Albert Speer

Albert Speer
Celé jméno	Berthold Konrad Hermann Albert Speer
Datum narození	19. března 1905
Místo narození	Mannheim, Německá říše
Datum úmrtí	1. září 1981
Místo úmrtí	Londýn, Spojené království
Státní příslušnost
Manželka	Margarete Weberová (sňatek 1928)
Děti	6 dětí (mimo jiné architekt Albert Speer mladší)
Povolání	architekt, ministr zbrojení a válečné produkce, spisovatel
Politická strana	NSDAP (1931–1945)
Funkce</
Aktivní od	1931

Albert Speer (celým rodným jménem Berthold Konrad Hermann Albert Speer) byl německý architekt a jeden z nejvýše postavených představitelů nacistického režimu během existence Třetí říše. V dějinách dvacátého století je znám především jako osobní a hlavní architekt Adolfa Hitlera a posléze jako říšský ministr zbrojení a válečné produkce (od roku 1942 do konce druhé světové války). Díky své organizační genialitě a bezskrupulóznímu využívání otrocké práce milionů vězňů z koncentračních táborů se mu podařilo udržet německý válečný průmysl v chodu i během masivního spojeneckého strategického bombardování, čímž prokazatelně prodloužil světový konflikt o několik měsíců až let.

Po skončení války se stal jedním z hlavních obžalovaných před Mezinárodním vojenským tribunálem během proslulého Norimberského procesu. Zde aplikoval zcela unikátní a vysoce manipulativní obhajovací strategii – jako jediný z vysoce postavených nacistů přijal abstraktní a všeobecnou morální odpovědnost za zločiny režimu, avšak kategoricky popřel jakoukoliv přímou vědomost o holokaustu a vyhlazovacích táborech. Tato taktika ho zachránila před trestem smrti. Byl odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody, které si v plném rozsahu odpykal v berlínské věznici Špandava (Spandau). Po svém propuštění v roce 1966 se stal světově proslulým autorem bestsellerových memoárů a v mediálním prostoru si úspěšně vybudoval auru takzvaného „hodného nacisty“ (The Good Nazi), jemuž se podařilo po desetiletí obelhávat veřejnost ohledně své skutečné role v nacistické genocidě.

🗓 Současnost a dekonstrukce historického mýtu (2025–2026)

I ve třetí dekádě jednadvacátého století zůstává osobnost Alberta Speera předmětem mimořádně intenzivního historického výzkumu. Moderní historiografie, opírající se o nově zdigitalizované archivy, v letech 2025 a 2026 definitivně a drtivě vyvrací jeho poválečný mýtus o „apolitičném technokratovi“, který o vraždění evropských Židů údajně nic nevěděl.

Zásadní kulturně-historickou událostí se v letech 2025 a 2026 stala rozsáhlá expozice uspořádaná v prostorách Memorium Nuremberg Trials (Památník Norimberských procesů). Výstava s názvem "Albert Speer in the Federal Republic: Dealing with the German Past" (Albert Speer ve Spolkové republice: Vyrovnávání se s německou minulostí) podrobně mapuje, jakým způsobem Speer po svém propuštění z vězení po celá desetiletí úspěšně korumpoval historická fakta a proč jeho falešný narativ tolik rezonoval v tehdejší německé i západní společnosti, která zoufale toužila slyšet příběh o „slušných Němcích svedených ďábelským Hitlerem“.

Literární a publicistická scéna se k jeho osobě rovněž kriticky vrací. V dubnu 2026 vyšel v britském deníku The Guardian rozsáhlý rozbor knihy Jeana-Noëla Orenga s názvem "You Are the Führer's Unrequited Love" (Jsi Vůdcovou neopětovanou láskou). Kniha a její recenze analyzují mistrovské dílo Speerovy poválečné duplicity a zkoumají toxický, takřka symbiotický vztah mezi ním a Hitlerem. Historici nyní poukazují na nezvratné důkazy: Speer, jakožto Generální stavební inspektor pro hlavní město Říše, již v roce 1939 osobně a systematicky vypracoval seznamy židovských bytů v Berlíně. Dal pokyn k násilnému vystěhování desítek tisíc berlínských Židů, aby uvolnil byty pro německé dělníky, jejichž původní obydlí měla být zbourána kvůli jeho megalomanským architektonickým projektům. Tímto byrokratickým krokem vytvořil přímý předstupeň a logistický základ pro jejich následné deportace do vyhlazovacích táborů. Speerova obhajoba o neznalosti holokaustu je tak moderní vědou v roce 2026 považována za absolutně vyvrácenou a lživou.

⏳ Dětství a univerzitní léta

Berthold Konrad Hermann Albert Speer se narodil 19. března 1905 v tehdy prosperujícím a bohatém průmyslovém městě Mannheimu. Pocházel ze zámožné a vysoce postavené rodiny z vyšší střední třídy (Großbürgertum). Architektura v jeho rodině představovala pevnou a generační tradici – jak jeho otec Albert Friedrich Speer, tak i jeho dědeček byli velmi úspěšnými a bohatými architekty.

Dětství trávil v obrovské vile v Mannheimu a později na rodinném sídle v univerzitním městě Heidelberg. Z finančního hlediska rodina nikdy nepoznala nouzi, ani během zničující hospodářské krize po první světové válce. Mladý Albert byl zpočátku fascinován především matematikou a teoretickou fyzikou a původně zvažoval akademickou kariéru v těchto oborech. Na nátlak svého otce se však nakonec podvolil rodinné tradici a rozhodl se pro studium architektury.

V roce 1923 nastoupil na technologický institut (Technickou univerzitu) v bavorském Mnichově. Z důvodu tamní vysoké inflace se posléze přesunul do Berlína, kde na prestižní Technické univerzitě Charlottenburg studoval pod vedením proslulého profesora a architekta Heinricha Tessenowa. Tessenow byl zastáncem prosté, asketické a konzervativní architektury, jež se ostře vymezovala proti tehdy modernímu funkcionalismu (například směru Bauhaus). Speer se stal Tessenowovým oblíbeným studentem a v roce 1927, ihned po úspěšném složení státních závěrečných zkoušek, se stal jeho hlavním akademickým asistentem. V témže roce, přes odpor svých snobských rodičů, se oženil s Margarete Weberovou, s níž později zplodil šest dětí (včetně Alberta Speera mladšího, který se stal v poválečném Německu mezinárodně uznávaným architektem a urbanistou).

🏛 Architekt Třetí říše a tvůrce propagandy (1931–1941)

Albert Speer patřil ke generaci, která v době vypuknutí první světové války byla příliš mladá na narukování na frontu, avšak vyrůstala v atmosféře národního ponížení z Versailleské smlouvy a strachu z komunismu. V prosinci roku 1930 ho jeho studenti přesvědčili, aby se s nimi zúčastnil politického shromáždění na berlínském hasičském stadionu (Hasenheide), kde vystupoval s projevem Adolf Hitler.

Speer byl Hitlerovým zjevem a hypnotickým řečnickým stylem naprosto paralyzován a uchvácen. Pocity, které prožíval, později ve svých pamětech přirovnal k náboženské konverzi. Již 1. března 1931 oficiálně vstoupil do nacistické strany (NSDAP) a stal se členem SA. Svou architektonickou kariéru pro nacisty započal drobnými pracemi – zrekonstruoval vilu stranického funkcionáře Karla Hankeho a následně budovu berlínského velitelství strany. Jeho efektivita a cit pro design zaujaly i Josepha Goebbelse.

Skutečný historický zlom v jeho životě však přišel po převzetí moci nacisty v roce 1933. Speer byl pověřen koncepční výzdobou masového sjezdu NSDAP v Norimberku. Na rozdíl od předchozích ročníků, které připomínaly chaotické venkovské slavnosti, Speer naordinoval geometrickou přísnost, kolosální vlajky a monumentální pódium inspirované starověkými oltáři (tzv. Zeppelinfeld). V roce 1934 se pro sjezd uchýlil k technologickému zázraku, který vešel do dějin jako „Katedrála světla“ (Lichtdom) – Speer nechal zabavit 152 těžkých protiletadlových světlometů a zamířil je kolmo k nebesům. V noční tmě vytvořily stovky zářivých pilířů světla dokonalou, děsivou a majestátní iluzi antického chrámu nekonečných rozměrů, což dokonale evokovalo poslušnost masy vůči Vůdci. Tento vizuální triumf si získal Hitlerovo srdce.

Welthauptstadt Germania a Říšské kancléřství

Hitler a Speer sdíleli hlubokou posedlost architekturou a monumentalitou. Považovali gigantické stavby za ztělesnění moci (takzvaná "teorie hodnoty ruin", podle níž měly nacistické budovy i po svém zřícení za tisíce let budit v budoucích generacích respekt podobný egyptským pyramidám). V roce 1937 jmenoval Hitler Speera na nově vytvořený a absolutně mocný post – Generální stavební inspektor pro hlavní město Říše (Generalbauinspektor für die Reichshauptstadt, zkráceně GBI).

Úkolem GBI bylo zcela přebudovat Berlín na budoucí hlavní město světa, takzvanou „Germanii“. Projekt počítal s obří severojižní osou propojující dvě obří vlaková nádraží. Na jejím vrcholu měla stát Velká dvorana (Volkshalle), gigantická kopulovitá stavba, která by pojmula přes 180 000 stojících lidí a byla by tak velká, že se předpokládalo utváření vlastních mraků a vnitřního deště pod kupolí vlivem dechu davu. Výstavba Germanie si vyžádala nemilosrdnou demolici celých městských bloků. Speer za tímto účelem masivně deportoval tisíce Židů a do otrocké práce při lámání kamene nasadil vězně z koncentračních táborů. Z tohoto fantasmagorického projektu se kvůli válce realizovalo jen nepatrné procento (například několik světelných kandelábrů a testovací betonový válec pro měření únosnosti berlínské půdy).

V roce 1938 však Speer dokázal uspokojit Hitlerovo ego v rekordním čase. Během jediného roku navrhl, vyprojektoval a nechal postavit zcela nové, megalomanské Nové říšské kancléřství v Berlíně. Budova disponovala takřka kilometr dlouhou galerií mramoru, obrovskými křišťálovými lustry a její vnitřní design byl úmyslně navržen tak, aby zahraniční diplomaty přicházející za Hitlerem fyzicky i psychicky zastrašil.

⚙️ Ministr zbrojení a "Válečný zázrak" (1942–1945)

Zlomem Speerovy kariéry se stala tragická letecká havárie. Dne 8. února 1942 zahynul při explozi letadla poblíž Hitlerova hlavního stanu na východní frontě (Vlčí doupě) dosavadní říšský ministr zbrojení a munice, Fritz Todt. Hitler k naprostému překvapení všech stranických kádrů (především Hermanna Göringa, který na post aspiroval) jmenoval svého milovaného architekta Speera do této stěžejní exekutivní a vojenské funkce. Speer se ve věku 36 let stal jedním z nejmocnějších mužů v Třetí říši.

Speer se okamžitě obklopil týmem mladých, loajálních a apolitických technologů a manažerů z těžkého průmyslu a omezil zásahy zkorumpovaných starých stranických funkcionářů (Gauleiterů). Prosadil tvrdou racionalizaci, byrokratickou standardizaci výroby a převedl nacistickou ekonomiku na skutečné podmínky „totální války“.

Statistiky, které Speerovo ministerstvo prezentovalo, hovořily o absolutním „zbrojním zázraku“. Ačkoliv byla německá města pod drtivým kobercovým bombardováním ze strany spojeneckých leteckých sil, německá produkce letadel, tanků a munice se mezi lety 1942 a 1944 ztrojnásobila až zčtyřnásobila. Moderní historikové (například na základě studií britských a amerických vyšetřovatelů) však upozorňují, že Speer z velké části využíval kreativní účetnictví, nepoctivou metodiku sestavování statistik a především těžil z reforem, které již dávno před jeho nástupem aplikoval jeho předchůdce Todt.

Temnou a děsivou cenou za tuto produktivitu bylo masové zapojení nevolníků. Speer úzce spolupracoval s generálním zmocněncem pro pracovní nasazení Fritzem Sauckelem a s vůdcem SS Heinrichem Himmlerem. Z okupované Evropy byly nuceně odvlékány miliony civilistů. V extrémně brutálních a nelidských podmínkách v podzemních továrnách (jako byl například komplex Mittelbau-Dora pro výrobu raket V-2) dřely a umíraly statisíce vězňů koncentračních táborů vyhnaných na hranici vyhladovění, což z Alberta Speera udělalo přímého spolupachatele vyhlazování prací (Vernichtung durch Arbeit).

V závěrečných měsících války, když si uvědomil, že je pád nacistického Německa nevyhnutelný, se údajně postavil proti samotnému Vůdci. V březnu 1945 vydal Hitler proslulý "Neronův rozkaz", který požadoval spálenou zemi – destrukci veškeré průmyslové infrastruktury, elektráren a mostů na území Říše, aby nepadly do rukou nepříteli. Speer tvrdil, že tento rozkaz tajně sabotoval a cestoval po zemi, aby přesvědčil místní velitele infrastrukturu neničit, čímž chtěl zajistit přežití německého národa po válce.

⚖️ Záchrana krku v Norimberku (1945–1946)

Po bezpodmínečné kapitulaci v květnu 1945 byl Speer zpočátku činný ve flensburské vládě vedené admirálem Karlem Dönitzem, ale 23. května 1945 byl Brity definitivně zatčen a uvězněn. V říjnu 1945 zasedl na lavici obžalovaných před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku.

Během procesu předvedl Speer svůj pověstný intelektuální a manipulativní mistrovský kousek. Na rozdíl od většiny ostatních prominentů v čele s Hermannem Göringem, kteří projevovali absolutní vzdor, křičeli a uráželi soudce, Speer zvolil taktiku distancovaného džentlmena. Doznával se k formální, politické a obecné morální odpovědnosti za režim, jemuž sloužil. Výřečně popisoval, jak celou zemi zachvátila „tragédie moderní technologie v rukou jednoho maniaka“. Tato upřímně působící lítost a zdánlivá otevřenost spojenecké soudce i novináře naprosto odzbrojila a fascinovala.

Avšak kdykoliv došlo na přímé, specifické otázky ohledně holokaustu, zvěrstev na východní frontě nebo konkrétních otřesných podmínek vězňů, Speer se stáhl a hájil se taktikou „viny z nevědomosti“. Tvrdil, že pracoval zavřený ve své ministerské kanceláři a na staveništích a o vyvražďování Židů neměl nejmenší tušení. Zatajil také svou osobní přítomnost na Posenově (Poznaňské) konferenci v roce 1943, kde Heinrich Himmler naprosto otevřeně popisoval masové vyvražďování civilistů. Ačkoliv ho sovětský soudce chtěl poslat na popraviště a navrhoval pro něj trest smrti oběšením (stejně jako u jeho kolegy Fritze Sauckela, který byl skutečně oběšen), západní soudci uvěřili jeho "upřímné reflexi" a pragmatismu. Byl odsouzen k trestu dvaceti let odnětí svobody.

⛓️ Léta ve Špandavě a literární dráha (1947–1981)

Od 18. července 1947 byl Speer internován ve vysoce střeženém komplexu spojenecké věznice Špandava (Spandau) v Západním Berlíně. Během oněch dlouhých a monotónních dvou dekád zažíval frustraci a chladné vztahy s ostatními vězněnými nacisty, zejména po tom, co se izoloval od zarytých hitlerovců, jako byli Rudolf Hess či admirál Raeder.

Aby se nezbláznil, vyvinul nesmírnou intelektuální a fyzickou aktivitu. Krok za krokem, v kruhu na vězeňském dvoře, prohlašoval, že "chodí pěšky kolem světa". Četl knihy, studoval, a co bylo nejcennější – porušoval přísná vězeňská pravidla a na útržky toaletního papíru nebo tabákových obalů sepisoval své tajné vzpomínky a paměti, které mu podplacení dozorci potají pašovali za brány vězení k jeho přátelům a nakladatelům.

Dne 1. října 1966 o půlnoci byl po odpykání plných dvaceti let definitivně propuštěn na svobodu (společně s vůdcem Hitlerjugend Baldurem von Schirachem). Okamžitě využil materiálů, které sepsal za mřížemi, a vydal dvě obrovské autobiografické publikace: "Uvnitř Třetí říše" (Erinnerungen, 1969) a "Špandavské deníky" (Spandauer Tagebücher, 1975). Knihy se okamžitě staly celosvětovými bestsellery, překládaly se do desítek jazyků a ze Speera udělaly velmi bohatého a společensky oslavovaného muže.

Byl hojně zván do mezinárodních televizních diskusí (včetně prestižních stanic jako britská BBC), poskytoval uvolněné a noblesní rozhovory redaktorům a vyhovovalo mu postavení respektovaného historického experta na pochopení Hitlera. Veřejnost i novináři mu jeho obraz takzvaného "Hodného nacisty" (The Good Nazi), který do obludného systému pouze zabloudil jako slepý inženýr, po dlouhou dobu dychtivě věřili. Bývalý zbrojní diktátor zemřel náhle, na následky masivního krvácení do mozku, dne 1. září 1981 v hotelovém pokoji v Londýně, kam přijel právě kvůli natáčení dalšího ze svých mnoha televizních rozhovorů pro britskou stanici BBC. Je pochován na prestižním hřbitově Bergfriedhof ve svém milovaném městě Heidelberg. Až mnoho let po jeho smrti objevili a prozkoumali nezávislí historici osobní i státní archivy, jež jednoznačně a nevyhnutelně demaskovaly jeho poválečnou tvář jako propracovanou divadelní a psychologickou iluzi skrývající jeho hlubokou vinu na zločinech holocaustu.

📊 Kompletní statistické databáze

Tabulka 1: Úplný přehled všech ministerských a státních funkcí Alberta Speera

Následující tabulka zahrnuje bez vynechání kompletní a vyčerpávající seznam všech významných formálních funkcí, titulů a exekutivních postů, které architekt postupně zastával od počátku nacistické vlády až po pád Říše v květnu 1945.

Přesný název funkce / Exekutivní úřad	Datum jmenování do funkce	Datum ukončení funkce	Předchůdce / Nástupce (pokud existuje)
Vrchní vedoucí výstavby u štábu Rudolfa Hesse	Květen 1934	Leden 1937	Nově zřízená stranická funkce / Transformováno
Generální stavební inspektor pro hlavní město Říše (GBI)	30. ledna 1937	23. května 1945	Funkce nově vytvořena / Funkce zanikla s pádem státu
Generální inspektor pro německé silnice a dálnice	8. února 1942	23. května 1945	Předchůdce: Fritz Todt / Nástupce: Funkce zrušena
Generální inspektor pro vodu a energii	8. února 1942	23. května 1945	Předchůdce: Fritz Todt / Nástupce: Funkce zrušena
Vedoucí polovojenské stavební Organizace Todt (OT)	8. února 1942	14. dubna 1944	Předchůdce: Fritz Todt / Nástupce: Franz Xaver Dorsch
Říšský ministr zbrojení a munice	8. února 1942	2. září 1943	Předchůdce: Fritz Todt / Úřad transformován
Říšský ministr zbrojení a válečné produkce	2. září 1943	30. dubna 1945	Úřad vytvořen rozšířením předchozího / Nástupce: Karl Saur
Říšský ministr hospodářství a průmyslu (ve Flensburgské vládě)	5. května 1945	23. května 1945	Předchůdce: Walther Funk / Zánik Třetí říše zatčením vlády

Tabulka 2: Kompletní seznam a osudy spoluvězňů z věznice Špandava (Spandau)

Jakožto historicky stěžejní „Vězeň číslo 5“ byl Speer od července 1947 internován s dalšími šesti odsouzenci z Norimberku v obří mezinárodní věznici v Západním Berlíně. Výčet představuje celistvou sestavu všech sedmi vězněných funkcionářů.

Jméno obžalovaného a vězně	Hlavní postavení během existence Třetí Říše	Trest vynesený tribunálem v Norimberku	Okolnosti a datum propuštění či smrti
Albert Speer	Ministr zbrojení a válečné produkce, hlavní architekt	20 let odnětí svobody	Trest plně odsezen na den přesně. Z vězení vyšel 1. října 1966.
Baldur von Schirach	Nejvyšší vůdce organizace Hitlerjugend, Župní vedoucí Vídně	20 let odnětí svobody	Trest plně odsezen na den přesně. Opuštění vězení s Albertem Speerem 1. října 1966.
Konstantin von Neurath	Říšský ministr zahraničních věcí, první Říšský protektor v Čechách a na Moravě	15 let odnětí svobody	Po sérii infarktů propuštěn předčasně ze zdravotních důvodů 6. listopadu 1954.
Karl Dönitz	Vrchní velitel válečného námořnictva, nástupce po Hitlerovi jako říšský prezident	10 let odnětí svobody	Trest bezezbytku a jako první z vězňů odsezen v plném rozsahu, propuštěn 1. října 1956.
Erich Raeder	Velkoadmirál, předchozí vrchní velitel válečného námořnictva do r. 1943	Doživotní trest odnětí svobody	Propuštěn předčasně po intervencích ze zdravotních a humanitárních důvodů 26. září 1955.
Walther Funk	Ministr hospodářství, Prezident Říšské banky (Reichsbank)	Doživotní trest odnětí svobody	Z vězení propuštěn předčasně pro podlomené zdraví a silnou cukrovku 16. května 1957.
Rudolf Hess	Oficiální Vůdcův zástupce v NSDAP (do svého záhadného letu v květnu r. 1941)	Doživotní trest odnětí svobody	Nikdy nepropuštěn (veto SSSR). Spáchal sebevraždu přímo v zahradním domku věznice dne 17. srpna 1987.

Tabulka 3: Kompletní a nezkrácené výsledky obžaloby z Norimberského procesu (Říjen 1946)

Během procesu čelil obžalobě ve všech čtyřech hlavních a sledovaných bodech obžaloby, vypracovaných spojeneckým Mezinárodním vojenským tribunálem (IMT).

Číslo obžaloby	Znění daného bodu obžaloby	Shrnutí argumentace tribunálu a státních zástupců	Závěrečný výrok tribunálu (Vina)
I.	Spiknutí k páchání zločinů proti míru	Účast na dlouhodobých a utajených plánech vedoucích k expanzivní, nespravedlivé a nevyprovokované válce ve třicátých letech.	Nevinen
II.	Zločiny proti míru	Přímá realizace, podněcování nebo řízení probíhající agresivní útočné války proti svobodným a suverénním státům a porušování smluv.	Nevinen
III.	Válečné zločiny	Ignorování válečného a mezinárodního práva; nasazování masivních kontingentů zajatců do nezákonné a smrtící zbrojní produkce pod dozorem ministerstva.	Vinen
IV.	Zločiny proti lidskosti	Přímé vykořisťování civilního obyvatelstva na okupovaných územích, destrukce lidských životů otrockou prací. Podpora nelidského režimu v koncentračních táborech, ze kterých ministerstvo využívalo levnou pracovní sílu.	Vinen

💡 Pro laiky

Představte si na chvíli klasického filmového zlouna nebo mafiána – většinou ho v duchu vidíme jako hlučného agresora se zbraní v ruce, který kolem sebe šíří strach a násilí. Albert Speer byl ale naprostým opakem tohoto stereotypu, a právě to na něm bylo a dodnes je tolik děsivé. Nebyl to nevzdělaný hospodský rváč; byl to uhlazený, inteligentní, slušný a vysokoškolsky vzdělaný inženýr, pocházející z dobré a bohaté rodiny. Choval se jako tichý a racionální manažer s oblekem z nejjemnější vlny.

Právě tento inteligentní muž, kterého by si spousta firem dnes vybrala jako ideálního generálního ředitele, zasvětil svůj geniální mozek podpoře jednoho z nejvíce zrůdných systémů v dějinách – nacismu. Ze všeho nejdřív si získal Hitlerovu přízeň tím, že mu pro jeho velkolepé, agresivní přehlídky navrhoval gigantické kulisy, které s lidskou psychikou manipulovaly. Později dokonce vymýšlel, jak srovnat historický Berlín se zemí, aby zde mohl pro Hitlera vybudovat absurdně obrovské město nazvané "Germania". A protože potřeboval pro tyto mrakodrapy prostor, neváhal bez jediného výstřelu, pouze podpisem na kusu papíru z vyhřáté kanceláře, vyhnat tisíce nevinných Židů z jejich bytů.

Když začalo Německo ve válce drtivě prohrávat, byl z něj udělán ministr, jehož úkolem bylo vyrábět víc tanků a bomb. Tím, že to uměl brilantně zorganizovat, prodloužil válku o několik let. Jeho továrny ale běžely jen díky tomu, že v nich nasazoval na smrt a hlad odsouzené vězně z táborů a unesené dělníky. Zlu tedy nemusel asistovat tím, že by on sám střílel z pušky, stačilo, že dokonale zorganizoval logistiku. Nejchytřejší tah svého života však Speer provedl až ve chvíli, kdy prohrál. U poválečného soudu jako jediný zvolil taktiku dokonalé slušnosti a lítosti: "Omlouvám se, bylo to špatně, ale já byl jenom architekt zavřený u rýsovacího prkna, o továrnách na smrt jsem vůbec nevěděl." Tehdejší svět zoufale potřeboval věřit, že tak inteligentní muž nemůže být krvelačný sadista, a soudci jej ušetřili oprátky. Trvalo dlouhá desetiletí, než historici prostudovali staré zaprášené papíry a archivy, aby s konečnou platností dokázali, že Speerova zdvořilá a milá omluva byla od začátku do konce jen velmi mistrně zahranou, chladnokrevnou a smrtící lží.

Zdroje