Anglická fotbalová reprezentace

Rozbalit box

Obsah boxu

Anglická fotbalová reprezentace (anglicky England national football team) je národní fotbalový tým, který reprezentuje Anglii v mezinárodních soutěžích. Je řízena Fotbalovou asociací (The FA), nejstarší fotbalovou asociací na světě. Tým, přezdívaný The Three Lions (Tři lvi), je spolu se Skotskem nejstarším národním týmem v historii fotbalu. Jeho největším úspěchem je zisk titulu mistrů světa na domácím šampionátu v roce 1966.

🎨 Identita týmu

Přezdívka a znak

Přezdívka Tři lvi je odvozena od znaku Fotbalové asociace, na kterém jsou tři lvi ve štítu. Tento symbol sahá až do 12. století k erbu krále Richarda I. Lvího srdce. Tři lvi na dresech jsou jedním z nejznámějších symbolů anglické národní identity.

Dresy a stadion

Tradiční barvou anglických dresů je bílá (tričko) a tmavě modrá (trenýrky). Venkovní sada je nejčastěji v červené barvě, což odkazuje na dresy, ve kterých Anglie odehrála vítězné finále MS 1966.

Domácím stadionem reprezentace je londýnský Stadion Wembley. Staré Wembley, známé svými dvěma věžemi, bylo jedním z nejikoničtějších stadionů světa. Nové Wembley, otevřené v roce 2007, s charakteristickým obloukem, je s kapacitou 90 000 diváků největším stadionem ve Spojeném království.

⏳ Historie

Počátky a "splendid isolation"

Anglie odehrála historicky první mezinárodní fotbalový zápas 30. listopadu 1872 proti Skotsku. Zápas v Glasgow skončil remízou 0:0. V prvních desetiletích hrála Anglie zápasy pouze proti ostatním britským národům (Skotsko, Wales, Irsko).

Vztah Anglie s FIFA byl dlouho komplikovaný. Britské asociace, vnímající se jako zakladatelé fotbalu, se odmítly účastnit prvních tří mistrovství světa (1930, 1934, 1938) v období, které je známo jako "splendid isolation" (skvělá izolace).

První účast na MS 1950 v Brazílii skončila národní ostudou, když Anglie senzačně prohrála 0:1 s amatérským týmem USA. Další šok přišel v roce 1953, kdy Anglie poprvé v historii prohrála na domácí půdě s nebritským týmem, když ji ve Wembley deklasovalo maďarské "Zlaté mužstvo" v čele s Ferencem Puskásem 6:3. Tento zápas definitivně ukončil mýtus o anglické fotbalové nadvládě.

Triumf na Mistrovství světa 1966

Největší okamžik v historii anglického fotbalu nastal na domácím Mistrovství světa v roce 1966. Tým, vedený manažerem Sirem Alfem Ramseym, byl postaven na pevném taktickém systému bez tradičních křídelních hráčů, což mu vyneslo přezdívku "The Wingless Wonders" (Bezkřídlé zázraky).

Po postupu ze skupiny vyřadila Anglie ve čtvrtfinále Argentinu a v semifinále Portugalsko s Eusébiem. Ve finále ve Wembley se střetla se Západním Německem. V jednom z nejdramatičtějších finále historie zvítězila Anglie 4:2 po prodloužení. Hrdinou zápasu se stal Geoff Hurst, který jako jediný hráč v historii vstřelil ve finále mistrovství světa hattrick. Jeho druhý gól v prodloužení, známý jako "Wembley Goal" (Gól z Wembley), je dodnes předmětem debat, zda míč skutečně přešel brankovou čáru. Kapitánem vítězného týmu byl legendární obránce Bobby Moore a klíčovým hráčem zálohy Sir Bobby Charlton.

😢 "Léta bolesti" (Years of Hurt)

Po triumfu v roce 1966 následovalo dlouhé období, které je v Anglii často označováno jako "Years of Hurt" (Léta bolesti), což je citát z populární fotbalové písně "Three Lions". Toto období je charakterizováno sérií bolestivých neúspěchů, často v penaltových rozstřelech, a neschopností navázat na úspěch z roku 1966.

Slavné neúspěchy

• MS 1970 v Mexiku: Ve čtvrtfinále proti Západnímu Německu vedla Anglie 2:0, ale nakonec prohrála 2:3 po prodloužení. Před zápasem onemocněl legendární brankář Gordon Banks.
• MS 1986 v Mexiku: Ve čtvrtfinále proti Argentině byla Anglie vyřazena po dvou nejslavnějších gólech Diega Maradony – "Boží ruce" a "Gólu století".
• MS 1990 v Itálii: Anglie se pod vedením manažera Sira Bobbyho Robsona a s hvězdami jako Gary Lineker a Paul Gascoigne probojovala nejdále od roku 1966 – až do semifinále. Zde po dramatickém průběhu (1:1 po prodloužení) prohrála se Západním Německem na penaltový rozstřel. Slzy Paula Gascoigna po žluté kartě, která by mu znemožnila start ve finále, se staly ikonickým obrazem turnaje.
• Euro 1996 v Anglii: Na domácím mistrovství Evropy zažila Anglie vlnu euforie pod heslem "Football's Coming Home" (Fotbal se vrací domů). Tým vedený Terrym Venablesem se skvělými výkony Alana Shearera a Paula Gascoigna opět postoupil do semifinále. A opět proti Německu. A opět prohrál na penalty. Současný trenér Gareth Southgate byl jedním z hráčů, kteří penaltu neproměnili.

Tato série neúspěchů, zejména v penaltových rozstřelech, vytvořila v anglickém fotbale psychologický blok a pocit národního traumatu.

"Zlatá generace" (cca 2001–2010)

Na začátku 21. století měla Anglie k dispozici tým, který byl médii označován jako "Zlatá generace". Byl plný hvězd světového formátu, které dominovaly v Premier League: David Beckham, Steven Gerrard, Frank Lampard, Paul Scholes, Rio Ferdinand, John Terry, Ashley Cole, Michael Owen a Wayne Rooney.

Navzdory obrovskému talentu a velkým očekáváním však tento tým nikdy nenaplnil svůj potenciál. Pod vedením trenérů Svena-Görana Erikssona a Fabia Capella se Anglie na třech po sobě jdoucích velkých turnajích dostala do čtvrtfinále, kde pokaždé vypadla:

• MS 2002: Prohra s Brazílií 1:2.
• Euro 2004: Prohra s Portugalskem na penalty.
• MS 2006: Prohra s Portugalskem na penalty.

Neschopnost této generace získat trofej je dodnes předmětem debat, přičemž nejčastěji se zmiňuje neschopnost trenérů najít systém, ve kterém by největší hvězdy (zejména Gerrard a Lampard) mohly efektivně hrát spolu.

🦁 Éra Garetha Southgatea (2016–2024)

Po sérii neúspěchů a zklamání nastal zlom s příchodem trenéra Garetha Southgatea. Bývalý reprezentant, který sám zažil trauma z neproměněné penalty na Euru 96, dokázal změnit mentalitu týmu, omladit kádr a vytvořit silný kolektiv, který se dokázal vyrovnat s tlakem velkých turnajů. Tato éra je nejúspěšnějším obdobím anglické reprezentace od roku 1966.

• MS 2018 v Rusku: Southgateův mladý tým nečekaně postoupil až do semifinále, kde po prodloužení prohrál s Chorvatskem. Anglie zde poprvé po 22 letech vyhrála penaltový rozstřel (proti Kolumbii), což bylo vnímáno jako prolomení národního prokletí.
• Euro 2020: Anglie se probojovala až do svého historicky prvního finále mistrovství Evropy. Ve finále, které se hrálo v domácím Wembley, se utkala s Itálií. Po remíze 1:1 zápas dospěl opět k penaltovému rozstřelu, ve kterém Anglie tragicky prohrála.
• Euro 2024: Tým, který byl považován za jednoho z největších favoritů turnaje, se znovu probojoval do finále. Zde se utkal se Španělskem a prohrál 1:2, když rozhodující gól inkasoval v 86. minutě. Po tomto turnaji Gareth Southgate oznámil svou rezignaci.

I přes finálové porážky je éra Garetha Southgatea vnímána jako mimořádně úspěšná, protože vrátil Anglii mezi absolutní světovou špičku a dal fanouškům naději a hrdost na národní tým. Od ledna 2025 tým převezme německý trenér Thomas Tuchel.

🔥 Rivalita

• Skotsko: Nejstarší rivalita v historii fotbalu. Přestože v posledních dekádách ztratila na sportovní kvalitě, pro fanoušky obou zemí se stále jedná o mimořádně prestižní a emotivní zápas.
• Německo: Nejslavnější a nejbolestivější rivalita Anglie. Je založena na řadě dramatických a pro Anglii často nešťastných zápasů na mistrovství světa a Evropy, včetně finále MS 1966 a semifinále MS 1990 a Eura 96, které Německo vyhrálo na penalty.
• Argentina: Intenzivní rivalita, která vznikla v druhé polovině 20. století a je přiživována politickými (válka o Falklandy) i fotbalovými (Maradonova "Boží ruka") kontroverzemi.

📊 Rekordy a statistiky

Aktuální k říjnu 2025

Hráči s nejvíce starty

1. Peter Shilton (1970–1990): 125 zápasů
2. Wayne Rooney (2003–2018): 120 zápasů
3. David Beckham (1996–2009): 115 zápasů
4. Steven Gerrard (2000–2014): 114 zápasů

Nejlepší střelci

1. Harry Kane (2015–současnost): 67 gólů
2. Wayne Rooney (2003–2018): 53 gólů
3. Bobby Charlton (1958–1970): 49 gólů
4. Gary Lineker (1984–1992): 48 gólů

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že anglická fotbalová reprezentace je jako slavný herec, který jednou v životě vyhrál Oscara a od té doby se zoufale snaží tento úspěch zopakovat.

Ten "Oscar" přišel v roce 1966, kdy Anglie na domácí půdě vyhrála své jediné Mistrovství světa. Byl to vrchol, na který vzpomíná celá země. Od té doby ale následovala dlouhá série zklamání, kterou Angličané s humorem nazývají "léta bolesti". Bylo to období, kdy měli skvělé týmy plné hvězd (jako David Beckham), ale na velkých turnajích vždy selhali, často v té nejbolestivější disciplíně – v penaltovém rozstřelu. Pro Anglii byly penalty po desetiletí noční můrou.

Vše se změnilo s příchodem trenéra Garetha Southgatea. Ten dokázal zlomit stará prokletí. S mladým a sympatickým týmem se mu podařilo:

• Dostat se do semifinále Mistrovství světa 2018.
• Dostat se do finále Mistrovství Evropy v letech 2020 a 2024.

I když ani jedno finále nedokázali vyhrát, Southgate vrátil Anglii mezi absolutní světovou špičku a dal fanouškům po dlouhé době pocit, že jejich tým, přezdívaný "Tři lvi", může opět vyhrávat velké trofeje. A to je pro zemi, která fotbal vynalezla, nesmírně důležité.