Salinita

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Vědecký pojem Salinita (z latinského salinitas, slanost) je termín označující koncentraci rozpuštěných anorganických solí ve vodě. Jedná se o klíčový parametr v hydrologii, oceánografii a ekologii, který zásadně ovlivňuje fyzikální, chemické i biologické vlastnosti vody a vodních ekosystémů. Nejčastěji se udává v jednotkách PSU (Practical Salinity Units) nebo v promilích (‰), což odpovídá gramům soli na kilogram mořské vody. Průměrná salinita světového oceánu je přibližně 35 PSU.

🧪 Definice a měření

Salinita není definována pouze obsahem chloridu sodného (kuchyňské soli), ale zahrnuje všechny rozpuštěné minerální látky, především ionty jako chloridy, sodík, sírany, hořčík, vápník a draslík.

Základem pro moderní chápání salinity je tzv. Dittmarův princip neboli Princip konstantních proporcí, který formuloval chemik William Dittmar v roce 1884. Tento princip říká, že ačkoliv se celková salinita v různých částech oceánu liší, poměrné zastoupení hlavních iontů zůstává téměř konstantní. To umožňuje odvodit celkovou salinitu z měření koncentrace jediného iontu, nejčastěji chloridového (tzv. chlorinita).

📏 Jednotky a stupnice

• Promile (‰): Historicky nejstarší jednotka, která vyjadřuje počet gramů rozpuštěných solí v jednom kilogramu mořské vody. Průměrná salinita oceánu je tedy 35 ‰.
• PSU (Practical Salinity Unit): Moderní, bezrozměrná jednotka zavedená v rámci Praktické stupnice salinity z roku 1978 (PSS-78). Je založena na měření elektrické vodivosti vzorku vody ve srovnání se standardním roztokem chloridu draselného. Hodnota v PSU je číselně velmi blízká hodnotě v promilích (např. 35 PSU ≈ 35 ‰).

🔬 Metody měření

• Konduktometrie: Nejpoužívanější moderní metoda, která měří elektrickou vodivost vody. Čím více je ve vodě rozpuštěných iontů, tím lépe vede elektrický proud. Přístroje se nazývají salinometry nebo konduktometry.
• Refraktometrie: Metoda využívající refraktometr k měření indexu lomu vody. Index lomu se mění v závislosti na koncentraci rozpuštěných látek. Je to rychlá a jednoduchá metoda, často používaná v akvaristice.
• Satelitní měření: Moderní družice, jako například evropská SMOS (Soil Moisture and Ocean Salinity) nebo americko-argentinská Aquarius, dokáží měřit salinitu povrchové vrstvy oceánu z vesmíru na základě měření mikrovlnného záření emitovaného mořskou hladinou.
• Titrační metody: Historické metody založené na chemické titraci, například stanovení chlorinity titrací dusičnanem stříbrným.

🌍 Výskyt a rozložení

Salinita vody se na Zemi výrazně liší v závislosti na geografické poloze, klimatu a hydrologických podmínkách.

🌊 Světový oceán

Průměrná salinita oceánů je 35 PSU, ale existují významné regionální rozdíly ovlivněné:

• Výparem: V subtropických oblastech s vysokým výparem a malými srážkami je salinita vyšší (např. Sargasové moře až 38 PSU).
• Srážkami a přítokem řek: V rovníkových a polárních oblastech, kde více prší nebo tají ledovce, a v blízkosti ústí velkých řek (Amazonka, Kongo) je salinita nižší.
• Tvorbou a táním ledu: Když mořská voda mrzne, sůl se z ledových krystalů vylučuje do okolní vody, čímž se její salinita lokálně zvyšuje. Naopak tání mořského ledu salinitu snižuje.

Příklady extrémních hodnot v mořích:

• : Až 41 PSU kvůli vysokému výparu a minimálnímu přítoku sladké vody.
• : Pouze 5–10 PSU kvůli velkému přítoku z řek a omezenému spojení s Atlantským oceánem.
• : Přes 40 PSU, podobně jako Rudé moře.

🏞️ Vnitrozemské vody

• Sladká voda: Řeky a většina jezer mají salinitu nižší než 0,5 PSU.
• Brakická voda: Voda s salinitou mezi sladkou a mořskou (0,5–30 PSU). Typicky se vyskytuje v estuáriích (ústí řek do moře) nebo v mořích jako je Baltské moře či Kaspické moře.
• Slaná a hypersalinní voda: Některá vnitrozemská jezera v suchých oblastech mají salinitu mnohem vyšší než oceán. Voda se z nich pouze odpařuje a soli se v nich koncentrují.
  • Příklady:**
  • Mrtvé moře**: Salinita přes 340 PSU (téměř desetinásobek oceánu).
  • Velké Solné jezero**: Salinita se pohybuje mezi 50 a 270 PSU.
  • Don Juan Pond**: Nejslanější jezero na světě se salinitou přes 400 PSU.

🌱 Půdní salinita

Salinizace půdy je proces hromadění solí v půdním profilu, obvykle v aridních a semiaridních oblastech. Často je způsobena nevhodným zavlažováním v zemědělství. Vysoká koncentrace solí v půdě je toxická pro většinu plodin a vede k degradaci půdy a snížení úrodnosti.

⚙️ Fyzikální a klimatický význam

Salinita zásadně ovlivňuje fyzikální vlastnosti vody a hraje klíčovou roli v globálním klimatickém systému.

🌡️ Hustota vody a termohalinní cirkulace

Hustota mořské vody závisí na dvou hlavních faktorech: teplotě (thermo) a salinitě (haline).

• Studená voda je hustší než teplá.
• Slaná voda je hustší než sladká.

Tyto rozdíly v hustotě jsou hybnou silou globálního systému oceánských proudů známého jako termohalinní cirkulace (nebo "globální výměník"). V polárních oblastech se povrchová voda ochlazuje a její salinita se zvyšuje při tvorbě ledu. Tato hustá, studená a slaná voda klesá ke dnu a pomalu proudí směrem k rovníku, zatímco teplejší a méně slaná voda proudí po povrchu k pólům. Tento systém přenáší obrovské množství tepla a má zásadní vliv na klima na celé planetě.

🧊 Bod mrazu a varu

Rozpuštěné soli snižují bod mrazu vody. Zatímco čistá sladká voda mrzne při 0 °C, průměrná mořská voda (35 PSU) mrzne až při teplotě přibližně -1,9 °C. To má zásadní dopad na formování a rozsah mořského ledu v polárních oblastech. Bod varu se naopak se salinitou mírně zvyšuje.

🐠 Biologický význam

Salinita je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících život ve vodě. Vodní organismy musí být schopny regulovat vnitřní koncentraci solí ve svých tělech, což se nazývá osmoregulace.

• Stenohalinní organismy: Dokáží přežít jen ve velmi úzkém rozmezí salinity. Většina mořských i sladkovodních druhů patří do této skupiny.
• Euryhalinní organismy: Jsou schopny tolerovat široký rozsah salinity. Typickými příklady jsou druhy žijící v estuáriích, jako je losos nebo platýs.
• Halofily: Extremofilní organismy (často archea a bakterie), které vyžadují vysoké koncentrace soli k životu. Žijí například ve Velkém Solném jezeře nebo v salinách.

Změny salinity, například v důsledku tání ledovců nebo změn v říčních přítocích, mohou mít dramatický dopad na mořské ekosystémy, protože mnoho druhů se nedokáže rychle adaptovat.

🧑‍🔬 Pro laiky

Představte si, že vaříte polévku. Salinita je v podstatě odpověď na otázku: "Jak moc je ta polévka slaná?". Není to ale jen o kuchyňské soli. Je to o všech rozpuštěných minerálech dohromady.

• Oceán je jako mírně slaná polévka – na každý litr vody připadá asi 35 gramů solí (dvě polévkové lžíce).
• Řeka je téměř neslaná, jako voda z kohoutku.
• Některá jezera, jako je Mrtvé moře, jsou tak extrémně slaná, že by se nedala jíst, a díky vysoké hustotě vody se v nich dá bez námahy plavat na hladině.

Tato "slanost" je nesmírně důležitá. Spolu s teplotou funguje jako motor, který pohání obrovské podmořské proudy po celé planetě. Tyto proudy pak ovlivňují počasí a klima od Evropy po Ameriku. Salinita také rozhoduje o tom, kde mohou žít různé druhy ryb a jiných vodních živočichů.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025