Podmět

Rozbalit box

Obsah boxu

Podmět (latinsky subiectum) je základní větný člen, který ve větě vyjadřuje původce děje, nositele stavu nebo vlastnosti. Spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici, která je jádrem celé věty. V češtině je podmět typicky v prvním pádě (nominativu) a ptáme se na něj pádovou otázkou Kdo? Co?.

Podmět určuje mluvnickou osobu, číslo a rod přísudku, se kterým se musí shodovat. Tento jev se nazývá shoda přísudku s podmětem. Porozumění funkci podmětu je klíčové pro správný větný rozbor a pro tvorbu gramaticky správných vět.

📖 Definice a charakteristika

Podmět je nezávislý větný člen, který není rozvíjejícím členem žádného jiného větného členu. Naopak, sám může být rozvíjen dalšími větnými členy, jako je přívlastek (shodný i neshodný) nebo doplněk.

Základní charakteristiky podmětu:

**Větný člen:** Je jedním ze základních stavebních kamenů věty.
**Nezávislost:** Není závislý na žádném jiném členu ve větě.
**Určující role:** Určuje tvar přísudku (shoda v osobě, čísle a rodě).
**Pád:** Nejčastěji je v 1. pádě. V některých větných konstrukcích může být i v jiném pádě, ale to je méně obvyklé (např. ve větách s pasivem nebo v konstrukcích s genitivem záporovým).
**Základní skladební dvojice:** Spolu s přísudkem tvoří gramatické jádro věty. Například ve větě Malý chlapec si hraje s míčem, je základní skladební dvojicí chlapec si hraje.

⚙️ Druhy podmětu

Podmět můžeme dělit podle několika kritérií, především podle toho, zda je ve větě explicitně vyjádřen a jakou má formu.

Vyjádřený podmět

Vyjádřený podmět je ve větě přímo přítomen slovem nebo slovním spojením. Může být vyjádřen různými slovními druhy:

Podstatné jméno (substantivum): Nejčastější způsob vyjádření.
Příklad: Pes štěká. Praha je hlavní město.
Zájmeno (pronomen): Zastupuje podstatné jméno.
Příklad: On přišel pozdě. Nikdo to nevěděl.
Přídavné jméno (adjektivum): Zpravidla zpodstatnělé přídavné jméno.
Příklad: Nemocný ležel v posteli. Druzí s tím nesouhlasili.
Číslovka (numerale):
Příklad: Tři z nich odešli. První vyhrává.
Sloveso v infinitivu:
Příklad: Kouřit je zde zakázáno. Učit se je důležité.
Příslovce (adverbium): Méně časté, obvykle v ustálených spojeních.
Příklad: Bylo slyšet hlasité au. Jeho proč zůstalo bez odpovědi.
Citoslovce (interjekce):
Příklad: Z dálky se ozvalo hlasité bum.
Vedlejší věta podmětná: Celá vedlejší věta plní funkci podmětu.
Příklad: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Bylo mi líto, že jsi nepřišel.

Podmět několikanásobný

Podmět může být tvořen více členy spojenými souřadicí spojkou nebo čárkou. V takovém případě mluvíme o několikanásobném podmětu.

Příklad: Pavel a Jana šli do kina. Psi, kočky a papoušci jsou domácí mazlíčci.

Shoda přísudku s několikanásobným podmětem se řídí specifickými pravidly.

Nevyjádřený podmět

V češtině a dalších flektivních jazycích nemusí být podmět ve větě explicitně vyjádřen, pokud je zřejmý z kontextu nebo z tvaru slovesa.

Příklad: Přišel jsem pozdě. (Podmětem je já, což poznáme z koncovky -em ve slovese přišel jsem).
Příklad: Půjdeš s námi? (Podmětem je ty).

Všeobecný podmět

Všeobecný podmět označuje neurčitou, obecně platnou skupinu lidí. Často se vyjadřuje:

2. osobou jednotného čísla (tzv. gnómický singulár): S poctivostí nejdál dojdeš.
3. osobou množného čísla: Hlásili to v rádiu. (myšleno "lidé", "oni")
1. osobou množného čísla: Chybujeme všichni. (myšleno "my lidé")
Zvratným pasivem: Říká se, že...

Neurčitý podmět

Neurčitý podmět označuje konkrétní, ale neznámou nebo záměrně nejmenovanou osobu.

Příklad: Někdo klepal na dveře. Něco mi spadlo za skříň.

📊 Grafické znázornění

Při grafickém větném rozboru se podmět značí podtržením rovnou čarou. Spolu s přísudkem (který se podtrhává vlnovkou) tvoří základní osu větného grafu. Všechny ostatní větné členy se na tuto základní dvojici nějakým způsobem vážou.

Příklad: Mladý student pečlivě čte zajímavou knihu.

Základní skladební dvojice:

   student   ═   čte
     │           │
   mladý       pečlivě
                 │
                knihu
                  │
               zajímavou

V tomto schématu je student podmět a čte je přísudek.

↔️ Shoda podmětu s přísudkem

Shoda přísudku s podmětem je jedním z nejdůležitějších gramatických jevů v češtině. Přísudek se musí shodovat s podmětem v osobě, čísle a jmenném rodě (u příčestí minulého nebo trpného).

Podmět v jednotném čísle:

   *   Rod mužský životný: Pán přišel. (zakončení -l)
   *   Rod mužský neživotný: Hrad stál. (zakončení -l)
   *   Rod ženský: Žena přišla. (zakončení -la)
   *   Rod střední: Město stálo. (zakončení -lo)

Podmět v množném čísle:

   *   Rod mužský životný: Muži přišli. (zakončení -i)
   *   Rod mužský neživotný: Hrady stály. (zakončení -y)
   *   Rod ženský: Ženy přišly. (zakončení -y)
   *   Rod střední: Města stála. (zakončení -a)

Několikanásobný podmět: Pravidla jsou složitější.

   *   Pokud je alespoň jeden člen rodu mužského životného, přísudek má koncovku -i. (Muži a ženy přišli.)
   *   Pokud není žádný člen rodu mužského životného, ale je tam rod ženský, přísudek má koncovku -y. (Ženy a koťata si hrály.)
   *   Pokud jsou všechny členy rodu středního, přísudek má koncovku -a. (Města a pole se zelenala.)

🌐 Podmět v jiných jazycích

Pojetí podmětu se v různých jazycích liší.

V analytických jazycích, jako je angličtina, je podmět téměř vždy vyjádřen a jeho pozice ve větě je pevně daná (obvykle před slovesem). Angličtina nemá tak bohatý systém pádů, takže slovosled je klíčový pro určení, co je podmět.
Ve flektivních (syntetických) jazycích, jako je čeština, latina nebo ruština, je podmět určen především pádem (nominativem) a slovosled je volnější. Podmět nemusí být vyjádřen, pokud je zřejmý z kontextu (tzv. pro-drop jazyky).
V ergativních jazycích (např. baskičtina) se původce děje u přechodných sloves označuje zvláštním, ergativním pádem, zatímco podmět u nepřechodných sloves a předmět u přechodných sloves jsou ve stejném pádě (absolutivu).

🤔 Pro laiky: Co je to podmět?

Představte si větu jako krátký divadelní výstup. V každém výstupu musí být někdo nebo něco, kdo jedná, nebo o kom se mluví. A právě to je podmět.

Ve větě "Kuchař vaří polévku" je kuchař hlavním hercem – on je ten, kdo něco dělá (vaří). Je to podmět.
Ve větě "Dům je velký" se mluví o domu. Dům sice nic aktivně nedělá, ale je to hlavní téma věty, nositel vlastnosti "být velký". I to je podmět.

Jednoduše řečeno, podmět je odpověď na otázku "Kdo?" nebo "Co?" vykonává děj nebo má nějakou vlastnost popisovanou zbytkem věty. Je to šéf věty, který určuje, jak se bude chovat jeho hlavní partner – přísudek (sloveso).

Šablona:Aktualizováno