Sunnitský islám
Obsah boxu
Sunnitský islám (arabsky أهل السنة والجماعة, Ahl as-Sunna wa’l-Džamā‘a – "lid sunny a společenství") je největší a nejrozšířenější větev islámu, ke které se hlásí přibližně 87–90 % všech muslimů na světě[1]. Název je odvozen od slova Sunna, což označuje tradici a praxi islámského proroka Mohameda. Sunnitští muslimové se považují za ortodoxní proud islámu, který následuje Korán a cestu proroka, jak ji interpretovali jeho společníci a první vůdci muslimské obce.
| Sunnitský islám | |
|---|---|
| Hlavní oblasti | Blízký východ, Severní Afrika, Střední Asie, Jihovýchodní Asie |
| Zakladatel | Mohamed |
| Klíčové postavy | Abú Bakr, Umar, Uthmán, Alí (Právoplatně vedení chalífové) |
| Počet stoupenců | cca 1,8 miliardy (cca 90 % všech muslimů)[2] |
📜 Historie a schizma
Základní rozkol mezi sunnitským a šíitským islámem je politicko-náboženského původu a sahá až k okamžiku smrti proroka Mohameda v roce 632. Vznikla klíčová otázka, kdo se má stát jeho nástupcem ve vedení muslimské obce (ummy).
- Sunnitské stanovisko: Většina muslimů se domnívala, že Mohamed nejmenoval žádného konkrétního nástupce a že vůdce (chalífa) má být zvolen z řad prorokových nejbližších společníků na základě zásluh a konsenzu komunity. Zvolili proto Mohamedova tchána a blízkého přítele Abú Bakra za prvního chalífu.
- Šíitské stanovisko: Menší skupina (Šīʿat ʿAlī – "strana Alího") naopak tvrdila, že nástupnictví má být dědičné v rámci prorokovy rodiny a že Mohamed jmenoval svého zetě a bratrance Alího svým nástupcem.
Sunnité považují první čtyři chalífy – Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího – za Právoplatně vedené chalífy (al-Khulafā' ar-Rāshidūn), kteří následovali prorokův příklad a jejichž vláda je vzorem správného vedení[3]. Tento historický spor o nástupnictví se postupem času vyvinul v hluboké teologické a právní rozdíly mezi oběma větvemi.
📖 Zdroje víry a práva (Šaría)
Sunnitský islám čerpá své učení, teologii a islámské právo (šaría) ze čtyř hlavních zdrojů, které jsou přijímány v následujícím pořadí důležitosti: 1. Korán: Svatá kniha islámu, považovaná za doslovné slovo Boží (Alláha) zjevené Mohamedovi. Je to primární a nejdůležitější zdroj. 2. Sunna: Zvyky, činy a výroky proroka Mohameda, jak jsou zaznamenány v textech zvaných hadísy. Sunna slouží jako praktický návod k životu a interpretaci Koránu. Sunnité za nejdůvěryhodnější považují šest kanonických sbírek hadísů (Kutub al-Sittah). 3. Idžmá (Konsenzus): Shoda islámských právních učenců na určité otázce. Pokud se autority v dané generaci shodnou na řešení problému, který není explicitně zmíněn v Koránu nebo Sunně, je jejich názor považován za závazný. 4. Qijás (Analogický úsudek): Použití analogie k řešení nových problémů, které nemají v předchozích zdrojích přímý precedent. Učenci hledají podobný případ v Koránu nebo Sunně a aplikují jeho princip na novou situaci.
⚖️ Právní školy (Madhaby)
V rámci sunnitského islámu se v průběhu staletí vyvinulo několik právních škol (madhhab), které se liší v metodologii interpretace islámského práva (fiqh). Ačkoli se v detailech rozcházejí, vzájemně se uznávají jako legitimní. Většina sunnitských muslimů dnes následuje jednu ze čtyř hlavních právních škol[4]: 1. Hanafijská škola: Založil ji Abú Hanífa v 8. století. Je nejrozšířenější (následuje ji asi třetina muslimů) a je dominantní v Turecku, na Balkáně, ve Střední Asii, Egyptě a na indickém subkontinentu. Je považována za nejliberálnější, protože klade velký důraz na rozum a analogický úsudek (qijás). 2. Málikovská škola: Založil ji Málik ibn Anas v 8. století. Dominuje v severní a západní Africe. Kromě Koránu a Sunny klade velký důraz na praxi a zvyky prvních muslimů ve městě Medíně. 3. Šáfi'ovská škola: Založil ji Muhammad aš-Šáfi'í na přelomu 8. a 9. století. Je rozšířená v Indonésii, Malajsii, východní Africe a částech Blízkého východu. Vytvořila systematickou metodologii islámského práva a vyvážila důraz na tradici a rozumovou úvahu. 4. Hanbalovská škola: Založil ji Ahmad ibn Hanbal v 9. století. Je nejkonzervativnější a nejstriktnější, klade absolutní důraz na doslovný výklad Koránu a Sunny a odmítá spekulativní teologii. Dominuje v Saúdské Arábii a Kataru a je zdrojem pro moderní salafistická a wahhábistická hnutí.
☪️ Teologické školy
V sunnitském islámu se také vyvinuly různé teologické školy (aqīda), které se zabývají otázkami víry, Boží podstaty a svobodné vůle. Mezi hlavní patří:
- Aš'aríja: Hlavní a nejrozšířenější teologická škola, která se snaží najít střední cestu mezi doslovným výkladem a racionalismem.
- Máturídíja: Blízká aš'aríjské škole, ale klade o něco větší důraz na lidský rozum.
- Atharíja (tradicionalisté): Odmítá racionální teologické spekulace a trvá na doslovném a neinterpretovaném přijetí svatých textů. Je spojena s hanbalovskou právní školou.
🕌 Pět pilířů islámu
Jádro náboženské praxe pro všechny sunnitské (i šíitské) muslimy tvoří Pět pilířů islámu: 1. Šaháda (Vyznání víry): Prohlášení, že "Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho posel." 2. Salát (Modlitba): Pět povinných denních modliteb směrem k Ka'bě v Mekce. 3. Zakát (Almužna): Povinná roční daň z majetku, která se dává chudým a potřebným. 4. Saum (Půst): Zdržení se jídla, pití a dalších světských radostí od úsvitu do soumraku během měsíce Ramadán. 5. Hadždž (Pouť do Mekky): Povinná pouť do svatého města Mekky, kterou by měl každý muslim, pokud mu to zdraví a finance dovolí, vykonat alespoň jednou za život.
🤔 Pro laiky
Představte si, že islám je jako velký, starobylý strom. Po odchodu jeho zakladatele (proroka Mohameda) se lidé nemohli shodnout, kdo by se měl o strom starat dál.
- Sunnitský islám je hlavní a největší kmen tohoto stromu. Většina lidí se tehdy dohodla, že nejlepším "zahradníkem" bude ten nejzkušenější a nejrespektovanější z okruhu přátel zakladatele, a zvolili ho. Sunnité tedy věří, že vedení se má předávat na základě schopností a shody komunity.
- Šíitský islám je menší, ale silná větev, která vyrůstá z kmene. Její stoupenci věřili, že "zahradníkem" se měl stát příbuzný zakladatele, protože to tak sám zakladatel chtěl. Věří tedy v dědičné nástupnictví.
Sunnité, jako hlavní kmen, se drží dvou hlavních zdrojů síly: Koránu (považují ho za semínko, ze kterého strom vyrostl) a Sunny (což jsou praktické rady, jak se o strom starat, které zanechal zakladatel). Protože je tento kmen tak velký, vyrostly z něj čtyři hlavní "větve" (právní školy), které se sice mírně liší v tom, jak přesně rady zakladatele interpretovat, ale všechny jsou součástí stejného, pevného kmene.