Erik Erikson

Rozbalit box

Obsah boxu

Erik Homburger Erikson
Datum narození	15. června 1902
Místo narození	Frankfurt nad Mohanem, Německé císařství
Národnost	německá, americká

Erik Homburger Erikson (narozen jako Erik Salomonsen; * 15. června 1902, Frankfurt nad Mohanem – 12. května 1994, Harwich, Massachusetts) byl německo-americký vývojový psycholog a psychoanalytik židovského původu, známý především svou teorií osmi stádií psychosociálního vývoje a zavedením pojmu krize identity. Ačkoliv neměl formální vysokoškolské vzdělání v psychologii, jeho práce zásadně ovlivnila humanitní vědy 20. století. Za svou knihu Gándhího pravda (Gandhi's Truth) získal v roce 1970 Pulitzerovu cenu.

📜 Životopis

👶 Raný život a původ

Erikson se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem v Německém císařství dánským rodičům. Jeho biologický otec, Dán neznámé identity, opustil jeho matku Karlu Abrahamsen ještě před Erikovým narozením. Jeho matka, která pocházela z prominentní židovské rodiny z Kodaně, se přestěhovala do Německa, kde se později provdala za židovského pediatra Theodora Homburgera. Erikson byl vychováván v židovské tradici, ale jeho nordický vzhled (byl vysoký, blonďatý s modrýma očima) způsoboval, že se cítil odcizený jak v židovské komunitě, tak mezi svými německými spolužáky. Tento raný zmatek ohledně vlastní identity se stal ústředním motivem jeho pozdější práce. Po dokončení gymnázia se rozhodl nestudovat na univerzitě a místo toho cestoval po Evropě a věnoval se umění.

🎓 Vzdělání a vliv Anny Freud

V roce 1927 přijal na pozvání svého přítele Petera Blose místo učitele na experimentální škole ve Vídni, kterou navštěvovaly děti pacientů a přátel Sigmunda Freuda. Zde se seznámil s dcerou Sigmunda Freuda, Annou Freudovou, která ho zasvětila do psychoanalýzy. Erikson podstoupil výcvik na Vídeňském psychoanalytickém institutu, kde se specializoval na dětskou psychoanalýzu. Na rozdíl od většiny psychoanalytiků té doby však nikdy nezískal formální lékařský ani jiný akademický titul.

🇺🇸 Emigrace a kariéra v USA

S nástupem nacismu v Rakousku se Erikson v roce 1933 rozhodl emigrovat do Spojených států. Usadil se v Bostonu a otevřel si soukromou praxi dětské psychoanalýzy. Zároveň působil na Harvardově univerzitě a později na Yaleově univerzitě. Během svého působení v USA provedl významné antropologické studie dětí z indiánských kmenů Siouxů v Jižní Dakotě a Yuroků v severní Kalifornii. Tyto studie ho přesvědčily o zásadním vlivu kultury a společnosti na formování osobnosti, což ho odlišilo od klasičtějšího freudovského důrazu na biologické pudy.

V roce 1939 si změnil jméno na Erik Homburger Erikson. Přijetí příjmení Erikson (doslova "Erikův syn") symbolizovalo jeho snahu vytvořit si vlastní identitu. Během 50. let, v období mccarthismu, opustil Kalifornskou univerzitu v Berkeley, protože odmítl podepsat přísahu loajality. Později se vrátil na Harvard, kde působil jako profesor lidského vývoje až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.

🧠 Teorie psychosociálního vývoje

Eriksonova nejznámější teorie popisuje vývoj člověka jako sérii osmi po sobě jdoucích stádií, která pokrývají celý život. Na rozdíl od Freudovy teorie psychosexuálního vývoje, která končí v adolescenci, Erikson věřil, že vývoj pokračuje až do stáří. Každé stádium je charakterizováno specifickým psychosociálním konfliktem nebo krizí, jejíž úspěšné vyřešení vede k získání určité ctnosti (základní síly ega) a připravuje jedince na další životní etapu.

📜 Osm stádií vývoje

1. Důvěra vs. Nedůvěra (0–1,5 roku, kojenecký věk)

• Psychosociální krize: Základní důvěra proti základní nedůvěře.
• Významný vztah: Matka.
• Popis: Dítě se učí, zda je svět bezpečné a předvídatelné místo. Pokud jsou jeho potřeby (jídlo, teplo, bezpečí) uspokojovány konzistentně a s láskou, vyvine se v něm základní důvěra v okolí i v sebe sama. V opačném případě převládne pocit nedůvěry a úzkosti.
• Ctnost: Naděje.

2. Autonomie vs. Stud a pochybnost (1,5–3 roky, batolecí věk)

• Psychosociální krize: Autonomie proti studu a pochybnosti.
• Významný vztah: Rodiče.
• Popis: Dítě si začíná uvědomovat vlastní vůli a schopnosti (chůze, mluvení, ovládání svěračů). Rodiče by měli podporovat jeho snahu o samostatnost a zároveň poskytovat bezpečné hranice. Přílišná kritika nebo kontrola vede k pocitům studu a pochybnostem o vlastních schopnostech.
• Ctnost: Vůle.

3. Iniciativa vs. Vina (3–5 let, předškolní věk)

• Psychosociální krize: Iniciativa proti vině.
• Významný vztah: Rodina.
• Popis: Dítě aktivně zkoumá svět, plánuje aktivity a hry. Učí se přebírat iniciativu. Pokud je jeho aktivita potlačována nebo trestána, může si vyvinout silné pocity viny, které ho budou brzdit v budoucnu.
• Ctnost: Účelnost (Cílevědomost).

4. Snaživost vs. Méněcennost (5–12 let, školní věk)

• Psychosociální krize: Snaživost proti méněcennosti.
• Významný vztah: Sousedství, škola.
• Popis: Dítě vstupuje do formálního vzdělávání a učí se novým dovednostem (čtení, psaní, počítání). Je pro něj klíčové zažívat úspěch a být oceňováno za svou snahu. Opakované neúspěchy nebo negativní srovnávání s ostatními mohou vést k pocitům méněcennosti a nekompetentnosti.
• Ctnost: Kompetence.

5. Identita vs. Zmatení rolí (12–18 let, adolescence)

• Psychosociální krize: Identita proti zmatení rolí.
• Významný vztah: Vlastní skupina (vrstevníci), vzory.
• Popis: Toto je klíčové stádium, které Erikson podrobně zkoumal. Adolescent se snaží odpovědět na otázku "Kdo jsem?". Experimentuje s různými rolemi, hodnotami a přesvědčeními. Úspěšné zvládnutí této krize vede k vytvoření pevné a koherentní identity. Neúspěch vede ke zmatení rolí a neschopnosti najít své místo ve společnosti.
• Ctnost: Věrnost (Oddanost).

6. Intimita vs. Izolace (18–40 let, mladá dospělost)

• Psychosociální krize: Intimita proti izolaci.
• Významný vztah: Partneři, přátelé.
• Popis: Po nalezení vlastní identity je jedinec připraven vytvářet hluboké, intimní a trvalé vztahy s druhými lidmi. Schopnost sdílet se s druhým a zavázat se k němu vede k pocitu naplnění. Neschopnost vytvořit takové vztahy vede k pocitům osamělosti a izolace.
• Ctnost: Láska.

7. Generativita vs. Stagnace (40–65 let, střední dospělost)

• Psychosociální krize: Generativita proti stagnaci.
• Významný vztah: Domácnost, spolupracovníci.
• Popis: V tomto období se lidé zaměřují na péči o další generaci (výchova dětí, mentorování v práci, přínos společnosti). Generativita je touha zanechat po sobě něco trvalého. Pokud jedinec nenajde způsob, jak přispět, může upadnout do stagnace, pocitu prázdnoty a přílišného soustředění na sebe.
• Ctnost: Péče.

8. Integrita ega vs. Zoufalství (65+ let, pozdní dospělost)

• Psychosociální krize: Integrita ega proti zoufalství.
• Významný vztah: Lidstvo.
• Popis: V poslední fázi života člověk bilancuje svůj dosavadní život. Pokud ho vnímá jako smysluplný a naplněný, dosahuje integrity ega – přijetí vlastního života i nevyhnutelnosti smrti. Pokud převažují pocity lítosti, promarněných příležitostí a strachu ze smrti, upadá do zoufalství.
• Ctnost: Moudrost.

🔑 Další klíčové koncepty

Krize identity

Pojem krize identity je Eriksonovým nejznámějším příspěvkem do běžného jazyka. Nechápal ji nutně jako negativní jev, ale jako nezbytné a normální období intenzivního zkoumání a rozhodování, zejména během adolescence. Je to čas, kdy jedinec přehodnocuje hodnoty získané v dětství a snaží se je integrovat do nové, vlastní identity, která mu umožní fungovat v dospělém světě.

Psychohistorie

Erikson je také považován za zakladatele oboru psychohistorie, který kombinuje metody psychoanalýzy a historie. V tomto duchu napsal oceňované biografie významných historických postav, ve kterých analyzoval jejich životní krize a jejich dopad na historické události. Jeho nejznámější práce v této oblasti jsou:

• Mladý muž Luther (Young Man Luther, 1958) – Analýza krize identity Martina Luthera.
• Gándhího pravda (Gandhi's Truth, 1969) – Studie o životě a filozofii Mahátmy Gándhího, za kterou získal Pulitzerovu cenu a National Book Award.

📚 Významná díla

• Dětství a společnost (Childhood and Society, 1950)
• Mladý muž Luther: Studie psychoanalýzy a historie (Young Man Luther: A Study in Psychoanalysis and History, 1958)
• Vhled a odpovědnost (Insight and Responsibility, 1964)
• Identita: Mládí a krize (Identity: Youth and Crisis, 1968)
• Gándhího pravda: O původu militantního nenásilí (Gandhi's Truth: On the Origins of Militant Nonviolence, 1969)
• Životní cyklus dovršen (The Life Cycle Completed, 1982)

💡 Pro laiky

Eriksonovu teorii si lze představit jako videohru o životě, která má osm hlavních úrovní (levelů).

1. Každá úroveň má hlavní úkol: V každé životní fázi (od miminka po stáří) musíte vyřešit jeden velký problém. Například jako batole se učíte být samostatní, aniž byste se za to styděli. Jako teenager si zase musíte ujasnit, kdo vlastně jste.
2. Úspěch odemyká bonus: Když úkol v dané úrovni zvládnete, získáte "speciální schopnost" (ctnost), která vám pomůže v dalších úrovních. Například když se jako miminko naučíte důvěřovat, získáte do života naději.
3. Neúspěch hru komplikuje: Pokud úkol nezvládnete, neznamená to konec hry, ale další úrovně pro vás budou těžší.
4. Hra končí až na konci: Na rozdíl od jiných teorií, které se soustředí jen na dětství, Erikson říká, že se vyvíjíme a řešíme úkoly po celý život.

Jeho nejslavnější myšlenka, krize identity, je v podstatě "level dospívání", kde je hlavním úkolem poskládat si puzzle vlastní osobnosti a zjistit, kam ve světě patříte.

Šablona:Aktualizováno