Laparoskopie

Rozbalit box

Obsah boxu

Laparoskopie je moderní chirurgická technika, která patří mezi minimálně invazivní metody. Na rozdíl od klasické otevřené operace (laparotomie), při které je nutný velký řez pro přímý přístup do břišní dutiny, laparoskopie využívá jen několik malých řezů (obvykle 0,5–1,5 cm). Těmito řezy se do těla zavádí speciální nástroje a miniaturní kamera zvaná laparoskop. Obraz z kamery je v reálném čase přenášen na monitor, což umožňuje chirurgovi detailně vidět operovanou oblast a provádět zákrok s vysokou přesností.

Tato metoda se používá jak pro diagnostické účely (prozkoumání orgánů a zjištění příčiny potíží), tak pro terapeutické zákroky (léčbu onemocnění). Díky menšímu traumatu pro tělo přináší laparoskopie pacientům řadu výhod, jako jsou menší pooperační bolest, kratší doba hospitalizace, rychlejší rekonvalescence a lepší kosmetický výsledek.

📜 Historie

Cesta k moderní laparoskopii byla postupná a spojená s vývojem optiky a chirurgických nástrojů.

💡 Počátky a první experimenty

První, kdo nahlédl do břišní dutiny živého tvora bez velkého řezu, byl německý chirurg Georg Kelling v roce 1901. Provedl zákrok na psovi, kdy pomocí cystoskopu a insuflace (nafouknutí) vzduchu prozkoumal jeho břišní orgány. Tento zákrok nazval "celioskopie". Nezávisle na něm provedl první laparoskopii na člověku švédský lékař Hans Christian Jacobaeus v roce 1910 a zavedl termín "laparoskopie".

V první polovině 20. století byla laparoskopie využívána především gynekology a gastroenterology pro diagnostické účely. Rozvoj brzdily technické nedokonalosti, zejména kvalita osvětlení a optiky. Zásadní zlom přinesl v 60. letech britský fyzik Harold Hopkins, jehož vynález tyčového optického systému (rod-lens system) umožnil přenos mnohem jasnějšího a ostřejšího obrazu.

🎥 Revoluce videotechniky

Skutečná revoluce nastala v 80. letech 20. století s příchodem miniaturních videokamer. Chirurgové již nemuseli být přímým okem přilepeni na okulár laparoskopu, ale mohli sledovat operaci pohodlně na velkém monitoru. To umožnilo lepší koordinaci celého operačního týmu.

Za milník moderní laparoskopie je považován rok 1987, kdy francouzský chirurg Philippe Mouret provedl první laparoskopickou cholecystektomii (odstranění žlučníku). Úspěch tohoto zákroku odstartoval masivní rozšíření laparoskopie do dalších oblastí chirurgie a dnes je u mnoha operací považována za metodu první volby.

⚙️ Princip a postup zákroku

Laparoskopický zákrok probíhá v celkové anestezii a skládá se z několika klíčových kroků.

💨 Vytvoření pneumoperitonea

Aby měl chirurg v břišní dutině dostatek prostoru pro práci a aby se předešlo poranění orgánů, je nutné dutinu břišní "nafouknout". Tento stav se nazývá pneumoperitoneum. Nejčastěji se k tomu používá oxid uhličitý (CO₂), který je nehořlavý, dobře se vstřebává a tělo ho snadno vydýchá. Plyn se do břicha vpravuje pomocí speciální Veressovy jehly, obvykle přes malý řez v oblasti pupku.

🔪 Zavedení portů a nástrojů

Po vytvoření pneumoperitonea se do břišní dutiny zavádějí trokary – duté trubice, které slouží jako pracovní kanály neboli porty. První port se obvykle zavádí v oblasti pupku pro laparoskop (kameru). Další porty (obvykle 2 až 4) se zavádějí pod přímou vizuální kontrolou kamery na jiných místech břicha. Těmito porty pak chirurg zavádí různé laparoskopické nástroje.

🖥️ Provedení operace

Chirurg a jeho tým sledují zvětšený a detailní obraz z laparoskopu na monitoru. Pomocí dlouhých, tenkých nástrojů (kleště, nůžky, disektory, elektrokauter pro stavění krvácení) provádí samotný chirurgický výkon – preparaci tkání, odstranění orgánu, sešití struktur apod. Práce vyžaduje vysokou míru zručnosti a prostorové představivosti, protože chirurg ztrácí přímý hmatový vjem.

✅ Ukončení zákroku

Po dokončení operace jsou nástroje a porty odstraněny. Z břišní dutiny se vypustí oxid uhličitý a malé řezy se zašijí jedním či dvěma stehy, případně se jen přelepí speciální náplastí.

✅ Výhody a ❌ Nevýhody

Výhody oproti klasické operaci

Menší pooperační bolest: Díky malým řezům je poškození tkání minimální.
Kratší hospitalizace: Pacienti jsou často propuštěni domů za 1–3 dny.
Rychlejší rekonvalescence: Návrat k běžným aktivitám a do práce je výrazně rychlejší.
Lepší kosmetický efekt: Místo jedné velké jizvy zůstane jen několik malých, často téměř neviditelných jizev.
Menší krevní ztráty: Přesnější operování a detailní pohled na cévy snižují krvácení během zákroku.
Nižší riziko infekce v ráně: Malé rány se hojí lépe a jsou méně náchylné k infekci.
Snížené riziko vzniku pooperační kýly: Pevnost břišní stěny je narušena minimálně.

Nevýhody a rizika

Vyšší nároky na chirurga: Vyžaduje speciální výcvik a zkušenosti.
Ztráta hmatového vjemu: Chirurg se nemůže tkáně přímo dotknout, což může v některých situacích komplikovat operaci.
Omezený rozsah pohybu nástrojů: Pohyb je limitován pozicí zavedených portů.
Rizika spojená s pneumoperitoneem: Vzácně může dojít ke komplikacím z vpravení CO₂ do oběhu (plynová embolie).
Riziko poranění při zavádění portů: Při "slepém" zavádění prvního trokaru může dojít k poranění střeva nebo velkých cév.

🩺 Indikace a využití

Laparoskopie se využívá v mnoha lékařských oborech.

Diagnostická laparoskopie

Používá se k objasnění nejasných stavů v břišní dutině, jako jsou:

Chronická pánevní bolest
Příčina neplodnosti
Podezření na endometriózu
Diagnostika některých nádorů a odběr bioptických vzorků

Terapeutická laparoskopie

Chirurgie

Cholecystektomie: Odstranění žlučníku, nejčastější laparoskopický zákrok.
Apendektomie: Odstranění zaníceného červovitého přívěsku.
Operace kýly: Řešení tříselných, pupečních i jiných kyl.
Fundoplikace: Operace refluxní choroby jícnu.
Operace na tlustém střevě a konečníku: Odstranění části střeva např. pro nádor.
Bariatrická chirurgie: Operace ke snížení hmotnosti (např. žaludeční bypass).

Gynekologie

Odstranění dělohy (hysterektomie) nebo vaječníků (ovariektomie).
Léčba endometriózy.
Rozrušení srůstů v pánvi.
Řešení mimoděložního těhotenství.
Odstranění myomů nebo vaječníkových cyst.

Urologie

Odstranění ledviny (nefrektomie).
Odstranění prostaty (prostatektomie).
Plastika ledvinné pánvičky.

🤖 Robotická laparoskopie

Moderním rozšířením laparoskopie je robotická chirurgie, nejčastěji prováděná systémem da Vinci. Chirurg nesedí přímo u pacienta, ale ovládá robotická ramena s nástroji z konzole. Tento systém eliminuje třes rukou, umožňuje větší rozsah pohybu nástrojů (než lidské zápěstí) a poskytuje trojrozměrný (3D) obraz operačního pole. Využívá se zejména při komplexních urologických a chirurgických výkonech.

🧑‍🏫 Pro laiky: Operace klíčovou dírkou

Představte si, že potřebujete opravit něco uvnitř velké krabice, ale nechcete ji celou otevřít. Místo toho do ní uděláte několik malých dírek. Jednou dírkou dovnitř strčíte malou kameru, abyste viděli, co se děje. Dalšími dírkami prostrčíte dlouhé nástroje, jako jsou kleštičky nebo nůžky. Sledováním obrazu z kamery na obrazovce pak pomocí nástrojů provedete opravu.

Přesně tak funguje laparoskopie. "Krabicí" je břicho pacienta. Aby se orgány nepoškodily a bylo v břiše místo, "nafoukne" se neškodným plynem, podobně jako balónek. Chirurg pak operuje pomocí speciálních nástrojů a vše sleduje na monitoru. Výsledkem je, že místo jedné velké jizvy má pacient jen pár malých, které se rychle zahojí, méně ho to bolí a brzy může jít domů.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025