Ceny divadelní kritiky

Šablona:Infobox Ocenění

Ceny divadelní kritiky jsou prestižní česká odborná ocenění za umělecké výkony v oblasti divadelní tvorby, udělovaná každoročně na základě ankety časopisu Svět a divadlo (SAD). Ceny vznikly v roce 2014 jako přímý nástupce zaniklých Cen Alfréda Radoka, přičemž zachovaly kontinuitu hlasovacího systému i většinu soutěžních kategorií.

Na rozdíl od Cen Thálie, které uděluje Herecká asociace a které se soustředí primárně na interpretační mistrovství (herectví, zpěv, tanec), Ceny divadelní kritiky reflektují komplexní pohled na divadelní dílo. O výsledcích rozhoduje široká obec divadelních kritiků, publicistů a teoretiků (zpravidla 60 až 80 hlasujících), nikoliv úzká porota. Díky tomu jsou považovány za hlavní barometr uměleckých trendů, progresivní dramaturgie a režijních inovací v českém divadle.

Vyhlášení výsledků probíhá tradičně v březnu následujícího roku (např. ceny za rok 2024 byly předány v březnu 2025). V současnosti (leden 2026) se divadelní obec připravuje na vyhlášení nominací za uplynulou sezónu roku 2025.

💡 Pro laiky: Jaký je rozdíl mezi "Kritikami" a "Tháliemi"?

Pro běžného diváka může být matoucí existence dvou hlavních divadelních cen. Rozdíl lze přirovnat k filmovému světu:

Ceny Thálie: Jsou obdobou "Oscarů" nebo hereckých cechovních cen. Jsou nablýskané, přenáší je televize v hlavním vysílacím čase a oceňují "řemeslo" – kdo nejlépe zazpíval, kdo nejlépe zahrál. Často vyhrávají herci z velkých kamenných divadel a muzikálových produkcí, které diváci znají.
Ceny divadelní kritiky: Jsou obdobou cen filmových kritiků (např. v Cannes nebo Critics' Choice). Oceňují odvahu, novátorství a celkový umělecký dojem. Vítězná představení mohou být pro běžného diváka náročná, "divná" nebo kontroverzní. Často zde bodují menší scény (jako Divadlo X10 nebo Divadlo Na zábradlí) a režiséři s vyhraněným rukopisem (Jan Frič, Jan Nebeský, Dušan D. Pařízek). Pokud hledáte divadlo, které vás má "pohladit", sledujte Thálie. Pokud hledáte divadlo, které vás má "vyprovokovat k myšlení", sledujte Ceny divadelní kritiky.

📜 Historie a transformace

Konec Radoků a vznik Kritiky

Ceny divadelní kritiky vznikly v důsledku rozkolu mezi organizátory původních Cen Alfréda Radoka. V roce 2014 správní rada Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka oznámila, že po 22 letech končí s udílením cen pod tímto názvem. Důvodem byly neshody ohledně směřování ocenění a formy hlasování.

Redakce časopisu Svět a divadlo (SAD), vedená šéfredaktorem Jakubem Škorpilem (a dříve Karlem Králem), která fakticky anketu celá léta organizovala, se však rozhodla v tradici pokračovat. Anketa tak nezanikla, pouze se změnila "hlavička" ocenění. Díky tomu existuje v datech kontinuita od roku 1992 až do současnosti (2026). První ročník pod novým názvem Ceny divadelní kritiky se uskutečnil za rok 2014 (vyhlášeno na jaře 2015).

Vývoj v posledních letech

Zatímco Ceny Alfréda Radoka měly ustálenou podobu trofeje (vavřínový věnec), Ceny divadelní kritiky zavedly tradici "proměnlivé trofeje". Každý rok oslovují organizátoři jiného výtvarníka, aby vytvořil unikátní artefakt. Vítězové si tak v minulosti odnesli například designová těžítka, zarámované žvýkačky nebo jiné konceptuální předměty.

Ceremoniály se vyznačují menší formálností a větším humorem. Často je moderují sami herci nebo členové redakce SADu a probíhají v prostorách vítězných nebo spřízněných divadel (často Divadlo X10, Divadlo Na zábradlí, Studio Hrdinů).

🗳️ Systém hlasování

Systém je založen na absolutní transparentnosti, což je v českém prostředí unikátní.

**Anketa:** Časopis SAD rozešle hlasovací lístky relevantním kritikům (počet se pohybuje mezi 60–80).
**Nominace:** Každý kritik může uvést až tři tipy v každé kategorii.
**Sčítání:** Body se jednoduše sčítají (první místo na lístku má větší váhu).
**Zveřejnění:** Časopis následně otiskne (dnes i online) kompletní hlasování každého jednotlivého kritika. Veřejnost tak přesně vidí, kdo hlasoval pro koho. Neexistuje žádná anonymní porota, která by mohla výsledky "ohýbat" podle politických nebo jiných zájmů.

🏛️ Soutěžní kategorie

Ceny jsou v roce 2026 stabilně udělovány v těchto kategoriích:

**Inscenace roku** (hlavní cena)
**Divadlo roku**
**Ženský herecký výkon**
**Mužský herecký výkon**
**Poprvé uvedená česká hra**
**Scénografie**
**Hudba**
**Talent roku**

Specifickou, neoceňovanou kategorií je **"Největší zážitek ze zahraničního divadla"**, která mapuje, co českou kritiku zaujalo za hranicemi nebo na festivalech.

🗓 Současnost: Výsledky posledních ročníků

Vzhledem k aktuálnímu datu (3. ledna 2026) je poslední kompletně uzavřenou a vyhlášenou sezónou rok 2024 (ceny byly předány v březnu 2025). Ceny za rok 2025 budou vyhlášeny v březnu 2026.

Ceny divadelní kritiky za rok 2024 (uděleno v březnu 2025)

Tento ročník potvrdil dominanci režiséra Jana Nebeského a silnou pozici ostravské divadelní scény.

Inscenace roku: Wernisch (režie Jan Nebeský, Národní divadlo Praha ve spolupráci s JEDL)
- Inscenace je poctou básníkovi Ivanu Wernischovi, koncipovaná jako scénická koláž poezie, hudby a obrazů. Kritici ocenili imaginativnost a propojení nezávislé scény (JEDL) s "kamenným" Národním divadlem.
Divadlo roku: Divadlo Petra Bezruče (Ostrava)
- Ostravská scéna dlouhodobě prokazuje vysokou kvalitu a dravou dramaturgii, což jí vyneslo titul nejlepšího divadla v republice.
Ženský herecký výkon: Denisa Barešová (role: Ema Bovaryová, Paní Bovaryová, Národní divadlo)
- Barešová potvrdila status jedné z nejtalentovanějších hereček své generace. Její pojetí Flaubertovy hrdinky bylo moderní, syrové a zbavené romantického klišé.
Mužský herecký výkon: Mark Kristián Hochman (role: Vojcek, Vojcek_jednorozměrný člověk, Divadlo X10)
- Hochman v expresivní režii Michala Háby vytvořil fyzicky vyčerpávající studii poníženého člověka.
Hudba: Aleš Březina (Wernisch)
Scénografie: Berta Doubková (Červený balónek, Naivní divadlo Liberec)
Poprvé uvedená česká hra: Klára Vlasáková: Lhářky (Divadlo Letí)
Talent roku: Vojtěch Franců (herec, skladatel)

Ceny divadelní kritiky za rok 2023 (uděleno v březnu 2024)

Ročník, který ovládla antická tragédie v moderním hávu a pražský underground.

Inscenace roku: Bakchantky (režie Jan Frič, Národní divadlo)
- Monumentální, vizuálně opojná inscenace s živou hudbou kapely Bert & Friends. Režisér Frič propojil Euripidův text s estetikou 90. let, humorem i hororem.
Divadlo roku: Divadlo X10
- Nezávislá scéna působící v prostoru bývalého Domu uměleckého průmyslu v Praze. Ocenění bylo potvrzením jejich vzestupu mezi absolutní špičku s angažovanou dramaturgií.
Ženský herecký výkon: Anežka Kubátová (role: Daňa Horáková, O Pavlovi, Divadlo Na zábradlí)
Mužský herecký výkon: Norbert Lichý (role: André, Otec, Divadlo Petra Bezruče) – uděleno in memoriam
- Dojemný moment ceremoniálu, kdy byla cena udělena krátce po náhlém úmrtí tohoto ostravského barda.
Talent roku: Tomáš Ráliš (režisér a dramatik)

📈 Statistika a trendy (2014–2026)

Při pohledu na historii Cen divadelní kritiky lze vysledovat několik jasných tendencí:

**Dominance nezávislých:** Velmi často vítězí divadla, která nejsou zřizována státem nebo městem v tradičním slova smyslu, nebo jde o "studia" (Divadlo X10, JEDL, Studio Hrdinů).
**Návrat Národního divadla:** Po letech stagnace se činoherní soubor Národního divadla (zejména za éry uměleckého šéfa Daniela Špinara a později dua SKUTR) vrátil na vrchol a sbírá hlavní ceny (viz Bakchantky, Wernisch).
**Ostravský fenomén:** Komorní scéna Aréna a Divadlo Petra Bezruče jsou pravidelnými vítězi kategorie Divadlo roku, čímž Ostrava konkuruje Praze jako druhé divadelní centrum země.
**Režisérské osobnosti:** Ceny často sledují tvorbu konkrétních režisérů. Mezi "miláčky" kritiky patří Jan Mikulášek, Jan Frič, Dušan D. Pařízek, Jiří Havelka a Kamila Polívková.

⚔️ Kontroverze

Ceny jsou občas kritizovány (často ze strany komerčních divadel nebo konzervativnějších diváků) za přílišný "elitářství" a preferování dekonstruktivního, "ošklivého" nebo politicky angažovaného divadla na úkor klasického činoherního vyprávění. Kritici na to obvykle reagují argumentem, že úkolem ceny je hledat posun a vývoj, nikoliv potvrzovat status quo.

Zdroje