Přeskočit na obsah

Evropská kosmická agentura

Z Infopedia
Verze z 30. 9. 2025, 01:32, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} '''Evropská kosmická agentura''' (anglicky '''European Space Agency''', odtud zkratka '''ESA''') je mezinárodní organizace zaměřená na výzkum a dobývání vesmíru, kterou tvoří 22 členských států. Byla založena v roce 1975 s cílem sjednotit evropské zdroje a know-how pro mírové objevování a využívání vesmíru. Její sídlo je v Paříži ve Francii. ESA je zcela nezávislá na Evropské unii, ačkoliv o…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Evropská kosmická agentura (anglicky European Space Agency, odtud zkratka ESA) je mezinárodní organizace zaměřená na výzkum a dobývání vesmíru, kterou tvoří 22 členských států. Byla založena v roce 1975 s cílem sjednotit evropské zdroje a know-how pro mírové objevování a využívání vesmíru. Její sídlo je v Paříži ve Francii.

ESA je zcela nezávislá na Evropské unii, ačkoliv obě organizace úzce spolupracují na řadě projektů, jako jsou navigační systém Galileo a program pro pozorování Země Copernicus. Agentura je zodpovědná za vývoj evropských nosných raket (rodina Ariane), vědeckých sond a satelitů a za účast Evropy na mezinárodních kosmických misích, včetně Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Svůj vlastní kosmodrom provozuje ve Francouzské Guyaně.

Evropská kosmická agentura
Sídlo ESA v Paříži
ZkratkaESA
Typmezivládní organizace
Založení30. května 1975[1]
SídloPaříž, Francie
Počet členů22 členských států
4 přidružení členové
1 spolupracující stát
Rozpočet7,79 miliardy € (2024)[2]
[www.esa.int Oficiální web]

⏳ Historie

Historie ESA je příběhem poválečné evropské integrace a odhodlání získat nezávislý přístup do vesmíru, aby kontinent nebyl závislý na dvou supervelmocích – USA a Sovětském svazu.

🚀 Poválečné ambice a dva předchůdci

Vesmírné závody v 50. a 60. letech 20. století ukázaly, že jednotlivé evropské státy nemohou samostatně konkurovat gigantickým programům USA a SSSR. Zrodila se myšlenka spojit síly. Tento proces však nebyl jednoduchý a vedl ke vzniku dvou samostatných organizací s odlišnými cíli: 1. ELDO (European Launcher Development Organisation): Založena v roce 1964 s cílem vyvinout pro Evropu vlastní nosnou raketu, pojmenovanou Europa. Projekt byl od začátku sužován technickými problémy, politickými neshodami a překračováním rozpočtu. Všech jedenáct startů rakety Europa skončilo neúspěchem[3]. 2. ESRO (European Space Research Organisation): Založena v roce 1964 se zaměřením na vývoj a provoz vědeckých satelitů. Na rozdíl od ELDO byla ESRO mimořádně úspěšná. Do roku 1972 vypustila sedm úspěšných vědeckých družic, které zkoumaly kosmické záření a sluneční vítr. Pro jejich vynesení však musela využívat americké rakety, což jen podtrhovalo evropskou závislost[4].

birth Vznik a konsolidace ESA (1975)

Neúspěch ELDO a úspěch ESRO ukázaly, že Evropa potřebuje jednotnou organizaci, která by propojila vývoj nosičů i vědeckých misí. V roce 1975 byly obě organizace sloučeny a vznikla Evropská kosmická agentura (ESA).

Klíčovým a sjednocujícím projektem se stal vývoj nové, spolehlivé nosné rakety. Pod vedením Francie byl zahájen program Ariane. První úspěšný start rakety Ariane 1 se uskutečnil na Štědrý den, 24. prosince 1979, z nově vybudovaného Guyanského kosmického centra v Kourou[5]. Tento úspěch byl pro Evropu přelomový – agentura získala nezávislý a spolehlivý přístup do vesmíru a brzy se stala dominantním hráčem na trhu komerčních satelitních startů.

V 80. letech ESA dále posílila své postavení. V roce 1983 se první astronaut ESA, Ulf Merbold ze Západního Německa, zúčastnil mise amerického raketoplánu v laboratoři Spacelab, postavené ESA[6]. V roce 1986 vyslala agentura svou první meziplanetární sondu, Giotto, která úspěšně proletěla v blízkosti Halleyovy komety.

🇪🇺 Členské státy a spolupráce

ESA je mezivládní organizace, což znamená, že jejími členy jsou státy, nikoli Evropská unie jako celek. Rozpočet je tvořen příspěvky členských států.

K červnu 2025 má ESA 22 plnoprávných členů. Česká republika se stala 18. členem v roce 2008[7].

Členské státy Evropské kosmické agentury
Stát Rok vstupu Poznámka
Belgie 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Dánsko 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Francie 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Německo 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Itálie 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Nizozemsko 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Španělsko 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Švédsko 1975 Zakládající člen (původně v ESRO)
Švýcarsko 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Spojené království 1975 Zakládající člen (původně v ESRO/ELDO)
Irsko 1975
Rakousko 1987
Norsko 1987
Finsko 1995
Portugalsko 2000
Řecko 2005
Lucembursko 2005
Česko 2008
Rumunsko 2011
Polsko 2012
Estonsko 2015
Maďarsko 2015

Kromě toho má ESA přidružené členy (Slovinsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko), kteří jsou v procesu přechodu na plné členství, a spolupracující stát (Kanada), který se podílí na některých programech na základě dlouhodobé dohody.

🚀 Klíčové programy I: Přístup do vesmíru a vědecké mise

Činnost ESA lze rozdělit do několika klíčových oblastí. Mezi ty nejviditelnější a nejprestižnější patří vývoj vlastních nosných raket a realizace ambiciózních vědeckých misí, které zkoumají Sluneční soustavu i vzdálený vesmír.

🛰️ Nosné rakety: Evropská brána do kosmu

Zajištění nezávislého, spolehlivého a konkurenceschopného přístupu do vesmíru je základním posláním ESA. Všechny rakety ESA startují z Guyanského kosmického centra (Centre Spatial Guyanais) v Kourou ve Francouzské Guyaně. Jeho poloha blízko rovníku (pouze 5 stupňů severní šířky) je ideální pro starty, protože rychlost rotace Země zde dává raketám dodatečnou rychlost ("gravitační prak"), což šetří palivo a umožňuje vynášet těžší náklady[8].

Rodina raket Ariane

Program Ariane je vlajkovou lodí evropské kosmonautiky a symbolem jejího úspěchu.

  • Ariane 1 až 4 (1979–2003): První generace raket etablovala Evropu jako dominantního hráče na trhu komerčních startů. Měla na svědomí vynesení většiny světových telekomunikačních družic v 80. a 90. letech.
  • Ariane 5 (1996–2023): Tento těžký nosič byl po více než čtvrt století pracovním koněm ESA. S více než 100 úspěšnými starty v řadě se stal jedním z nejspolehlivějších nosičů v historii. Vynášel těžké telekomunikační satelity, zásobovací lodě ATV k ISS a klíčové vědecké mise, jako je sonda Rosetta nebo Vesmírný dalekohled Jamese Webba[9].
  • Ariane 6: Nástupce Ariane 5, navržený tak, aby byl flexibilnější a levnější v provozu a mohl lépe konkurovat novým hráčům na trhu, jako je SpaceX. Jeho první start je plánován na rok 2024. Disponuje znovu-zapalovatelným horním stupněm, což mu umožňuje vynášet satelity na různé oběžné dráhy během jediné mise[10].

Raketa Vega

Pro menší náklady vyvinula ESA ve spolupráci s Italskou kosmickou agenturou (ASI) raketu Vega.

  • Vega (od 2012): Je určena pro vynášení malých vědeckých a pozorovacích satelitů (do 2 500 kg) na nízké a polární oběžné dráhy.
  • Vega-C (od 2022): Je vylepšenou a silnější verzí původní Vegy, schopnou vynášet těžší a objemnější náklady.

🔭 Vědecké a robotické mise: Zkoumání vesmíru

Vědecký program ESA je celosvětově vysoce ceněný a podílí se na některých z nejdůležitějších objevů moderní astronomie a planetologie.

Průzkum Sluneční soustavy

  • Giotto (1986): První evropská meziplanetární sonda, která úspěšně proletěla v těsné blízkosti jádra Halleyovy komety a pořídila první detailní snímky kometárního jádra[11].
  • Huygens (2005): Přistávací modul, který byl součástí mise Cassini (NASA), jako první a dosud jediný lidský výtvor úspěšně přistál na povrchu Saturnova měsíce Titanu. Odhalil svět s řekami a jezery tekutého metanu[12].
  • Rosetta (2014–2016): Jedna z nejambicióznějších misí v historii. Sonda Rosetta se stala první umělou družicí komety (67P/Čurjumov-Gerasimenko) a její modul Philae jako první uskutečnil měkké přistání na jejím povrchu. Mise zásadně změnila naše chápání komet jako "stavebních kamenů" Sluneční soustavy[13].
  • BepiColombo (od 2018): Společná mise s Japonskou kosmickou agenturou (JAXA) k planetě Merkur.
  • Solar Orbiter (od 2020): Sonda zkoumající Slunce z bezprostřední blízkosti, která poprvé v historii pořídila snímky slunečních pólů.
  • JUICE (Jupiter Icy Moons Explorer, od 2023): Vlajková loď vědeckého programu ESA, jejímž cílem je detailní průzkum Jupiteru a jeho tří ledových měsíců – Ganymedu, Kallisto a Europy, u kterých se předpokládá existence podpovrchových oceánů[14].

Astronomie a astrofyzika (vesmírné dalekohledy)

ESA se podílí na provozu některých z nejdůležitějších vesmírných observatoří:

  • Hubbleův vesmírný dalekohled (od 1990): Společný projekt s NASA. ESA poskytla solární panely a podílí se 15 % na provozu, což evropským astronomům zaručuje odpovídající podíl pozorovacího času.
  • XMM-Newton (od 1999): Rentgenová observatoř, která studuje nejenergetičtější vesmírné jevy, jako jsou černé díry a neutronové hvězdy.
  • Gaia (od 2013): Astrometrická observatoř, která vytváří nejpřesnější trojrozměrnou mapu naší galaxie, Mléčné dráhy. Změřila pozice, vzdálenosti a pohyby více než miliardy hvězd[15].
  • Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST, od 2021): Ačkoliv je veden NASA, ESA je klíčovým partnerem. Poskytla nosnou raketu Ariane 5 a dodala klíčové vědecké přístroje.
  • Euclid (od 2023): Mise zaměřená na studium temné hmoty a temné energie mapováním tvarů a rudých posuvů miliard galaxií.

🌍 Klíčové programy II: Služby pro Zemi a lidská posádka

Kromě zkoumání vzdáleného vesmíru věnuje ESA obrovské úsilí a prostředky na vývoj a provoz satelitních systémů, které poskytují klíčová data a služby pro život na naší planetě.

🛰️ Pozorování Země: Hlídání planety

Monitorování životního prostředí, klimatu a dopadů lidské činnosti je jednou z nejvyšších priorit ESA.

Program Copernicus

Copernicus je nejambicióznější a nejkomplexnější program pro pozorování Země na světě. Jedná se o společnou iniciativu ESA a Evropské unie[16]. ESA je zodpovědná za vývoj a provoz vesmírné složky programu – flotily specializovaných satelitů zvaných Sentinely. Každý Sentinel je navržen pro specifický úkol:

  • Sentinel-1: Dvojice radarových satelitů, které vidí skrz mraky a v noci. Monitorují mořský led, ropné skvrny, posuny půdy (propady, sesuvy, zemětřesení) a pomáhají při mapování povodní[17].
  • Sentinel-2: Dvojice optických satelitů s vysokým rozlišením, které pořizují snímky zemského povrchu. Používají se pro monitorování zemědělství (zdraví plodin), lesnictví (odlesňování, požáry) a změn ve využití půdy.
  • Sentinel-3: Zaměřuje se na monitorování oceánů. Měří teplotu a výšku hladiny moře, barvu vody (indikátor fytoplanktonu) a sleduje rozsáhlé požáry.
  • Sentinel-5P a další monitorují složení atmosféry, měří koncentrace skleníkových plynů (CO₂, metan) a znečišťujících látek (SO₂, NO₂).

Data z programu Copernicus jsou poskytována zdarma a otevřeně vládám, vědcům, firmám i veřejnosti, což má obrovský vědecký, ekonomický i společenský dopad.

Meteosat

Ve spolupráci s organizací EUMETSAT (Evropská organizace pro využívání meteorologických družic) vyvíjí a provozuje ESA geostacionární družice Meteosat. Tyto satelity, "zaparkované" 36 000 km nad rovníkem, poskytují nepřetržitý proud snímků Evropy a Afriky, které jsou základem pro předpověď počasí, jak ji známe z televize[18].

🗺️ Satelitní navigace: Evropská odpověď na GPS

Aby se Evropa zbavila závislosti na americkém vojenském systému GPS, rozhodla se vybudovat vlastní, globální a civilně řízený satelitní navigační systém.

Program Galileo

Galileo je další vlajkovou lodí spolupráce mezi ESA a EU. ESA má na starosti návrh, vývoj a validaci systému, zatímco EU jej financuje a provozuje[19]. Systém se skládá z konstelace přibližně 30 satelitů na střední oběžné dráze a celosvětové sítě pozemních stanic. Oproti GPS nabízí Galileo několik výhod:

  • Vyšší přesnost: Pro veřejné použití nabízí přesnost na úrovni jednoho metru, což je lepší než standardní přesnost GPS.
  • Civilní kontrola: Systém je pod civilní správou, což zaručuje, že jeho signál nebude v době krize degradován nebo vypnut pro civilní uživatele, jak se to teoreticky může stát u vojensky řízených systémů (GPS, GLONASS).
  • Unikátní služby: Galileo poskytuje vylepšené služby pro pátrání a záchranu (SAR), které dokáží odeslat zpětnou zprávu, že nouzový signál byl přijat.

Galileo je plně interoperabilní s GPS, což znamená, že přijímače (např. v mobilních telefonech) mohou využívat signály z obou systémů současně, což zvyšuje přesnost a spolehlivost určení polohy, zejména v městských kaňonech nebo horách.

🧑‍🚀 Lidská posádka ve vesmíru a ISS

Ačkoliv ESA nemá vlastní prostředky pro dopravu astronautů do vesmíru, je klíčovým partnerem v mezinárodních programech s lidskou posádkou.

Oddíl astronautů ESA

ESA má vlastní oddíl astronautů, pečlivě vybíraných z členských států. Tito astronauti procházejí náročným výcvikem v Evropském astronautickém centru (EAC) v německém Kolíně nad Rýnem, ale také v centrech NASA v USA a Roskosmosu v Rusku.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS)

ESA je jedním z pěti partnerů projektu ISS (spolu s USA, Ruskem, Japonskem a Kanadou). Příspěvek ESA je značný:

  • Laboratorní modul Columbus: Hlavní evropský vědecký modul, trvale připojený k ISS. Umožňuje provádět experimenty v beztížném stavu v oblasti biologie, fyziky a medicíny[20].
  • Cupola: Pozorovací modul se sedmi okny, který poskytuje astronautům nejlepší panoramatický výhled na Zemi a slouží k řízení robotického ramene. Ačkoliv byl postaven v Evropě, byl součástí barterové dohody s NASA.
  • ATV (Automated Transfer Vehicle): V letech 2008 až 2014 zásobovala ESA stanici pomocí ATV, nejtěžší a nejschopnější zásobovací lodi své doby. Po splnění mise byla loď naplněna odpadem a řízeně shořela v atmosféře. Technologie z ATV byly základem pro vývoj servisního modulu pro americkou loď Orion.
  • Evropský servisní modul (ESM): ESA dodává klíčový servisní modul pro americkou kosmickou loď Orion, která je součástí programu Artemis pro návrat člověka na Měsíc. ESM poskytuje lodi Orion pohon, elektrickou energii, vodu a kyslík. Díky tomuto příspěvku budou mít astronauti ESA zajištěná místa v budoucích misích na Měsíc[21].

🏛️ Struktura, financování a hlavní střediska

ESA je komplexní organizace s decentralizovanou strukturou, kde každé středisko má svou jasně definovanou specializaci. Její fungování je založeno na unikátním modelu financování.

💰 Rozpočet a princip "geografické návratnosti"

Rozpočet ESA pro rok 2024 činí přibližně 7,79 miliardy eur. Financování se skládá ze dvou hlavních pilířů: 1. Povinné programy: Zahrnují základní činnosti, jako je vědecký program a administrativní chod. Všechny členské státy přispívají do těchto programů částkou úměrnou jejich HDP. 2. Volitelné programy: Tvoří většinu rozpočtu (cca 80 %). Každý členský stát se svobodně rozhoduje, do kterých volitelných programů (např. vývoj Ariane 6, pozorování Země, lidské lety) a jakou částkou se zapojí.

ESA uplatňuje princip tzv. geografické návratnosti (geo-return). Cílem je, aby se většina finančních prostředků, které daná země do ESA vloží, vrátila zpět do této země ve formě kontraktů pro její průmyslové a vědecké instituce[22]. Tento princip zajišťuje, že i menší státy mohou rozvíjet své technologické schopnosti a podílet se na špičkových projektech.

🏢 Hlavní střediska ESA

ESA má svá střediska rozmístěná po celé Evropě, přičemž každé se specializuje na jinou oblast kosmických aktivit.

  • Paříž, Francie (ESA HQ): Hlavní sídlo, kde se přijímají klíčová politická a programová rozhodnutí.
  • Noordwijk, Nizozemsko (ESTEC - European Space Research and Technology Centre): Technické srdce a největší středisko ESA. Je zodpovědné za návrh a testování většiny kosmických lodí a technologií. Zde se nachází velká testovací centra, včetně obřích vakuových komor a vibračních stolů.
  • Darmstadt, Německo (ESOC - European Space Operations Centre): Řídicí středisko misí. Odtud se ovládají satelity a sondy ESA na oběžné dráze, od startu až po konec mise. Je to evropská brána do vesmíru.
  • Frascati, Itálie (ESRIN - ESA Centre for Earth Observation): Centrum pro pozorování Země. Zpracovává, archivuje a distribuuje obrovské množství dat z pozorovacích satelitů (např. z programu Copernicus) vědcům a uživatelům po celém světě.
  • Kolín nad Rýnem, Německo (EAC - European Astronaut Centre): Domovská základna evropského oddílu astronautů. Zajišťuje jejich výběr, výcvik a lékařskou podporu.
  • Kourou, Francouzská Guyana (CSG - Guiana Space Centre): Evropský kosmodrom. Ačkoliv leží v Jižní Americe, je to území Francie, a tedy i EU. Je provozován ESA, francouzskou agenturou CNES a společností Arianespace.
  • Villafranca del Castillo, Španělsko (ESAC - European Space Astronomy Centre): Vědecké srdce ESA. Zde se nacházejí vědecké operační týmy a archivy dat z astronomických a planetárních misí ESA (např. z XMM-Newton, Gaia, BepiColombo).

🚀 Budoucnost a nové výzvy

ESA čelí v 21. století novým výzvám a příležitostem, které mění globální kosmickou scénu.

  • Konkurence a "New Space": Nástup soukromých společností, jako je SpaceX, dramaticky změnil trh s nosnými raketami. ESA reaguje vývojem opakovaně použitelných nosičů (raketa Themis) a podporou startupů, aby si udržela konkurenceschopnost.
  • Návrat na Měsíc (Program Artemis): Díky klíčovému podílu na lodi Orion má ESA zajištěnou účast na budoucích misích s posádkou na Měsíc a na plánované orbitální stanici Gateway. V plánu je i vývoj evropského lunárního nákladního landeru Argonaut.
  • Udržitelnost ve vesmíru: Agentura se stala světovým lídrem v řešení problému kosmického smetí. V roce 2025 plánuje spustit misi ClearSpace-1, která bude první misí na světě určenou k aktivnímu odstranění velkého kusu kosmické trosky z oběžné dráhy[23].
  • Vesmírná bezpečnost (Space Safety): Nový program se zaměřuje na ochranu Země před hrozbami z vesmíru, jako jsou asteroidy (mise Hera) a nebezpečné sluneční erupce.
  • Kvantová komunikace a umělá inteligence: ESA investuje do vývoje satelitů pro ultrabezpečnou kvantovou komunikaci a využití AI pro autonomní řízení misí a analýzu obrovských objemů dat.

🧐 Pro laiky

Představte si Evropskou kosmickou agenturu (ESA) jako vesmírnou "Ligu mistrů", kde nejlepší vědci, inženýři a astronauti z 22 evropských zemí spojí své síly, protože sami by na vesmírné lety neměli peníze ani technologie.

Co tedy ESA dělá? 1. Staví vlastní rakety (Ariane, Vega): Aby se nemusela ptát Američanů nebo Rusů, jestli jí něco vynesou do vesmíru, postavila si v Jižní Americe vlastní kosmodrom a vyvinula rakety, které jsou tak spolehlivé, že vynesly i slavný Webbův teleskop. 2. Posílá roboty zkoumat vesmír: ESA vyslala sondy, které přistály na Saturnově měsíci Titan, obíhaly kometu a nyní míří k Jupiteru. Její teleskopy mapují miliardy hvězd v naší galaxii a pátrají po tajemstvích temné hmoty. 3. Hlídá naši planetu: ESA má nad našimi hlavami flotilu satelitů "Sentinel", které fungují jako strážci Země. Sledují tání ledovců, znečištění ovzduší, požáry v pralesích a pomáhají zemědělcům starat se o úrodu. Data z nich jsou zdarma pro všechny. 4. Vytvořila evropskou GPS (Galileo): Aby se Evropa nespoléhala jen na americký systém, vybudovala si vlastní, ještě přesnější satelitní navigaci. Když dnes používáte mapy v mobilu, je velmi pravděpodobné, že využíváte i signál z Galilea. 5. Posílá lidi do vesmíru: ESA má vlastní oddíl astronautů, kteří létají na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). A co víc, staví klíčovou část pro novou americkou loď Orion, což znamená, že v blízké budoucnosti poletí evropští astronauti i na Měsíc.

Stručně řečeno, ESA zajišťuje, aby Evropa byla ve vesmíru velmocí, která nejen zkoumá vesmír, ale také využívá kosmické technologie ke zlepšení života tady na Zemi.

Reference

  1. https://www.esa.int/About_Us/Welcome_to_ESA/History_of_ESA
  2. https://www.esa.int/About_Us/Corporate_news/Funding
  3. https://www.esa.int/About_Us/Welcome_to_ESA/History_of_ESA/ELDO_ESRO_Two_steps_on_a_long_road
  4. https://www.esa.int/About_Us/Welcome_to_ESA/History_of_ESA/ESRO_Europe_s_first_space_pioneers
  5. https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Ariane_1_and_Giotto
  6. https://www.esa.int/Science_Exploration/Human_and_Robotic_Exploration/Spacelab/Ulf_Merbold_The_first_ESA_astronaut_in_space
  7. https://www.czechspace.cz/cs/esa
  8. https://www.esa.int/Enabling_Support/Space_Transportation/Europe_s_Spaceport
  9. https://www.arianespace.com/vehicle/ariane-5/
  10. https://www.esa.int/Enabling_Support/Space_Transportation/Launch_vehicles/Ariane_6
  11. https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Ariane_1_and_Giotto
  12. https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Cassini-Huygens/Huygens_A_technical_and_scientific_masterpiece
  13. https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Rosetta/Rosetta_s_twelve-year_journey_in_space
  14. https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Juice
  15. https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Gaia/Gaia_s_Map_of_the_Milky_Way
  16. https://www.copernicus.eu/en/about-copernicus
  17. https://www.esa.int/Applications/Observing_the_Earth/Copernicus/Sentinel-1
  18. https://www.eumetsat.int/our-satellites/meteosat-series
  19. https://www.euspa.europa.eu/european-space/galileo/what-galileo
  20. https://www.esa.int/Science_Exploration/Human_and_Robotic_Exploration/Columbus
  21. https://www.esa.int/Science_Exploration/Human_and_Robotic_Exploration/Orion/European_Service_Module_powerhouse_of_the_Orion_spacecraft
  22. https://www.esa.int/About_Us/Business_with_ESA/Getting_to_know_ESA_s_procurement_rules_and_procedures/Geographical_return
  23. https://www.esa.int/Space_Safety/ClearSpace-1