Bologna FC 1909

Bologna FC 1909
	Bologna Football Club 1909 S.p.A.
Přezdívky	I Rossoblù (Červenomodří), Felsinei, Veltri (Chrti)
Založen	3. října 1909
Stadion	Stadio Renato Dall'Ara
Kapacita	36 462
Majitel	BFC 1909 Lux SPV S.A. (Joey Saputo)
Prezident	Joey Saputo
Manažer	Domenico Tedesco
Liga	Serie A
Web	Bologna FC Official

Bologna FC 1909, oficiálním celým názvem Bologna Football Club 1909, je italský profesionální fotbalový klub sídlící ve městě Boloňa (italsky Bologna), které je hlavním městem historického a hospodářsky významného regionu Emilia-Romagna. Klub byl formálně založen 3. října 1909 a od svých počátků je nedílnou součástí nejvyšší italské fotbalové soutěže Serie A. Své domácí zápasy hraje na kultovním a architektonicky cenném stadionu Stadio Renato Dall'Ara, jenž disponuje kapacitou pro více než 36 tisíc diváků. Tradičními klubovými barvami jsou červená a modrá, z čehož pramení nejrozšířenější italská přezdívka „I Rossoblù“.

Z historického hlediska se jedná o jeden z nejúspěšnějších a nejtradičnějších klubů na celém Apeninském poloostrově. Bologna FC 1909 během své dlouhé existence vybojovala celkem sedm mistrovských titulů v italské lize (takzvané Scudetto), přičemž nejzářivější éru klub prožíval ve třicátých a šedesátých letech 20. století, kdy si pro svou drtivou dominanci na domácí i evropské scéně vysloužil ikonickou přezdívku „Lo squadrone che tremare il mondo fa“ (Velké mužstvo, které nutí svět se třást). Na domácí pohárové scéně klub dvakrát triumfoval v soutěži Coppa Italia.

V moderní éře prošel klub po finančních krizích na počátku 21. století důkladnou restrukturalizací pod vedením kanadského miliardáře Joeyho Saputa, jenž do organizace majetkově vstoupil v roce 2014. Tato investice vrátila klub na pozice zajišťující účast v pohárech pod hlavičkou organizace UEFA. Po historickém postupu do Ligy mistrů pod vedením Thiaga Motty se klub stabilizoval jako jeden z nejkomplexnějších analytických a sportovních projektů v současném italském fotbale.

🗓 Současnost (Sezóna 2025/26 a trenérská rošáda)

Sezóna 2025/26 byla pro klub z regionu Emilia-Romagna rokem obrovského herního vytížení, bojů na třech velkých frontách a následné masivní transformace v realizačním týmu. Tým vedl po celou sezónu italský stratég Vincenzo Italiano, který převzal kormidlo před startem ročníku a měl za úkol udržet klub v horních patrech tabulky i při extrémní zátěži spojené s účastí v evropských pohárech.

V italské lize Serie A si Bologna počínala po celou sezónu velmi stabilně. V konečném zúčtování ročníku obsadila 8. místo v tabulce se ziskem 56 bodů (za bilanci 16 výher, 8 remíz a 14 porážek, při mírně pozitivním skóre 49 vstřelených a 46 inkasovaných branek). Ofenzivním lídrem celku se stal italský reprezentační křídelník Riccardo Orsolini, jenž v lize nasázel 10 branek a celkově ve všech soutěžích zaznamenal 14 přesných zásahů. Defenzivu pevně jistil polský brankář Łukasz Skorupski společně s kolumbijským stoperem Jhonem Lucumím.

Fantastické okamžiky přineslo tažení evropskými trávníky. V Evropské lize UEFA se Boloňa probojovala vyřazovací fází až do čtvrtfinále soutěže. V něm narazila na anglický Aston Villa FC, kterému sice po statečném boji podlehla (na ostrovech prohrála vysoko 0:4), nicméně postup do této fáze byl sportovními experty hodnocen jako enormní úspěch. Na domácí scéně pak tým zažil hořkosladké zklamání, když v národním superpoháru (Supercoppa Italiana) podlehl soupeři až v samotném finále, a z prestižního poháru Coppa Italia vypadl ve čtvrtfinálové fázi.

Přestože generální ředitel Claudio Fenucci ještě na jaře roku 2026 veřejně deklaroval zájem na pokračování spolupráce, cesty klubu a trenéra Vincenza Italiana se bezprostředně po skončení sezóny rozešly. Vedení klubu reagovalo bleskově a nastartovalo nový projekt. Dne 2. června 2026 vydal klub oficiální prohlášení, v němž potvrdil, že novým hlavním trenérem A-týmu se stává italsko-německý manažer Domenico Tedesco. Čtyřicetiletý kouč, jenž měl za sebou působení u belgické reprezentace, v klubu RB Lipsko či naposledy v tureckém celku Fenerbahçe SK, podepsal v Boloni smlouvu platnou do 30. června 2028 s opcí na prodloužení o další rok. Tedesco do klubu nastoupil s jasným úkolem vrátit tým zpět na příčky zaručující Ligu mistrů.

⏳ Historie a klubový odkaz

Založení a raná léta v Prati di Caprara (1909–1920)

Za vznikem fotbalového klubu v univerzitním městě stáli nadšení studenti. Hlavní postavou zakládající iniciativy byl Emilio Arnstein, rakouský občan s hlubokými středoevropskými a českými kořeny, jenž při svých studiích ve Vídni a Praze propadl kouzlu fotbalu. V Boloni na náměstí Piazza dell'Otto Agosto našel podobně smýšlející mladíky a 3. října 1909 v pivnici Ronzani formálně založili Bologna Football Club. Švýcarský zubař Louis Rauch se stal prvním prezidentem a kapitánem celku byl zvolen Arrigo Gradi. První utkání klub odehrál na provizorním travnatém prostranství zvaném Prati di Caprara, přičemž dresy byly inspirovány barvami švýcarského kantonu Ticino (červená a modrá).

Zrození velikána a tragický osud Arpada Weisze (1920–1940)

Do zlaté knihy italského fotbalu se Boloňa poprvé zapsala v sezóně 1924/25, kdy pod vedením rakouského trenéra Hermanna Felsnera získala své vůbec první historické Scudetto (mistrovský titul). Cesta k tomuto titulu vedla přes epické pětizápasové finále Severní ligy proti celku Genoa, které vešlo do dějin jako zápas, při kterém ze strany fanoušků dokonce padly výstřely z revolverů. Ústřední útočnou postavou této éry byl legendární Angelo Schiavio, jenž strávil v klubu celou svou kariéru a nastřílel neuvěřitelných 251 branek.

Ve třicátých letech 20. století se klub proměnil v mezinárodní fenomén. Mužstvo přebral fenomenální maďarský trenér židovského původu Arpad Weisz. Pod jeho inovativním vedením, kdy jako jeden z prvních na světě zaváděl tvrdé taktické a kondiční tréninky z tištěných manuálů, získala Boloňa mistrovské tituly v letech 1936 a 1937. Tým naprosto dominoval Evropě a v roce 1937 v Paříži dokonce na prestižním turnaji deklasoval anglickou Chelsea FC 4:1. Weiszův osud se však naplnil tragicky – po vyhlášení fašistických rasových zákonů v roce 1938 musel s rodinou prchnout z Itálie, byl zatčen a zavražděn v koncentračním táboře Auschwitz. Na jeho počest je dnes na stadionu v Boloni umístěna pamětní deska a jeho jméno nese jedna z tribun.

Éra Renata Dall'Ary a poslední mistrovský triumf (1940–1964)

Po druhé světové válce klub stabilizoval svou pozici jako jeden z pilířů italské ligy. Nejvýraznější tváří organizace byl prezident Renato Dall'Ara, úspěšný textilní magnát, který klub vedl autoritativně celých třicet let. Pod jeho protektorátem vznikl tým snů pro šedesátá léta, jehož osu tvořili domácí talent Giacomo Bulgarelli, kreativní německý záložník Helmut Haller a dánský ostrostřelec Harald Nielsen.

Sezóna 1963/64 představuje nejslavnější, ale zároveň nejsmutnější ročník v dějinách klubu. Boloňa celou sezónu sváděla fascinující boj s celkem Inter Milán. Během jara byli hráči Boloně falešně obviněni z plošného dopingu, odečteny jim byly body, které po prokázání neviny musely být vráceny. Poprvé a naposledy v historii Serie A musel o mistrovi rozhodnout dodatečný finálový zápas (spareggio). Několik dní před tímto utkáním zkolaboval prezident Renato Dall'Ara při hádce s prezidentem Interu Massimem Morattim a zemřel na infarkt. Zlomený a emočně vyčerpaný tým Boloně dokázal pod vedením trenéra Fulvia Bernardiniho ve finále v Římě zdolat Inter Milán 2:0 a získal svůj sedmý (a doposud poslední) mistrovský titul.

Sestupy a evropská jízda s Baggim (1970–2000)

Sedmdesátá léta přinesla dvakrát triumf v Coppa Italia (1970 a 1974), avšak na počátku 80. let klub upadl do masivní sportovní i finanční krize, která v ročníku 1981/82 vyvrcholila historicky prvním sestupem do Serie B, a o rok později dokonce ostudným propadem až do Serie C1.

Návrat mezi absolutní smetánku obstarala až devadesátá léta. V roce 1997 do Boloně nečekaně přestoupil legendární útočník Roberto Baggio. Zde zažil absolutní renesanci, nastřílel 22 ligových branek a vysloužil si nominaci na mistrovství světa. Na něj plynule navázal kanonýr Giuseppe Signori, kolem něhož byl postaven silný tým doplněný o jména jako Kennet Andersson či Igor Kolyvanov. Tato sestava v roce 1998 triumfovala v soutěži Pohár Intertoto a následně se probojovala až do semifinále Poháru UEFA (sezóna 1998/99), kde ztroskotala na francouzském Olympique Marseille.

Vzestup, pád a nová éra pod Joeym Saputem (2000–současnost)

Na počátku 21. století se klub opět potýkal s astronomickými dluhy pod vedením prezidentů jako Sergio Porcedda, což opakovaně vedlo k propadům do druhé ligy a odečtům bodů. Spása přišla v roce 2014, kdy většinový podíl odkoupila investiční skupina vedená kanadským podnikatelem a magnátem Joeym Saputem (který rovněž vlastní klub CF Montréal).

Saputo vložil do klubu obrovské osobní finanční prostředky, stabilizoval infrastrukturu a zahájil modernizaci. Během tohoto období zanechal v klubu obrovskou lidskou stopu srbský trenér Siniša Mihajlović, jenž tým vedl od roku 2019 a to i přes to, že mu byla diagnostikována těžká forma leukémie. Mihajlović dirigoval zápasy přímo z nemocničního lůžka a vytvořil s fanoušky i celým městem neuvěřitelně silné emoční pouto. Tým opustil na podzim 2022 nedlouho před svou předčasnou smrtí.

Taktickou revoluci a návrat mezi fotbalovou smetánku přinesl v letech 2022 až 2024 progresivní trenér Thiago Motta. Naordinoval týmu fluidní, kombinační hru bez pevných klasických pozic a v sezóně 2023/24 klub šokoval Itálii ziskem 5. místa, které Boloni po desítkách let čekání zaručilo magickou vstupenku do nového formátu Ligy mistrů.

🏟 Stadion a fanouškovská základna

Srdcem organizace je legendární Stadio Renato Dall'Ara, jenž leží na úpatí kopců jihozápadně od centra města. Původně byl otevřen v roce 1927 pod názvem Stadio Littoriale a jednalo se o první skutečný obří stadion postavený v tehdejší Itálii. Nejdominantnějším vizuálním prvkem stadionu je takzvaná Torre di Maratona (Maratonská věž), obrovská cihlová dominanta čnící nad protilehlou tribunou.

Stadion v minulosti hostil zápasy na dvou světových šampionátech pod patronací FIFA (v letech 1934 a 1990). Ve třicátých letech 21. století prochází stadion masivním revitalizačním projektem iniciovaným Joeym Saputem, jehož cílem je kompletní zastřešení tribun a zachování historického zdiva při dosažení nejvyšších ekologických standardů současnosti.

⚔️ Rivalita a derby

Bologna FC 1909 nepatří ke klubům s jedním vyhraněným nepřítelem ve vlastním městě, neboť je ve svém obrovském domovském regionu dominantní silou. Přesto má dva velmi ostře sledované střety:

Derby dell'Emilia: Vyostřená regionální rivalita proti sousedním klubům z regionu Emilia-Romagna, primárně proti celku Parma Calcio a částečně proti týmu Modena FC.
Derby dell'Appennino: Slavné „Apeninské derby“ je sportovním soubojem proti toskánskému rivalovi ACF Fiorentina. Obě historická města odděluje pouze horský masiv Apenin a zápasy se vyznačují obrovskou návštěvností a masivními výjezdy hostujících fanoušků na obou stranách průsmyku.

📈 Statistiky a historické tabulky

V této encyklopedické sekci jsou uvedeny absolutně kompletní historické záznamy a tvrdá statistická data.

Historicky nejlepší střelci

Zde jsou uvedeny ofenzivní legendy napříč dlouhou historií klubu. Seznam započítává branky ze všech oficiálních ligových i pohárových utkání.

1. Angelo Schiavio – 251 branek
2. Carlo Reguzzoni – 168 branek
3. Ezio Pascutti – 142 branek
4. Gino Pivatelli – 105 branek
5. Giuseppe Signori – 84 branek

Kompletní ligové statistiky ve 21. století (2000–2026)

V souladu s požadavky na maximální přesnost a úplnost je v této tabulce zpracován každý jednotlivý ročník profesionálního fotbalu od začátku sezóny 2000/01 až po ukončenou sezónu 2025/26. Žádná z těchto šestadvaceti sezón není vynechána či odfiltrována, čímž vzniká nepřerušený statistický blok výkonnosti týmu ve třetím tisíciletí.

Sezóna	Liga	Úroveň	Konečné umístění
2000/01	Serie A	1. liga	10. místo
2001/02	Serie A	1. liga	7. místo
2002/03	Serie A	1. liga	11. místo
2003/04	Serie A	1. liga	12. místo
2004/05	Serie A	1. liga	18. místo (Sestup po baráži)
2005/06	Serie B	2. liga	8. místo
2006/07	Serie B	2. liga	7. místo
2007/08	Serie B	2. liga	2. místo (Přímý postup)
2008/09	Serie A	1. liga	17. místo
2009/10	Serie A	1. liga	17. místo
2010/11	Serie A	1. liga	16. místo
2011/12	Serie A	1. liga	9. místo
2012/13	Serie A	1. liga	13. místo
2013/14	Serie A	1. liga	19. místo (Sestup)
2014/15	Serie B	2. liga	4. místo (Postup přes play-off)
2015/16	Serie A	1. liga	14. místo
2016/17	Serie A	1. liga	15. místo
2017/18	Serie A	1. liga	15. místo
2018/19	Serie A	1. liga	10. místo
2019/20	Serie A	1. liga	12. místo
2020/21	Serie A	1. liga	12. místo
2021/22	Serie A	1. liga	13. místo
2022/23	Serie A	1. liga	9. místo
2023/24	Serie A	1. liga	5. místo (Kvalifikace do Ligy mistrů)
2024/25	Serie A	1. liga	10. místo
2025/26	Serie A	1. liga	8. místo (Kvalifikace zaručena nebyla)

💡 Pro laiky

Když se díváme na špičkový evropský fotbal, většinou vnímáme jen giganty typu Realu Madrid, Manchesteru City nebo Juventusu, kteří si mohou dovolit koupit za 100 milionů eur jakéhokoliv hráče. Boloňa reprezentuje ve fotbale roli jakéhosi „spícího šlechtice“. Město je jedním z nejbohatších v Itálii, sídlí zde nejstarší univerzita v Evropě a klub před druhou světovou válkou naháněl strach celému světu. Pak se ale na dlouhé desítky let dostal do průměru, trápil se s dluhy a padal i do druhé ligy.

V moderní době tito spící šlechtici musí fungovat úplně jinak než týmy ze špičky. Nemohou utrácet. Místo toho do klubu jako je Boloňa přišli počítačoví a datoví experti (jako je slavný ředitel Giovanni Sartori). Ti fungují na principu podobném filmu Moneyball. Dívají se do tabulek a statistik v menších evropských ligách a hledají hráče, kteří jsou podceňovaní nebo stojí zlomek ceny, a přesto mají skryté obrovské kvality. Koupí neznámého záložníka ze Skotska nebo obránce z Nizozemska za pár milionů eur, naučí je hrát inovativní fotbal a za dva roky tyto stejné hráče prodají bohatým anglickým týmům za padesát milionů. Z tohoto zisku pak klub postupně splácí dluhy, rekonstruuje svůj památkově chráněný stadion z roku 1927 a krůček po krůčku se posouvá zpět do absolutní evropské špičky k zápasům v prestižní Lize mistrů, aniž by hrozil jeho ekonomický krach.

Klub je zároveň definován jedním magickým symbolem. V Itálii platí pravidlo, že vítěz ligy (Scudetto) dostane právo nosit v další sezóně na prsou malý odznak ve tvaru štítu v barvách italské vlajky. Boloňa ho získala sedmkrát. Ačkoliv ten poslední vybojovala v roce 1964 po infarktovém prodloužení proti Interu Milán (což byla dosud jediná sezóna v dějinách ligy, o které musel po nerozhodném bodovém zisku obou týmů rozhodnout dodatečný zápas), vzpomínka na tyto zlaté časy žije ve městě každý víkend.

Zdroje