Eklekticismus (architektura)

Šablona:Infobox Architektonický sloh

Eklekticismus (odvozeno ze starořeckého slovesa eklegein, což v překladu znamená vybírat či volit si) představuje v architektuře a interiérovém designu specifický tvůrčí postup a umělecký směr, který dominoval západnímu stavitelství ve druhé polovině 19. století a v prvních desetiletích 20. století. Základním definičním znakem tohoto slohu je vědomé a systematické přebírání tvarosloví, dekorativních motivů, konstrukčních prvků a kompozičních schémat z různých, často chronologicky i geograficky odlišných historických epoch, a jejich následné syntetické spojování do zcela nových strukturálních celků.

Zatímco předchozí čistý historismus (například neogotika nebo neorenesance) se striktně snažil o co nejvěrnější napodobení jednoho konkrétního historického slohu, eklekticismus tuto slohovou čistotu záměrně porušoval. Eklektický architekt mohl v rámci jediné budovy plynule zkombinovat renesanční symetrii půdorysu, barokní plasticitu fasády, gotické lomené oblouky oken a orientální maurské ornamenty v interiéru. Tento architektonický synkretismus úzce souvisel s obdobím průmyslové revoluce. Ačkoli se budovy navenek tvářily jako historické paláce, jejich vnitřní nosný skelet byl často tvořen nejmodernějšími materiály tehdejší doby – válcovanou ocelí, litinou a železobetonem. Sloh se stal architektonickým symbolem rostoucího sebevědomí bohaté průmyslové a finanční buržoazie v Evropě i v Severní Americe.

📝 Popis a charakteristika slohu

Eklekticismus v architektuře nevznikl jako ucelená filozofická škola s pevně danými manifesty, nýbrž jako pragmatická reakce na vyčerpání rigidních pravidel akademického neoklasicismu. Odborná teorie architektury rozlišuje v rámci eklekticismu dva základní kompoziční přístupy:

Simultánní eklekticismus: Situace, kdy jsou na jedné stavbě (nebo v jednom urbanistickém celku) použity čisté prvky různých slohů, které stojí volně vedle sebe a záměrně vzájemně kontrastují. Typickým příkladem je vídeňská okružní třída Ringstraße, kde budova parlamentu reprezentuje antiku, radnice neogotiku a univerzita neorenesanci.
Syntetický eklekticismus: Komplexnější přístup, při němž dochází k organickému sloučení a modifikaci prvků různých slohů přímo v rámci jednoho architektonického detailu či fasády, čímž vzniká zcela nový, v historii dosud neexistující vizuální tvar.

Klíčovým rysem eklektických staveb je jejich monumentalita a důraz na reprezentativnost. Fasády vykazují hlubokou plasticitu (rizality, balkony, lodžie, arkýře) a jsou extrémně bohatě zdobeny štukovými reliéfy, karyatidami, atlanty a maskarony. Důležitým aspektem je oddělení funkce od formy: vnější historizující plášť budovy velmi často nijak nekoresponduje s jejím vnitřním dispozičním řešením a účelem.

⏳ Historický vývoj a mezinárodní kontext

Vzestup eklekticismu byl bezprostředně podmíněn socioekonomickými změnami 19. století. Masivní urbanizace, budování železničních sítí a zrod moderního kapitalismu vyvolaly potřebu zcela nových typologií budov, které v historii neměly precedens. Architekti dostávali zakázky na obrovská železniční nádraží, kryté tržnice, průmyslové paláce, národní muzea, budovy parlamentů a několikapatrové obchodní domy. Staré slohy na tyto obří objemy prostorově nestačily, proto architekti začali kombinovat historické dekory na moderních ocelových konstrukcích.

Absolutním epicentrem vývoje tohoto slohu byla Francie, konkrétně pařížská instituce École des Beaux-Arts (Škola krásných umění). Tato prestižní akademie vyučovala systémem, který povyšoval kompozici, symetrii a monumentalitu nad slohovou čistotu. Její absolventi exportovali takzvaný styl Beaux-Arts (což je francouzská verze eklekticismu) do celého světa.

Rozmach ve světě

Francie: Prototypem a nejslavnější eklektickou stavbou světa se stala Opéra Garnier v Paříži (budována 1861–1875 podle návrhu Charlese Garniera). Budova mísí prvky italské renesance, francouzského baroka a klasicismu.
Spojené státy americké: Zde eklekticismus rezonoval s obdobím takzvaného pozlaceného věku (Gilded Age) na konci 19. století. Američtí architekti jako Richard Morris Hunt (absolvent pařížské École) budovali pro americké průmyslové magnáty (např. rodinu Vanderbiltů) rezidence, které kombinovaly prvky francouzských zámků s britskými venkovskými sídly. Eklekticismus dominoval také americké veřejné architektuře (Grand Central Terminal v New Yorku).
Velká Británie: Britský eklekticismus se zrodil již v období viktoriánské architektury. Extrémním příkladem je Royal Pavilion ve městě Brighton, který šokoval tehdejší společnost fúzí islámských, indických (indo-saracénských) a gotických stavebních prvků do jediného paláce.
Itálie a Španělsko: V Římě představuje typickou ukázku monumentálního eklekticismu Památník Viktora Emanuela II. (Altare della Patria). V Barceloně vytvořil architekt Antoni Gaudí chrám Sagrada Família, který, ač řazen do katalánského modernismu, strukturálně představuje extrémní eklektickou fúzi středověké gotiky a organických, biomorfních přírodních tvarů.

🇨🇿 Eklekticismus v českých zemích

V kontextu českých zemí (tehdejšího Rakouska-Uherska) splynul nástup eklekticismu s obdobím národního obrození a zakladatelskou horečkou na konci 19. století. Výrazný podíl na tváři českých a moravských měst měly vídeňské projekční kanceláře, především slavný ateliér Fellner a Helmer, který se specializoval na divadelní a lázeňské budovy.

Pražská asanace a Vinohrady

Nejčistší a plošné uplatnění našel sloh v Praze při budování nových rezidenčních čtvrtí pro vyšší třídu, zejména ve čtvrti Vinohrady a na území Smíchova. Vinohradské činžovní domy z přelomu století vykazují typický eklektický rukopis: přízemí s rustikou, masivní štukové římsy, balkony nesené atlanty a střešní vikýře.

Totálním urbanistickým uplatněním slohu byla takzvaná Pražská asanace. Mezi lety 1893 a 1914 bylo téměř kompletně zdemolováno středověké židovské ghetto (Josefov) a část Starého Města. Na jejich místě vznikla Pařížská třída lemovaná luxusními pětidílnými nájemními domy. Zdejší architektura (často tvořená architekty jako Osvald Polívka či Jan Koula) volně a bohatě kombinuje neobaroko s rodící se secesí. Dalším monumentem je budova dnešní Státní opery (původně Nové německé divadlo) z roku 1888, jejíž tvůrci aplikovali fúzi neorenesance a rokokových interiérových dekorací.

Brno a lázeňská architektura

V moravské metropoli Brně se eklekticismus koncentroval na nově vzniklé okružní třídě (Ringstraße), postavené na místě stržených městských hradeb. Zásadní stavbou je Mahenovo divadlo (otevřené v roce 1882), které kromě eklektické fasády vešlo do dějin jako první divadlo v Evropě plně osvětlené elektrickými žárovkami (instalaci provedl osobně Thomas Alva Edison).

Největší svobodu nalezli architekti v lázeňských městech západních Čech. Města jako Karlovy Vary a Mariánské Lázně se v této éře stala výkladní skříní eklekticismu. Zdejší grandhotely (například Grandhotel Pupp) a monumentální lázeňské kolonády (Hlavní kolonáda v Mariánských Lázních s unikátní litinovou konstrukcí dovezenou v dílech po železnici) kombinovaly francouzskou imperiální vznešenost s lokálními historickými akcenty, aby uspokojily mezinárodní aristokratickou klientelu.

🧱 Konstrukce, materiály a technologie

Eklektická architektura je definována technologickým schizmatem: historizující, rukodělně působící zevnějšek ukrýval produkty masové průmyslové výroby. Průmyslová revoluce umožnila prefabrikaci stavebních prvků v obrovských sériích, což diametrálně zlevnilo a urychlilo výstavbu.

Litina a ocel: Litinové sloupy dokázaly unést několikanásobně větší zátěž než kámen nebo cihla při zlomkovém průřezu. Architekti je zpočátku maskovali (obkládali dřevem nebo sádrou, aby vypadaly jako mramorové sloupy), postupně je však začali přiznávat v interiérech burz, tržnic a pasáží.
Sklo: Pokrok ve sklářství umožnil tabulové lití obrovských skleněných ploch. Vznikaly masivní prosklené střechy nad atrii bank, nádražními halami a zimními zahradami, jež přiváděly denní světlo do hlubokých dispozic.
Umělý kámen a terakota: Sochařská výzdoba (římsy, konzoly, maskarony) již nebyla ručně tesána z přírodního pískovce. Byla sériově odlévána do forem z umělého kamene, štuku nebo lisována z terakoty, což umožnilo aplikovat "zámecký" dekor na masové nájemní bydlení.
Inženýrské sítě: Eklektické budovy byly průkopníky technologií. Jako první implementovaly výtahy pro cestující (což umožnilo zvýšit činžovní domy ze tří na šest podlaží), centrální parní vytápění, splachovací toalety v každém patře a plynové či elektrické rozvody světla.

⚔️ Kritika, úpadek a postmoderní rehabilitace

S blížícím se koncem 19. století začal sloh narážet na ostrou kritiku nastupující generace architektů. Hnutí Arts and Crafts a následně Secese kritizovaly průmyslovou, neupřímnou a neosobní prefabrikaci eklektických ornamentů.

Fatální ránu eklekticismu však zasadila moderna a funkcionalismus ve 20. letech 20. století. Rakousko-český architekt Adolf Loos ve svém vlivném eseji Ornament a zločin (1908) ostře odsoudil používání jakýchkoli historických dekorací na moderních stavbách. Pro avantgardní architekty jako Le Corbusier představoval eklekticismus symbol lži, nevkusu a plagiátorství. Fasáda podle funkcionalistů nesměla lhát o vnitřní nosné konstrukci a nesměla zakrývat beton falešným štukovým antickým sloupem. Ve třicátých letech byl tak eklekticismus z diskurzu seriózní architektury zcela vymazán.

Ke změně optiky došlo až o půl století později. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se zrodila takzvaná postmoderní architektura. Architekti jako Robert Venturi (autor knihy Složitost a protiklad v architektuře) nebo Philip Johnson odmítli strohost betonových paneláků a skleněných kostek. Postmoderna záměrně vzkřísila principy eklekticismu (označované někdy jako radikální eklekticismus) a začala na moderní mrakodrapy znovu aplikovat historické citace – nejznámějším příkladem je mrakodrap AT&T Building (dnes Sony Tower) v New Yorku od Philipa Johnsona z roku 1984, jehož vrchol je zakončen štítem připomínajícím starožitný nábytek ve stylu Chippendale.

🗓 Současnost a dědictví v roce 2026

Ve druhém desetiletí 21. století zažívá eklekticismus renesanci ve dvou zcela odlišných rovinách: v památkové péči a v interiérovém designu.

V oblasti památkové péče a stavebnictví prochází v letech 2025 a 2026 stavební fond z konce 19. století plošnými revitalizacemi. Historické činžovní domy (například v pražském Josefově či na Vinohradech) představují z hlediska realitního trhu nejvyhledávanější a nejdražší komoditu. Poptávka je hnána kvalitou původní řemeslné práce, tloušťkou cihlového zdiva (zajišťující přirozenou klimatizaci) a estetikou, kterou moderní developerské monobloky postrádají. Významné miliardové státní a městské dotace směřují do záchrany eklektických společenských budov. Ukázkovým příkladem je kompletní, pětiletá záchranná rekonstrukce Městské dvorany v Lokti (dokončovaná právě kolem roku 2026), která vrátila kulturnímu sálu jeho původní eklektický lesk po desetiletích chátrání.

V interiérovém designu se termín "eklektický styl" v roce 2026 vyprofiloval v dominantní trend rezidenčního bydlení. Moderní eklekticismus v interiéru znamená záměrné a harmonické fúzování moderního minimalismu (high-tech spotřebiče, čisté linie) s restaurovaným vintage nábytkem ze 60. let, perskými koberci a přiznaným industriálním zdivem. Odborné designové magazíny k roku 2026 kvitují tento posun jako odklon od sterilních bílo-šedých interiérů směrem k personalizaci prostorů, odvaze v barevnosti a implementaci globálních etnických vzorů přivezených z cest. Důraz je rovněž kladen na udržitelnost a recyklaci (upcycling) starých zařizovacích předmětů.

📈 Statistiky a klasifikační data

Tabulka 1: Typologické dělení přístupů v eklektické architektuře

Analytický přehled dokumentující rozdílné metodiky, jakými tvůrci v 19. století přistupovali k fúzi historických stylů a konstrukčních materiálů.

Typologická kategorie	Hlavní kompoziční princip	Dopad na vizualitu a konstrukci budovy
Simultánní eklekticismus	Volba jednoho historického stylu pro celou budovu, ale každá budova v ulici má jiný styl.	Urbanistický celek (např. náměstí) tvoří encyklopedii architektury – antický soud stojí vedle gotické radnice.
Syntetický (organický) eklekticismus	Sloučení více slohů na jedné konkrétní fasádě.	Například renesanční proporce oken spojené s přebujelým barokním štukováním a gotickými chrliči do jednoho tvaru.
Strukturální eklekticismus	Opozice mezi vnějškem a vnitřkem stavby.	Navenek se budova tváří jako starověký kamenný palác, uvnitř je však nýtovaná železná hala plná strojů.
Postmoderní (radikální) eklekticismus	Ironicé a hravé přebírání tvarů ve 20. století.	Mrakodrapy ze skla a oceli doplněné o betonové antické sloupy bez nosné funkce (jako pouhý optický vtip).

Tabulka 2: Globálně i lokálně nejvýznamnější stavby eklektické éry

Seznam klíčových reprezentantů slohu prokazující jeho masivní využití napříč spektrem nejvýznamnějších národních, kulturních a státních institucí po celém světě.

Název architektonického díla	Město a Stát	Rok dokončení	Architekt	Aplikovaná stylová fúze
Palais Garnier (Národní opera)	Paříž, Francie	1875	Charles Garnier	Styl Beaux-Arts (Kombinace římského klasicismu a francouzského baroka).
Památník Viktora Emanuela II.	Řím, Itálie	1911	Giuseppe Sacconi	Naddimenzovaný novoklasicismus s prvky starověké Asýrie a Itálie.
Royal Pavilion	Brighton, Velká Británie	1823	John Nash	Exotický mix islámské, indické (mughalské) a evropské středověké architektury.
Sagrada Família	Barcelona, Španělsko	ve výstavbě	Antoni Gaudí	Unikátní biomorfní eklekticismus (křížení katalánské gotiky a přírodních organických tvarů).
Mahenovo divadlo	Brno, Česká republika	1882	F. Fellner a H. Helmer	Typický vídeňský divadelní eklekticismus (Renesanční objem s barokní vnitřní dekorací).
Městská dvorana v Lokti	Loket, Česká republika	1895	Friedrich Dörfler	Společenský a kulturní palác s bohatě členěnou fasádou (k roku 2026 po miliardové záchranné rekonstrukci).

Tabulka 3: Chronologický vývoj a návaznost architektonických slohů 19. a 20. století

Zasazení eklekticismu do přímé vývojové časové osy. Tabulka demonstruje zrychlující se dynamiku střídání a překrývání uměleckých vln.

Název epochy / slohu	Orientační datace	Filozofický a stavební přístup
Neoklasicismus (Empír)	1750–1850	Čistá a přísná imitace symetrie starověkého Řecka a Říma. Důraz na chladný rozum a harmonii.
Romantismus a Historismus	1830–1890	Útěk k přírodě a citům. Architekti striktně napodobují vybraný historický styl (např. staví přesné kopie gotických hradů).
Eklekticismus	1860–1920	Ztráta pravidel. Volné mísení všech předchozích slohů dohromady na moderních ocelových konstrukcích.
Secese (Art Nouveau)	1890–1914	První pokus o zcela nový styl bez opírání se o minulost. Využití plynulých linií, květinových motivů a odhalené oceli a skla.
Moderna a Funkcionalismus	1920–1970	Úplné odmítnutí ornamentu. Budova je definována heslem "forma sleduje funkci". Holý beton, pásová okna, rovné střechy.
Postmoderna	od roku 1970	Reakce na nudu a strohost funkcionalismu. Návrat k hravému využívání historických citací (radikální eklekticismus 20. století).

💡 Pro laiky

Když chce hudebník vytvořit dobrou písničku, může složit čistě vážnou hudbu s houslemi, anebo čistě elektronickou hudbu s počítačem. Pokud ale vezme počítačový buben, přidá do toho kytarové sólo ze sedmdesátých let, refrén zazpívá operní pěvkyně a celé to podkreslí africkými rytmy, vznikne hudební mix. V hudbě se tomu říká fúze, v architektuře se tomuto míchání říká eklekticismus.

Do poloviny 19. století měli architekti velmi přísná pravidla. Když stavěli kostel, museli ho postavit v čisté gotice. Když stavěli radnici, musela vypadat jako starořecký chrám se sloupy. Během průmyslové revoluce ale lidstvo najednou potřebovalo obrovské nádražní haly pro parní vlaky, pětipatrové obchodní domy a továrny. Nic takového ve starověku neexistovalo. Architekti navíc objevili nový zázračný materiál – litinu a ocel. Mohli stavět obrovské domy rychle a levně. Zákazníci z řad bohatých továrníků ale nechtěli, aby jejich nové domy vypadaly jako železné klece. Chtěli, aby vypadaly jako luxusní hrady králů.

A tak začali architekti "vykrádat" historii. Postavili moderní ocelový a cihlový skelet s výtahy a na něj zvenku "nalepili" balkony podle italské renesance, na střechu dali chrliče podle středověku a dovnitř namontovali barokní štuky se zlacením. Výsledek byl neuvěřitelně bohatý a přeplácaný. Právě to je eklekticismus. Nejlépe to uvidíte, když se projdete v Praze po Pařížské ulici nebo se podíváte na slavné divadlo v Brně či lázně v Karlových Varech.

Zatímco ve 20. století tento styl architekti a profesoři nenáviděli (tvrdili, že je to falešný a nevkusný "dort pejska a kočičky"), my si dnes těchto domů obrovsky ceníme. Mají totiž vysoké stropy, tlusté cihlové zdi a byty v nich patří k těm vůbec nejluxusnějším adresám na realitním trhu. Slovo eklektický dnes navíc často uslyšíte u designérů interiérů, když vám do supermoderní šedé betonové kuchyně položí sto let starý, obouchaný perský koberec a vedle dají židli z doby plastové – to je eklektický styl dneška.

Zdroje