Coupe de France

Coupe de France
Základní informace
Region / Stát
Organizátor	Fédération Française de Football
Založení	15. ledna 1917
Počet účastníků	8 506 (v sezóně 2025/2026)
Struktura a vazby
Vítězové a statistiky
Ostatní
Web	fff.fr

Coupe de France (v přesném českém překladu Francouzský fotbalový pohár, z historického hlediska oficiálně nazývaný též Coupe Charles Simon) je hlavní, každoročně pořádaná a vysoce prestižní vyřazovací fotbalová soutěž na území Francie. Její organizaci a přímé řízení zajišťuje Francouzská fotbalová federace (Fédération Française de Football, zkráceně FFF). Založena byla již 15. ledna 1917, což z ní činí jednu z vůbec nejstarších nepřetržitě fungujících národních sportovních soutěží na evropském kontinentu.

Soutěž se v celosvětovém fotbalovém měřítku vyznačuje naprosto unikátní a extrémní otevřeností. Do turnajového pavouka se každoročně mohou přihlásit absolutně všechny fotbalové kluby operující ve Francii, tedy od miliardových profesionálních gigantů z nejvyšší soutěže Ligue 1, přes poloprofesionální celky z nižších divizí, až po zcela amatérské a lokální vesnické týmy z těch nejnižších okresních soutěží. Zcela ojedinělým a charakteristickým rysem tohoto turnaje je rovněž plnohodnotné zapojení zámořských francouzských departementů a teritorií (tzv. DOM-TOM). Do francouzského poháru tak pravidelně a oficiálně zasahují mužstva z oblastí jako je Tahiti, Nová Kaledonie, Martinik či Réunion, což z Coupe de France činí bezkonkurenčně geograficky nejrozlehlejší domácí fotbalovou soutěž na celé planetě.

Celkový vítěz poháru získává nejen prestižní stříbrnou putovní trofej, kterou kapitánovi tradičně po skončení finálového duelu osobně předává úřadující prezident Francouzské republiky, ale rovněž si zajišťuje vysoce lukrativní přímý postup do skupinové fáze mezinárodní Evropské ligy UEFA pro bezprostředně nadcházející sezónu. Z historického i statistického hlediska je absolutně nejúspěšnějším klubem a hegemonem této soutěže Paris Saint-Germain FC, jenž doposud shromáždil rekordních šestnáct turnajových prvenství. Současným úřadujícím mistrem (k letnímu datu roku 2026) je celek RC Lens, jenž pohár vyhrál v květnu 2026.

🗓 Současnost a nedávné ročníky (2024–2026)

V průběhu sezón 2024/2025 a 2025/2026 nabídla soutěž mimořádně silné sportovní příběhy, jež vyvrcholily finálovými bitvami na národním stadionu.

Během ročníku 2024/2025 (jednalo se o 108. ročník soutěže) potvrdil svou domácí pohárovou absolutní nadvládu klub Paris Saint-Germain FC. Pařížský gigant dokráčel poměrně suverénně až do finále, které se uskutečnilo 24. května 2025. V tomto rozhodujícím utkání nedal pařížský celek svému soupeři z týmu Stade de Reims žádnou šanci a po jednoznačném vítězství 3:0 (kdy se dvěma brankami a jednou asistencí blýskl křídelník Bradley Barcola) mohl slavit zisk trofeje. Tímto vítězstvím navíc Paris Saint-Germain prodloužilo svůj vlastní historický rekord, když pohár zvedlo nad hlavu již pošestnácté.

O rok později, v sezóně 2025/2026 (v celkově 109. ročníku), však došlo k obrovskému překvapení. Dvojnásobní obhájci titulu z Paříže byli senzačně vyřazeni již ve fázi mezi dvaatřiceti nejlepšími týmy (Round of 32), když podlehli svému městskému a mnohem chudšímu rivalovi Paris FC. Turnajový pavouk se tak nečekaně a doširoka otevřel pro ostatní kluby. Do velkého finále, jež bylo na programu 22. května 2026 na pařížském Stade de France, se probojovaly týmy RC Lens a OGC Nice.

Před zraky 24 672 diváků se nakonec zrodil historický sportovní milník. Mužstvo RC Lens, které do té doby hrálo finále francouzského poháru ve své historii již třikrát (naposledy v roce 1998) a vždy odešlo poraženo, dokázalo zlomit letité prokletí. Svěřenci trenéra Pierra Sageho porazili OGC Nice 3:1. O vítězství se svými brankami zasloužili Florian Thauvin (25. minuta), Odsonne Édouard (42. minuta) a střídající Abdallah Sima (78. minuta). Za poražené sokoly z Nice dokázal pouze korigovat výsledek v nastavení prvního poločasu Djibril Coulibaly. Severofrancouzský klub RC Lens tak na jaře 2026 oslavil vůbec první a premiérové vítězství v Coupe de France ve své stopětadvacetileté klubové existenci.

⏳ Historie a vznik

Iniciativa k založení celonárodního, plošného fotbalového poháru vznikla v nejtěžších dobách moderní francouzské historie, konkrétně 15. ledna 1917, uprostřed zuřící první světové války. Soutěž byla zřízena tehdejší střešní organizací zvanou Francouzský interfederální výbor (Comité Français Interfédéral – CFI), jež byla přímým historickým předchůdcem dnešní fotbalové asociace. Na počest Charlese Simona, významného francouzského sportovního činovníka, hybatele fotbalového dění a zakladatele CFI, jenž v roce 1915 padl na válečné frontě, dostala soutěž svůj původní prapůvodní název Coupe Charles Simon.

Vůbec první finále této soutěže se odehrálo 5. května 1918 na stadionu Rue Olivier-de-Serres. Před zraky přibližně dvou tisíc diváků se v něm utkal pařížský celek Olympique de Pantin s týmem FC Lyon. Olympique zvítězil přesvědčivě 3:0. Historicky úplně první finálový gól, a rovnou první finálový dvougólový zápis (brace), si v tomto utkání připsal obránce Émile Fiévet. Pohár nad hlavu tehdy jako první kapitán v dějinách zvedl záložník Louis Darques. V následujícím roce 1919 (kdy pohár vyhrál klub CASG Paris) převzala nad soutěží absolutní administrativní kontrolu nově ustanovená a sjednocená Francouzská fotbalová federace a turnaj byl plně zafixován pod trvalým a mezinárodně známým názvem Coupe de France. Počátky turnaje, konkrétně éra do roku 1932 (než byla ve Francii oficiálně zavedena fotbalová profesionalizace), byly drtivě poznamenány a dominovány především bohatými a organizovanými pařížskými kluby v čele s celkem Red Star FC a CA Paris.

🏆 Formát soutěže a pravidla

Turnajový model Coupe de France je vystavěn na principu nemilosrdného, vyřazovacího pavouka (takzvaný single-elimination knockout format), jenž se hraje výhradně a striktně na jediný vítězný zápas. Odvety se v této soutěži již celá desetiletí nehrají. Pro snížení fyzické únavy navíc asociace zavedla pravidlo, že v případě nerozhodného výsledku po uplynutí základní hrací doby (90 minut) se nehraje klasické třicetiminutové prodloužení, nýbrž utkání dospěje okamžitě a rovnou k penaltovému rozstřelu (výjimkou z tohoto pravidla bývá obvykle pouze samotné velké finále).

Soutěž se v moderní éře skládá ze čtrnácti naplánovaných vyřazovacích kol. V prvních šesti kolech (probíhajících od srpna do října) hrají čistě amatérské, okresní a divizní kluby, přičemž tyto úvodní zápasy jsou z důvodu enormních cestovních nákladů administrativně rozděleny a losovány výhradně na úrovni jednotlivých geografických regionů (tzv. Ligue régionale de football).

Zlom nastává od sedmého vyřazovacího kola (obvykle v listopadu), do kterého vstupují plně profesionální kluby z druhé ligy Ligue 2 a nově též zámořské celky z exotických teritorií. Týmy z elitní a nejvyšší soutěže Ligue 1 jsou pak do pavouka nasazeny a nalosovány až v kole devátém (takzvané Round of 64), které se hraje obvykle na začátku ledna. Od tohoto okamžiku probíhá losování naprosto slepě a náhodně bez jakéhokoliv předchozího nasazování podle síly či klubového koeficientu (tzv. random draw). Asociace ovšem uplatňuje jedno velmi populární pravidlo chránící chudé amatéry: pakliže los svede proti sobě dvě mužstva a mezi těmito dvěma celky je v ligové struktuře obrovský propad a rozdíl minimálně dvou ligových úrovní (například celek ze čtvrté ligy je vylosován proti celku z druhé ligy), získává klub z nižší soutěže absolutně automaticky právo a výhodu odehrát daný zápas před svými fanoušky na svém domácím hřišti.

🌍 Účast zámořských teritorií (DOM-TOM)

Ačkoliv drtivá většina evropských pohárových soutěží se omezuje výhradně na kontinentální státy, Coupe de France je v tomto naprostým světovým unikátem. Díky specifickému geopolitickému rozložení Francie se soutěže plnohodnotně účastní také stovky registrovaných klubů ze zámořských departementů a společenství (takzvaných DOM-TOM). Do turnaje jsou začleněny fotbalové týmy z Guadeloupe, Francouzské Guyany, ostrova Martinik, ostrova Mayotte, ostrova Tahiti, ostrova Réunion, a rovněž z Saint-Pierre a Miquelonu či tichomořské Nové Kaledonie.

Tyto zámořské týmy nejprve hrají vlastní dlouhá lokální vyřazovací kvalifikační kola (často již od ledna předchozího roku). Jakmile se určí zástupce daného ostrova, zasáhne tým v sedmém kole do hlavního losu. To v reálné fotbalové praxi generuje absurdní, avšak krásné cestovní extrémy. Evropský celek z pevninské Francie může být vylosován proti tahitskému klubu AS Venus, což pro hráče znamená absolvovat let v délce přesahující 15 000 kilometrů přes půl planety za účelem sehrání jednoho jediného fotbalového zápasu o postup. Veškeré tyto gigantické logistické letové náklady přitom štědře a solidárně plně hradí přímo Francouzská fotbalová federace.

🪄 Fenomén „Petit Poucet“ (Kouzlo poháru)

Žádný jiný pohár na světě nedisponuje takovou tradicí amatérských fotbalových senzací jako právě Coupe de France. Jelikož elitní kluby musejí často cestovat na hrbolatá, malá a bouřlivá venkovská hřiště, dochází k pravidelnému vyřazování miliardových gigantů malými regionálními týmy. V rámci francouzského sportovního a mediálního prostoru se pro tento jev a pro nejslabší či nejníže postavený přeživší klub v soutěži zavedl populární a všeobecně používaný termín „Petit Poucet“ (v překladu Paleček nebo Malý palec). Francouzská fotbalová federace dokonce zavedla oficiální hmotné ocenění zvané Petit Poucet Plaque, které po skončení turnaje nejúspěšnějšímu amatérskému celku slavnostně předává.

Od zavedení plného profesionalismu ve třicátých letech se přes obrovskou výkonnostní bariéru dokázaly do samotného velkého finále celého francouzského poháru historicky probojovat pouze tři naprosto ryze amatérské, nebo třetiligové celky. V roce 2000 to byl klub Calais RUFC hrající tehdy čtvrtou ligu. V roce 2012 ohromil zemi třetiligový celek US Quevilly (který ve finále smolně podlehl slavnému Olympique Lyon gólem Lisandra Lópeze 0:1). Třetím zázračným finalistou byl v roce 2018 amatérský klub Les Herbiers VF, jenž až ve finále nestačil na miliardářský Paris Saint-Germain FC. Dalším obrovským fenoménem byl v roce 2011 klub SO Chambéry Foot z páté ligy, který se do historie zapsal tím, že během jedné jediné cesty soutěží dokázal senzačně vyřadit hned tři plně profesionální prvoligové kluby (včetně Monaca), za což obdržel výše zmíněnou trofej pro nejlepší amatéry.

🏟 Místa konání a tradice

Slavnostní finále turnaje Coupe de France představuje obrovskou a vysoce formální celonárodní společenskou událost, jejíž pompéznost daleko přesahuje hranice běžného fotbalu. Od roku 1927 se udržuje striktní a nepřerušená společenská a státní tradice, kdy každému finálovému utkání na tribuně osobně a fyzicky přihlíží úřadující prezident Francouzské republiky. Tento nejvyšší představitel státu před úvodním hvizdem sestupuje přímo na trávník, kde si osobně podá ruku a prohodí pár slov se všemi dvaadvaceti aktéry i rozhodčími, a po závěrečném hvizdu to je výhradně on, kdo vítěznému kapitánovi do rukou stříbrnou putovní trofej oficiálně předává.

Z hlediska geografického umístění finálových duelů se v průběhu uplynulého století vystřídalo jen minimum lokalit. Úplné počátky a dvacátá léta hostily staré pařížské stadiony jako Bergeyre nebo Pershing. Dlouhá desetiletí následně finále pevně náleželo slavnému olympijskému stadionu v Colombes (Stade Olympique Yves-du-Manoir). Následně se na sklonku sedmdesátých let finálové boje přesunuly do slavného svatostánku Parc des Princes. Jakmile byl však u příležitosti domácího mistrovství světa 1998 slavnostně otevřen zcela nový gigantický národní kolos Stade de France ve čtvrti Saint-Denis, stalo se finále Coupe de France trvale a neodlučně fixováno výhradně na tento ultramoderní osmdesátitisícový stadion.

📈 Kompletní historická tabulka vítězů (1918–2026)

Následující historická a statistická tabulka poskytuje naprosto kompletní, celistvý a chronologicky detailní přehled všech fotbalových celků a institucí, které kdy ve více než stoleté historii dokázaly tuto prestižní stříbrnou trofej zvednout nad hlavu. Data přísně a nekompromisně zachycují celé a úplné historické období od prvního finále v roce 1918 až po nedávno ukončené finále z jara roku 2026. Z hlediska celistvosti nebyl v této tabulce vynechán žádný vítězný klub, stejně jako nebyl zkrácen ani vyfiltrován jediný ročník, v němž dané mužstvo svou trofej získalo.

Pořadí	Fotbalový klub	Počet vítězství	Počet finálových proher	Kompletní výčet všech ročníků, ve kterých klub získal titul (Roky vítězství)
1.	Paris Saint-Germain FC	16	5	1982, 1983, 1993, 1995, 1998, 2004, 2006, 2010, 2015, 2016, 2017, 2018, 2020, 2021, 2024, 2025
2.	Olympique Marseille	10	9	1924, 1926, 1927, 1935, 1938, 1943, 1969, 1972, 1976, 1989
3.	AS Saint-Étienne	6	4	1962, 1968, 1970, 1974, 1975, 1977
4.	Lille OSC	6	3	1946, 1947, 1948, 1953, 1955, 2011
5.	AS Monaco FC	5	5	1960, 1963, 1980, 1985, 1991
6.	Olympique Lyon	5	4	1964, 1967, 1973, 2008, 2012
7.	RC Paris	5	3	1936, 1939, 1940, 1945, 1949
8.	Red Star FC	5	1	1921, 1922, 1923, 1928, 1942
9.	FC Girondins de Bordeaux	4	6	1941, 1986, 1987, 2013
10.	FC Nantes	4	6	1979, 1999, 2000, 2022
11.	AJ Auxerre	4	2	1994, 1996, 2003, 2005
12.	Stade Rennais FC	3	4	1965, 1971, 2019
13.	OGC Nice	3	3	1952, 1954, 1997
14.	RC Strasbourg Alsace	3	3	1951, 1966, 2001
15.	FC Sète 34	2	4	1930, 1934
16.	CS Sedan Ardennes	2	3	1956, 1961
17.	FC Sochaux-Montbéliard	2	3	1937, 2007
18.	Montpellier HSC	2	2	1929, 1990
19.	Stade de Reims	2	2	1950, 1958
20.	FC Metz	2	1	1984, 1988
21.	EA Guingamp	2	1	2009, 2014
22.	CASG Paris	2	0	1919, 1925
23.	RC Lens	1	3	2026
24.	Olympique de Paris	1	2	1918
25.	SC Bastia	1	2	1981
26.	CA Paris-Charenton	1	1	1920
27.	Le Havre AC	1	1	1959
28.	Club Français	1	0	1931
29.	AS Cannes	1	0	1932
30.	Excelsior AC Roubaix	1	0	1933
31.	FC Nancy	1	0	1944
32.	Toulouse FC (1937)	1	0	1957
33.	AS Nancy	1	0	1978
34.	FC Lorient	1	0	2002
35.	Toulouse FC	1	0	2023

💡 Pro laiky

Představte si, že se v hokeji nebo ve fotbale zorganizuje obrovský celonárodní pohár, do kterého se naráz přihlásí úplně všichni – od hráčů a milionářů ze Sparty nebo ze Slavie až po chlapy z vaší vesnice, kteří hrají okresní přebor a po zápase si dají klobásu. Takový formát existuje v mnoha zemích, ale Coupe de France (Francouzský pohár) je naprosto unikátní svou obrovskou masivností. Každoročně se ho zúčastní více než osm tisíc pět set fotbalových týmů.

Kouzlo této soutěže spočívá v takzvaném náhodném losu. V určité fázi turnaje (jakmile skončí podzimní kvalifikace) se už vůbec nehledí na to, kdo je slavný a kdo ne. Míčky se tahají naslepo. Takže se klidně stane, že parta pekařů, učitelů a pošťáků hrajících pátou amatérskou ligu si v poháru najednou vylosuje miliardový velkoklub typu Paris Saint-Germain FC. Ale protože hrají nižší soutěž, platí tam pro ně krásné pravidlo: boháči z Paříže musí nasednout do autobusu a přijet hrát přímo k amatérům na jejich malý, zablácený a vyprodaný vesnický stadion.

Právě tam se rodí ty nejkrásnější, dojemné fotbalové příběhy, kdy motivovaní amatéři s obrovským srdcem sem tam dokážou ubránit nebo senzačně porazit profesionály vydělávající miliony eur měsíčně. Celá Francie vždy těmto malým outsidérům (kterým s láskou říkají "Petit Poucet" neboli Paleček) nadšeně fandí a přeje jim zázrak, a když se takoví amatéři probojují až do finále na obrovský národní stadion před samotného prezidenta republiky, je z toho celospolečenská senzace. A aby toho nebylo málo, Francie tento pohár hraje i se svými vzdálenými ostrovy, takže pařížští milionáři klidně mohou pro jeden soutěžní zápas letět dvanáct hodin letadlem a hrát mistrovský duel mezi palmami na exotickém ostrově Tahiti v Tichém oceánu.

Zdroje