Béla Bartók
Obsah boxu
Šablona:Infobox - hudební skladatel Béla Viktor János Bartók (* 25. března 1881, Nagyszentmiklós – 26. září 1945, New York) byl maďarský skladatel, klavírista, libretista, pedagog a jeden ze zakladatelů etnomuzikologie. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších skladatelů 20. století. Jeho hudba je charakteristická hlubokým propojením s lidovou hudbou střední a východní Evropy, kterou systematicky sbíral a analyzoval, s moderními kompozičními technikami. Společně se svým přítelem a kolegou Zoltánem Kodálym položil základy vědeckého studia lidové hudby.
Jeho dílo zahrnuje širokou škálu žánrů, od opery a baletu přes orchestrální a komorní skladby až po rozsáhlou klavírní tvorbu. Mezi jeho nejznámější skladby patří Koncert pro orchestr, opera Hrad knížete Modrovouse, baletní pantomima Zázračný mandarin a pedagogický cyklus Mikrokosmos. Jeho šest smyčcových kvartetů je považováno za jeden z pilířů tohoto žánru ve 20. století.
📜 Život
👶 Dětství a studia (1881–1903)
Béla Bartók se narodil v Nagyszentmiklósi v banátské části Uherského království (dnes Sânnicolau Mare v Rumunsku). Jeho otec, ředitel zemědělské školy, byl nadšený amatérský hudebník, matka byla učitelkou. Hudební talent se u něj projevil velmi brzy; v pěti letech již uměl hrát na klavír a brzy začal komponovat. Po předčasné smrti otce v roce 1888 se rodina často stěhovala. Nakonec se usadili v Prešpurku (dnešní Bratislava), kde Bartók studoval hru na klavír a kompozici u László Erkela.
V letech 1899 až 1903 studoval na Královské hudební akademii v Budapešti, kde byl jeho profesorem klavíru István Thomán (žák Franze Liszta) a kompozice Hans von Koessler. V této době byl silně ovlivněn hudbou Richarda Strausse, což je patrné v jeho rané symfonické básni Kossuth (1903).
🎶 Sběratelská činnost a raná tvorba (1904–1918)
Zásadní zlom v Bartókově uměleckém vývoji nastal kolem roku 1904, kdy objevil autentickou maďarskou lidovou hudbu, která se výrazně lišila od populárních "cikánských" melodií, jež byly do té doby za maďarský folklór považovány. V roce 1906 navázal celoživotní přátelství a spolupráci se Zoltánem Kodálym. Společně se vydali na cesty po maďarském venkově a později i do dalších zemí (Slovensko, Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Turecko, severní Afrika), kde pomocí fonografu nahrávali a systematicky třídili tisíce lidových písní.
Tento výzkum zásadně ovlivnil jeho kompoziční styl. Začal integrovat prvky lidové hudby – její modální stupnice, asymetrické rytmy a specifickou melodiku – do svých vlastních skladeb. Z tohoto období pocházejí díla jako klavírní skladba Allegro barbaro (1911), opera Hrad knížete Modrovouse (1911, premiéra 1918) a balet Dřevěný princ (1917).
🏛️ Meziválečné období v Budapešti (1919–1939)
Po první světové válce a pádu Rakouska-Uherska se Bartók stal mezinárodně uznávanou osobností. Působil jako profesor klavíru na Hudební akademii v Budapešti, koncertoval po celé Evropě a Spojených státech jako klavírní virtuos a propagátor vlastní hudby. V tomto období vznikla některá z jeho nejradikálnějších a nejexpresivnějších děl, včetně baletní pantomimy Zázračný mandarin (1926), prvních dvou klavírních koncertů a třetího a čtvrtého smyčcového kvartetu.
S nástupem fašismu v Evropě se Bartókův postoj stával stále více kritickým. Otevřeně se stavěl proti nacistickému Německu, zakázal vysílání svých děl v německém a italském rozhlase a po anšlusu Rakouska převezl své cenné rukopisy do Švýcarska.
🇺🇸 Exil ve Spojených státech a poslední léta (1940–1945)
V roce 1940, po smrti své matky a v obavách z politického vývoje, emigroval se svou druhou ženou, klavíristkou Dittou Pásztory, do Spojených států. Usadili se v New Yorku. Život v exilu byl pro něj obtížný. Potýkal se s finančními problémy, nedostatkem uznání a pocitem kulturní izolace. Získal sice čestný doktorát na Columbia University a pracoval na analýze sbírky jihoslovanských lidových písní, ale jeho skladatelská činnost téměř ustala.
Zlom nastal v roce 1943, kdy od dirigenta Sergeje Kusevického obdržel objednávku na orchestrální skladbu. Výsledkem byl slavný Koncert pro orchestr, který mu přinesl velký úspěch. V posledních letech života, navzdory zhoršujícímu se zdraví (trpěl leukémií), zažil nový tvůrčí vzmach. Zkomponoval ještě Sonátu pro sólové housle pro Yehudiho Menuhina, Třetí klavírní koncert a rozpracoval Koncert pro violu. Zemřel 26. září 1945 v New Yorku. Jeho ostatky byly v roce 1988 převezeny do Budapešti a uloženy na hřbitově Farkasréti.
🎵 Hudební styl a vlivy
Bartókův styl je syntézou tří hlavních prvků: lidové hudby, tradice evropské klasické hudby (od Bacha přes Beethovena po Debussyho) a modernistických tendencí počátku 20. století.
🌿 Vliv lidové hudby
Lidová hudba pro Bartóka nebyla jen zdrojem citací, ale základním stavebním materiálem. Převzal z ní:
- **Modální stupnice:** Používal církevní a pentatonické mody, které narušovaly tradiční dur-mollovou tonalitu.
- **Asymetrické rytmy:** Často využíval komplexní, taneční rytmy inspirované folklórem, zejména z Bulharska (tzv. "bulharské rytmy").
- **Melodika:** Jeho melodie často napodobují charakteristické intervaly a ornamenty lidových písní.
🎹 Harmonický a rytmický jazyk
Bartókův harmonický svět je velmi bohatý a často disonantní. Používal polytonalitu (současné znění více tónin), shluky tónů (klastry) a nové akordické struktury. Jeho rytmika je energická, motorická a často drsná, jak dokazuje například Allegro barbaro. Vytvořil také specifické instrumentální techniky, jako je "Bartókovo pizzicato" (struna je odtažena tak silně, že při návratu narazí do hmatníku).
🎼 Formální inovace
Bartók byl mistrem hudební formy. Často pracoval s principy symetrie a proporcí založených na zlatém řezu. Proslul používáním tzv. obloukové formy (např. A-B-C-B-A), která je patrná v mnoha jeho dílech, včetně pátého smyčcového kvartetu a Koncertu pro orchestr.
🌍 Etnomuzikologická práce
Bartókova práce v oblasti etnomuzikologie byla stejně průkopnická jako jeho skladatelská činnost. Společně s Kodálym přistupovali ke sběru lidových písní s vědeckou precizností.
🎙️ Metody sběru a analýzy
Používali fonograf k zachycení autentického provedení, což jim umožnilo studovat jemné nuance intonace a rytmu, které by pouhým notovým zápisem zanikly. Shromáždili, přepsali a klasifikovali tisíce melodií podle jejich hudebních charakteristik (melodický obrys, rytmická struktura, počet slabik v textu). Jejich systematický přístup položil základy moderní etnomuzikologie ve střední Evropě.
🗺️ Oblasti výzkumu
Ačkoliv začal sběrem maďarských písní, jeho zájem se brzy rozšířil na hudbu sousedních národů. Uvědomoval si, že hudební tradice nerespektují politické hranice, a studoval vzájemné vlivy mezi maďarskou, slovenskou, rumunskou, srbskou a dalšími hudebními kulturami. Jeho srovnávací studie jsou dodnes cenným zdrojem informací.
🎹 Významná díla
🎭 Jevištní díla
- Hrad knížete Modrovouse (A kékszakállú herceg vára, 1911) – jednoaktová symbolistická opera
- Dřevěný princ (A fából faragott királyfi, 1917) – balet
- Zázračný mandarin (A csodálatos mandarin, 1926) – expresionistická baletní pantomima
🎻 Orchestrální díla
- Koncert pro orchestr (1943)
- Hudba pro smyčce, bicí a celestu (1936)
- Taneční suita (1923)
- Divertimento pro smyčcový orchestr (1939)
- Klavírní koncert č. 1 (1926)
- Klavírní koncert č. 2 (1931)
- Klavírní koncert č. 3 (1945)
- Houslový koncert č. 2 (1938)
- Koncert pro violu (1945, nedokončený, zrekonstruoval Tibor Serly)
🎼 Komorní hudba
- Šest smyčcových kvartetů (1908, 1917, 1927, 1928, 1934, 1939)
- Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje (1937)
- Kontrasty pro klarinet, housle a klavír (1938), napsáno pro Bennyho Goodmana
- Sonáta pro sólové housle (1944)
🎹 Klavírní tvorba
- Allegro barbaro (1911)
- Suita op. 14 (1916)
- Sonáta (1926)
- V přírodě (Szabadban, 1926)
- Mikrokosmos (1926–1939) – 153 progresivních klavírních skladeb v šesti svazcích
🏛️ Odkaz a význam
Béla Bartók je jednou z klíčových postav hudby 20. století. Jeho dílo představuje unikátní syntézu lidové tradice a modernistické inovace. Dokázal, že folklór může být nejen zdrojem inspirace, ale i základem pro komplexní a propracovaný hudební jazyk. Jeho smyčcové kvartety jsou srovnávány s Beethovenovými pro svou hloubku a formální dokonalost. Jeho etnomuzikologická práce nastavila nové standardy pro studium lidové hudby a ovlivnila generace badatelů. Bartókův odkaz spočívá v jeho nekompromisní umělecké integritě, hlubokém humanismu a schopnosti vytvořit hudbu, která je zároveň národně specifická i univerzálně srozumitelná.