Amatérský sport

Amatérský sport
	Soubor:Amatérský sport.jpg
Oblast	Sport, Sociologie, Historie

Rozbalit box

Obsah boxu

Amatérský sport označuje sportovní činnost provozovanou z lásky k sportu (z latinského *amare* = milovat) a pro vlastní uspokojení, nikoliv primárně za účelem finanční odměny nebo obživy. Klíčovým rozlišovacím znakem oproti profesionálnímu sportu je absence platů a smluvních závazků, které by činily ze sportu hlavní zdroj příjmů. Amatérský sport je základem pro masové zapojení populace do fyzické aktivity a tvoří rozsáhlou část neformálního sektoru ekonomiky volného času.

Historicky byl koncept amatérismu silně ideologizován, zejména v období 19. století a první poloviny 20. století, kdy byl v některých kruzích považován za morálně nadřazený profesionálnímu sportu. V současné době se význam termínu posunul; zatímco v elitní soutěžní rovině (jako jsou Olympijské hry) vymizel, v komunitním a rekreačním prostředí zůstává dominantní formou pohybové aktivity.

📝 Popis

Amatérský sport zahrnuje široké spektrum aktivit, od neorganizovaného hraní sportu s přáteli až po vysoce organizované ligové systémy, kde jsou hráči neplacení, ale soutěží o trofeje a prestiž. Hráči v tomto systému si obvykle hradí náklady na vybavení, cestování a startovné sami, případně jsou částečně kryti z příspěvků členů klubu nebo menších sponzorů (např. místní firmy). Účast je motivována intrinzickými faktory jako je radost ze hry, sociální kontakt, zlepšování fyzické kondice nebo soutěžní duch.

Ve světě vysokoškolského sportu (zejména v USA) se dlouho udržoval specifický model amatérismu, kdy studenti, kteří byli špičkovými atlety, nemohli být placeni, aby zachovali svou způsobilost pro soutěže (např. NCAA). To se však v 21. století začalo měnit se zavedením pravidel pro využití jména, obrazu a podobizny (NIL). V mnoha jiných zemích, jako je Evropa, existují systémy "poloprofesionálů", kde hráči pracují na plný úvazek v běžných zaměstnáních a sport věnují volný čas, avšak mohou obdržet menší náhrady výdajů.

Sociologicky je amatérský sport důležitý pro budování komunit a sociální kapitál. Místní kluby a týmy často slouží jako centra setkávání obyvatel, podporují lokální patriotismus a nabízejí strukturované prostředí pro mládež, které ji odvádí od rizikového chování.

🎮 Pro laiky

Představ si, že máš rád vaření. Většinou vaříš doma pro rodinu nebo přátele, protože tě to baví a chceš jim udělat radost. To je "amatérský vaření". I když jsi v tom skvělý a vaříte nejlépe v celém bloku, nikdo ti za to neplatí mzdu, nákup surovin platíš ze své kapsy a děláš to ve volném čase po práci.

Profesionální kuchař by byl ten, kdo pracuje v restauraci, dostává za to plat a musí vařit přesně to, co chce majitel, i když ho to třeba zrovna nebaví. Amatérský sport je přesně jako to domácí vaření. Děláš to pro radost, pro zdraví, pro kamarády. Někdy tam jde o malý pohár, který si vítězovej domů postaví na poličku, ale primárně nejsou to peníze.

⏳ Historie

Počátky a Viktoriánský ideál

Moderní koncept amatérismu se zrodil v Anglii během 19. století. Byl silně spojen s vyšší sociální třídou – šlechtou a bohatou buržoazií. Pro tyto "gentlemany" byl sport prostředkem k budování charakteru, fyzické síly a morálky. Práce za peníze byla považována za činnost pro nižší třídy (dělníky). Pokud šlechtic hrál kriket nebo ragby a bral za to peníze, znamenalo to, že "klesl" na úroveň dělníka, což byla společenská hanba.

Tento ideál byl kodifikován v pravidlech mnoha sportů. Například v kriketu se dlouho rozlišovalo mezi "gentlemany" (amatéry) a "hráči" (profesionálové), kteří měli dokonce různé vstupní branky na hřiště. V fotbale došlo k rozkolu, kdy profesionální kluby (zejména ze severní Anglie, kde byli lidé chudší) začaly dominovat amatérským klubům z jihu, což vedlo k vytvoření profesionálních lig.

Tato éra amatérismu byla v podstatě nástrojem sociální kontroly a třídního rozdělení. Umožňovala bohatým lidem dominovat ve sportu, protože si mohli dovolit trénovat a cestovat bez obav o finanční zajištění, zatímco talentovaní chudší lidé nemohli věnovat sportu tolik času, protože museli pracovat pro obživu.

Olympismus a Coubertin

Baron Pierre de Coubertin, zakladatel moderních Olympijských her, byl silným zastáncem amatérismu. Jeho vize byla založena na myšlence, že soutěžit by se mělo čistě pro čest a křestánskou zásadu "fair play". Z tohoto důvodu byli profesionálové z Olympijských her dlouho vyloučeni. Tím se paradoxně na hrách často neobjevili nejlepší sportovci světa.

Slavným příkladem je příběh Jima Thorpa, legendárního amerického atleta, který vyhrál pětiboj a desetiboj na Olympijských hrách 1912 ve Stockholmu. O rok později mu byly odňaty zlaté medaile a záznamy vymazány, protože se zjistilo, že v minulosti hrál baseball v profesionální lize za malé peníze, aby přežil. Tato tvrdost pravidel ukazuje, jak svatá byla v očích olympijských funkcionářů čistota amatérismu. (Thorpeovy medaile mu byly posmrtně vráceny až v roce 1983).

Šamateurismus (Státní amatérismus)

V druhé polovině 20. století se objevilo fenomén zvaný "šamateurismus" (shamateurism). Tento termín popisuje situaci, kdy sportovci jsou formálně amatéři, ale stát nebo organizace jim poskytuje výhody, které de facto tvoří jejich obživu. Klasickým příkladem byly země východního bloku, zejména Sovětský svaz a NDR.

V těchto zemích byli sportovci často evidováni jako vojáci, příslušníci policie nebo pracovníci státních podniků. Jedinou "prací" těchto "vojáků" však byl sport. Dostávali mzdu, bydlení, jídlo a nejlepší vybavení od státu. Protože formálně byli zaměstnanci státních institucí a nebyli placeni přímo sportovními organizacemi za hraní, byli podle pravidel Mezinárodního olympijského výboru (MOV) považováni za amatéry. To umožňovalo státům, jako byla Československo, vyrábět profesionální týmy, které soutěžily proti skutečným amatérům ze Západu, což vedlo k nespravedlivé soutěži a dominance "amatérů" z východu. Zápasy mezi týmy Kanady (skuteční amatéři) a SSSR (štátní profesionálové v amatérském rouchu) v hokeji 70. let jsou legendární ukázkou tohoto konfliktu.

Konec éry striktního amatérismu

Od 70. let 20. století se tlak na změnu pravidel zvyšoval. Popularita sportu a rostoucí televizní práva způsobovaly, že nemožnost startovat nejlepších sportovců (profesionálů) snižovala atraktivitu her. MOV postupně povoloval profesionály v jednotlivých sportech.

Tenis a fotbal (do určité věkové hranice) byly otevřeny dříve.
Zlomový moment nastal v roce 1989, kdy MOV oficiálně zrušil striktní definici amatérismu ze své charty.
V roce 1992 se na hrách v Barceloně poprvé představili basketbaloví profesionálové z USA (tzv. Dream Team).
V hokeji došlo k inkluzi profesionálů na hrách v Naganu 1998.

Tímto krokem se amatérismus v mezinárodním elitním sportu prakticky přestal jako oficiální kategorie existovat.

📊 Současnost

Dnes je pojem "amatérský sport" v kontextu nejvyšší úrovně (vrcholový sport) téměř mrtvý. Téměř všichni sportovci na olympijských hrách nebo světových šampionátech jsou nějakou formou placeni, ať už státními stipendii, sponzorskými smlouvami nebo prémiami za výhry.

Amatérský sport však nezískal, ale naopak prosperoval v jiné oblasti – v masové participaci. V oblasti tzv. "participativního sportu" (účastnický sport) zůstává amatérství králem.

Komunitní a rekreační sport

Toto je oblast, kde miliony lidí po celém světě běhají, hrají fotbal v neděli ráno, jezdí na kole, cvičí jóga nebo hrají volejbal v rekreační lize. Tyto aktivity jsou motivovány zdravím, sociálním životem a osobním rozvojem. Tento sektor nebyl tak postižen komercializací jako vrcholový sport.

Univerzitní sport v USA

Zvláštní kapitolou zůstává systém NCAA. Ačkoliv se v posledních letech posunul směrem k profesionálnímu modelu díky pravidlům NIL, teoreticky stále stojí na principu, že studenti jsou studenti-atleti, ne zaměstnanci univerzity. To je stále předmětem právních sporů a společenské debaty o spravedlnosti, když univerzity vydělávají miliardy dolarů na hrách "amatérů".

✨ Význam a benefity

Amatérský sport má pro společnost nepopiratelný význam, který převyšuje význam profesionálního showbyznysu v oblasti veřejného zdraví.

1. **Veřejné zdraví:** Amatérská sportovní aktivita je nejlevnějším a nejúčinnějším způsobem prevence civilizačních chorob (obezita, diabetes, kardiovaskulární onemocnění). 2. **Sociální inkluze:** Amatérské kluby často otevírají dveře lidem s hendikepem, seniorům nebo menšinovým skupinám. 3. **Dobrovolnictví:** Amatérský sport je hnacím motorem dobrovolnictví. Většina trenérů, rozhodčích a organizátorů na úrovni mládeže a hobby sportu pracuje zdarma. Tento "neplacený sektor" má obrovskou ekonomickou hodnotu, kterou se těžko měří (tzv. sociální kapitál).

⚔ Kritika a problémy

I když je amatérský sport vnímán pozitivně, existují i stinné stránky:

**Finanční bariéra:** V některých sportech (např. jezdectví, golf, tenis, lyžování) jsou náklady na vybavení a trénink tak vysoké, že se "amatérismus" stává výsadou bohatých, čímž se kopírují staré viktoriánské strukturální nerovnosti.
**Riziko zranění:** Amatéři mají často horší přístup k kvalifikované zdravotní péči, regeneraci a neohrabanější vybavení, což může vést k vyššímu riziku úrazů oproti profesionálům, kteří jsou pod neustálým lékařským dohledem.
**Doping:** Není to jen doménou profesionálů. Testování v amatérském prostředí je minimální, a tak u "víkendových sportovců", kteří touží po lepším výkonu nebo postavě, narůstá užívání zakázaných látek (zejména anabolických steroidů v posilovnách).

Zdroje

Encyclopaedia Britannica - Amateurism Official Olympic Revues - History of Amateurism History.com - Jim Thorpe Story Sociology of Sport Journal - Amateurism and Professionalization Wikipedia - Amateur sports