutěžní debut v dresu Benficy absolvoval 1. června 1961 v zápase třetího kola fotbalového poháru Taça de Portugal proti celku Vitória de Setúbal. V tomto utkání zaznamenal svůj první soutěžní gól. V sezóně 1960/1961 tak stihl odehrát pouze 2 utkání, v nichž vstřelil 2 branky, a podílel se na zisku svého prvního portugalského titulu.

Sezóna 1961/1962 znamenala plný průnik hráče do základní sestavy. Ve 31 soutěžních utkáních napříč soutěžemi vstřelil 29 branek. Největší mezinárodní úspěch v této sezóně i v celé své klubové kariéře zaznamenal v Poháru mistrů evropských zemí. Benfica se probojovala do finále, které se konalo 2. května 1962 na olympijském stadionu v nizozemském Amsterdamu. Soupeřem byl španělský celek Real Madrid. Benfica v zápase zvítězila výsledkem 5:3, přičemž Eusébio v druhém poločase vstřelil dvě klíčové branky a zajistil týmu zisk evropské trofeje.

V průběhu následujících třinácti sezón vytvořil z Benficy dominantní celek portugalského fotbalu. V ročnících 1962/1963, 1964/1965 a 1967/1968 se klub s Eusébiem probojoval do dalších tří finále Poháru mistrů evropských zemí, avšak ve všech třech případech odešel poražen (postupně od celků AC Milán, Inter Milán a Manchester United). Eusébio se stal třikrát celkově nejlepším střelcem této nejprestižnější evropské soutěže: v sezóně 1964/1965 zaznamenal 9 gólů, v sezóně 1965/1966 vstřelil 7 gólů a v ročníku 1967/1968 přidal 6 gólů.

V rámci domácí soutěže Primeira Divisão (dnes Primeira Liga) vykazoval Eusébio konstantní produktivitu. Stal se sedmkrát nejlepším střelcem portugalské ligy (ocenění Bola de Prata). Konkrétně se jednalo o sezóny 1963/1964 (28 branek), 1964/1965 (28 branek), 1965/1966 (25 branek), 1966/1967 (31 branek), 1967/1968 (42 branek), 1969/1970 (20 branek) a 1972/1973 (40 branek). Sezóna 1972/1973 byla z historického hlediska výjimečná, neboť Benfica Lisabon prošla celým ligovým ročníkem bez jediné porážky s bilancí 28 výher a 2 remíz, přičemž Eusébio zajistil ofenzivní produkci svými čtyřiceti zásahy.

V roce 1965 obdržel individuální ocenění Zlatý míč udělované časopisem France Football pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V hlasování v letech 1962 a 1966 skončil na celkovém druhém místě (za československým reprezentantem Josefem Masopustem, respektive za anglickým hráčem Bobbym Charltonem). V roce 1968 zavedla sportovní periodika ocenění Zlatá kopačka pro nejlepšího ligového střelce Evropy bez ohledu na soutěž. Eusébio se stal historicky prvním držitelem této trofeje za 42 přesných zásahů. Tento úspěch zopakoval ještě v roce 1973.

Během patnácti let strávených v Lisabonu získal s Benficou celkem 11 ligových titulů a 5 vítězství v domácím poháru. Kariéra v portugalském velkoklubu byla oficiálně ukončena v létě roku 1975. Již v závěrečných sezónách za Benficu (zejména v ročníku 1974/1975, kde nastoupil k pouhým 13 zápasům) trpěl závažnými chronickými problémy s vazy a chrupavkami v obou kolenech, což vyústilo v rapidní snížení jeho rychlosti a pohyblivosti.

Závěr kariéry v Severní Americe a Portugalsku

V roce 1975 přestoupil do severoamerické ligy North American Soccer League (NASL). Jeho prvním působištěm se stal klub Boston Minutemen. V průběhu sezóny 1975 zde nastoupil do 8 utkání a vstřelil 2 branky. Ještě na podzim téhož roku se smluvně přesunul do mexického celku Club de Fútbol Monterrey, kde v tamní nejvyšší soutěži Primera División odehrál 10 utkání a zaznamenal 1 gól.

Nejúspěšnější zámořskou sezónou se stal rok 1976. Eusébio podepsal smlouvu s kanadským týmem Toronto Metros-Croatia, působícím v lize NASL. V základní části a v play-off odehrál 25 zápasů a nastřílel 18 branek. Tým postoupil až do ligového finále nazývaného Soccer Bowl, ve kterém se utkal s klubem Minnesota Kicks. Toronto zvítězilo 3:0, přičemž Eusébio otevřel skóre zápasu střelou z volného přímého kopu.

Na konci roku 1976 uskutečnil návrat do Portugalska a oblékl dres prvoligového celku SC Beira-Mar. S chronickými bolestmi zasáhl do 12 ligových zápasů a připsal si 3 branky. Tým v dané sezóně z první ligy sestoupil. V roce 1977 následoval další přesun do USA do klubu Las Vegas Quicksilvers, kde podepsal lukrativní smlouvu. Zdravotní stav jeho kolen však dovolil odehrát jen 17 zápasů s chudou bilancí 2 vstřelených gólů a donutil jej k dalšímu chirurgickému zákroku. Po rehabilitaci se nakrátko objevil v portugalském druholigovém celku União de Tomar (12 utkání, 3 branky). Definitivní konec aktivní dráhy přišel na přelomu let 1979 a 1980, kdy oblékal dres týmu New Jersey Americans v nižší americké soutěži American Soccer League a následně si zahrál pět zápasů za halový fotbalový celek Buffalo Stallions v lize Major Indoor Soccer League. Za svou fotbalovou kariéru podstoupil Eusébio celkem šest operací kolen.

🌍 Reprezentační kariéra

Eusébio debutoval v portugalské seniorské reprezentaci dne 8. října 1961 v kvalifikačním utkání na nadcházející Mistrovství světa. Zápas proti týmu Lucemburska skončil pro Portugalsko porážkou 2:4, přičemž Eusébio v utkání zaznamenal svůj první reprezentační gól. Z celkového pohledu odehrál za portugalský národní tým mezi lety 1961 a 1973 přesně 64 oficiálních mezistátních utkání s bilancí 41 vstřelených branek. Tato statistika ustanovila národní rekord v počtu gólů, který vydržel 32 let, dokud jej v říjnu 2005 nepřekonal útočník Pedro Pauleta. Svůj poslední zápas v reprezentačním dresu absolvoval Eusébio 19. října 1973 v Lisabonu v rámci kvalifikace proti Bulharsku, které skončilo nerozhodným výsledkem 2:2.

Mistrovství světa 1966

Nejvýznamnějším bodem reprezentační dráhy byla účast na turnaji Mistrovství světa ve fotbale 1966, které hostila Anglie. Pro fotbalovou reprezentaci Portugalska se jednalo o historicky první účast na závěrečném turnaji Mistrovství světa v historii.

V základní skupině C nastoupilo Portugalsko nejprve proti Maďarsku, které porazilo výsledkem 3:1 (Eusébio v tomto utkání neskóroval). Ve druhém utkání proti Bulharsku přispěl jedním gólem k výhře 3:0. V závěrečném duelu základní skupiny se Portugalsko střetlo s obhájci titulu z Brazílie. V tomto prestižním zápase vstřelil Eusébio dvě branky, zařídil vítězství 3:1 a potvrdil překvapivé vyřazení favorizované Brazílie hned v úvodní fázi turnaje.

Dne 23. července 1966 nastoupilo Portugalsko ve čtvrtfinále proti týmu reprezentujícímu stát Severní Korea. Asijský tým začal utkání náporem a v 25. minutě vedl senzačním poměrem 3:0. Eusébio však v průběhu následujících minut převzal kontrolu nad ofenzivou. Postupně vstřelil čtyři branky v řadě (z toho dvě padly po provedení nařízených pokutových kopů) a zvrátil průběžné skóre. Konečný výsledek zápasu zněl 5:3 ve prospěch Portugalska.

V semifinálovém souboji se portugalský výběr postavil domácí reprezentaci Anglie na stadionu Wembley v Londýně. Anglie, vedená Bobbym Charltonem (který vsítil oba anglické góly), si vypracovala vedení 2:0. Eusébio dokázal v 82. minutě z pokutového kopu pouze snížit na konečných 1:2. Po závěrečném hvizdu opouštěl Eusébio hrací plochu v slzách, což byla scéna, kterou dobová sportovní média následně detailně dokumentovala. V závěrečném zápase o třetí místo nastoupilo Portugalsko proti výběru Sovětského svazu s legendárním brankářem Lvem Jašinem. Portugalsko zvítězilo 2:1, přičemž Eusébio zaznamenal otevírací gól zápasu střelou z penalty ve dvanácté minutě.

Na turnaji nastoupil do 6 utkání a zaznamenal celkem 9 vstřelených branek. S velkým náskokem získal ocenění Zlatá kopačka určené pro nejlepšího střelce celého turnaje (druhý v pořadí Helmut Haller vstřelil 6 gólů). Zástupci FIFA mu současně udělili ocenění Bronzový míč pro třetího nejlepšího hráče mistrovství.

📈 Statistiky

Kariérní statistiky Eusébia patří k nejpečlivěji dokumentovaným v historii portugalského fotbalu. Níže uvedené tabulky prezentují kompletní výčet odehraných sezón bez výjimky. Data o zápasech a gólech zahrnují pouze oficiální soutěžní utkání, nikoliv přípravné a exhibiční zápasy.

Klubové statistiky - Působení v Mosambiku a v Benfice Lisabon (1957–1975)

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
1957	Sporting Clube de Lourenço Marques	Moçambola	4	9
1958	Sporting Clube de Lourenço Marques	Moçambola	7	11
1959	Sporting Clube de Lourenço Marques	Moçambola	11	21
1960	Sporting Clube de Lourenço Marques	Moçambola	20	36
1960/61	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	2	2
1961/62	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	31	29
1962/63	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	39	38
1963/64	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	28	46
1964/65	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	36	48
1965/66	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	30	37
1966/67	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	33	42
1967/68	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	35	51
1968/69	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	35	29
1969/70	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	28	25
1970/71	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	32	35
1971/72	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	37	27
1972/73	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	33	42
1973/74	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	28	19
1974/75	Benfica Lisabon	Primeira Divisão	13	2

Data pro sezóny v Benfice reflektují součet odehraných zápasů a gólů napříč všemi soutěžemi v daném ročníku (liga, domácí pohár, evropské pohárové soutěže).

Klubové statistiky - Závěr kariéry (1975–1980)

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
1975	Boston Minutemen	NASL (USA)	8	2
1975	CF Monterrey	Primera División (Mexiko)	10	1
1976	Toronto Metros-Croatia	NASL (Kanada)	25	18
1976/77	SC Beira-Mar	Primeira Divisão (Portugalsko)	12	3
1977	Las Vegas Quicksilvers	NASL (USA)	17	2
1977/78	União de Tomar	Segunda Divisão (Portugalsko)	12	3
1978	New Jersey Americans	ASL (USA)	9	5
1979/80	Buffalo Stallions	MISL (halový fotbal, USA)	5	1

Reprezentační statistiky - Portugalsko

Rok	Počet zápasů	Počet gólů
1961	2	1
1962	5	2
1963	1	0
1964	6	4
1965	7	7
1966	12	12
1967	6	3
1968	2	1
1969	4	2
1970	1	0
1971	5	2
1972	9	4
1973	4	3
Celkem	64	41

🏆 Úspěchy a ocenění

Kolektivní trofeje:

Pohár mistrů evropských zemí (1×): 1961/62 s Benficou Lisabon (plus 3× účast ve finále: 1962/63, 1964/65, 1967/68)
Portugalská fotbalová liga Primeira Divisão (11×): 1960/61, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1966/67, 1967/68, 1968/69, 1970/71, 1971/72, 1972/73, 1974/75
Portugalský pohár Taça de Portugal (5×): 1961/62, 1963/64, 1968/69, 1969/70, 1971/72
Severoamerická liga NASL (1×): 1976 (Soccer Bowl s týmem Toronto Metros-Croatia)
Mistrovství světa 1966 v Anglii: zisk bronzové medaile (třetí místo)

Individuální ocenění:

Zlatý míč (Ballon d'Or): vítěz (1965), 2. místo (1962, 1966)
Zlatá kopačka pro nejlepšího střelce Evropy (2×): 1968 (42 gólů), 1973 (40 gólů)
Nejlepší střelec Poháru mistrů evropských zemí (3×): 1964/65, 1965/66, 1967/68
Bola de Prata pro nejlepšího střelce portugalské ligy (7×): 1964, 1965, 1966, 1967, 1968, 1970, 1973
Zlatá kopačka na Mistrovství světa: 1966 (9 gólů)

🌟 Odkaz a úmrtí

Po oficiálním ukončení aktivní kariéry působil Eusébio jako placený globální ambasador portugalského fotbalu a oficiální zástupce managementu klubu Benfica Lisabon. Angažoval se v podpoře akademie pro mladé hráče a pravidelně se účastnil losovacích i slavnostních ceremoniálů organizovaných světovou federací FIFA a Unie evropských fotbalových asociací. Jako uznání jeho přínosu klubu mu byla v roce 1992 na prostranství před fotbalovým stadionem Estádio da Luz v Lisabonu odhalena pamětní bronzová socha.

V roce 2003 byl Fotbalovou asociací Portugalska oficiálně zvolen nejlepším portugalským fotbalistou za uplynulých 50 let v rámci celoevropské ankety UEFA Jubilee Awards. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) na základě shromážděných dat jej v roce 1999 zařadila na celkové deváté místo v objektivní anketě o nejlepšího hráče celého dvacátého století. Brazilský fotbalista Pelé jej v roce 2004 zařadil do publikovaného seznamu FIFA 100, který na žádost federace obsahoval soupis 125 nejlepších tehdy žijících fotbalistů planety.

V pozdějším věku trpěl Eusébio narůstající řadou zdravotních problémů spojených s dřívější sportovní zátěží a celkovým stárnutím organismu. Opakovaně byl během let 2011 a 2012 hospitalizován na odděleních intenzivní péče kvůli diagnózám spojeným se selhávajícím respiračním traktem a kardiovaskulárním systémem. Eusébio da Silva Ferreira zemřel 5. ledna 2014 ve věku 71 let ve svém rodinném domě v Lisabonu. Oficiálně potvrzenou a vydanou přímou příčinou úmrtí bylo akutní srdeční selhání.

Portugalská vláda prostřednictvím příslušného ministerstva vyhlásila bezprostředně po oznámení jeho úmrtí třídenní státní smutek. Pohřebního obřadu, který se konal následující den, se zúčastnilo více než 10 000 osob. Na základě dřívějšího výslovného přání samotného hráče byla jeho rakev před finálním uložením do hrobu nesena po celém obvodu fotbalového hřiště na domácím stadionu Estádio da Luz. V červenci roku 2015 byly jeho ostatky na základě speciálního schváleného usnesení portugalského parlamentu exhumovány z původního veřejného hřbitova a za účasti nejvyšších státních představitelů slavnostně přesunuty do prostor Národního panteonu (Panteão Nacional) v Lisabonu. Stal se tak historicky vůbec prvním portugalským fotbalistou a sportovcem, kterému se dostalo této nejvyšší formy státní posmrtné pocty.

Zdroje