Elektronická evidence tržeb

Rozbalit box

Obsah boxu

Elektronická evidence tržeb (běžně označovaná zkratkou EET) byl systém evidence hotovostních tržeb v České republice, při kterém byla každá platba v hotovosti, kartou, šekem nebo jinými podobnými způsoby online zaznamenána na serverech Finanční správy. Cílem systému, spuštěného v roce 2016, bylo omezení daňových úniků a narovnání podnikatelského prostředí. Podnikatelé měli povinnost odeslat datovou zprávu o každé transakci a zákazníkovi vystavit účtenku s unikátním kódem (FIK).

Systém byl zaváděn postupně v několika fázích a od počátku vyvolával silné politické i společenské diskuze. Jeho provoz byl dočasně přerušen v roce 2020 v souvislosti s pandemií covid-19 a k 1. lednu 2023 byl zákonem zcela zrušen.

Elektronická evidence tržeb (EET)
Soubor:Eet-pokladna.jpg
Pokladna pro elektronickou evidenci tržeb

⏳ Historie

🏛️ Politické pozadí a příprava

Myšlenka na zavedení registračních pokladen k omezení šedé ekonomiky se v české politice objevovala opakovaně. Poprvé s ní přišla vláda ČSSD již v roce 1999. Zákon o registračních pokladnách s fiskální pamětí sice nabyl účinnosti v roce 2005, ale jeho zavedení do praxe bylo zrušeno po nástupu vlády Mirka Topolánka (ODS).

Konkrétní podoba EET, jak byla později zavedena, se začala rýsovat po volbách v roce 2013. Systém, inspirovaný chorvatským modelem, představil v červenci 2014 tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO). Hlavním argumentem pro jeho zavedení bylo narovnání podnikatelského prostředí a očekávané navýšení příjmů státního rozpočtu v řádu miliard korun ročně.

Návrh zákona vyvolal ve Sněmovně bouřlivé debaty a silný odpor tehdejší pravicové opozice (především ODS a TOP 09), která ho označovala za šikanu podnikatelů a nástroj k jejich plošné kontrole. I přes obstrukce byl zákon o evidenci tržeb schválen 10. února 2016. Součástí schválené legislativy bylo i kompenzační opatření v podobě snížení sazby DPH na stravovací služby z 21 % na 15 %.

phased spouštění systému

Zavádění EET bylo rozděleno do čtyř fází, aby se podnikatelé mohli na novou povinnost postupně adaptovat:

• 1. fáze (od 1. prosince 2016): Týkala se ubytovacích a stravovacích služeb (hotely, restaurace, hospody).
• 2. fáze (od 1. března 2017): Zapojil se maloobchod a velkoobchod.
• 3. a 4. fáze (původně plánováno na rok 2018, později odloženo na květen 2020): Měly zahrnout prakticky všechny zbývající segmenty přijímající hotovostní platby, jako jsou svobodná povolání (lékaři, právníci), doprava, zemědělství, řemeslníci a výrobní činnosti.

Spuštění posledních dvou vln však bylo nejprve odloženo nálezem Ústavního soudu a následně zcela pozastaveno v souvislosti s pandemií covidu-19.

🚫 Přerušení a definitivní zrušení

V březnu 2020, v reakci na vypuknutí pandemie covid-19 a s cílem ulevit podnikatelům zasaženým vládními opatřeními, vláda Andreje Babiše navrhla a prosadila dočasné pozastavení povinnosti evidovat tržby, a to pro všechny podnikatele. Toto přerušení bylo následně několikrát prodlouženo až do konce roku 2022.

Po volbách v roce 2021 nová vláda Petra Fialy (koalice SPOLU a Piráti se STAN), která měla zrušení EET ve svém programu, připravila zákon, který systém s definitivní platností k 1. lednu 2023 zrušil. Návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou 25. listopadu 2022. Pro zrušení hlasovali poslanci vládní koalice, proti byli poslanci opozičního hnutí ANO, kteří neúspěšně navrhovali zachování EET alespoň na dobrovolné bázi. Od 1. ledna 2023 tak systém EET přestal fungovat a veškeré povinnosti s ním spojené zanikly.

⚙️ Princip fungování

Jádrem celého systému byl online přenos dat o každé přijaté platbě z pokladního zařízení podnikatele na servery Finanční správy. Proces probíhal v několika krocích během několika sekund.

💻 Technické řešení

1. Zadání platby: Podnikatel zadal částku a další údaje o nákupu do svého pokladního zařízení (pokladna, počítač, tablet, mobilní telefon) s příslušným softwarem. 2. Odeslání datové zprávy: Zařízení vytvořilo datovou zprávu ve formátu XML, která obsahovala klíčové informace o transakci (DIČ podnikatele, číslo provozovny, pořadové číslo účtenky, datum a čas, celková částka tržby atd.). Tato zpráva byla podepsána unikátním certifikátem podnikatele a odeslána přes internet na servery Finanční správy. 3. Přijetí a potvrzení: Server Finanční správy zprávu přijal, zkontroloval a okamžitě vygeneroval unikátní kód, tzv. Fiskální identifikační kód (FIK). 4. Odeslání FIK zpět: Tento kód byl obratem odeslán zpět na pokladní zařízení podnikatele. Celá komunikace obvykle netrvala déle než 2 sekundy. 5. Vystavení účtenky: Podnikatel byl povinen vystavit zákazníkovi účtenku, která musela obsahovat FIK (v případě úspěšné online komunikace) a další zákonem stanovené údaje. Zákazník si mohl platnost účtenky kdykoliv ověřit na daňovém portálu Finanční správy.

🔑 Bezpečnostní kódy

• Fiskální identifikační kód (FIK): Jednoznačný kód přidělený serverem Finanční správy. Jeho přítomnost na účtence potvrzovala, že tržba byla řádně zaevidována.
• Bezpečnostní kód poplatníka (BKP): Kód, který se generoval přímo v pokladním zařízení podnikatele a byl součástí odesílané datové zprávy. Uváděl se na účtence v případech, kdy nebylo možné získat FIK (např. při výpadku internetu). Pomocí BKP mohl podnikatel prokázat, že se pokusil tržbu zaevidovat.
• Podpisový kód poplatníka (PKP): Jednalo se o část BKP, která sloužila k ověření podpisu datové zprávy. Byl uveden na účtence a umožňoval ověřit, že účtenka byla skutečně vystavena daným podnikatelem.

📶 Režimy evidence

• Běžný režim: Standardní online evidence popsaná výše.
• Zjednodušený režim: Určen pro podnikatele, kteří nemohli zajistit stálé připojení k internetu (např. stánkový prodej). V tomto režimu mohli evidovat tržby offline a datové zprávy odeslat souhrnně nejpozději do 5 dnů od uskutečnění platby. Na účtence se v tomto případě neuváděl FIK, ale pouze BKP a PKP.

🧾 Povinnosti podnikatelů

Kromě samotného odesílání dat a vystavování účtenek měli podnikatelé i další povinnosti: 1. Registrace k EET: Před zahájením evidence se museli zaregistrovat na portálu Finanční správy a získat autentizační údaje. 2. Získání certifikátu: Museli si vygenerovat digitální certifikát pro podepisování datových zpráv. 3. Umístění informačního oznámení: Na své provozovně museli viditelně umístit oznámení informující zákazníky o povinnosti evidovat tržby a vystavovat účtenky. Standardní text zněl: „Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.“

🚫 Výjimky z evidence

Zákon o evidenci tržeb obsahoval řadu výjimek. Mezi nejvýznamnější patřily:

• Tržby státu, krajů, obcí a dalších veřejnoprávních subjektů.
• Tržby z některých druhů drobného podnikání (např. prodej na farmářských trzích, pokud šlo o vlastní výpěstky).
• Tržby nevidomých a zrakově postižených podnikatelů.
• Prodej v automatech.
• Stravování a ubytování poskytované v rámci školních a vysokoškolských zařízení.
• Tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků (spolků, nadací atd.).

📈 Dopady a kontroverze

Zavedení EET bylo jedním z nejdiskutovanějších politických témat své doby. Mělo prokazatelné dopady na výběr daní, ale zároveň bylo předmětem trvalé kritiky.

💰 Fiskální dopady a přínosy

Hlavním argumentem pro zavedení EET byl očekávaný nárůst daňových příjmů. Podle analýz Ministerstva financí a Finanční správy systém tento cíl splnil. V roce 2018 Ministerstvo financí vyčíslilo celkový přínos EET a souvisejících opatření (např. kontrolní hlášení DPH) na zhruba 30 miliard Kč za první dva roky fungování. Samotné EET se na této částce mělo podílet přibližně 10–12 miliardami Kč ročně.

Systém také přispěl k tzv. „narovnání podnikatelského prostředí“, kdy poctiví podnikatelé přestali být v takové nevýhodě vůči těm, kteří své tržby nepřiznávali. Data z EET byla Finanční správou využívána pro analytickou činnost a cílenější daňové kontroly.

🗣️ Kritika a argumenty proti

Proti EET se od počátku stavěla silná opozice z řad podnikatelů, živnostenských spolků a pravicových politických stran. Hlavní argumenty proti systému byly:

• Finanční a administrativní zátěž: Podnikatelé museli investovat do nákupu pokladního zařízení, softwaru a platit za připojení k internetu. Pro malé živnostníky, zejména seniory nebo ty v oblastech se špatným signálem, to představovalo významnou komplikaci.
• Plošná kontrola a nedůvěra státu: Kritici vnímali EET jako projev nedůvěry státu vůči všem podnikatelům a jako nástroj plošného sledování.
• Ukončení podnikání: Mnoho drobných živnostníků, zejména na venkově, se rozhodlo kvůli zavedení EET ukončit svou činnost. Nejčastěji se jednalo o malé vesnické hospody nebo obchody, pro které byla nová povinnost poslední kapkou.
• Nízká efektivita u velkých daňových úniků: Odpůrci argumentovali, že EET cílí především na malé podnikatele, zatímco velké daňové úniky se dějí v jiných oblastech (např. DPH u nadnárodních korporací) a EET na ně nemá vliv.

⚖️ Nález Ústavního soudu

V prosinci 2017 Ústavní soud rozhodl o stížnosti skupiny poslanců ODS a TOP 09. Soud samotný princip EET nezrušil, ale označil některé jeho části za protiústavní. Konkrétně zrušil:

• Plánovaný náběh 3. a 4. fáze EET, protože nebyl dostatečně odůvodněn.
• Povinnost evidovat platby kartou, neboť u nich je transakce již dohledatelná přes bankovní systém.
• Povinnost uvádět na účtence daňové identifikační číslo (DIČ) podnikatele z důvodu ochrany osobních údajů.

Toto rozhodnutí vedlo k odkladu rozšíření EET na další sektory a k úpravám zákona.

🤔 Pro laiky

Elektronickou evidenci tržeb (EET) si lze představit jako online propojení pokladen obchodníků s finančním úřadem. Fungovalo to následovně: 1. Když jste v restauraci nebo obchodě něco zaplatili v hotovosti nebo kartou, pokladna nejdříve poslala zprávu o této platbě na server finančního úřadu. 2. Server okamžitě odpověděl a poslal zpět unikátní kód (tzv. FIK). 3. Tento kód se vytiskl na vaši účtenku.

Díky tomuto kódu měl stát jistotu, že podnikatel o dané platbě ví a že ji bude muset zahrnout do svého účetnictví a zaplatit z ní daně. Cílem bylo zabránit situacím, kdy si někteří podnikatelé nechávali hotovost „bokem“ a nepřiznávali ji, čímž krátili stát na daních a získávali neférovou výhodu oproti poctivé konkurenci.

Pro zákazníka to byla jen účtenka navíc, ale pro stát to byl nástroj, jak mít lepší přehled o hotovostních tocích v ekonomice. Systém byl ale kritizován za to, že přidělával starosti hlavně malým živnostníkům, a nakonec byl v roce 2023 zrušen.