Komunistický puč v Československu (1948)

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Historická událost Komunistický puč v Československu (1948), známý též jako únorový převrat (v komunistické historiografii jako Vítězný únor), byl událostí, která proběhla mezi 17. a 25. únorem 1948 a vedla k Komunistické straně Československa (KSČ) k převzetí veškeré moci ve státě. Tato událost znamenala konec parlamentní demokracie v Československu a nastolení totalitního režimu na více než 40 let.

Předchozí vývoj

Po druhé světové válce se Československo ocitlo v jedinečné geopolitické situaci. Bylo osvobozeno Sovětskou armádou a mělo s Moskvou uzavřenou spojeneckou smlouvu z roku 1943. Ve volbách v roce 1946 se KSČ stala nejsilnější politickou stranou v české části země (na Slovensku zvítězila Demokratická strana), a její předseda Klement Gottwald se stal ministerským předsedou. V poválečné vládě Národní fronty sice zasedali zástupci více politických stran, avšak komunisté postupně upevňovali svou pozici, zejména v klíčových ministerstvech, jako bylo ministerstvo vnitra (pod kontrolou Václava Noska z KSČ) a ministerstvo obrany. Postupně se také snažili ovládnout bezpečnostní složky a klíčové státní instituce.

Průběh událostí

Krize, která vyvrcholila převratem, začala v únoru 1948 a měla následující klíčové fáze:

Vládní krize (13. – 20. února)

13. února: Vládní krizi odstartovalo usnesení vlády o Bezpečnosti, které požadovalo od ministra vnitra Václava Noska zastavení přesunů osmi nekomunistických velitelů Sboru národní bezpečnosti (SNB) v Praze, což bylo vnímáno jako snaha KSČ o posílení vlivu v policejních složkách. Ministr Nosek toto usnesení odmítl.
20. února: Dvanáct ministrů tří nekomunistických stran (Československé strany národně socialistické, Československé strany lidové a Demokratické strany Slovenska) podalo demisi. Jejich cílem bylo vyvolat vládní krizi a donutit prezidenta Edvarda Beneše, aby demisi přijal a buď vypsal předčasné volby, nebo donutil komunisty k ústupkům. Očekávali, že prezident Beneš, zastánce demokratických principů, jejich demisi nepřijme.

Komunistický nátlak (21. – 24. února)

21. února: Komunisté pod vedením Klementa Gottwalda zahájili mohutnou propagandistickou a nátlakovou kampaň. Gottwald veřejně vyzval lid k podpoře "obrozené vlády" bez "reakčních ministrů". Po celé zemi byly organizovány masové demonstrace komunistů a jejich sympatizantů.
22. února: Byl svolán celostátní sjezd závodních rad, který vyjádřil podporu Gottwaldovým požadavkům. Komunisté začali formovat tzv. Dělnické milice – ozbrojené jednotky, které se objevily v ulicích měst a zastrašovaly politické odpůrce.
23. února: Moskva se začala do situace aktivněji vkládat. Sovětský náměstek ministra zahraničních věcí Valerian Zorin přicestoval do Prahy a vyvíjel tlak na prezidenta Beneše.
24. února: Byla vyhlášena hodinová generální stávka, která měla demonstrovat podporu komunistům. Zatímco probíhal nátlak na prezidenta Beneše, komunisté postupně ovládali média a bezpečnostní složky.

Prezidentův souhlas a převzetí moci (25. února)

25. února: Kritické události vyvrcholily. Pod tlakem masových demonstrací, hrozeb stávkami, zpráv o vyzbrojování Dělnických milicí a výrazného vlivu ze strany Sovětského svazu prezident Edvard Beneš v odpoledních hodinách přijal demisi nekomunistických ministrů. Následně pověřil Klementa Gottwalda sestavením nové vlády, která byla složena převážně z komunistů a jejich sympatizantů. Tímto aktem KSČ fakticky převzala veškerou moc ve státě.

Důsledky puče

Komunistický puč v únoru 1948 měl dalekosáhlé důsledky pro Československo a celou střední Evropu:

Konec demokracie: Demokratický politický systém byl nahrazen totalitním režimem s vedoucí úlohou Komunistické strany Československa.
Nastolení komunistické diktatury: Začalo období politických procesů, perzekucí, znárodňování, kolektivizace a ideologické kontroly, které trvalo až do sametové revoluce v roce 1989.
Útěk a perzekuce: Tisíce lidí, kteří nesouhlasili s režimem, emigrovaly nebo byly pronásledovány, vězněny či popraveny.
Začlenění do východního bloku: Československo se pevně zařadilo do východního bloku pod dominantním vlivem Sovětského svazu.
Mezinárodní dopad: Únor 1948 byl vnímán jako jasný signál o rozdělení Evropy na dvě sféry vlivu a přispěl k eskalaci studené války.

Pro laiky

Představte si, že v jedné zemi, která byla po válce demokratická, měla vládu složenou z mnoha stran. Jedna z těch stran, komunisté, byla velmi silná a chtěla mít všechnu moc. V únoru 1948 se stalo to, že ministři z ostatních stran podali demisi (odešli z vlády), protože se jim nelíbilo, jak komunisté postupují a jak ovládají policii. Doufali, že prezident to neschválí a budou nové volby. Ale komunisté mezitím začali organizovat obrovské demonstrace, vyhrožovat stávkami a dokonce vyzbrojili svoje vlastní "lidové milice". K tomu všemu na prezidenta tlačil i velký soused, Sovětský svaz. Nakonec prezident, pod tím obrovským tlakem, demisi přijal a jmenoval novou vládu, ve které už byli skoro jen komunisté. Tím se země stala totalitním státem a na dlouhých 41 let se zde upevnila diktatura.

Externí odkazy