Konžská demokratická republika

Rozbalit box

Obsah boxu

Konžská demokratická republika (francouzsky République démocratique du Congo), často označovaná jako KDR, Kongo-Kinshasa nebo jednoduše Kongo, je stát ve střední Africe. S rozlohou přes 2,3 milionu km² je druhou největší zemí v Africe (po Alžírsku) a 11. největší na světě. S více než 104 miliony obyvatel je čtvrtou nejlidnatější zemí Afriky a největší frankofonní zemí na světě.

Navzdory svému obrovskému nerostnému bohatství, které zahrnuje strategické suroviny jako kobalt a koltan, je KDR jednou z nejchudších zemí světa. Její historie je poznamenána staletími vykořisťování, brutálními konflikty a politickou nestabilitou, které přetrvávají dodnes, zejména ve východních provinciích. Hlavním městem je Kinshasa.

⏳ Historie

Historie KDR je tragickým příběhem o obrovském potenciálu a opakovaném utrpení, od mocných království přes brutální kolonialismus až po novodobé války.

🏺 Předkoloniální období

Území KDR bylo osídleno již před desítkami tisíc let. Původní obyvatele, lovce a sběrače (např. Pygmeje), postupně vytlačily vlny bantuských kmenů, které přišly kolem prvního tisíciletí př. n. l. a přinesly s sebou zemědělství a zpracování kovů.

Od 14. století zde vzniklo několik významných a centralizovaných státních útvarů. Nejvýznamnější z nich bylo Konžské království (Kongo dia Ntotila), které se rozkládalo v oblasti ústí řeky Kongo a zasahovalo na území dnešní KDR i Angoly. V roce 1482 navázalo toto království jako jeden z prvních států v subsaharské Africe kontakt s Evropany, konkrétně s portugalskými mořeplavci. Část konžské elity, včetně krále (manikongo) Nzingy-a-Nkuwu, přijala křesťanství. Počáteční relativně rovnocenné vztahy se však brzy zvrhly v masivní obchod s otroky, který království destabilizoval a vedl k jeho postupnému úpadku. Ve vnitrozemí vzkvétala další království, jako Luba, Lunda a Kuba.

🇧🇪 Svobodný stát Kongo (1885–1908): Osobní kolonie krále Leopolda II.

V 70. letech 19. století prozkoumal povodí řeky Kongo britsko-americký cestovatel Henry Morton Stanley. Jeho expedice upoutaly pozornost belgického krále Leopolda II., který toužil po vlastní kolonii, jež by zvýšila prestiž a bohatství Belgie. Pod záminkou humanitárních a vědeckých cílů založil "Mezinárodní africkou společnost" a pověřil Stanleyho, aby v oblasti uzavíral smlouvy s místními náčelníky.

Na Berlínské konferenci v letech 1884–1885 se Leopoldu II. podařilo přesvědčit evropské mocnosti, aby uznaly jeho nároky na obrovské území Konga. Tak vznikl 1. července 1885 Svobodný stát Kongo (État Indépendant du Congo), který nebyl belgickou kolonií, ale osobním vlastnictvím krále Leopolda II., který v zemi nikdy nebyl.

Název "Svobodný stát" byl krutým eufemismem pro jeden z nejbrutálnějších koloniálních režimů v historii. Leopoldova vláda byla zaměřena výhradně na maximální ekonomický zisk. Hlavními komoditami byly slonovina a především divoký kaučuk, jehož poptávka na světových trzích na konci 19. století prudce vzrostla.

K vymáhání kvót na sběr kaučuku byla zřízena brutální armáda, Force Publique, která terorizovala místní obyvatelstvo. Metody zahrnovaly:

• Nucené práce: Celé vesnice byly nuceny k otrocké práci při sběru kaučuku.
• Braní rukojmích: Vojáci často zajali ženy a děti, které drželi jako rukojmí, dokud muži nesplnili stanovené kvóty.
• Mutilace: Nejznámějším symbolem hrůzovlády se stalo sekání rukou. Ruce byly sekány živým i mrtvým lidem jako důkaz, že kulky nebyly vyplýtvány na lov, ale na potlačení odporu. Fotografie zmrzačených dětí a dospělých obletěly svět a šokovaly veřejnost.
• Vraždy a vypalování vesnic: Při nesplnění kvót nebo jakémkoliv odporu byly celé vesnice vypalovány a jejich obyvatelé masakrováni.

Tento systém teroru vedl k demografické katastrofě. Odhady počtu obětí se liší, ale historikové se shodují, že během Leopoldovy vlády zahynulo 5 až 10 milionů Konžanů, což představovalo zhruba polovinu tehdejší populace. Tato genocida byla důsledkem vraždění, hladomoru, vyčerpání a nemocí.

Zvěrstva postupně pronikala na veřejnost díky svědectvím misionářů, lodních úředníků a novinářů, jako byli Edmund Dene Morel a Roger Casement. Vznikla jedna z prvních mezinárodních kampaní za lidská práva, která nakonec donutila Leopolda II. pod mezinárodním tlakem v roce 1908 předat svou kolonii belgickému státu.

🇧🇪 Belgické Kongo (1908–1960)

Po mezinárodním skandálu a masivní kampani za lidská práva byl král Leopold II. v roce 1908 donucen předat svou soukromou kolonii belgickému státu. Území bylo přejmenováno na Belgické Kongo (Congo Belge). Ačkoliv se tím skončily nejbrutálnější praktiky, jako bylo sekání rukou, systém nadvlády a vykořisťování pokračoval, i když v systematičtější a méně nápadné formě.

⛪ Paternalistický kolonialismus a "koloniální trojice"

Belgická správa byla založena na principu paternalismu – Belgičané se považovali za otcovskou autoritu, která musí "zaostalé" Afričany vychovávat a civilizovat. Veškerá politická moc byla soustředěna v Bruselu a v rukou belgických úředníků v Kongu. Konžanům byla upřena jakákoliv politická participace. Společnost byla řízena tzv. "koloniální trojicí": 1. Státní správa: Udržovala pořádek a zajišťovala podmínky pro ekonomickou exploataci. 2. Římskokatolická církev: Misionáři zajišťovali základní vzdělání a zdravotní péči. Vzdělávací systém byl však záměrně omezen na primární a technické školy, aby se zabránilo vzniku vzdělané konžské elity, která by mohla zpochybnit belgickou nadvládu. 3. Korporace: Velké belgické společnosti, jako byla mocná Union Minière du Haut-Katanga (UMHK), těžily obrovské nerostné bohatství země. Ekonomika byla plně zaměřena na export surovin do Belgie. Hlavními produkty byly měď, průmyslové diamanty, zlato, cín a později i uran, který pocházel z dolu Shinkolobwe a byl použit v americkém projektu Manhattan k výrobě prvních atomových bomb.

Společnost byla přísně rasově segregovaná. Konžané, kteří přijali evropský životní styl a získali vzdělání, byli označováni jako évolués (vyvinutí), ale i oni byli stále považováni za občany druhé kategorie.

🇨🇩 Cesta k nezávislosti a Kongo Krize

Po druhé světové válce začaly po Africe sílit protikoloniální nálady. V Belgickém Kongu však byl tento proces velmi opožděný. Teprve na konci 50. let vznikla první politická hnutí. Nejvýznamnější postavou se stal charismatický Patrice Lumumba a jeho panafrikanistické hnutí MNC (Mouvement National Congolais), které požadovalo okamžitou a jednotnou nezávislost.

V lednu 1960, po nečekaných nepokojích v hlavním městě Léopoldville (dnešní Kinshasa), belgická vláda na konferenci v Bruselu náhle kapitulovala a souhlasila s vyhlášením nezávislosti k 30. červnu 1960. Tento spěch zanechal zemi zcela nepřipravenou. V době nezávislosti nemělo Kongo téměř žádné vysokoškolsky vzdělané odborníky a v celé armádě (Force Publique) nebyl jediný konžský důstojník.

Kongo Krize (1960-1965)

Nezávislost se okamžitě propadla do chaosu, který je znám jako Kongo Krize.

• Vojenská vzpoura: Jen pět dní po nezávislosti se vzbouřila armáda proti svým belgickým velitelům.
• Odtržení Katangy: Téměř okamžitě vyhlásila nezávislost nejbohatší provincie Katanga, vedená Moïsem Tshombem a podporovaná belgickými těžařskými zájmy. Později se odtrhla i provincie Jižní Kasai.
• Zavraždění Lumumby: První demokraticky zvolený premiér Patrice Lumumba, považovaný Západem za příliš radikálního a potenciálně prosovětského, byl v září 1960 svržen náčelníkem armády Josephem-Désirém Mobutem. S podporou Belgie a americké CIA byl Lumumba zatčen, mučen a v lednu 1961 zavražděn v Katanze. Jeho smrt z něj učinila mučedníka a symbol neokolonialismu.
• Intervence OSN: Krize se stala bojištěm studené války. OSN vyslala do země rozsáhlou mírovou misi, aby zabránila rozpadu státu. Během této mise v roce 1961 zahynul při letecké nehodě generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld.

🇿🇦 Éra Zairu a Mobutuova diktatura (1965–1997)

V roce 1965, po pěti letech nestability, provedl generál Mobutu druhý vojenský převrat a s podporou Západu se chopil absolutní moci. Jeho vláda trvala 32 let a zásadně formovala moderní identitu země.

🌍 Zair a politika "Authenticité"

Na začátku 70. let zahájil Mobutu kampaň Authenticité (autentičnost), jejímž cílem bylo odstranit pozůstatky kolonialismu a vytvořit novou národní identitu. V rámci této kampaně došlo k rozsáhlému přejmenovávání:

• Země byla v roce 1971 přejmenována na Republiku Zair.
• Řeka Kongo byla přejmenována na Zair.
• Města dostala africká jména: Léopoldville → Kinshasa, Élisabethville → Lubumbashi, Stanleyville → Kisangani.
• Občané byli nuceni opustit svá křesťanská jména a přijmout africká. Sám Mobutu si změnil jméno na Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu Wa Za Banga ("Všemocný válečník, který pro svou vytrvalost a neochvějnou vůli vítězit kráčí od vítězství k vítězství a zanechává za sebou oheň").

💸 Kleptokracie a úpadek

Zatímco Mobutu navenek prosazoval africkou hrdost, v zákulisí vytvořil jeden z nejzkorumpovanějších režimů 20. století, označovaný jako kleptokracie (vláda zlodějů). On a jeho elita systematicky rozkrádali nerostné bohatství země a zahraniční pomoc. Mobutu si nashromáždil osobní majetek v hodnotě několika miliard dolarů, který ukládal ve švýcarských bankách, zatímco ekonomika Zairu se zcela zhroutila a infrastruktura se rozpadla. V roce 1974 hostil v Kinshase slavný boxerský zápas "Rumble in the Jungle" mezi Muhammadem Alim a Georgem Foremanem, aby vylepšil svůj mezinárodní obraz.

Během studené války byl Mobutu klíčovým spojencem Západu, zejména USA a Francie, v boji proti sovětskému vlivu ve střední Africe, a proto jeho zkorumpovaný a represivní režim po desetiletí přehlíželi a podporovali.

🇿🇦 Pád Zairu a Konžské války

Konec studené války znamenal pro Mobutua ztrátu jeho strategického významu pro Západ. Jeho podpora slábla a v zemi sílil tlak na demokratizaci. Definitivním katalyzátorem jeho pádu se však stala událost v sousední zemi.

🇷🇼 Rvandská genocida a první konžská válka (1996–1997)

V roce 1994 proběhla ve Rwandě genocida, při které extremisté z etnika Hutu zmasakrovali přibližně 800 000 Tutsijů a umírněných Hutuů. Když byla genocida ukončena vítězstvím tutsijské Rwandské vlastenecké fronty (RPF), uprchlo do východního Zairu přes milion Hutuů. Mezi nimi byli i pachatelé genocidy (milice Interahamwe a bývalá armáda), kteří začali využívat obrovské uprchlické tábory jako základny pro útoky na novou vládu ve Rwandě.

Nová rwandská vláda, vedená Paulem Kagamem, se rozhodla tuto hrozbu eliminovat. Spojila se s dalšími odpůrci Mobutua, včetně Ugandy, a podpořila nově vytvořenou povstaleckou alianci AFDL (Alliance des Forces Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre). Do jejího čela byl postaven stárnoucí marxistický revolucionář Laurent-Désiré Kabila.

V říjnu 1996 vtrhla tato koalice do Zairu. Mobutuova zkorumpovaná a demoralizovaná armáda se zhroutila a povstalci postupovali s ohromující rychlostí. V květnu 1997, po sedmi měsících bojů, vstoupili do Kinshasy. Mobutu Sese Seko uprchl do exilu v Maroku, kde krátce nato zemřel. Laurent Kabila se prohlásil prezidentem a přejmenoval zemi zpět na Konžskou demokratickou republiku.

🌍 Druhá konžská válka (1998–2003): "Velká africká válka"

Aliance mezi Kabilou a jeho zahraničními spojenci se však rychle rozpadla. Kabila se obával rostoucího vlivu Rwandy a Ugandy a v červenci 1998 nařídil všem cizím vojskům opustit zemi. V srpnu 1998 Rwanda a Uganda reagovaly invazí a podporou nových povstaleckých skupin proti Kabilovi. Tím začala druhá konžská válka, konflikt tak rozsáhlý, že je často označován jako "Velká africká válka" nebo "Africká světová válka".

Válka se stala nejkrvavějším konfliktem od druhé světové války. Přímo či nepřímo v ní zahynulo odhadem 5,4 milionu lidí, převážně v důsledku hladomoru a nemocí. Do konfliktu se zapojilo devět afrických zemí a desítky ozbrojených skupin. Hlavní soupeřící bloky tvořily:

• Kabilova vláda a její spojenci: Angola, Zimbabwe a Namibie.
• Povstalci a jejich zahraniční podporovatelé: Rwanda, Uganda a Burundi.

Válku charakterizovaly masové etnické masakry, systematické používání sexuálního násilí jako válečné zbraně a masové verbování dětských vojáků. Všechny zúčastněné strany se zároveň podílely na masivním drancování nerostného bohatství KDR (zlato, diamanty, koltan), kterým financovaly své válečné operace.

🏛️ Politika po válce

V lednu 2001 byl Laurent-Désiré Kabila zavražděn jedním ze svých tělesných strážců. Jeho nástupcem se stal jeho tehdy 29letý syn Joseph Kabila. Joseph Kabila se ukázal jako pragmatičtější a otevřenější k jednání.

🕊️ Přechodné období a vláda Josepha Kabily (2001–2019)

Pod mezinárodním tlakem byla v roce 2002 podepsána mírová dohoda v jihoafrické Pretorii, která formálně ukončila válku. Byla vytvořena přechodná vláda národní jednoty, která zahrnovala i představitele bývalých povstaleckých skupin. V roce 2006 se konaly první svobodné a demokratické volby po více než 40 letech, ve kterých Joseph Kabila zvítězil.

Jeho dlouhé prezidentství bylo poznamenáno snahou o stabilizaci a obnovu země, ale také korupcí a pokračujícími boji na východě. Když v roce 2016 skončil jeho druhý a podle ústavy poslední mandát, odmítl odstoupit a odložil volby, což vyvolalo vlnu protestů a represí.

🗳️ Současná politická situace a Félix Tshisekedi

Po dvouletém odkladu se na konci roku 2018 konaly prezidentské volby. Jejich výsledek byl velmi kontroverzní. Podle úniků dat a pozorovatelů, včetně vlivné katolické církve, byl jasným vítězem opoziční kandidát Martin Fayulu. Volební komise však nečekaně vyhlásila vítězem jiného opozičního lídra, Félixe Tshisekediho. Všeobecně se má za to, že šlo o zákulisní dohodu mezi Tshisekedim a odcházejícím Kabilou, která měla Kabilovi a jeho spojencům zajistit pokračující vliv a beztrestnost.

Félix Tshisekedi složil přísahu v lednu 2019, což bylo první mírové předání moci v historii země. Jeho první roky byly poznamenány politickým "soužitím" s Kabilovým táborem, který ovládal parlament. Později se mu podařilo Kabilův vliv oslabit a konsolidovat vlastní moc. V prosinci 2023 byl znovuzvolen v chaotických a silně zpochybňovaných volbách.

🔥 Přetrvávající konflikt na východě

Navzdory formálnímu míru se východní provincie KDR (zejména Severní a Jižní Kivu a Ituri) nikdy plně nestabilizovaly. Region zůstává mozaikou více než 120 aktivních ozbrojených skupin, které bojují o kontrolu nad územím, nerostnými zdroji a etnický vliv.

V posledních letech eskaloval zejména konflikt s povstaleckou skupinou M23. Podle OSN, USA a dalších mezinárodních aktérů je tato skupina aktivně podporována, vyzbrojována a dokonce i personálně posilována sousední Rwandou, ačkoliv ta to popírá. Obnovené boje vyhnaly z domovů miliony lidí a způsobily jednu z nejhorších humanitárních krizí na světě. V zemi působí již více než 20 let stabilizační mise OSN (MONUSCO), která je však často kritizována za neefektivitu a postupně se ze země stahuje.

🌍 Geografie a životní prostředí

KDR je geografický gigant, jehož území dominuje povodí druhé nejvodnatější řeky světa, Konga.

🏞️ Povodí Konga a deštný prales

Centrální část země tvoří obrovská Konžská pánev, kterou pokrývá druhý největší tropický deštný prales na světě (po Amazonii). Tento prales je klíčový pro globální biodiverzitu a regulaci klimatu, často je označován jako "druhé plíce planety". Celou pánví protéká řeka Kongo (dříve Zair), která je s délkou 4 700 km druhou nejdelší řekou v Africe a nejhlubší řekou na světě. Řeka a její přítoky tvoří hlavní dopravní tepnu země.

🏔️ Hory a Velká příkopová propadlina

Na východě země se krajina zvedá a je součástí Velké příkopové propadliny. Nachází se zde pohoří Ruwenzori a Virunga s řadou aktivních i spících sopek. Nejvyšší horou je Mount Stanley (5 109 m). V této oblasti leží také velká a hluboká jezera, jako jsou Albertovo, Eduardovo, Kivu a Tanganika, které tvoří přirozenou hranici se sousedními státy.

KDR je domovem mimořádné biodiverzity. V národních parcích, jako jsou Virunga (nejstarší v Africe), Garamba, Kahuzi-Biega a Salonga (všechny na seznamu světového dědictví UNESCO), žijí ohrožené druhy jako gorila horská, gorila východní nížinná, šimpanz bonobo (který nežije nikde jinde na světě) a okapi.

💰 Ekonomika: Paradox hojnosti

Ekonomika KDR je klasickým příkladem tzv. "prokletí přírodních zdrojů" – země s obrovským nerostným bohatstvím, jejíž obyvatelé však žijí v extrémní chudobě.

💎 Nerostné bohatství

KDR má potenciálně největší nerostné bohatství na světě, odhadované na více než 24 bilionů dolarů. Mezi klíčové suroviny patří:

• Kobalt: KDR je zdaleka největším světovým producentem, zajišťuje více než 70 % celosvětové produkce. Kobalt je klíčovou složkou lithium-iontových baterií pro mobilní telefony a elektromobily.
• Měď: Země je jedním z největších afrických producentů.
• Diamanty: Významný producent průmyslových i drahokamových diamantů.
• Koltan: Z této rudy se získává tantal, nezbytný pro výrobu kondenzátorů v elektronice.
• Zlato, cín, wolfram a další vzácné kovy.

Těžba, zejména ve východních provinciích, je však z velké části neregulovaná a tzv. "konfliktní minerály" jsou často těženy v otřesných podmínkách (včetně dětské práce) a pašovány ozbrojenými skupinami, které z jejich prodeje financují své operace.

📉 Ekonomická situace

Navzdory tomuto bohatství patří KDR mezi pět nejchudších zemí světa. Více než 60 % populace žije pod hranicí chudoby (méně než 2,15 USD na den). Ekonomiku ničí desítky let trvající konflikty, endemická korupce, chybějící infrastruktura a špatné řízení státu. Většina obyvatel se živí samozásobitelským zemědělstvím. Oficiální měnou je konžský frank (CDF), ale v praxi je hojně používán i americký dolar.

👨‍👩‍👧‍👦 Demografie

S více než 104 miliony obyvatel je KDR demografickým gigantem. Populace je velmi mladá, téměř polovina obyvatel je mladší 15 let, a rychle roste.

• Etnické skupiny: V zemi žije přes 200 různých etnických skupin, z nichž většina patří do bantuské jazykové rodiny. Čtyři největší skupiny jsou Luba, Kongo, Anamongo a Lunda.
• Jazyky: Úředním jazykem je francouzština, která slouží jako lingua franca ve státní správě a vzdělávání. Kromě ní mají status národních jazyků čtyři další: lingala (jazyk armády a Kinshasy), svahilština (na východě), kikongo (na západě) a čiluba (na jihu).
• Náboženství: Drtivá většina obyvatel (přes 90 %) se hlásí ke křesťanství, z toho přibližně polovina k římskokatolické církvi. Významnou roli hraje také kimbanguismus, synkretické křesťanské hnutí založené v Kongu.

🎨 Kultura

Konžská kultura je neuvěřitelně bohatá a rozmanitá, přičemž největšího mezinárodního věhlasu dosáhla konžská hudba.

• Hudba: KDR je hudební velmocí Afriky. Žánry jako konžská rumba a pozdější soukous a ndombolo ovlivnily hudební scénu na celém kontinentu. Umělci jako Franco Luambo, Tabu Ley Rochereau, Papa Wemba a Koffi Olomidé se stali mezinárodními hvězdami.
• Umění: Tradiční umění je známé svými maskami a sochami, zejména od etnik Kuba, Luba a Kongo. Moderní umění vzkvétá především v Kinshase.
• Sport: Nejpopulárnějším sportem je fotbal. Národní tým, přezdívaný Les Léopards (Leopardi), vyhrál dvakrát Africký pohár národů. Konžští sportovci se proslavili i v basketbalu (např. Dikembe Mutombo v NBA) a boxu.

🧐 Pro laiky

Představte si zemi, která je tak obrovská a bohatá, že by mohla být jednou z nejmocnějších na světě. Má v sobě víc kobaltu pro baterie do mobilů a elektromobilů než celý zbytek planety dohromady, k tomu diamanty, zlato a řeku tak mohutnou, že by mohla napájet celou Afriku. To je Konžská demokratická republika.

Teď si ale představte, že tato pohádkově bohatá země je zároveň jednou z nejchudších a nejnebezpečnějších. Její historie je jako hororový příběh: nejprve ji jako své soukromé hřiště vlastnil belgický král, který zavinil smrt milionů lidí. Potom přišla dlouhá diktatura, která zemi rozkradla. A nakonec vypukla "Africká světová válka", která byla nejkrvavějším konfliktem od druhé světové války.

Dnes je KDR zemí neuvěřitelných protikladů. V hlavním městě Kinshasa pulzuje život s nejlepší hudbou v Africe, zatímco na východě země stále bojují desítky ozbrojených skupin o kontrolu nad cennými doly. Je to místo obrovského utrpení, ale i neuvěřitelné odolnosti a kulturního bohatství. Příběh Konga je varováním, jak může být obrovské bohatství spíše prokletím než požehnáním.