Subjekt (filozofie)
Obsah boxu
| Subjekt (filozofie) |
|---|
Subjekt (z latinského *subiectum* – „podložené“, „podležené“) je ve filozofii zásadní koncept, který primárně označuje bytí s vědomím, schopností poznávat, vnímat, prožívat a jednat. Oproti objektu, který je poznáván nebo na nějž se působí, je subjekt tím, kdo poznává, vnímá a působí. Pojetí subjektu se vyvíjelo napříč dějinami filozofie a je klíčové pro epistemologii (teorie poznání), filozofii mysli, etiku a ontologie. Moderní filozofie, zejména od Descarta, klade velký důraz na subjektivitu a roli já ve světě.
---
Klíčové aspekty a vlastnosti subjektu
Pojetí subjektu zahrnuje několik vzájemně propojených rysů:
- Vědomí a sebereflexe: Subjekt má vědomí o sobě samém a o svém okolním prostředí. Je schopen sebereflexe, tedy myšlení o vlastním myšlení a prožívání.
- Poznávací schopnosti: Schopnost vnímat, chápat, rozumět a interpretovat svět.
- Jednání a svobodná vůle: Subjekt je jednající entita, která má schopnost volby a svobodné vůle, a tím ovlivňuje objekty a okolní svět.
- Intencionalita: Vědomí subjektu je vždy zaměřeno na něco (na objekt, na záměr, na cíl).
- Subjektivita: Odkazuje na jedinečnou a osobní perspektiva, z níž jedinec prožívá a interpretuje realitu.
- Autonomie: Schopnost subjektu jednat podle vlastních pravidla a hodnot, bez vnějšího tlaku (zvláště důležité v etice).
- Osoba: V mnoha kontextech je subjekt ztotožňován s osobou, která má práva, povinnosti a morální status.
---
Historický vývoj pojmu subjekt
Antická a středověká filozofie
- Antika: Ve starověké Řecku nebyl pojem "subjekt" chápán v moderním smyslu. Spíše se hovořilo o duše (*psyché*) nebo rozumu (*nús*). Důraz byl kladen na kosmologie a objektivní realitu.
- Středověk: Pojem *subjectum* byl používán v logice jako podmět výroku nebo jako podstata věci. S nástupem křesťanské teologie se rozvíjela koncepce duše a svobodné vůle ve vztahu k Bohu, což připravovalo půdu pro pozdější pojetí subjektu.
Novověká filozofie
Moderní pojetí subjektu se začalo formovat s racionalismem a empirismem.
- René Descartes: Je často považován za otce moderního subjektu. Jeho slavné "Cogito, ergo sum" ("Myslím, tedy jsem") staví vědomé myšlení do centra existence a poznání. Pro Descarta je já (subjekt) primárně myslící substance (*res cogitans*), oddělená od těla (*res extensa*).
- John Locke: Rozvíjel empirismus a koncepce osoby založené na paměti a kontinuitě vědomí.
- Immanuel Kant: Pro Kanta je subjekt (transcendentální já) aktivním činitelem v poznání. Nepoznáváme věci o sobě, ale pouze tak, jak se nám jeví skrze naše kategorie poznání. Subjekt není pasivním příjemcem smyslové zkušenosti, ale aktivně ji utváří. Kantova etika navíc zdůrazňuje autonomie morálního subjektu.
- Německý idealismus (Fichte, Schelling, Hegel): Dále rozvíjeli koncepce subjektu jako aktivního a tvořivého principu. Pro Hegela je subjekt součástí vývoje absolutního ducha, který se skrze něj stává vědomým.
Současná filozofie
Ve 20. a 21. století došlo k mnoha kritikám a dekonstrukcím tradičního pojetí subjektu.
- Fenomenologie (Husserl, Heidegger): Zaměřuje se na subjektivní zkušenost a prožívání. Heidegger kritizoval karteziánský dualismus a zdůrazňoval Dasein (bytí-tu) jako bytí-ve-světě, čímž propojoval subjekt s jeho existenciální a časoprostorovou situací.
- Existencialismus (Sartre, Camus): Zdůrazňuje svobodnou vůli, odpovědnost a volbu subjektu v absurdním světě. "Existence předchází esenci."
- Poststrukturalismus a postmodernismus (Foucault, Derrida): Kritizují představu autonomního, racionálního a jednotného subjektu. Tvrdí, že subjekt je konstruován jazykem, mocenskými strukturami a diskursy, a je roztříštěný a rozporuplný.
- Analytická filozofie: Zabývá se filozofií mysli, vědomí a osobní identita|osobní identitou z logické a jazykové perspektivy.
---
Subjekt a objekt
Pojmy subjekt a objekt jsou ve filozofii komplementární a vzájemně se definující.
- Subjekt: Ten, kdo poznává, vnímá, jedná, prožívá. Aktivní prvok v poznávacím a interakčním procesu.
- Objekt (filozofie)|Objekt: To, co je poznáváno, vnímáno, na co se působí. Pasivní prvok, na nějž je zaměřena intencionalita subjektu.
Pojem subjektu se tak vždy utváří ve vztahu k objektu.
---
Subjekt v jiných oborech
- Psychologie: Zkoumá subjektivní zkušenost, já, vědomí, osobnost a mentální procesy.
- Sociologie: Zkoumá sociální konstrukce subjektivity a jak sociální struktury a kultura ovlivňují formování jedince.
- Právo: Rozlišuje mezi právními subjekty (fyzické a právnické osoby), které mají práva a povinnosti.
---
Subjekt (filozofie) pro laiky
Představte si, že se díváte na strom. Vy jste ten, kdo se dívá, kdo vnímá strom, kdo o něm přemýšlí. Vy jste ten, kdo má své vlastní pocity a myšlenky. To jste vy – subjekt.
Ten strom, na který se díváte, to je objekt. Je to to, co je vnímáno, o čem se přemýšlí.
Takže subjekt je ve filozofii takové to "já", to, co vnímá, přemýšlí, cítí a jedná. Je to to, co má své vlastní vědomí a pohled na svět. Každý z nás je takový subjekt.
---
Externí odkazy
- Stanford Encyclopedia of Philosophy - Consciousness (anglicky)
- Britannica - Subject (philosophy) (anglicky)
- Internet Encyclopedia of Philosophy - Subject (philosophy) (anglicky)
- Sociologická encyklopedie - Subjekt
---
Kategorie
- Stránky s odkazy na neexistující soubory
- Filozofie
- Epistemologie
- Ontologie
- Etika
- Filozofie mysli
- Psychologie
- Sociologie
- Vědomí
- Já (psychologie)
- Osoba (filozofie)
- Subjektivita
- Intersubjektivita
- Autonomie
- Svobodná vůle
- Fenomenologie
- Existencialismus
- Idealismus
- Realismus
- Jednání (filozofie)
- Koncepce
- René Descartes
- Immanuel Kant
- Lidské bytí