Kyselina hyaluronová

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Chemická sloučenina Kyselina hyaluronová (zkratka HA), také známá jako hyaluronan nebo hyaluronát, je přirozeně se vyskytující lineární polysacharid patřící do skupiny glykosaminoglykanů. Jedná se o jednu z hlavních složek mezibuněčné hmoty v pojivových, epiteliálních a nervových tkáních u všech obratlovců. Její unikátní vlastností je schopnost vázat na sebe obrovské množství vody (až tisícinásobek své vlastní hmotnosti), což jí propůjčuje klíčovou roli v hydrataci tkání, lubrikaci kloubů a udržování pružnosti kůže. Pro své vlastnosti je hojně využívána v medicíně, dermatologii a kosmetice.

🧪 Chemická struktura a vlastnosti

Z chemického hlediska je kyselina hyaluronová nevětvený polymer složený z opakujících se disacharidových jednotek. Každá jednotka se skládá ze dvou molekul cukrů: kyseliny D-glukuronové a N-acetylglukosaminu, které jsou navzájem spojeny β-(1→4) a β-(1→3) glykosidickými vazbami.

Délka řetězce kyseliny hyaluronové se může značně lišit, což ovlivňuje její molekulovou hmotnost a biologické vlastnosti. V lidském těle se její molekulová hmotnost pohybuje od několika tisíc po několik milionů daltonů.

Klíčové vlastnosti:

Hygroskopičnost: Extrémní schopnost vázat vodu. Jediný gram kyseliny hyaluronové dokáže navázat až 6 litrů vody. V roztoku vytváří viskózní, gelovitou substanci.
Viskoelasticita: Roztoky kyseliny hyaluronové mají jak viskózní (odolnost proti toku), tak elastické (schopnost vrátit se do původního tvaru) vlastnosti. To je zásadní pro její funkci v kloubní tekutině, kde působí jako lubrikant a tlumič nárazů.
Biokompatibilita: Jelikož se jedná o látku tělu vlastní, je velmi dobře snášena a nevyvolává imunitní reakce, což ji činí ideálním materiálem pro lékařské a kosmetické aplikace.

🧬 Biologická funkce

Kyselina hyaluronová plní v organismu řadu nezastupitelných funkcí, které se liší v závislosti na její lokalizaci a molekulové hmotnosti.

🧍 V lidském těle

Kůže: Je klíčovou molekulou pro hydrataci kůže. Nachází se v dermis (škáře), kde vyplňuje prostor mezi kolagenními a elastinovými vlákny. Zajišťuje pleti hydrataci, objem, pevnost a pružnost. S věkem její přirozená produkce klesá, což přispívá ke vzniku vrásek a ztrátě elasticity.
Klouby: Tvoří hlavní složku synoviální tekutiny (kloubního mazu). Zde působí jako lubrikant, který snižuje tření mezi chrupavkami, a zároveň jako tlumič nárazů, který chrání chrupavku před poškozením při zátěži.
Oči: Je hlavní složkou sklivce (corpus vitreum), gelovité hmoty vyplňující oční kouli. Pomáhá udržovat její tvar a vnitřní tlak. Je také součástí slzného filmu, kde zvlhčuje povrch oka.
Pojivové tkáně: Jako součást mezibuněčné hmoty poskytuje strukturální podporu buňkám, podílí se na jejich migraci a proliferaci. Najdeme ji například v šlachach, vazech a pupečníku.
Hojení ran: Hraje důležitou roli ve všech fázích hojení ran. V počáteční fázi podporuje zánětlivou reakci a později stimuluje migraci a množení buněk potřebných pro obnovu tkáně.

🔬 Buněčná úroveň

Kromě své strukturální a hydratační role se kyselina hyaluronová podílí i na buněčné signalizaci. Váže se na specifické receptory na povrchu buněk, jako je CD44, a tím ovlivňuje procesy jako buněčný růst, dělení, migrace a adheze.

⚙️ Produkce a metabolismus

Kyselina hyaluronová je v těle syntetizována skupinou enzymů zvaných hyaluronan syntázy (HAS), které jsou umístěny v buněčné membráně. Existují tři typy těchto enzymů (HAS1, HAS2, HAS3), z nichž každý produkuje polymery o různé délce řetězce.

Její metabolismus je velmi rychlý. V krevním oběhu má poločas rozpadu jen několik minut, v kůži přibližně jeden den. Je odbourávána enzymy zvanými hyaluronidáza na menší fragmenty, které jsou dále metabolizovány v játrech a ledvinách. Tato neustálá rovnováha mezi syntézou a degradací je klíčová pro udržení homeostázy tkání.

💡 Využití

Díky svým unikátním vlastnostem našla kyselina hyaluronová široké uplatnění v mnoha oblastech.

💄 Kosmetika a dermatologie

Topická aplikace: Je populární složkou hydratačních krémů, sér a masek. V závislosti na molekulové hmotnosti působí buď na povrchu pleti (vysokomolekulární HA), kde vytváří hydratační film a brání ztrátě vody, nebo proniká do hlubších vrstev epidermis (nízkomolekulární HA), kde hydratuje zevnitř.
Dermální výplně: Injekční aplikace zesíťované kyseliny hyaluronové je jednou z nejčastějších metod v estetické medicíně. Používá se k vyhlazení vrásek (např. nosoretní rýhy), zvětšení objemu rtů, modelaci kontur obličeje (líce, brada) nebo k hydrataci a omlazení pleti (tzv. skinboostery). Efekt je dočasný, obvykle trvá 6–18 měsíců.

🩺 Medicína

Ortopedie: Injekce kyseliny hyaluronové přímo do kloubu (tzv. viskosuplementace) se používají k léčbě osteoartrózy, zejména kolenního a kyčelního kloubu. Cílem je doplnit a zkvalitnit kloubní maz, snížit bolest a zlepšit pohyblivost kloubu.
Oftalmologie: V očním lékařství se využívá jako lubrikant a ochranná látka při operacích šedého zákalu a transplantacích rohovky. Je také hlavní účinnou látkou v mnoha očních kapkách pro léčbu syndromu suchého oka.
Hojení ran: Gely, krémy a obvazy s obsahem kyseliny hyaluronové se používají k podpoře hojení chronických ran, popálenin a vředů. Udržují vlhké prostředí, které je pro hojení optimální, a stimulují regenerační procesy.
Chirurgie: Používá se ve formě gelů nebo filmů k prevenci pooperačních srůstů (adhezí) v břišní i pánevní chirurgii.

🔬 Biotechnologie a výzkum

V tkáňovém inženýrství slouží jako biokompatibilní nosič (scaffold) pro pěstování buněk a tvorbu nových tkání. Zkoumá se také její využití v systémech pro cílené doručování léků do těla.

📜 Historie objevů

Kyselina hyaluronová byla poprvé izolována v roce 1934 německo-americkým biochemikem Karlem Meyerem a jeho asistentem Johnem Palmerem. Získali ji ze sklivce kravského oka. Název odvodili z řeckého slova hyalos (skleněný, průhledný) a skutečnosti, že obsahovala uronovou kyselinu.

Původně se získávala extrakcí ze zvířecích zdrojů, nejčastěji z kohoutích hřebínků. Tento proces byl nákladný a nesl riziko přenosu nečistot. Od konce 20. století se pro komerční produkci využívá téměř výhradně metoda bakteriální fermentace (nejčastěji pomocí kmenů bakterií Streptococcus nebo Bacillus subtilis), která je bezpečnější, etičtější a umožňuje produkci vysoce čisté kyseliny hyaluronové o definované molekulové hmotnosti.

🤓 Pro laiky

Představte si kyselinu hyaluronovou jako mikroskopickou houbičku, která se nachází téměř všude ve vašem těle. Její hlavní superschopností je nasávat a zadržovat obrovské množství vody.

V kůži funguje jako vnitřní zvlhčovač. Vyplňuje prostor mezi vlákny, která drží kůži pevnou, a udržuje ji "šťavnatou", pružnou a vyhlazenou. Když jí s věkem ubývá, kůže vysychá a objevují se vrásky – podobně jako když vysychá hroznové víno a stává se z něj rozinka.
V kloubech si ji můžete představit jako prémiový motorový olej. Promazává kloubní plochy, aby po sobě hladce klouzaly bez drhnutí, a zároveň tlumí nárazy při chůzi nebo běhu. Bez ní by naše klouby vrzaly a bolely.
V očích pomáhá udržovat tvar oční bulvy, podobně jako vzduch drží tvar nafukovacího míče.

Když tedy slyšíte o krémech nebo injekcích s kyselinou hyaluronovou, jedná se o snahu doplnit tělu tuto přirozenou "houbičku" tam, kde jí začíná být málo, ať už pro krásu, nebo pro zdraví.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025