Boris Johnson

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - politik Alexander Boris de Pfeffel Johnson (* 19. června 1964, New York) je britský politik, publicista a bývalý novinář, který v letech 2019 až 2022 zastával funkci předsedy vlády Spojeného království a lídra Konzervativní strany. V minulosti působil jako starosta Londýna (2008–2016) a ministr zahraničí (2016–2018).

Johnson je jednou z nejvýraznějších a nejkontroverznějších postav moderní britské politiky. Jeho kariéra je charakterizována osobitým stylem, humorem a řadou skandálů. Byl klíčovou osobností kampaně za odchod Spojeného království z Evropské unie (tzv. Brexit) v referendu v roce 2016. Jako premiér dovedl zemi k definitivnímu opuštění EU, ale jeho vládu poznamenala pandemie covidu-19 a skandál známý jako Partygate, který nakonec vedl k jeho rezignaci.

📜 Raný život a vzdělání

Narodil se v New Yorku britským rodičům, Stanley Johnsonovi a Charlotte Fawcettové, díky čemuž měl původně dvojí, britské i americké, občanství (amerického se později vzdal). Jeho rodina má pestrý původ; jeho pradědeček z otcovy strany, Ali Kemal, byl turecký novinář a politik. Johnsonovo dětství bylo poznamenáno častým stěhováním mezi USA a Evropou.

Získal stipendium na prestižní soukromé škole Eton College, kde si vybudoval pověst excentrického a ambiciózního studenta. Následně studoval klasická studia na Balliol College na Oxfordské univerzitě. Během studií byl členem nechvalně proslulého Bullingdon Club, exkluzivního studentského spolku známého pro své divoké večírky a vandalismus. Na univerzitě se také seznámil s budoucími politickými kolegy, jako byl David Cameron.

📰 Novinářská kariéra

Po univerzitě nastoupil Johnson do deníku The Times, odkud byl však brzy propuštěn za to, že si vymyslel citát. Poté začal pracovat pro The Daily Telegraph, nejprve jako sloupkař a později, v letech 1989 až 1994, jako bruselský korespondent. Jeho články z Bruselu byly často silně euroskeptické, kritické a satirické vůči Evropské komisi a evropské integraci. Tímto stylem si získal popularitu u části britské veřejnosti a ovlivnil vnímání EU v Británii.

V roce 1999 se stal šéfredaktorem politického týdeníku The Spectator, který vedl až do roku 2005. Během svého působení v časopise se stal známou veřejnou osobností, často se objevoval v televizních pořadech, například v satirickém kvízu Have I Got News for You, kde si pěstoval image neohrabaného, ale vtipného a inteligentního aristokrata.

🏛️ Politická kariéra

🇬🇧 Počátky v parlamentu

Do politiky vstoupil v roce 2001, kdy byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za volební obvod Henley. Ve stínové vládě Konzervativní strany zastával post ministra pro umění, ale byl odvolán poté, co vyšla najevo jeho mimomanželská aféra a lži o ní.

🏙️ Starosta Londýna

V roce 2008 byl Johnson zvolen starostou Londýna, když porazil tehdejšího labouristického starostu Kena Livingstona. Tento úspěch zopakoval i v roce 2012. Během svého osmiletého působení se zaměřil na několik klíčových projektů:

• Doprava: Zavedl systém sdílených kol, přezdívaný "Boris Bikes", a pokračoval v rozšiřování sítě metra. Zrušil také některé nepopulární dopravní projekty svého předchůdce.
• Olympijské hry 2012: Jako starosta byl jednou z hlavních tváří Letních olympijských her v Londýně, které byly považovány za velký úspěch a posílily jeho mezinárodní profil.
• Infrastruktura: Podporoval výstavbu nových mrakodrapů a rozvoj města, i když některé jeho ambiciózní projekty, jako například "Garden Bridge" přes Temži, nebyly nikdy realizovány.

Jeho působení v čele Londýna bylo hodnoceno smíšeně, ale posílilo jeho image politika schopného oslovit voliče napříč politickým spektrem.

🇪🇺 Kampaň za Brexit

Ačkoli v minulosti vyjadřoval i proevropské názory, v roce 2016 se Johnson stal jednou z nejvýraznějších tváří kampaně Vote Leave za odchod Spojeného království z Evropské unie. Jeho popularita a charismatický styl byly klíčové pro úspěch kampaně. Často cestoval po zemi v červeném autobusu s kontroverzním nápisem, že Británie posílá do EU 350 milionů liber týdně, které by mohly být investovány do Národní zdravotní služby (NHS). Tento údaj byl později označen za zavádějící. Po vítězství tábora "Leave" v referendu byl považován za favorita na post premiéra, ale z boje o vedení strany se nečekaně stáhl.

🌍 Ministr zahraničí

Nová premiérka Theresa May jmenovala Johnsona v červenci 2016 ministrem zahraničí. Jeho působení v této funkci bylo poznamenáno řadou diplomatických přešlapů a kontroverzních výroků. Kritizován byl například za své komentáře o britsko-íránské občance Nazanin Zaghari-Ratcliffe, které mohly zkomplikovat její situaci v íránském vězení. V červenci 2018 na svou funkci rezignoval na protest proti plánu premiérky Mayové na měkký Brexit, tzv. "Chequers plan".

👑 Předseda vlády

Po rezignaci Theresy Mayové v roce 2019 Johnson drtivě zvítězil ve volbách lídra Konzervativní strany a 24. července 2019 se stal předsedou vlády. Jeho hlavním slibem bylo "dokončit Brexit" (Get Brexit Done) do 31. října 2019.

Dokončení Brexitu

Jeho snaha prosadit dohodu o Brexitu v parlamentu narážela na odpor. V září 2019 kontroverzně přerušil zasedání parlamentu (tzv. prorogace), což Nejvyšší soud později označil za nezákonné. Neschopen získat většinu pro svou dohodu vyhlásil na prosinec 2019 předčasné parlamentní volby. V nich Konzervativní strana pod jeho vedením získala drtivou většinu 80 křesel, nejlepší výsledek od dob Margaret Thatcherové. To mu umožnilo v lednu 2020 definitivně schválit dohodu o odchodu a Spojené království opustilo EU 31. ledna 2020.

Pandemie covidu-19

Krátce po Brexitu zasáhla svět pandemie covidu-19. Johnsonova vláda čelila kritice za pomalou počáteční reakci, nedostatek ochranných pomůcek a vysoký počet obětí. Vláda zavedla několik celostátních uzávěr (lockdownů) a masivní program ekonomické podpory. Sám Johnson v dubnu 2020 vážně onemocněl a strávil několik dní na jednotce intenzivní péče. Na druhou stranu byla Británie jednou z prvních zemí, které zahájily úspěšný a rychlý očkovací program.

Skandál Partygate a rezignace

Od konce roku 2021 čelil Johnson sérii obvinění z pořádání večírků a setkání v sídle premiéra na Downing Street v době, kdy v zemi platily přísné protipandemické uzávěry. Skandál, známý jako Partygate, vedl k policejnímu vyšetřování, během kterého Johnson obdržel pokutu za účast na jednom z večírků, čímž se stal prvním úřadujícím britským premiérem, který byl sankcionován za porušení zákona.

Důvěra v jeho vedení klesala, což vedlo k vnitrostranickému hlasování o nedůvěře v červnu 2022, které sice ustál, ale s výrazně oslabenou pozicí. Po další vlně skandálů, zejména ohledně jmenování poslance Chrise Pinchera do vládní funkce navzdory obviněním ze sexuálního obtěžování, spustila se v červenci 2022 masivní vlna rezignací ministrů jeho vlády. 7. července 2022 Johnson oznámil svou rezignaci na post lídra Konzervativní strany a premiéra. Ve funkci zůstal do zvolení své nástupkyně Liz Truss v září 2022.

🚶 Život po odchodu z funkce

Po odchodu z Downing Street se Johnson věnoval především veřejným projevům a psaní. V červnu 2023 se vzdal svého poslaneckého mandátu poté, co obdržel zprávu parlamentního výboru, který vyšetřoval, zda lhal parlamentu ohledně večírků v rámci Partygate. Výbor dospěl k závěru, že ano, a doporučil jeho suspendaci z parlamentu.

🤵 Osobní život

Boris Johnson je potřetí ženatý. Jeho první manželství s Allegrou Mostyn-Owenovou bylo bezdětné. S druhou manželkou, právničkou Marinou Wheelerovou, má čtyři děti. Během tohoto manželství měl několik nemanželských dětí. V roce 2021 se oženil s Carrie Symondsovou, bývalou mediální poradkyní Konzervativní strany, se kterou má další tři děti. Je známý svým rozcuchaným účesem, osobitým stylem oblékání a zálibou v cyklistice.

💡 Pro laiky

• Brexit: Zkrácené slovo pro "British exit", tedy odchod Spojeného království z Evropské unie. Boris Johnson byl hlavní tváří kampaně za odchod a jako premiér tento proces dokončil.
• Prorogace parlamentu: Dočasné přerušení zasedání parlamentu na příkaz panovníka (na doporučení premiéra). Johnson to udělal v roce 2019, aby omezil čas poslanců na zablokování jeho brexitových plánů. Soud to později označil za nezákonné.
• Partygate: Název pro skandál týkající se večírků a společenských setkání v sídle premiéra a dalších vládních budovách v době, kdy pro zbytek země platila přísná omezení kvůli pandemii covidu-19. Tento skandál výrazně poškodil Johnsonovu pověst a přispěl k jeho pádu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025