Přeskočit na obsah

Záchvatovité přejídání

Z Infopedia
Verze z 15. 1. 2026, 05:16, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Nemoc | název = Záchvatovité přejídání | obrázek = Binge eating disorder symbolic.jpg | popis_obrázku = Symbolika skrytého utrpení: Záchvatovité přejídání se často odehrává v tajnosti a izolaci, provázené hlubokým studem. | latinský_název = Binge Eating Disorder (BED) | alternativní_názvy = Psychogenní přejídání, BED | symptomy = Konzumace velkého množství jídla bez hladu, ztráta kont…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Nemoc

Záchvatovité přejídání (anglicky Binge Eating DisorderBED) je závažná psychiatrická porucha příjmu potravy, která je definována opakujícími se epizodami konzumace abnormálně velkého množství jídla v krátkém časovém úseku, doprovázenými pocitem naprosté ztráty kontroly. Na rozdíl od prostého "přejedení se u babičky" je tento stav charakteristický silným psychickým utrpením, studem a vinou.

K lednu 2026 je BED uznávána jako **nejčastější porucha příjmu potravy** v západní populaci (postihuje asi 3–5 % lidí), což je více než anorexie a bulimie dohromady. Zásadním rozdílem oproti bulimii je absence kompenzačních mechanismů (pacient nezvrací, neužívá projímadla ani nadměrně necvičí). V důsledku toho většina pacientů trpí nadváhou nebo obezitou, což často vede k mylné diagnóze – lékaři řeší pouze jejich váhu, nikoliv psychickou příčinu, která k ní vede.

🔄 Anatomie záchvatu: Když jídlo není potravou

Pro pochopení BED je nutné si uvědomit, že jídlo zde neplní funkci výživy, ale funkci **emočního regulátoru** (anestetika).

Průběh epizody

Epizoda záchvatovitého přejídání musí splňovat specifická kritéria:

  • **Rychlost**: Pacient jí mnohem rychleji než normálně.
  • **Sytost**: Jí až do pocitu nepříjemné plnosti a bolesti břicha.
  • **Absence hladu**: Jí velké dávky jídla, aniž by fyzicky cítil hlad.
  • **Tajnost**: Jí o samotě, protože se stydí za množství zkonzumované potravy.
  • **Následky**: Po jídle cítí odpor k sobě samému, depresi a silnou vinu.

Během záchvatu dochází k disociaci – pacient popisuje stav "jako v tranzu" nebo "autopilota", kdy si sotva uvědomuje, co a jak jí. Mozek je v tu chvíli zaplaven dopaminem, který dočasně přehluší negativní emoce (úzkost, smutek, osamělost).

🧠 Příčiny: Proč "přestat jíst" nefunguje

BED není selháním vůle. Je to komplexní neurobiologický a psychologický problém.

Cyklus restrikce a přejídání

Paradoxně je jedním z hlavních spouštěčů BED **dietní kultura**. Mnoho pacientů začíná přísnou dietou. Odepírání jídla zvyšuje psychologickou touhu (craving) a fyziologický hlad. V momentě, kdy vůle povolí (např. při stresu), nastane efekt "prasklé hráze". Pacient se přejí, cítí vinu, znovu si naordinuje přísnou dietu a cyklus se opakuje.

Neurobiologie závislosti

Studie ukazují, že u pacientů s BED vykazuje mozek podobné vzorce jako u drogové závislosti.

  • **Systém odměny**: Dochází k dysfunkci ve ventrálním striatu. Jídlo (zejména vysoce kalorické – cukr a tuk) vyvolává nadměrnou dopaminovou reakci, na kterou si mozek vybuduje toleranci, takže pacient potřebuje stále více jídla k dosažení stejného uklidňujícího efektu.
  • **Regulace impulzů**: Oslabena je funkce prefrontální kůry, která má za úkol říct "stop".

⚠️ Zdravotní rizika

Protože u BED nedochází k očistě, kalorie zůstávají v těle. To vede k masivnímu nárůstu hmotnosti a s tím spojeným komplikacím (tzv. metabolický syndrom):

  • Diabetes mellitus 2. typu.
  • Arteriální hypertenze (vysoký krevní tlak) a srdeční choroby.
  • Kloubní potíže a chronická bolest zad.
  • Spánková apnoe.
  • **Psychická rizika**: Extrémní riziko deprese, sociální izolace a suicidálních myšlenek v důsledku hlubokého studu a stigmatu obezity.

🛠️ Diagnostika a léčba v roce 2026

Léčba musí být komplexní. Pouhé doporučení "zhubněte" je u pacienta s BED nejen neúčinné, ale škodlivé, protože posiluje cyklus viny.

Psychoterapie

Léčbou první volby je **Kognitivně-behaviorální terapie (CBT)**, specificky upravená pro BED. Zaměřuje se na:

  • Identifikaci spouštěčů (emoce, situace).
  • Zavedení pravidelného stravovacího režimu (mechanické jedení), aby se předešlo vlčímu hladu.
  • Práci s "černobílým myšlením" (buď držím dokonalou dietu, nebo se přejím k prasknutí).

Farmakoterapie

  • **Lisdexamfetamin** (Vyvanse): Stimulant původně na ADHD, který je schválen pro léčbu středně těžké až těžké BED. Snižuje počet záchvatů.
  • **GLP-1 agonisté** (Semaglutid, Tirzepatid): V roce 2026 hrají tyto léky (původně na diabetes) zásadní roli. Nejenže pomáhají s redukcí váhy, ale působí přímo v mozku na centra sytosti a snižují "food noise" (neustálé vtíravé myšlenky na jídlo), což pacientům s BED přináší obrovskou úlevu.

Intuitivní stravování

Cílem dlouhodobé léčby je návrat k naslouchání tělu. Pacient se učí jíst, když má hlad, a přestat, když je sytý, bez striktních zákazů určitých potravin (protože zákaz vyvolává touhu).

💡 Pro laiky: Tlumič bolesti

Představte si, že vás bolí duše tak strašně, jako byste měli otevřenou zlomeninu. Nemáte prášky na bolest, ale zjistíte, že když sníte tabulku čokolády, bolest na 5 minut zmizí. Svět se rozostří, problémy se odsunou. Je to úleva. Tak si dáte další. A další. Záchvatovité přejídání není o tom, že by člověk byl "nenažraný" nebo "mlsný". Je to zoufalý pokus o samoléčbu. Jídlo je v tu chvíli **emoční anestetikum**. Pacient s BED se nepřejídá proto, aby si jídlo užil (často ho ani nevnímá), ale proto, aby na chvíli necítil nic. A daň za tuto chvilkovou úlevu – v podobě nenávisti k vlastnímu tělu – je krutá.

📚 Zdroje