Přeskočit na obsah

Třinec

Z Infopedia
Verze z 2. 1. 2026, 04:11, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Město | název = Třinec | obrázek = Trinec namesti Svobody.jpg | popisek = Pohled na Náměstí Svobody v části Lyžbice | vlajka = Flag of Trinec.svg | znak = Třinec znak.svg | stát = {{Vlajka|Česko}} | region = Moravskoslezský kraj | okres = Frýdek-Místek | historická země = Těšínské Slezsko | katastrální výměra = 85,36 km² | počet obyvatel = 33 852 (o…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Třinec
Soubor:Trinec namesti Svobody.jpg
Pohled na Náměstí Svobody v části Lyžbice
Vlajka
ZnakSoubor:Třinec znak.svg
Stát
Historická zeměTěšínské Slezsko
RegionMoravskoslezský kraj
OkresFrýdek-Místek
Nadmořská výška306 m n. m.
PrimátorVěra Palkovská (Osobnosti pro Třinec)
PSČ739 61
Webwww.trinecko.cz

Třinec (polsky Trzyniec, německy Trzynietz, v místním nářečí Trzinec) je statutární město na východě České republiky, ležící v Moravskoslezském kraji v okrese Frýdek-Místek. Rozkládá se na řece Olše (v místním úzu Olza) na úpatí Moravskoslezských Beskyd. Město je známé především jako jedno z nejdůležitějších průmyslových center země, sídlo hutního gigantu Třinecké železárny a jako bašta českého ledního hokeje díky úspěchům klubu HC Oceláři Třinec.

Třinec je specifický svou polohou v regionu Těšínské Slezsko, což se odráží v unikátní kultuře, jazyce a národnostním složení. Významná část obyvatel se hlásí k polské národnosti (přibližně 12–15 %) a v běžné komunikaci se zde často používá specifické nářečí „po naszymu“, které kombinuje prvky češtiny, polštiny a němčiny. Město je také charakteristické silnou protestantskou tradicí.

V současnosti (rok 2026) prochází město i jeho klíčový zaměstnavatel, Třinecké železárny, náročným procesem dekarbonizace a transformace na tzv. „zelenou ocel“, což ovlivňuje ekonomický i sociální život v regionu.

📜 Historie

Od zemědělské vsi k průmyslovému centru

První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444, ale po staletí se jednalo o nevýznamnou zemědělskou obec v Těšínském knížectví. Zlom nastal v 19. století, kdy byly v roce 1839 založeny Třinecké železárny (tehdy pod názvem Těšínská komorní huť). Rozhodnutí umístit huť právě sem bylo strategické – v okolí byl dostatek dřeva pro výrobu dřevěného uhlí, voda z řeky Olše poskytovala energii a v blízkosti se nacházela ložiska vápence a železné rudy.

Klíčovým momentem pro rozvoj města bylo napojení na Košicko-bohumínskou dráhu v roce 1871. Železnice umožnila dovoz kvalitnějšího uhlí a rudy, což vedlo k raketovému růstu výroby i populace. Z malé vesnice se začalo stávat průmyslové městečko. Statut města získal Třinec až 1. ledna 1931.

20. století a územní spory

Třinec, jako součást Těšínska, byl v první polovině 20. století předmětem sporů mezi Československem a Polskem.

  • 1918–1920: Po rozpadu Rakouska-Uherska si na oblast činily nárok oba státy. Po krátké sedmidenní válce a následné arbitráži ve Spa (1920) připadl Třinec Československu, především díky strategickému významu železniční tratě a hutí.
  • 1938: Po Mnichovské dohodě Polsko využilo oslabení Československa a v říjnu 1938 vojensky obsadilo Třinec spolu s většinou Těšínska (tzv. Záolží).
  • 1939–1945: Po napadení Polska Německem byl Třinec přičleněn přímo k Třetí říši. Průmysl byl plně podřízen válečné výrobě. Město bylo osvobozeno Rudou armádou 3. května 1945.

Poválečný rozvoj a socialistická výstavba

Po válce došlo k masivnímu rozvoji hutí. Pro tisíce nových zaměstnanců bylo nutné vybudovat bydlení. V 50. letech tak začalo vznikat sídliště Lyžbice, které je dnes centrem města. Jeho architektura v první fázi nese znaky socialistického realismu (Sorela), inspirovaného částečně i nedalekou Porubou nebo Havířovem. V roce 1960 se Třinec stal součástí okresu Frýdek-Místek.

🏭 Průmysl a ekonomika: „Werk“

Ekonomika města je neodmyslitelně spjata s podnikem Třinecké železárny (TŽ), který místní nazývají jednoduše „Werk“. Společnost patřící do skupiny Moravia Steel je největším výrobcem oceli v Česku.

  • Výroba: TŽ se specializují na dlouhé válcované výrobky – kolejnice (vyvážené do celého světa), válcovaný drát, tyčovou a profilovou ocel. Roční produkce se pohybuje okolo 2,5 milionu tun oceli.
  • Zaměstnanost: Spolu s dceřinými společnostmi dává „Werk“ práci tisícům lidí a je ekonomickým motorem celého regionu.
  • Transformace 2025/2026: V polovině 20. let 21. století čelí železárny výzvě Green Deal. Probíhá projekt „Green Werk“, jehož cílem je náhrada starých vysokých pecí moderními elektrickými obloukovými pecemi a přechod na vodíkové technologie. Tento proces je kritický pro udržení výroby v regionu.

Mimo hutní průmysl v Třinci působí firmy zaměřené na strojírenství, stavebnictví a služby. V posledních letech se rozvíjí i průmyslová zóna v části Baliny.

🌳 Geografie a životní prostředí

Poloha

Město leží v Jablunkovské brázdě, sevřené masivy Slezských a Moravskoslezských Beskyd. Dominantou nad městem je hora Javorový vrch (1032 m n. m.). Městem protéká řeka Olše, do které se v centru vlévá říčka Tyrka.

Části města

Třinec se člení na 13 místních částí:

  • Dolní Líštná (Dolna Leszna)
  • Guty (Guty) – známé tragickým požárem dřevěného kostela v roce 2017.
  • Horní Líštná (Górna Leszna)
  • Kanada (Kanada)
  • Karpentná (Karpętna)
  • Kojkovice (Kojkowice)
  • Konská (Końska) – průmyslová zóna, původní obec téměř zanikla kvůli rozšiřování železáren.
  • Lyžbice (Łyżbice) – moderní centrum města s většinou obyvatel.
  • Nebory (Niebory)
  • Oldřichovice (Oldrzychowice) – rozsáhlá část s lanovkou na Javorový.
  • Osůvky (Osówki)
  • Staré Město (Stare Miasto) – historické jádro u železáren.
  • Tyra (Tyra) – rekreační oblast v údolí stejnojmenné říčky.

Životní prostředí

V minulosti byl Třinec symbolem znečištěného ovzduší (prach, těžké kovy). Díky miliardovým investicím do odprášení v 10. a 20. letech 21. století se situace výrazně zlepšila, ačkoliv poloha v kotlině stále způsobuje časté inverze, zejména v zimních měsících. Specifickým jevem je tzv. „rudá záře“ nad městem při vylévání strusky na haldu, která je v noci viditelná na desítky kilometrů.

🏒 Sport: Náboženství jménem hokej

Sport je v Třinci fenoménem a lední hokej má postavení téměř náboženské.

  • HC Oceláři Třinec: Místní klub patří k nejúspěšnějším v historii české extraligy. Své domácí zápasy hraje v moderní Werk Arena (otevřena 2014) s kapacitou přes 5 000 diváků.
  • Zlatá éra (Dynastie): Klub pod vedením trenéra Václava Varadi (a později Zdeňka Motáka) vybudoval dynastii, která v letech 20192024 získala pět mistrovských titulů v řadě, což je v moderní éře bezprecedentní úspěch. Legendami klubu jsou Martin Růžička, Petr Vrána nebo Erik Hrňa.
  • Sezóna 2025/2026: V aktuální sezóně klub pokračuje v obhajobě svých pozic, ačkoliv čelí generační obměně kádru a silné konkurenci (Pardubice, Sparta).

Další sporty

  • Fotbal: Klub FK Třinec hraje své zápasy na Stadionu Rudolfa Labaje. V posledních letech balancuje mezi druhou a třetí nejvyšší soutěží (FNL a MSFL).
  • Florbal: Tým FBC Intevo Třinec (muži i ženy) zažívá vzestup a má silnou mládežnickou základnu.
  • Ostatní: Ve městě funguje silný oddíl vzpírání, orientačního běhu a řecko-římského zápasu.

⛪ Kultura, náboženství a památky

Náboženská specifika

Třinec a Těšínsko obecně jsou oblastí s nejvyšším podílem evangelíků v Česku. Významnou roli hraje Slezská církev evangelická augsburského vyznání (SCEAV), která sdružuje věřící české i polské národnosti. Kostely jsou v neděli plné, což je v ateistickém Česku raritou.

Pamětihodnosti

  • Evangelický kostel (1899) – dominantní novogotická stavba z červených cihel.
  • Kostel sv. Alberta (1885) – katolický kostel v historizujícím stylu.
  • Javorový vrch – na katastru Třince se nachází dolní stanice lanové dráhy. Lanovka na Javorový (zprovozněna 1957) je nejstarší provozovanou visutou lanovkou v ČR, v roce 2026 se již intenzivně řeší její generální rekonstrukce nebo výměna.
  • Muzeum Třineckých železáren a města Třince – expozice mapující historii hutnictví.
  • Hvězdárna Mikuláše Koperníka – nachází se v Domě dětí a mládeže.

Kulturní život

Centrem kultury je kulturní dům Trisia (vedle Werk Areny). Konají se zde divadelní představení, koncerty a plesy. Město hostí filmový festival Kino na hranici (částečně) a hudební festival Noc plná hvězd (v minulosti, nyní různé rockové akce). Významnou roli hraje Polský kulturně-osvětový svaz (PZKO), který organizuje akce pro polskou menšinu.

🚆 Doprava

Železniční

Třinec leží na páteřním železničním koridoru (III. tranzitní koridor) spojujícím Bohumín a slovenskou Žilinu. Nádraží Třinec-centrum (zastávka) je jedním z nejvytíženějších v regionu, staví zde i mezinárodní expresy. Hlavní nádraží Třinec se nachází v části Konská a slouží více pro potřeby železáren a nákladní dopravu.

Silniční

Dopravě ve městě výrazně ulevilo dokončení obchvatu Třince (silnice I/11) v roce 2017/2018, který odvedl tranzitní dopravu směřující na Slovensko mimo centrum a část Lyžbice. Městskou hromadnou dopravu zajišťují elektrobusy, přičemž Třinec byl jedním z průkopníků elektromobility v MHD v Česku.

📊 Obyvatelstvo a demografie

Počet obyvatel

Počet obyvatel má od 90. let klesající tendenci. Zatímco v dobách největšího rozmachu hutí zde žilo přes 45 000 lidí, v roce 2025 se počet pohybuje kolem 33 800. Příčinou je suburbanizace (stěhování do rodinných domů v okolních obcích jako Vendryně či Bystřice) a přirozený úbytek.

Národnostní složení

Třinec je město multikulturní. Podle sčítání lidu se k polské národnosti hlásí významná část populace. Město je oficiálně dvojjazyčné – názvy ulic a úřadů jsou v češtině i polštině. Soužití obou národností je v současnosti bezproblémové, ačkoliv historické křivdy (rok 1938) jsou v paměti starší generace stále přítomny.

🎓 Školství

Ve městě funguje síť základních škol (českých i polských). Střední školství reprezentují:

  • Gymnázium Třinec (české)
  • Polské gymnázium Julia Słowackého (v nedalekém Českém Těšíně, ale s pobočkou/tradicí pro třinecké studenty)
  • Střední odborná škola Třineckých železáren – klíčová pro výchovu technických kádrů pro huť.

Zdroje