Slavoj Žižek

Rozbalit box

Obsah boxu

Slavoj Žižek (* 21. března 1949, Lublaň, Jugoslávie) je slovinský filozof, kulturní teoretik, psychoanalytik a veřejný intelektuál, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejkontroverznějších myslitelů současnosti. Jeho práce originálním způsobem propojuje německý idealismus (především G. W. F. Hegela), marxismus a lacanovskou psychoanalýzu k analýze současné ideologie, politiky, populární kultury a filmu. Pro svůj provokativní styl, humor a schopnost aplikovat komplexní teoretické koncepty na každodenní jevy je často označován za "Elvise kulturní teorie" nebo "nejnebezpečnějšího filozofa Západu".

Slavoj Žižek
Soubor:Slavoj Zizek, London, 2012.jpg
Slavoj Žižek v Londýně (2012)
Datum narození	21. března 1949
Místo narození	Lublaň, Jugoslávie
Národnost	slovinská
Občanství	Slovinsko 🇸🇮
Manželka	Renata Salecl Ana Jelnikar Jela Krečič (2013–současnost)
Děti	2
Směr	Kontinentální filozofie, Postmarxismus, Lacanovská psychoanalýza
Hlavní zájmy	Ideologie, politická filozofie, ontologie, filmová teorie, teologie, kulturalistika
Ovlivněn	Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Karel Marx, Jacques Lacan, Friedrich Schelling, Immanuel Kant, Louis Althusser, Sigmund Freud, Vladimir Iljič Lenin
Ovlivnil	Alenka Zupančič, Mladen Dolar, Srećko Horvat, Janis Varufakis
Povolání	Filozof, kulturní teoretik, psychoanalytik, vysokoškolský pedagog

⏳ Život a kariéra

📚 Vzdělání a akademická dráha

Slavoj Žižek se narodil v Lublani ve středostavovské rodině; otec Jože byl ekonom a matka Vesna účetní. Vyrůstal v Titově Jugoslávii, jejíž relativně liberální socialismus mu umožnil přístup k západní kultuře, filmům a teorii, což významně ovlivnilo jeho pozdější práci. Již v mládí se intenzivně zajímal o filozofii a film.

V roce 1971 absolvoval studium filozofie a sociologie na Univerzitě v Lublani. Jeho magisterská práce byla však režimem označena za "nepoliticky korektní" a znemožnila mu získat akademické místo. Po několika letech, kdy byl nezaměstnaný, získal pozici na Institutu pro sociologii a filozofii Univerzity v Lublani. V roce 1981 získal titul doktora filozofie (Ph.D.) za práci o německém idealismu.

V letech 1981–1985 studoval psychoanalýzu v Paříži pod vedením Jacques-Alain Millera, zetě a žáka Jacquese Lacana. Zde napsal druhou dizertaci, která představovala lacanovskou interpretaci Hegela, Marxe a Kripkeho.

Žižek působí jako mezinárodní ředitel Birkbeckova institutu pro humanitní vědy na Londýnské univerzitě, globální profesor němčiny na Newyorské univerzitě a seniorní výzkumník na Institutu pro sociologii a filozofii Univerzity v Lublani.

🏛️ Politická angažovanost

V 80. letech se Žižek aktivně zapojil do disidentských hnutí v Jugoslávii. Psal pro alternativní časopis Mladina a byl členem Výboru na obranu lidských práv. V roce 1990 kandidoval v prvních svobodných volbách za stranu Liberální demokracie Slovinska na post člena tehdejšího kolektivního předsednictva Slovinska, ale nebyl zvolen. I nadále zůstává aktivním komentátorem světového dění a je členem hnutí DiEM25 (Hnutí za demokracii v Evropě 2025), které založil bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis.

🤔 Klíčové myšlenky

Žižekovo myšlení je syntézou tří hlavních pilířů: hegelovské dialektiky, lacanovské psychoanalýzy a marxistické kritiky kapitalismu.

🎭 Lacanovská psychoanalýza

Ústředním prvkem Žižekovy teorie je aplikace konceptů Jacquese Lacana na analýzu kultury a ideologie. Používá Lacanovo rozdělení psychiky na tři řády:

• Symbolično: Řád jazyka, zákonů a společenských struktur, který formuje naši realitu.
• Imaginárno: Řád představ, obrazů a iluzí, kde si subjekt vytváří falešný pocit celistvosti.
• Reálno: Traumatické, nesymbolizovatelné jádro reality, které se vymyká jazyku a které je zdrojem úzkosti. Je to to, co v symbolickém řádu neustále selhává a vrací se v podobě symptomů.

Žižek tvrdí, že ideologie funguje právě skrze fantazmatický scénář, který zakrývá nesnesitelné Reálno a umožňuje nám fungovat ve společnosti.

🔄 Hegelovská dialektika

Žižek se vrací k Hegelovi, ale interpretuje ho skrze Lacana. Odmítá tradiční chápání dialektiky jako procesu smíření protikladů (teze-antiteze-syntéza). Pro Žižka je klíčový moment negativity a rozporu, který není nikdy plně překonán. Identita každého jevu je podle něj ustavena právě tímto vnitřním rozporem. "Absolutní vědění" u Hegela nechápe jako dosažení konečné pravdy, ale jako moment, kdy subjekt plně přijme rozpor jako imanentní součást reality.

💰 Marxistická kritika ideologie

I když se Žižek distancuje od tradičního marxismu, jeho práce je hluboce zakořeněna v marxistické kritice kapitalismu a ideologie. Jeho klíčový přínos spočívá v nové definici ideologie. Tvrdí, že v dnešní "postideologické" době ideologie nefunguje tak, že bychom jí naivně věřili ("nevědí, co dělají, ale přesto to dělají"). Místo toho funguje cynicky: "vědí velmi dobře, co dělají, ale přesto to dělají".

Podle Žižka ideologie není jen falešné vědomí, ale je vepsána do našich každodenních praktik a rituálů. I když si udržujeme cynický odstup, tím, že se účastníme systému, ho reprodukujeme. Hlavní funkcí ideologie je strukturovat naši sociální realitu a poskytovat nám slast (jouissance), která nás k systému váže.

👶 Pro laiky

Představte si, že sledujete film. Víte, že to není skutečnost, že herci jen hrají své role a že za kamerou je celý štáb. Přesto se smějete, pláčete a prožíváte příběh, jako by byl reálný. Podle Žižka přesně takto funguje ideologie.

• Víme, že to není pravda, ale děláme, jako by byla: Žižek říká, že moderní společnost funguje na principu "cynického rozumu". Víme, že politici často lžou, že reklamy přehánějí a že peníze samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Přesto se chováme, jako by to všechno byla pravda – chodíme k volbám, kupujeme produkty a pracujeme za peníze. Děláme to, protože je to součást pravidel hry, která nám umožňuje žít ve společnosti.

• Neviditelné brýle ideologie: Ideologie je jako neviditelné brýle, které máme nasazené na očích a které nám říkají, jak chápat svět kolem nás. Nevnímáme je, protože jsou součástí našeho pohledu. Tyto brýle nám předkládají svět jako smysluplný a uspořádaný, i když je ve skutečnosti plný chaosu a rozporů. Žižek se snaží nám tyto brýle sundat, abychom viděli skryté předpoklady, na kterých náš svět stojí.

• Proč milujeme to, co nás ničí? Žižek se často ptá, proč lidé podporují systémy, které jim zjevně škodí (například proč lidé s nízkými příjmy volí strany, které prosazují daňové úlevy pro bohaté). Jeho odpověď, zjednodušeně řečeno, je, že ideologie nám poskytuje určitý druh "slasti" nebo uspokojení. Dává nám pocit identity, sounáležitosti a smyslu, i když je tento smysl iluzorní. Je to jako jíst nezdravé jídlo – víme, že je to pro nás špatné, ale ta chuť je příliš lákavá.

🏛️ Politické názory

Žižek je známý svými radikálními a často provokativními politickými postoji. Označuje se za "komunistu v kvalifikovaném smyslu" a "radikálního levičáka", přičemž jeho cílem je oživit politickou levici, která podle něj ztratila svou kritickou sílu.

📉 Kritika globálního kapitalismu a liberalismu

Jádrem Žižekovy politické kritiky je globální kapitalismus a jeho ideologický partner – liberální demokracie. Tvrdí, že tento systém se dnes prezentuje jako jediná možná a přirozená forma společenského uspořádání, což je podle něj vrchol ideologie. Problém podle něj není jen v chamtivosti jednotlivců, ale v samotném systému, který korupci a vykořisťování strukturálně podporuje.

Žižek ostře kritizuje liberální multikulturalismus a "politickou korektnost". Tvrdí, že liberální tolerance je často jen formou "depolitizovaného" rasismu, která respektuje "toho druhého" pouze do té míry, dokud je exotický a neškodný ("decaffeinated other"). Skutečná tolerance podle něj vyžaduje konfrontaci s reálnými, často nepříjemnými aspekty cizích kultur. Politickou korektnost považuje za nebezpečnou formu implicitního totalitarismu, která lidem říká, co si mají myslet a cítit, místo aby umožnila skutečné překonání předsudků.

☭ Postoj ke komunismu

Žižek se hlásí ke komunismu, ale důrazně se distancuje od jeho totalitních realizací ve 20. století, které označuje za "totální selhání" a "nejhorší katastrofu v dějinách lidstva". Slovo "komunismus" používá proto, že jako jediné podle něj signalizuje radikální alternativu k současnému systému. Jeho "komunismus" není detailním plánem nové společnosti, ale spíše "věčnou ideou" či horizontem, který nás nutí přemýšlet za hranice kapitalismu a řešit jeho klíčové rozpory (ekologická krize, privatizace společného vlastnictví jako je vědění, nové formy apartheidu). Podporoval hnutí jako Occupy Wall Street, protože se starala o "společné" (the commons), což je pro něj jádrem komunistické myšlenky.

⚡ Provokace a aktuální komentáře

Žižek je známý svými kontroverzními výroky k aktuálním událostem. V roce 2016 například tvrdil, že vítězství Donalda Trumpa by mohlo být pro USA a levici lepší než vítězství Hillary Clintonové, protože by narušilo status quo a donutilo levici k radikálnějšímu přehodnocení své strategie. Podobně jeho komentáře k uprchlické krizi v Evropě, kde varoval před naivním humanitarismem, vyvolaly obvinění z rasismu a eurocentrismu. Cílem těchto provokací je podle něj narušit zavedené ideologické rámce a donutit publikum k myšlení.

⚔️ Kritika a kontroverze

Žižek je stejně tak oslavován jako kritizován, a to jak z akademických, tak z politických kruhů.

academic Akademická kritika

Kritici mu vytýkají nejasný a chaotický styl psaní, který je často obtížné systematizovat. Je obviňován z toho, že své teoretické koncepty (zejména lacanovské) aplikuje na filmy a kulturní jevy násilně a zjednodušujícím způsobem, aby podpořil své předem dané teze. Často je také kritizován za samoúčelné provokace a používání obhroublých vtipů.

📜 Obvinění z plagiátorství

V roce 2014 čelil Žižek vážnému obvinění z plagiátorství. Bylo zjištěno, že ve svém článku z roku 2006 opsal několik pasáží z recenze Stanleyho Hornbecka, která byla publikována v časopise American Renaissance, spojovaném s bílým nacionalismem. Žižek se omluvil a vysvětlil, že pasáže obdržel od přítele jako shrnutí a nevěděl, že jsou z velké části opsané. Tvrdil, že se nejednalo o "krádež myšlenek", protože šlo o čistě informativní shrnutí teorie, se kterou hluboce nesouhlasí a kterou ve svém textu odmítl jako "nové barbarství". Ve stejném roce byl také kritizován deníkem The New York Times za autoplagiátorství, když ve svém sloupku použil pasáže z jedné ze svých dřívějších knih.

政治 Politická kritika

• Zleva: Mnozí levicoví myslitelé, jako například Ernesto Laclau, kritizují Žižka za jeho nedostatek konkrétního politického programu a za to, že se opírá o zastaralé marxistické kategorie, jako je "třídní boj", aniž by je dostatečně aktualizoval. Je obviňován z "eurocentrismu" a z toho, že jeho radikální gesta jsou jen prázdnými provokacemi bez reálného politického dopadu.
• Zprava: Konzervativní kritici a liberálové ho odsuzují za jeho koketování s totalitními ideologiemi, zejména s leninismem a stalinismem. Jeho obhajoba revolučního násilí a kritika demokracie je vnímána jako nebezpečná a nezodpovědná.

✨ Vliv a odkaz

Navzdory veškeré kritice je Žižkův vliv na současné humanitní vědy a politické myšlení nezpochybnitelný.

• Popularizace filozofie: Žižek dokázal přiblížit komplexní filozofické a psychoanalytické teorie širokému publiku, a to zejména díky svým analýzám populární kultury a filmů. Jeho dokumentární filmy, jako The Pervert's Guide to Cinema (2006) a The Pervert's Guide to Ideology (2012), se staly kultovními.
• Oživení levicového myšlení: Svou prací Žižek znovu otevřel debatu o radikální politické změně a o možnosti alternativy ke kapitalismu. Donutil novou generaci myslitelů a aktivistů, aby se znovu zabývali otázkami ideologie, revoluce a komunismu.
• Kulturní ikona: Svým excentrickým vystupováním, charakteristickým šišláním, divokou gestikulací a neustálým popotahováním nosu se stal globální kulturní ikonou a předmětem nesčetných memů a parodií. Časopis Foreign Policy ho zařadil na seznam 100 nejvlivnějších globálních myslitelů.

👨‍👩‍👧 Osobní život

Slavoj Žižek byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla slovinská filozofka a socioložka Renata Salecl. Jeho druhou manželkou byla analytička a modelka Ana Jelnikar. V roce 2013 se oženil s o třicet let mladší slovinskou novinářkou a spisovatelkou Jelou Krečič. Má dva syny.

Je známý svým intenzivním a energickým stylem přednášení, doprovázeným divokou gestikulací a řadou nervózních tiků, jako je popotahování nosu a otírání obličeje. Tyto projevy jsou často předmětem analýz i parodií. Sám Žižek je bagatelizuje jako pouhé nervózní návyky.

📚 Významná díla

Žižek je extrémně plodný autor, publikoval více než 50 knih v několika jazycích a stovky článků. Jeho práce byly přeloženy do více než 20 jazyků.

📖 Klíčové knihy (výběr)

• The Sublime Object of Ideology (1989) – Jeho první kniha v angličtině, která ho mezinárodně proslavila. Představuje v ní svou originální teorii ideologie, která kombinuje Lacana, Hegela a Marxe.
• Mluvil tu někdo o totalitarismu? (2001, česky 2007) – Analýza, v níž zpochybňuje liberální konsenzus o totalitarismu a ukazuje, jak je tento pojem používán k umlčení levicové kritiky.
• Nepolapitelný subjekt: Chybějící střed politické ontologie (1999, česky 2007) – Komplexní filozofické dílo, které rehabilituje karteziánský subjekt proti postmoderním a dekonstruktivistickým kritikám.
• Násilí (2008, česky 2013) – Zkoumání různých forem násilí – subjektivního (kriminalita), objektivního (systémové násilí kapitalismu) a symbolického (násilí jazyka).
• Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška (2009, česky 2011) – Analýza finanční krize z roku 2008 jako symptomu selhání kapitalismu a argumentace pro "komunistickou hypotézu".
• Less Than Nothing: Hegel and the Shadow of Dialectical Materialism (2012) – Jeho monumentální, více než tisícistránkové dílo, které představuje jeho komplexní reinterpretaci Hegela jako klíčového myslitele pro pochopení současnosti.

🎬 Filmy

• Zizek! (2005) – Dokumentární film režisérky Astry Taylor, který sleduje Žižka na jeho přednáškových turné a představuje jeho myšlenky v přístupné formě.
• Perverzní průvodce kinematografií (The Pervert's Guide to Cinema, 2006) – Dokument, ve kterém Žižek aplikuje psychoanalytickou teorii na slavné filmy a odhaluje jejich skryté ideologické mechanismy.
• Perverzní průvodce ideologií (The Pervert's Guide to Ideology, 2012) – Pokračování, které se zaměřuje na to, jak ideologie funguje ve filmech, hudbě a politice.

✨ Zajímavosti a citáty

• Přezdívá se mu "Elvis kulturní teorie" a "nejnebezpečnější filozof Západu".
• Je známý svým specifickým smyslem pro humor a častým používáním anekdot a vtipů (často vulgárních) k ilustraci složitých filozofických konceptů.
• V rozhovoru pro web Vice nabídl novináři "zasraný džus, nebo kolu" a nakonec mu podal ledový čaj se slovy: "Tady to máš i s rakovinou, protože to je bez cukru, a tedy se spoustou sladidel!".
• Prohlašuje o sobě, že nesnáší studenty, protože jsou "většinou nudní a hloupí".
• V roce 2011 promluvil na protivládní demonstraci na Václavském náměstí v Praze, kde prohlásil: "Vyšli jste do ulic za svobodu a solidaritu. A to, co jste dostali, je svoboda bez solidarity, svoboda zkorumpovaného kapitalismu."
• Je známý svými provokativními názory na životní styl, například označil zdravou stravu za "hloupou módu" a prohlásil, že "je třeba kouřit, jíst čokoládu a hodně pít".

💬 Vybrané citáty

• "Už neustále jím z popelnice. Jméno té popelnice je ideologie."
• "Štěstí je pro oportunisty. Takže si myslím, že jediný život hlubokého uspokojení je život věčného boje, zejména boje se sebou samým. Pokud chcete zůstat šťastní, zůstaňte hloupí."
• "Skutečná láska je mnohem traumatičtější a násilnější než jen dva lidé, kteří se navzájem uspokojují. Láska je zlo."
• "Hrůza komunismu, stalinismu, nespočívá v tom, že zlí lidé dělají zlé věci – to dělají vždy. Spočívá v tom, že dobří lidé dělají hrozné věci, protože si myslí, že dělají něco skvělého."
• "Selži znovu, selži lépe."

🔗 Externí odkazy

• Slavoj Žižek – Lacan.com – Rozcestník k textům a zdrojům.
• Slavoj Žižek – Profil na stránkách European Graduate School.
• The International Journal of Žižek Studies – Akademický časopis věnovaný jeho práci.