Andrij Parubij

Rozbalit box

Obsah boxu

Andrij Volodymyrovyč Parubij (ukrajinsky Андрій Володимирович Парубій; 31. ledna 1971, Červonohrad – 29. srpna 2025, Lvov) byl ukrajinský politik, který v letech 2016 až 2019 zastával funkci předsedy Nejvyšší rady Ukrajiny. Byl jednou z nejvýraznějších postav ukrajinské politické scény po získání nezávislosti, zejména v souvislosti s Oranžovou revolucí a Euromajdanem, kde působil jako velitel protestního hnutí. Dne 29. srpna 2025 byl ve Lvově zavražděn.

Jeho politická kariéra byla vnímána kontroverzně, a to zejména kvůli jeho ranému působení v krajně pravicových a nacionalistických organizacích v 90. letech.

💼 Politická kariéra

✊ Disent a počátky v nacionalistickém hnutí

Parubij se stal politicky aktivním již v mládí jako součást hnutí za nezávislost Ukrajiny na konci 80. let. V roce 1988 byl zatčen za účast na nelegální demonstraci. Byl jedním ze zakladatelů a vůdců polovojenské nacionalistické mládežnické organizace "Patriot Ukrajiny".

V roce 1991 spoluzakládal Sociálně-národní stranu Ukrajiny (SNPU), krajně pravicovou stranu, která používala symboliku připomínající vlčí hák (Wolfsangel), symbol spojený s některými jednotkami SS. Strana se později přetransformovala v umírněnější a dnes mainstreamovou stranu Svoboda. Parubij stranu opustil v roce 2004. Sám své působení v těchto organizacích popisoval jako součást boje za ukrajinskou nezávislost a odmítal spojování s neonacismem.

🍊 Oranžová revoluce a vstup do mainstreamu

Během Oranžové revoluce v roce 2004 byl Parubij velitelem stanového městečka na Majdanu Nezaležnosti v Kyjevě. V tomto období se odklonil od krajně pravicové politiky a vstoupil do prozápadního, středopravého bloku Naše Ukrajina tehdejšího prezidenta Viktora Juščenka. V roce 2007 byl za tuto stranu poprvé zvolen poslancem Nejvyšší rady. Později přešel do strany Baťkivščyna Julije Tymošenkové.

Revoluce důstojnosti (Euromajdan) a vzestup

Parubij se stal jednou z klíčových tváří a organizátorů Euromajdanu (Revoluce důstojnosti) na přelomu let 2013 a 2014. Působil jako velitel (komandant) protestního hnutí a koordinoval činnost dobrovolnických sebeobranných oddílů (tzv. "sotní"), které chránily protestní tábor na Majdanu. V této roli byl zodpovědný za bezpečnost a logistiku celého protestu.

Po svržení prezidenta Viktora Janukovyče v únoru 2014 byl jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny (RNBO). V této funkci dohlížel na počátky antiteroristické operace (ATO) proti Ruskem podporovaným separatistům na Donbasu a na obnovu bojeschopnosti ukrajinské armády po anexi Krymu. Na funkci rezignoval v srpnu 2014.

🏛️ Předseda Nejvyšší rady (2016–2019)

Po parlamentních volbách v roce 2014 byl Parubij zvolen za stranu Lidová fronta Arsenije Jaceňuka a stal se prvním místopředsedou parlamentu. Dne 14. dubna 2016 byl zvolen předsedou Nejvyšší rady a v této funkci setrval až do roku 2019.

Jako předseda parlamentu dohlížel na přijetí řady klíčových reforem a zákonů, které měly posílit ukrajinskou suverenitu a směřování na Západ:

• Prosazoval zákony o dekomunizaci a zákony posilující status ukrajinského jazyka.
• Byl klíčovou postavou při schvalování ústavních změn, které zakotvily strategický kurz Ukrajiny na získání plnohodnotného členství v Evropské unii a NATO.
• Aktivně se podílel na snahách o získání autokefality (nezávislosti) pro Pravoslavnou církev Ukrajiny.

Po volbách v roce 2019, ve kterých zvítězila strana Služebník lidu Volodymyra Zelenského, Parubij skončil ve funkci předsedy, ale byl znovu zvolen poslancem, tentokrát za stranu Evropská solidarita Petra Porošenka, v jejímž poslaneckém klubu působil až do své smrti.

🥀 Úmrtí

Andrij Parubij byl zavražděn 29. srpna 2025 ve večerních hodinách ve Lvově. Podle prvotních informací byl zastřelen neznámým pachatelem, když se vracel domů. Zprávu potvrdil starosta Lvova Andrij Sadovyj. Parubij byl známý svými silně protiruskými postoji a jeho jméno figurovalo na sankčním seznamu Ruské federace a byl také na seznamu hledaných osob ruského ministerstva vnitra. Ukrajinské bezpečnostní složky okamžitě zahájily vyšetřování a jednou z hlavních vyšetřovacích verzí je ruská stopa.

✨ Pro laiky

Představit si Andrija Parubije znamená vidět ztělesnění ukrajinského revolucionáře, který prošel dlouhou cestou od radikálního nacionalisty až po jednoho z nejvyšších ústavních činitelů.

Jeho příběh lze rozdělit do dvou hlavních kapitol: 1. Mladý radikál (90. léta): V době, kdy se Ukrajina vymanila ze Sovětského svazu, byl Parubij u zrodu velmi tvrdých, nacionalistických a polovojenských skupin. Jeho cílem byla silná a nezávislá Ukrajina, ale metody a symbolika těchto skupin byly velmi kontroverzní. Pro své kritiky je tato část jeho minulosti trvalou skvrnou. 2. Organizátor revolucí a státník (po roce 2004): Během velkých prozápadních protestů – Oranžové revoluce a zejména Euromajdanu – se stal klíčovým organizátorem. Na Euromajdanu byl v podstatě "šéfem bezpečnosti" celého protestního tábora. Jeho organizační schopnosti a autorita z něj udělaly respektovanou postavu. Díky tomu se po revoluci dostal do nejvyšších pater politiky a stal se předsedou parlamentu, což je v podstatě pozice "šéfa všech poslanců".

Stručně řečeno, Parubij byl muž, který stál v první linii u všech klíčových momentů moderní ukrajinské historie. Pro své příznivce byl statečným patriotem a architektem dvou revolucí, který pomohl nasměrovat Ukrajinu na Západ. Pro své odpůrce byl kontroverzní postavou, která se nikdy plně nezbavila stínů své krajně pravicové minulosti. Jeho násilná smrt se stala symbolem pokračujícího boje Ukrajiny za suverenitu.