Přeskočit na obsah

Jezero

Z Infopedia
Verze z 28. 8. 2025, 09:41, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} '''Jezero''' je přirozená vodní nádrž na zemském povrchu, která není součástí světového oceánu a je napájena povrchovou nebo podzemní vodou. Jedná se o vodní těleso nacházející se ve sníženině (pánvi), které se vyznačuje pomalou nebo žádnou výměnou vody. Jezera hrají klíčovou roli v hydrologickém cyklu, jsou významnými ekosystémy a mají zásadní význam pro život na…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Jezero je přirozená vodní nádrž na zemském povrchu, která není součástí světového oceánu a je napájena povrchovou nebo podzemní vodou. Jedná se o vodní těleso nacházející se ve sníženině (pánvi), které se vyznačuje pomalou nebo žádnou výměnou vody. Jezera hrají klíčovou roli v hydrologickém cyklu, jsou významnými ekosystémy a mají zásadní význam pro život na Zemi, včetně člověka. Věda, která se zabývá studiem jezer, se nazývá limnologie.

Šablona:Infobox Vodní plocha

📖 Definice a charakteristika

Ačkoliv se definice může mírně lišit, za jezero je obecně považována stojatá vodní plocha, která splňuje několik podmínek:

  • Je vnitrozemská: Není přímou součástí moře nebo oceánu.
  • Má dostatečnou hloubku: Musí být natolik hluboká, aby se u dna nevytvářela souvislá vegetace od břehu ke břehu (na rozdíl od tůní nebo mokřadů).
  • Má pomalou výměnu vody: Proudění vody je zanedbatelné ve srovnání s řekou.

Jezera pokrývají přibližně 1,8 % zemské souše, ale obsahují naprostou většinu (kolem 87 %) veškeré kapalné sladké povrchové vody na planetě.[1] Jejich velikost se pohybuje od malých vodních ploch o rozloze několika hektarů až po obrovská jezera, která jsou často označována jako vnitrozemská moře.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si krajinu jako velkou podlahu, která není úplně rovná. Má různé důlky a prohlubně. Jezero je v podstatě velký důlek na této podlaze, který se naplnil vodou a nemá rychlý odtok. Je to jako obrovská přírodní vana.

Odkud se v té vaně bere voda? Může do ní natékat z kohoutků (to jsou řeky a potoky), může do ní pršet přímo z nebe (srážky), nebo může prosakovat ze země (podzemní voda).

A kam voda z vany mizí? Některé vany mají přepad (řeku, která z jezera vytéká). Z jiných, které přepad nemají (tzv. bezodtoká jezera), voda mizí hlavně tak, že se vypařuje do vzduchu – jako když necháte stát vodu v misce a ona postupně ubývá.

Voda v jezeře stojí nebo se pohybuje jen velmi pomalu, na rozdíl od řeky, která neustále proudí. A protože je "vana" dostatečně hluboká, slunce neprosvítí až na dno uprostřed, takže tam nerostou vodní rostliny jako u mělkého rybníka.

🗺️ Dělení jezer

Jezera se klasifikují podle mnoha různých kritérií. Nejzákladnější a nejdůležitější je dělení podle způsobu jejich vzniku.

⛰️ Podle způsobu vzniku (genetické dělení)

Jezerní pánve, ve kterých se voda hromadí, vznikly různými geologickými a geomorfologickými procesy.

  • Tektonická jezera: Vznikla v důsledku pohybů zemské kůry. Jsou to často největší, nejhlubší a nejstarší jezera na světě. Vznikají v propadlinách (grábenech) nebo pokleslých krách zemské kůry.
  • Sopečná (vulkanická) jezera: Vznikají v kráterech vyhaslých sopek (kráterová jezera), v kalderách (propadlých sopečných kráterech) nebo zahrazením údolí lávovým proudem. Bývají typicky malá, velmi hluboká a mají okrouhlý tvar.
    • Příklady:** Crater Lake (USA), jezero Toba (Indonésie), jezero Kivu (Afrika).
  • Ledovcová jezera: Jsou nejrozšířenějším typem jezer na světě a vznikla činností ledovců během dob ledových. Ledovec vyhloubil nebo přehradil údolí.
    • Karová jezera:** Vznikla v ledovcových karech (vyhloubených amfiteátrech) ve vysokých horách. Jsou typická pro Alpy, Tatry nebo Šumavu. (Příklad: Černé jezero, Zelené pleso kežmarské).
    • Morénová jezera:** Vznikla zahrazením údolí čelní nebo boční morénou (valem horniny, který ledovec tlačil před sebou). (Příklad: Bodamské jezero, Gardské jezero).
    • Fjärdová a fjordová jezera:** Vznikla v údolích přemodelovaných ledovcem, která byla později zaplavena mořem (fjordy) nebo zůstala na souši (fjärdy). (Příklad: Loch Ness ve Skotsku).
  • Říční (fluviální) jezera: Vznikají činností vodních toků. Nejčastěji se jedná o mrtvá ramena řek, která se oddělila od hlavního toku po změně jeho trasy. Jsou typická pro nížinné oblasti s meandrujícími řekami.
  • Krasová jezera: Vznikají v krasových oblastech (s vápencovým podložím) rozpouštěním horniny vodou. Mohou vzniknout propadnutím stropu jeskyně (závrtová jezera) nebo zaplavením polje.
  • Pobřežní jezera (laguny, limany): Vznikají oddělením mořského zálivu od otevřeného moře písečnou kosou nebo nánosy. Jejich voda bývá často brakická (směs sladké a slané vody).
  • Hrazená jezera: Vznikají přirozeným zahrazením vodního toku. Příčinou může být sesuv půdy, skalní řícení, nánosy bahnotoku nebo činnost bobrů. Často mají jen dočasný charakter.
    • Příklad:** Sarezské jezero (Tádžikistán), vzniklé po masivním sesuvu v roce 1911.
  • Eolická (větrná) jezera: Vznikají v suchých (aridních) oblastech činností větru, který vyvěje mělké pánve (deflační deprese), které se mohou dočasně zaplnit vodou.
    • Příklady:** Jezera v oázách na Sahaře.
  • Meteoritická jezera: Vznikla v impaktních kráterech po dopadu meteoritu. Mají charakteristický kruhový tvar.
    • Příklady:** Jezero Manicouagan (Kanada), jezero Clearwater (Kanada).

🧂 Podle salinity (obsahu solí)

  • Sladkovodní jezera: Obsahují nízkou koncentraci rozpuštěných solí (obvykle méně než 0,5 g/l). Jedná se o naprostou většinu jezer na světě. Téměř všechna sladkovodní jezera jsou průtočná (mají odtok), což umožňuje odplavování solí.
  • Slaná jezera: Mají koncentraci solí vyšší než mořská voda (nad 25–35 g/l). Vznikají v suchých oblastech s vysokým výparem a bez odtoku. Voda z jezera mizí pouze odpařováním, zatímco soli se v něm hromadí.
  • Brakická jezera: Obsahují vodu s koncentrací solí mezi sladkou a slanou vodou. Typicky jde o pobřežní laguny nebo jezera s omezeným přítokem a výparem. Největším příkladem je Kaspické moře.

🥗 Podle obsahu živin (trofie)

Obsah živin, zejména fosforu a dusíku, zásadně ovlivňuje biologickou produktivitu jezera.

  • Oligotrofní jezera: Jsou chudá na živiny. Voda je velmi čistá, průzračná a chladná. Biologická produkce (množství řas a sinic) je nízká. Jsou typická pro horské a severské oblasti. (Příklad: Hořejší jezero, horská plesa).
  • Eutrofní jezera: Jsou bohatá na živiny. Voda je méně průhledná, teplejší a biologicky velmi produktivní. Často dochází k masovému rozvoji řas a sinic (tzv. vodní květ). Tento stav může být přirozený, ale často je způsoben znečištěním z okolí (eutrofizace).
  • Dystrofní jezera: Obsahují velké množství huminových látek z okolních rašelinišť. Voda je hnědá, kyselá a chudá na živiny i život.

💧 Vodní režim a vlastnosti

Vodní bilance jezera (poměr mezi příjmem a výdejem vody) určuje jeho charakter.

  • Příjem vody: Z přítoků (řeky, potoky), atmosférických srážek a přítokem podzemní vody.
  • Výdej vody: Odtokem, výparem (evaporací) a odtokem do podzemních vod.

Podle toho se rozlišují:

  • Průtočná jezera: Mají přítok i odtok. Jsou nejběžnějším typem a obsahují sladkou vodu.
  • Bezodtoká jezera: Mají přítok, ale nemají žádný povrchový odtok. Voda z nich uniká pouze výparem. Jsou typická pro suché oblasti a jejich voda je téměř vždy slaná. (Příklad: Kaspické moře, Aralské jezero, Mrtvé moře).

🌡️ Teplotní stratifikace

Voda v hlubších jezerech v mírném pásu není homogenní, ale v průběhu roku se teplotně vrství. Tento jev se nazývá teplotní stratifikace.

  • V létě: Na povrchu se vytváří prohřátá, lehčí vrstva vody (epilimnion). U dna zůstává studená, hustší vrstva (hypolimnion). Mezi nimi je tenká přechodová vrstva s prudkou změnou teploty (metalimnion nebo termoklina).
  • Na podzim: Povrchová voda se ochlazuje, stává se hustší a klesá ke dnu. Tím dochází k promíchání celého vodního sloupce (podzimní cirkulace), což je klíčové pro okysličení hlubších vrstev.
  • V zimě: Voda u hladiny se ochladí na teplotu pod 4 °C (kdy má voda největší hustotu) a zamrzá. U dna zůstává voda o teplotě kolem 4 °C.
  • Na jaře: Led taje, povrchová voda se ohřívá na 4 °C, klesá ke dnu a dochází k jarní cirkulaci.

Tento cyklus je zásadní pro distribuci kyslíku a živin v jezeře a pro život vodních organismů.

🏞️ Život v jezeře

Jezera jsou domovem složitých ekosystémů, které lze rozdělit do několika zón.

  • Litorál: Pobřežní, mělká zóna, kam proniká světlo až na dno. Je to nejbohatší zóna na život, rostou zde zakořeněné rostliny (rákos, lekníny) a žije zde mnoho druhů ryb a bezobratlých.
  • Pelagiál: Zóna volné vody, vzdálená od břehů. Je osídlena planktonem (mikroskopické řasy, sinice a živočichové vznášející se ve vodě) a nektonem (aktivně plovoucí živočichové, hlavně ryby).
  • Profundál: Hlubinná zóna pod pelagiálem, kam již neproniká světlo. Žijí zde organismy přizpůsobené tmě, chladu a nízkému obsahu kyslíku, které se živí organickým materiálem klesajícím shora.
  • Bentos: Společenstvo organismů žijících na dně jezera.

🌍 Největší a nejvýznamnější jezera světa

Jezera jsou často klasifikována podle své rozlohy, hloubky nebo objemu vody.

📈 Rekordy a zajímavosti

  • Největší jezero podle rozlohy: Kaspické moře (371 000 km²) – je tak velké, že je považováno za vnitrozemské moře. Je slané.[2]
  • Největší sladkovodní jezero podle rozlohy: Hořejší jezero (82 100 km²) v Severní Americe, součást systému Velká jezera.[3]
  • Nejhlubší jezero: Bajkal (1 642 m) na Sibiři.
  • Největší jezero podle objemu vody: Bajkal – obsahuje přibližně 20 % veškeré kapalné sladké povrchové vody na Zemi, což je více než všechna severoamerická Velká jezera dohromady.[4]
  • Nejvýše položené splavné jezero: Titicaca (3 812 m n. m.) v Andách.
  • Nejníže položené jezero: Mrtvé moře (-430 m n. m.) – jeho hladina leží 430 metrů pod úrovní světového oceánu.
  • Nejstarší jezero: Bajkal, jehož stáří se odhaduje na 25–30 milionů let.

🌊 Významná jezera podle kontinentů

📉 Zánik jezer

Jezera jsou z geologického hlediska dočasné útvary s omezenou životností. Zanikají několika způsoby:

  • Zanášení (sedimentace): Přítoky a vítr přinášejí do jezera sedimenty (písek, jíl, bahno), které se usazují na dně. Jezero se postupně stává mělčím, až se nakonec zcela zaplní a změní v mokřad, bažinu nebo pevnou zem.
  • Zarůstání (sukcese): V mělkých jezerech se rozvíjí vegetace, která po odumření vytváří organické usazeniny (rašelinu). Jezero postupně zaroste a změní se v rašeliniště.
  • Klimatické změny: Zvýšení teploty a snížení srážek může vést k tomu, že výpar převýší přítok, což způsobí pokles hladiny a postupné vysychání jezera. Tragickým příkladem je téměř úplný zánik Aralského jezera v důsledku masivního odběru vody pro zavlažování.
  • Proříznutí odtoku: Řeka vytékající z jezera může erozí prohloubit své koryto a "proříznout" hráz, která jezero zadržuje, což vede k jeho vyprázdnění.

🧑‍🤝‍🧑 Vztah k člověku

Jezera mají pro lidskou civilizaci zásadní význam.

  • Zdroj pitné a užitkové vody: Jsou klíčovým zdrojem pitné vody pro miliony lidí a využívají se pro zavlažování v zemědělství a v průmyslu.
  • Doprava: Velká jezera, jako jsou severoamerická Velká jezera nebo Ladožské jezero, slouží jako důležité vnitrozemské vodní cesty.
  • Rybolov a akvakultura: Poskytují obživu a jsou zdrojem potravy.
  • Rekreace a cestovní ruch: Voda a okolní krajina přitahují turisty a nabízejí široké možnosti pro rekreaci (plavání, jachting, rybaření, turistika).
  • Zdroj energie: Voda z jezer je využívána v hydroelektrárnách.
  • Stabilizace klimatu a odtoku: Velké vodní plochy zmírňují teplotní extrémy v okolní krajině a fungují jako přirozené retenční nádrže, které regulují odtok vody a zmírňují povodně.

Reference