Status
Obsah boxu
| Sociální status | |
|---|---|
| Definice | Relativní postavení jedince v sociální hierarchii, spojené s mírou respektu, vlivu a privilegií |
| Typy | Připsaný (Ascribed), Získaný (Achieved) |
| Související | Moc, Prestiž, Hierarchie, Sociální úzkost |
| Teorie | Teorie sociálního srovnávání, Statusový syndrom (Michael Marmot) |
Sociální status (z latinského status – stání, stav, postavení) je jedním z nejfundamentálnějších a nejvšudypřítomnějších konceptů v životě sociálních živočichů, člověka nevyjímaje. Jedná se o vyjádření relativní pozice jedince v rámci skupinové hierarchie, která je určována mírou úcty, respektu, kompetence a vlivu, které mu ostatní členové skupiny přisuzují. Ačkoliv moderní rovnostářská společnost často tvrdí, že "všichni jsme si rovni", náš mozek (zejména jeho starší části jako **limbický systém**) neustále a automaticky monitoruje naše postavení vůči ostatním.
Status není totéž co moc (schopnost ovládat zdroje), ačkoliv se často překrývají. Moc si lze vynutit silou nebo penězi, ale status (prestiž) musí být dobrovolně udělen ostatními. Člověk může mít moc (diktátor), ale nízký status v očích intelektuální elity. Naopak Matka Tereza měla nulovou politickou moc, ale obrovský globální status. Touha po statusu je považována za jednu z hlavních lidských motivací, hned vedle potřeby sounáležitosti (kolektivismus). Ztráta statusu je vnímána mozkem stejně bolestivě jako fyzické zranění a je hlavním spouštěčem **sociální úzkosti** a **deprese**.
Evoluční biologie: Klovací řád a Serotonin
Proč nám na statusu tak záleží? Protože v přírodě znamená status přežití. Zoologové tento jev nazývají **klovací řád** (pecking order – původně pozorováno u slepic). Zvíře s vysokým statusem (Alfa) má přednostní přístup k nejlepší potravě, nejbezpečnějšímu místu na spaní a k nejlepším partnerům pro rozmnožování. Zvíře s nízkým statusem (Omega) dostává zbytky a žije v neustálém stresu. Tato hierarchie má důležitou funkci: snižuje násilí. Kdyby se o každé zrno muselo bojovat na život a na smrt, tlupa by se vyhubila. Díky hierarchii každý "ví, kde je jeho místo", a ustoupí silnějšímu bez boje.
Tento mechanismus je biochemicky řízen **serotoninem**. Výzkumy na humrech (popularizované Jordanem Petersonem) i na primátech ukazují, že jedinci s vysokým statusem mají vysokou hladinu serotoninu. To jim dodává klid, sebevědomý postoj (vzpřímené držení těla) a emoční stabilitu. Když Alfa prohraje souboj a ztratí status, jeho hladina serotoninu se dramaticky propadne. Jedinec se "zhroutí", začne se choulit a prožívá stav podobný lidské depresi. To naznačuje, že **deprese** může být evolučním mechanismem "nedobrovolné podřízenosti" – mozek vypne ambice, aby ochránil poraženého jedince před dalším útokem silnějších.
Zdraví a Statusový syndrom: Whitehall Studies
Jedním z nejšokujících objevů v medicíně 20. století byly tzv. **Whitehall Studies**, vedené sirem Michaelem Marmotem. Tyto studie sledovaly tisíce britských státních úředníků po desítky let. Všichni měli stejný přístup ke zdravotní péči, žili ve stejném městě a neměli extrémní chudobu. Přesto se ukázalo, že existuje dokonalý "sociální gradient" ve zdraví:
- Úředníci na vrcholu hierarchie (administrátoři) žili nejdéle a měli nejméně nemocí.
- Úředníci o stupeň níže na tom byli o něco hůře.
- Poslíčci a vrátní na dně hierarchie měli **3x až 4x vyšší riziko úmrtí** na srdeční choroby než šéfové.
Příčinou nebyl "manažerský stres" (jak se dříve myslelo). Naopak, ukázalo se, že šéfové mají stresu méně, resp. ho lépe zvládají. Klíčovým faktorem byla **Míra kontroly** (Locus of Control). Lidé s vysokým statusem mají kontrolu nad svým dnem, rozhodují o úkolech. Lidé s nízkým statusem mají nulovou kontrolu, jsou pouze úkolováni a žijí v chronickém stresu z nepředvídatelnosti. Tento chronický stres zvyšuje hladinu **kortizolu**, což ničí cévy, imunitu a mozek (**hippocampus**). Status tedy doslova rozhoduje o délce života.
Typy statusu: Kdo jsi vs. Co jsi dokázal
Sociologové (např. Ralph Linton) rozlišují dva základní způsoby získání statusu:
1. Připsaný status (Ascribed Status)
Status, se kterým se člověk narodí nebo který získá automaticky stárnutím, bez vlastní zásluhy.
- *Příklady:* Pohlaví, rasa, kasta (v Indii), šlechtický titul, věk (úcta ke starším v tradičních kulturách).
- V **kolektivistických** a tradičních společnostech hraje tento status klíčovou roli. "Je to syn náčelníka, musíme ho respektovat."
2. Získaný status (Achieved Status)
Status, který si jedinec vydobyl svými schopnostmi, vzděláním, prací nebo hrdinskými činy.
- *Příklady:* Lékař, olympijský vítěz, miliardář (self-made), profesor.
- V moderních, **individualistických** a meritokratických společnostech je kladen důraz na tento typ.
Statusová úzkost: Prokletí moderní doby
Britský filozof **Alain de Botton** popsal fenomén **Statusové úzkosti** (Status Anxiety). V minulosti (feudalismus) byl status daný. Pokud jste se narodili jako rolník, věděli jste, že za to nemůžete. Byla to "boží vůle". Nebylo to vaše selhání. V moderní meritokracii, která tvrdí, že "každý může být prezidentem", se situace změnila. Pokud může být každý úspěšný, pak **pokud jste neúspěšní, je to jen vaše chyba**. Jste líní nebo hloupí. Tento tlak vytváří permanentní úzkost. Neustále se srovnáváme s ostatními (Teorie sociálního srovnávání), a protože díky sociálním sítím vidíme jen ty nejúspěšnější ("highlight reels" ostatních), cítíme se méněcenní. Náš vnitřní "serotoninový měřič" hlásí: "Jsi na dně hierarchie," což spouští úzkost a **závist**.
Signalizace statusu: Veblenovy statky
Protože status není napsaný na čele, lidé vyvinuli složité systémy, jak ho signalizovat ostatním. Sociolog Thorstein Veblen zavedl pojem **okázalá spotřeba** (conspicuous consumption). Lidé si kupují drahé věci ne proto, že jsou funkčně lepší, ale proto, aby vyslali signál: "Mám tolik zdrojů, že si mohu dovolit jimi plýtvat."
- **Veblenovy statky**: Zboží, po kterém roste poptávka, když roste jeho cena (luxusní kabelky, hodinky, vína). Kdyby Rolexky stály 500 Kč, nikdo by je nechtěl, protože by přestaly plnit funkci statusového signálu.
- **Kulturní kapitál** (Pierre Bourdieu): Status se nesignalizuje jen penězi, ale i vkusem. Vědět, jaké víno se pije k rybě, znát operu, mluvit spisovně. To jsou jemné signály, kterými elity poznají "své lidi" a vylučují zbohatlíky, kteří "mají peníze, ale nemají úroveň".
💡 Pro laiky: VIP salónek a Neviditelný žebřík
Představte si společnost jako obrovský **noční klub**.
- **Status** je to, co určuje, kam vás pustí vyhazovač.
Někteří lidé musí čekat ve frontě v dešti (nízký status). Jiní projdou rovnou ("Ahoj, Karle!") a jdou do VIP zóny (vysoký status). Ještě jiní jdou do VVIP zóny, kam se běžní VIP ani nepodívají.
V klubu (ve společnosti) neustále probíhá hra o to, kdo má lepší stůl. Lidé si kupují předražené lahve šampaňského (Veblenovy statky) ne proto, že mají žízeň, ale aby všichni v klubu viděli, že "na to mají". Tento systém je **neviditelný žebřík**, po kterém neustále lezeme nahoru a dolů.
- Když vás šéf pochválí, popolezete o příčku výš. Cítíte příval energie (dopamin/serotonin).
- Když vás někdo na poradě zesměšní, spadnete o tři příčky dolů. Cítíte fyzickou bolest v břiše (kortizol/pokles serotoninu).
Sociální úzkost je pak strach z toho, že na tom žebříku uklouznete a spadnete až dolů do bláta, kde se na vás nikdo ani nepodívá.