Balistická raketa

Rozbalit box

Obsah boxu

Balistická raketa je raketová střela poháněná raketovým motorem, která se po většinu své dráhy k cíli pohybuje s vypnutým motorem, tedy pouze setrvačností po tzv. balistické křivce (odtud název). Její let je ovlivněn gravitací a odporem vzduchu. Balistické rakety jsou primárně určeny k dopravě užitečného zatížení, často v podobě jaderných, chemických nebo biologických hlavic, na velké vzdálenosti.

Historie

Vývoj balistických raket je úzce spjat s vědeckým a vojenským pokrokem 20. století.

Počátky (meziválečné období): Teoretické základy pro raketovou techniku položili již na přelomu 19. a 20. století průkopníci jako Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (Rusko), Robert H. Goddard (USA) a Hermann Oberth (Německo). První experimenty s raketami byly prováděny v různých zemích, ale klíčový zlom nastal v Německu.
Druhá světová válka: První skutečnou balistickou raketou byla německá V-2 (Vergeltungswaffe 2, Odvetná zbraň 2), vyvinutá týmem pod vedením Wernhera von Brauna. Tato raketa byla nasazena na konci Druhé světové války k bombardování Velké Británie a Belgie. Byla poháněna kapalným palivem (alkohol a tekutý kyslík) a dosahovala doletu kolem 320 km. Po válce se američtí a sovětští vědci a inženýři dostali k německým technologiím a odborníkům, což odstartovalo raketový výzkum v obou velmocích.
Studená válka: Období Studené války (od konce 40. let do roku 1991) bylo érou intenzivního vývoje balistických raket. USA a Sovětský svaz se předháněly ve vývoji stále výkonnějších raket, schopných nést jaderné hlavice na mezikontinentální vzdálenosti (ICBM). Cílem bylo vytvořit jadernou triádu – možnost odpálit jaderné zbraně ze země (ICBM), z ponorek (SLBM – Submarine-Launched Ballistic Missiles) a z bombardérů. V roce 1957 Sovětský svaz úspěšně otestoval první ICBM, R-7 Semyorka, která později vynesla na oběžnou dráhu první umělou družici Sputnik 1. Tyto rakety se staly klíčovým prvkem strategického odstrašování.
Současnost: Po skončení Studené války se počet zemí disponujících balistickými raketami zvýšil. Jejich vývoj pokračuje, a to i v menších státech, což představuje globální bezpečnostní riziko. Současné balistické rakety jsou stále přesnější, rychlejší a mohou nést více nezávisle cílitelných hlavic (MIRV).

Principy letu

Let balistické rakety lze rozdělit do tří hlavních fází:

Fáze startu (Boost Phase): Tato fáze trvá několik minut (obvykle 3–5 minut) a raketu pohání motor nebo motory. Raketa prudce stoupá a nabírá obrovskou rychlost a výšku. Během této fáze se postupně oddělují vyhořelé raketové stupně. Tato fáze je energeticky nejnáročnější a raketa je zde nejpomalejší, ale zároveň se pohybuje vysoko v atmosféře, což ztěžuje její zachycení. Protiladlová obrana se ji snaží sestřelit právě v této fázi.
Fáze letu ve střední části dráhy (Mid-Course Phase): Po oddělení posledního motorového stupně se hlavice (nebo více hlavic s klamnými cíli) pohybuje ve vesmíru po balistické trajektorii. Tato fáze trvá nejdéle (u ICBM přibližně 20–25 minut) a hlavice dosahuje apogea (nejvyššího bodu dráhy), které může být až několik tisíc kilometrů nad Zemí. V této fázi je hlavice extrémně rychlá a obtížně zachytitelná.
Fáze návratu do atmosféry (Reentry Phase): V této fázi hlavice znovu vstupuje do zemské atmosféry a směřuje k cíli. Vlivem tření o atmosféru se hlavice extrémně zahřívá a musí být chráněna speciálním tepelným štítem. Rychlost dosahuje až 20 Machů (přibližně 25 000 km/h). Některé moderní hlavice jsou manévrovatelné, což ztěžuje jejich zachycení protiraketovou obranou.

Dělení balistických raket

Balistické rakety se dělí podle několika kritérií, nejčastěji podle doletu:

Taktické balistické střely (TBM - Tactical Ballistic Missiles): Dolet do 300 km. Určeny pro boj na bojišti. Příkladem jsou rakety Scud nebo Iskander.
Balistické střely krátkého doletu (SRBM - Short-Range Ballistic Missiles): Dolet do 1 000 km.
Balistické střely středního doletu (MRBM - Medium-Range Ballistic Missiles): Dolet 1 000 až 2 500 km.
Balistické střely středního až prodlouženého doletu (IRBM - Intermediate-Range Ballistic Missiles): Dolet 2 500 až 5 500 km.
Mezikontinentální balistické střely (ICBM - Intercontinental Ballistic Missiles): Dolet nad 5 500 km. Jsou to strategické zbraně schopné zasáhnout cíle na jiném kontinentu.
Balistické střely odpalované z ponorek (SLBM - Submarine-Launched Ballistic Missiles): Mohou mít různý dolet (často mezikontinentální) a jsou vypouštěny z ponorek. Zajišťují odvetný úder a zvyšují strategickou stabilitu.

Podle typu paliva se dělí na:

Na kapalné palivo: Vyžadují delší přípravu k odpálení (tankování paliva), ale jsou výkonnější.
Na tuhé palivo: Jsou snáze a rychleji připravitelné k odpálení, často mobilní.

Význam a dopady

Balistické rakety mají zásadní význam v moderní vojenství a geopolitice:

Strategické odstrašování: Zejména jaderné balistické rakety tvoří základ strategického odstrašování. Schopnost způsobit masivní odvetný úder má odradit potenciálního nepřítele od prvního úderu.
Změna charakteru válčení: Umožňují zasáhnout vzdálené cíle s vysokou rychlostí a bez nutnosti nasazení letectva nebo jiných konvenčních sil.
Závody ve zbrojení: Historicky vedly k masivním investicím do vývoje a výroby, což přispívalo k závodům ve zbrojení.
Proliferace zbraní: Šíření balistických raket do rukou stále většího počtu států, včetně těch nestabilních, představuje významné globální bezpečnostní riziko.
Protiraketová obrana: Rozvoj balistických raket vedl k vývoji systémů protiraketové obrany (např. Patriot, THAAD), které se snaží příchozí střely zachytit a zničit. Úspěšnost těchto systémů je předmětem neustálých debat.

Současný vývoj

Moderní balistické rakety se neustále vyvíjejí:

Manévrovatelné hlavice (MaRV): Některé hlavice jsou schopné měnit dráhu letu v závěrečné fázi, aby se vyhnuly protiraketové obraně.
Hypersonické kluzáky: Nová generace zbraní, které jsou vypouštěny balistickou raketou, ale poté klouzají v atmosféře manévrovatelnou hypersonickou rychlostí, což je činí mimořádně obtížně zachytitelnými.
Přesnost: Naváděcí systémy jsou stále přesnější, což umožňuje zasahovat cíle s vysokou přesností i na mezikontinentální vzdálenosti.
Mobilita a skrytost: Rakety jsou často odpalovány z mobilních odpalovacích zařízení (TEL – Transporter Erector Launcher) nebo z ponorek, což ztěžuje jejich detekci a eliminaci.
Proliferace: Stále více zemí (např. Írán, Severní Korea) se snaží vyvinout vlastní balistické rakety, což vede k regionální nestabilitě.

Pro laiky

Představte si obrovskou dělovou kouli, která je vystřelena do vzduchu. Letí velmi vysoko, chvíli se zdá, že je ve vesmíru, a pak spadne dolů na nějaké místo, které bylo předem určené. No a teď si představte, že tahle "dělová koule" je ve skutečnosti raketa, která má na svém konci silnou výbušninu (klidně i atomovou bombu).

To je zjednodušeně řečeno balistická raketa. Je to druh rakety, která startuje pomocí motoru, ale ten se po chvíli vypne a zbytek letu pokračuje jenom díky rychlosti a směru, který jí motor udělil – jako když hodíte kámen, letí po oblouku.

Hlavní úkol balistické rakety je dopravit něco nebezpečného, například jadernou hlavici, na hodně velké vzdálenosti, třeba i přes kontinenty. Pro armády je to strašák, protože je velmi rychlá a těžko se brání. Byla to právě balistická raketa V-2, kterou Němci poprvé použili za druhé světové války. Dnes je to jedna z nejobávanějších zbraní světa, protože může nést zbraně hromadného ničení.

Externí odkazy